tag:blogger.com,1999:blog-19219133016533696232024-03-18T11:15:39.199-07:00Padesátka Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.comBlogger396125tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-77420372044690313072024-03-17T12:15:00.000-07:002024-03-17T12:15:42.388-07:00Zazvonil zvonec<p><span style="background-color: white; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Při posledním vášnivém milování mě Mladý chlapec kousnul do lýtka. Udělala se mi slušná modřina. Pak ho naháněla manželka. Zase vypadal, že se složí. </span><span style="box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">On všechny hovory bere, já mám vyzvánění ztlumené, jak jsem zvyklá z práce a nemyslím si, že moje rodina je méně důležitá než jeho</span><span style="box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">. </span><span style="box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Alibi mu tentokrát dělala Ikea, kde sháněl nějaký madla ke kuchyňský lince. Spořádaně řekl, že už jde do auta. Opět jsem byla naštvaná, když odcházel, jako minule, jako předminule. Úplně slyším Naděnku, jak mi říká <i>A cos čekala?!</i> A to jí je pětadvacet.</span></p><p><span style="box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Při domlouvání další schůzky jsem mu napsala, že si nepřeju, aby telefon bral. Věděla jsem, že narazím, on je prostě alfa samec.<i style="box-sizing: inherit;"> </i></span><span style="box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><i style="box-sizing: inherit;">Mrzí mne, že s tím máš problém, ale nepomůžu Ti</i>, odepsal. </span><span style="box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Nevím, kdo jiný by mi mohl pomoct. Pak už leda jeho žena. že bych ji požádala, aby mu nevolala. </span><span style="box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Ještě jsem se lehce otřela o ten vánoční dárek. No, lehce. <i style="box-sizing: inherit;">Koule jsem ti do toho lisu měla narvat. </i><span style="box-sizing: inherit;">A lásky je konec.</span></span></p><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Řekla jsem si, že až mi zmizí modřina, půjdu na rande s Patočkou, který mě celkem pravidelně láká ven. Trvalo to čtrnáct dnů, než jsme <span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">vyrazili </span><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">na pivo. A jak jsem v poslední době celá nějaká dezorientovaná, netrefila jsem do restaurace U radnice, místo ní jsme došli k hospůdce s poetickým názvem Klid po práci, kde měli kácovské Tři sestry. Aby byl večer stylový, pustil Patočka na telefonu i kapelu Tři sestry. Samozřejmě že se mi pak nasáčkoval domů. Nudný skoro manželský sex. Mám malou modřinu na levé paži.</span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Možná je načase s tímhle koníčkem skončit. Nakoupila jsem nové jarní povlečení, není kontaminované žádným chlapem. Budu psát jen o výletech a divadle. Bude mě ještě někdo číst?</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEintQ_d2S-vNjVuUpiGf0WjoSAlz4K3wb-Hw_VapfrCUN8uIi8I6Nt8zNRDgwteEgwAzHgY8ppswM_uRnPna8Lh5kyFKUPIiCcKfCgwLDhum9iWKqB-hnTm-rZ116Kp0wJE2EMXYEP6XqBJWqPnke0LR7wJYFaYfI8_xrSpG4Ru-5EFPYgTrW8WuqIrfLUt/s2000/Douda.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2000" data-original-width="1500" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEintQ_d2S-vNjVuUpiGf0WjoSAlz4K3wb-Hw_VapfrCUN8uIi8I6Nt8zNRDgwteEgwAzHgY8ppswM_uRnPna8Lh5kyFKUPIiCcKfCgwLDhum9iWKqB-hnTm-rZ116Kp0wJE2EMXYEP6XqBJWqPnke0LR7wJYFaYfI8_xrSpG4Ru-5EFPYgTrW8WuqIrfLUt/w300-h400/Douda.jpg" width="300" /></a></div><br /><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br /></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com19tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-52385349906352486732024-03-05T13:14:00.000-08:002024-03-05T22:40:47.607-08:00Nora (Domeček pro panenky), Divadlo pod Palmovkou (2024)<p><span style="font-size: medium;">Do divadelní kavárny jsem přišla poslední, z mých kamarádek jsem nejvíc vykořisťovaná zaměstnavatelem. Nachomýtla jsem se k debatě o zdejší ceně vína. Devadesát korun za decku mi přišlo taky hodně. Ještě že piju Bailey's. Pak jsme mluvily o kolonoskopii, jsme fakt báby. Já ještě nebyla. Po ztrátě Mladého chlapce a Patočky nemám žádné téma ke konverzaci. </span></p><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-size: medium;">Naštvaná jsem byla hned, jak jsem se posadila v sále. Hlediště je minimálně zvednuté a sedačky jsou za sebou. A přede mnou samozřejmě vysoký chlap. Jediná informace o hře, kterou jsem měla, že Tereza Dočkalová získala za roli Nory cenu Thálie. Odejít jsem chtěla asi po sedmi minutách, ale měla jsem s holkama společný lístek od šatny. Uječená Tereza Dočkalová stejná jako v Kokotech na neděli, padala na zem víc než Laurel a Hardy dohromady. Mně to vtipný nepřipadalo. Kateřinu Holánovou by nevzali ani do spolku Vltavan v Týně nad Vltavou, nebylo jí rozumět.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-size: medium;"><br style="box-sizing: inherit;" /></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-size: medium;">O přestávce jsem šla domů.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-size: medium;"><br /></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-size: medium;">P.S. Bloudičko, hodnotit nebudu.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-size: medium;"><br /></span><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkk2TX-aec3_q7YewoHdbI60pe2KkYjtA8OotldjpanoBA0rEo8F594wzayiwuXSh_q-VtHUToIYnBKWZYVyuhe7H3l4eI5-EDMgBe79YwzPlt88wmGgIFw4T8DIheLE_VPz7vISkARIjVS3St48mCDp-BtTU6cTLQV2jxkgFKk1HNOBkM46If-3MIzAn-/s1618/2017191152106.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-size: medium;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1618" height="268" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkk2TX-aec3_q7YewoHdbI60pe2KkYjtA8OotldjpanoBA0rEo8F594wzayiwuXSh_q-VtHUToIYnBKWZYVyuhe7H3l4eI5-EDMgBe79YwzPlt88wmGgIFw4T8DIheLE_VPz7vISkARIjVS3St48mCDp-BtTU6cTLQV2jxkgFKk1HNOBkM46If-3MIzAn-/w400-h268/2017191152106.jpg" width="400" /></span></a></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">Zdroj: informuji.cz</span></div></div><div style="box-sizing: inherit; text-align: center;"><span style="font-size: medium;"><br /></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><br /></div><div style="box-sizing: inherit;"><br style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;" /></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com25tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-4248989590329296982024-02-22T11:06:00.000-08:002024-02-24T05:33:51.483-08:00Jsem bába...!!!<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Po půlnoci praskla Vendulce voda a Prvorozený ji odvezl do porodnice v Podolí. A pak se nedělo nic, Vanička spokojeně spala. Moc se jí ven nechtělo. Celý den mi střídavě psala a volala máma se ségrou. Byla jsem spojka, která nic nevěděla. Koneckonců jsem jen tchyně a ještě na blacklistu. <span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Já psala a volala druhé nastávající bábě, Vendulčině mámě. Až večer Vendulce začaly kontrakce.</span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">V těchto vypjatých chvílích se ozval Druhorozený z mysliveckého plesu v nějakým vidlákově. Nebývale sdílný synek poslal fotku, pak druhou a pak i video. Pokaždý jsem střelhbitě natáhla ruku po telefonu, a znovu a znovu byla zklamaná, že to nejsou zprávy z porodnice. V půl jedný v noci poslal fotku své výhry v tombole. </span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Identifikovala jsem mrtvého psa. </span><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Je legální dát do tomboly zastřelenýho psa? Že by byli myslivci tak mazaní a zabili dvě mouchy jednou ranou? Zbavili se v lese škodný a zároveň získali dárek do tomboly? Je to kanec, opravil mě Druhorozený. Jen aby. Bůhví jestli synek někdy živého kance viděl. Je nějakej malej, oponovala jsem. Ale kurva těžkej, odpověděl. Zvíře bylo od krve, zřejmě prostřílený jak řešeto, plný olova. Synek se úlovku nechtěl vzdát. Šest lístků si koupil. Nakonec ho s Kačkou odtáhli k tátovi do garáže. Prý to bylo daleko a do kopce.</span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeSdhGJlY96mJZZu6ZHmJkl1SJW_5PLFNwSect2qf5Dkr1g98HNJT7WpV3DAf5wzxiUlwsLuRt3pc_p0BHYO3hC8hu3QIxBgUlFMad_NNAQgxGK5FTrD_QXlPO1ICR2L8vzgH37JYuG3EsLumwpwStV8hzGH-FbGzrTvTUO4M3BQTEy0EFVeXtgCSWbda8/s1179/Kanec.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1179" data-original-width="898" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeSdhGJlY96mJZZu6ZHmJkl1SJW_5PLFNwSect2qf5Dkr1g98HNJT7WpV3DAf5wzxiUlwsLuRt3pc_p0BHYO3hC8hu3QIxBgUlFMad_NNAQgxGK5FTrD_QXlPO1ICR2L8vzgH37JYuG3EsLumwpwStV8hzGH-FbGzrTvTUO4M3BQTEy0EFVeXtgCSWbda8/w305-h400/Kanec.jpg" width="305" /></a></div></div><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Naděnka se podívala na fotku a na první dobrou uvedla i rasu. Novofundlanďan.</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div></div></blockquote><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Až když jsem v neděli vařila oběd, přistála mi v mobilu fotka Vandy na váze. 2,814 kg. Od měření novorozeňat se upustilo, nechtějí jim zbytečně natahovat nožičky. Radostně jsem se rozjela do Podolí. </span><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Moje vnučka je samozřejmě krásná, ze všech mimin nejkrásnější. Byla zabalená jak vánočka a spinkala. Nepříjemně jsem překvapila sama sebe, byla jsem úplně posraná si ji vzít do náručí. Až taková jsem bába. </span><span style="background-color: transparent;">Prvorozený vypadal otřeseně ještě dva dny po porodu. Mám rozkošné fotky Vaničky ve vaničce, ale jistě chápete, že je nemůžu zveřejnit. Kanec je mrtvý, tomu je to šumák.</span></div><p> </p>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com46tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-78390488874562922972024-02-17T09:22:00.000-08:002024-02-29T21:38:48.110-08:00Za dveřmi, Vinohradské studio (2024)<p><span style="background-color: white; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Sraz před divadlem byl v <a href="https://www.kubistro.cz/" target="_blank"><span style="color: #cc0000;">Kubistru</span></a>, byly jsme v kompletní dovolenkové sestavě, tj. šest bab. Přišla jsem poslední, ale cibulačku jsem ještě stihla.</span></p><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Ve Vinohradském studiu jsme byly poprvé. Je to neuvěřitelně příjemný prostor ve třetím patře divadla. Sedačky nejsou číslované, ale hlediště je tak uspořádané, že je dobře vidět ze všech míst. My zabraly třetí řadu. <span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Hra Za dveřmi získala v roce 2017 čestné uznání v soutěži o Cenu Evalda Schorma. Její autorka Barbora Hančilová (ročník 1993!), působí v divadle jako dramaturgyně. </span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Je to vlastně příběh jednoho starého domu. Postavil ho Josef pro svoji milovanou ženu Almu. Krásný dům s nádhernou zahradou a ořešákem. Narodily se dvě dcery. Po Almině smrti se do domu pořád někdo cpal, a nájemníci přesně odpovídali turbulencím doby. Nejdřív německý důstojník, ruští osvoboditelé a pak dům Josefovi vyvlastnili soudruzi. Minulost se střídá se současností. Dnes v domě bydlí Josefova pravnučka Anna s mužem a malým synkem. I ona má v domě nájemníky, z finančních důvodů pronajímá přes </span><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; color: #404040; font-family: sommet, sans-serif; font-size: 17px;">AirBnb. </span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; color: #404040; font-family: sommet, sans-serif; font-size: 17px;"><br /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; color: #404040; font-family: sommet, sans-serif; font-size: 17px;">L</span><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; color: #404040; font-family: sommet, sans-serif; font-size: 17px;">áska, odpovědnost, nevěra, odpuštění, stáří, humor, napětí. Byla jsem úplně pohlcená dějem, ten intimní prostor tomu dost nahrával. Napjatá, jak to dopadne, dychtivá dalších obrazů, dojatá, i slzy byly. </span><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; color: #404040; font-family: sommet, sans-serif;"><span style="box-sizing: inherit; font-size: 17px;">Naprosto famózní Jana Kotrbatá v roli Anny (líbila se mi i v Domě Bernardy Alby), krásná holka s podmanivým hlasem, ale všichni byli skvělí. Všechno bylo tak kompaktní, scéna, kostýmy, hudba. </span></span><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; color: #404040; font-family: sommet, sans-serif; font-size: 17px;">Dokonalý kulturní ZÁŽITEK.</span><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; color: #404040; font-family: sommet, sans-serif; font-size: 17px;"> </span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; color: #404040; font-family: sommet, sans-serif; font-size: 17px;"> </span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; color: #404040; font-family: sommet, sans-serif; font-size: 17px;">Po představení jsme se rozešly domů po dvojicích podle pokojů, jela jsem s Dášou tramvají na Karlák, Dana s Oli šly pěšky na Pavlák a Zuzana se vetkla Kačce do auta. Jsme vážně sehrané.</span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; color: #404040; font-family: sommet, sans-serif; font-size: 17px;"><br /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; color: #404040; font-family: sommet, sans-serif; font-size: 17px;">P.S. Bloudičko, deset z deseti!</span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; color: #404040; font-family: sommet, sans-serif; font-size: 17px;"><br /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl19jOkwCC0L395x_9vj6GuPutTEcFBGdliIg62Dwfu5LrZF2verM2HdBPAZAh3CN9PS6fXAmRz85sn9E1-TERF2QUg3Bqj8adB5f1TdXSleiwgn5urUZ4buxp_LFWB79FCnCH82fW1t9uEqOqssgh3EfE2MGMQcehIlV0_KyNImz6WcB_bxQTD0K2Sp7P/s3071/p431441.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2043" data-original-width="3071" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl19jOkwCC0L395x_9vj6GuPutTEcFBGdliIg62Dwfu5LrZF2verM2HdBPAZAh3CN9PS6fXAmRz85sn9E1-TERF2QUg3Bqj8adB5f1TdXSleiwgn5urUZ4buxp_LFWB79FCnCH82fW1t9uEqOqssgh3EfE2MGMQcehIlV0_KyNImz6WcB_bxQTD0K2Sp7P/w400-h266/p431441.jpg" width="400" /></a></div><div style="text-align: center;">David Kraus a Jana Kotrbatá</div></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit;"><div style="font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; text-align: center;">Zdroj: Vinohradské divadlo</div><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; color: #404040; font-family: sommet, sans-serif; font-size: 17px;"><div style="text-align: center;"><br /></div></span></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com16tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-63854295141885480472024-02-11T07:05:00.000-08:002024-02-11T07:05:49.272-08:00Výlet do Nymburku<p><span style="background-color: white; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Nejdřív jsem neměla pořádný boty, když jsem si je konečně koupila, řešila jsem s Prvorozeným hormonální přetlak jeho ženy, má tři týdny do porodu, a na výlet jsem nebyla úplně naladěná. Teď! Teď byla ta správná chvíle vyrazit. Do nových bot jsem si odvážně nacpala i nové ortopedické vložky, jsem holt bába, nedá se nic dělat. Ani sex s Mladým chlapcem na tom nic nezmění.</span></p><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Zuzana mi vymyslela výlet na míru. Vlakem z Hlavního nádraží do Poděbrad. Poděbrady jsme jenom prošly, na jídlo nám místní doporučili hotel Soudek, ale tam bylo těsně před polednem narváno, vrátily jsme se do Zámecké restaurace. V nohách ještě žádné kilometry, ale už kuřecí polévka a čaj. Vrněla jsem nahlas. </div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgv_PPiUdiC-ZNhv1rqRhhz9oxr-eOZ0EHxQRMFUL-uqON5DjJKRnXLeB-sMXPJjkewBXxkn9cKIjeJ-yoXnwb6gaJhiy6d7OihGIp3Az00plmeIB4o8UHjsJ24V07b6NR8cgsFhAJpB6JWp-Nmk0QQhkP2NMyVw1VFke2e3UUr80VP_yqQARKg6Kax_9w3/s1600/Pod%C4%9Bbrady.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgv_PPiUdiC-ZNhv1rqRhhz9oxr-eOZ0EHxQRMFUL-uqON5DjJKRnXLeB-sMXPJjkewBXxkn9cKIjeJ-yoXnwb6gaJhiy6d7OihGIp3Az00plmeIB4o8UHjsJ24V07b6NR8cgsFhAJpB6JWp-Nmk0QQhkP2NMyVw1VFke2e3UUr80VP_yqQARKg6Kax_9w3/w400-h225/Pod%C4%9Bbrady.jpg" width="400" /></a></div><br /><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Z Poděbrad podél Labe do Nymburku po asfaltové cestě, a protože bylo teplo a dopoledne i svítilo sluníčko, cestou davy lidí. Nažbrundaná od oběda, nemohla jsem se nikde ani vyčůrat. Cesta poměrně nudná, na březích řeky hrozný bordel. S holkama jsme se shodly, že zas takový karneval to není, jít deset kilometrů po asfaltce. V Nymburku na nádraží moc hezké toalety, ale velmi nepříjemná bába, které vadilo, že jsem neměla celou desetikorunu a platila drobnými. Chvíli jsem si myslela, že mě do kabinky snad nepustí.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgb1zq3brreogYmbPEByeUqq-3eMYGjv4KX-CZAp9wFDDRIjsYJx8xwnWudxyPB2SyBPkYbEBi1nWImLPQuph3MOFUhnWCIptGbTQPgNY-b2OB5S-B1j4uKN9hlVMu4o42jnCKfG2CFzGFkKANNyclxFWloXos4AYKvLSH8-SBJF7siRUDAGcGZ9WirUv2S/s1600/Labe.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgb1zq3brreogYmbPEByeUqq-3eMYGjv4KX-CZAp9wFDDRIjsYJx8xwnWudxyPB2SyBPkYbEBi1nWImLPQuph3MOFUhnWCIptGbTQPgNY-b2OB5S-B1j4uKN9hlVMu4o42jnCKfG2CFzGFkKANNyclxFWloXos4AYKvLSH8-SBJF7siRUDAGcGZ9WirUv2S/w400-h225/Labe.jpg" width="400" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4Chrw682oquhY5gLQHIKSlcHRFKMNZB3Jc-2TMxLB9jIL08noGX5YMWAa7TuwKYLXEW5EmbVY67QupePJwtdFS-MUNE9-Yn8yS9gnnP2wBaU_cCot42isINlY9TIyeYy9hl3THZzl5_-V0nRle4e2cWH8qLsu336thqn3Pu9sYfckveJgTQDYtNSh_Wef/s1600/Nymburk.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4Chrw682oquhY5gLQHIKSlcHRFKMNZB3Jc-2TMxLB9jIL08noGX5YMWAa7TuwKYLXEW5EmbVY67QupePJwtdFS-MUNE9-Yn8yS9gnnP2wBaU_cCot42isINlY9TIyeYy9hl3THZzl5_-V0nRle4e2cWH8qLsu336thqn3Pu9sYfckveJgTQDYtNSh_Wef/w400-h225/Nymburk.jpg" width="400" /></a></div><div style="text-align: center;">Fotila Dana</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com25tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-49487714583773699442024-02-04T12:16:00.000-08:002024-02-04T12:18:31.551-08:00Pár odpovědí Jaruně<p><span face="arial, sans-serif" style="background-color: white;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Protože mi blog zase spamuje Jaruna, musela jsem si nastavit schvalování komentářů, je úsměvné, že musí schvalovat i ty svoje. Za skoro osm let, co píšu blog, jsem tu žádné hloupé nebo urážlivé komentáře neměla, ale protože jsem nechtěla být neuctivá ke svým čtenářkám, pár jsem jich v dobré vůli asi pustila. Vendy mi napsala, co to schvaluju za žvásty, jako odběratelce jí také chodí do mailu. Možná nejsou všechny komenty a nepříjemné otázky od ní, ale i tak si tu udělám trochu pořádek a k některým se vrátím (furt mám tendenci se k něčemu vracet!) a jiné teprve zveřejním.</span></span></p><div style="background-color: white; box-sizing: inherit;"><div style="box-sizing: inherit;"><span style="box-sizing: inherit; color: #e02813; font-family: arial; font-size: medium;">Dal ti najevo, co pro něj znamenáš?</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Znamenám pro něj jen skvělý sex, nic víc.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="color: #e02813;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="color: #e02813;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Nebo jen levný sex?</span></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Pro mě určitě ano, platit bych mu měla já, je o devět let mladší.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="box-sizing: inherit; color: #e02813; font-family: arial; font-size: medium;">A to si tak málo ceníš sama sebe?</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Odpovídala jsem, že mám asi problém s nízkým sebevědomím, ale s Mladým chlapcem zažívám nejlepší sex v životě, a to jsem se tomuhle koníčku věnovala hodně poctivě. To se těžko vysvětluje a dobrý sex je nejlepší zbraň proti stresu, který mám v práci.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><span face="Roboto, RobotoDraft, Helvetica, Arial, sans-serif" style="box-sizing: inherit; letter-spacing: 0.25px;"><span style="box-sizing: inherit; color: #e02813;">Vzpomínám, v srpnu 2020, kdy už při 1.navstěvě ve Strašnicích bylo třeba pořádně uklidit zažranou letitou špínu...</span></span><br style="box-sizing: inherit;" /></span></div></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><span face="Roboto, RobotoDraft, Helvetica, Arial, sans-serif" style="box-sizing: inherit;"><span style="box-sizing: inherit; letter-spacing: 0.25px;">Bez otazníku ale jasná Jaruna. </span></span><span face="Roboto, RobotoDraft, Helvetica, Arial, sans-serif" style="box-sizing: inherit;"><span style="box-sizing: inherit; letter-spacing: 0.25px;">Je rozhodně lepší než já, mě by nenapadlo při první návštěvě chlapovi gruntovat byt. Pan Úžasný měl ve starých Strašnicích pronajatý příjemný byt a letitá zažraná špína nebyla rozhodně moje. </span></span><span face="Roboto, RobotoDraft, Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; letter-spacing: 0.25px;">Když se dva roky poté objevil s batohem u mě, vypadal jak bezdomovec a nevoněl, možná byl na útěku od své milované Jarušky už několik dnů.</span></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit;"><span face="Roboto, RobotoDraft, Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; letter-spacing: 0.25px;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><span face="Roboto, RobotoDraft, Helvetica, Arial, sans-serif" style="box-sizing: inherit; letter-spacing: 0.25px;"><span style="box-sizing: inherit; color: #e02813;">Po zemi i v posteli se válelo dámské spodní prádlo různých velikostí, které bylo tvé?</span></span><span face="Roboto, RobotoDraft, Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; letter-spacing: 0.25px;"><br style="box-sizing: inherit;" /></span></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit;"><span face="Roboto, RobotoDraft, Helvetica, Arial, sans-serif" style="box-sizing: inherit; letter-spacing: 0.25px;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Teď se fakt směju. Čím jsem starší, tím dražší prádlo mám, zcela logicky. A rozhodně ho nikde nenechám. Když jsem já u něho byla, žádné prádlo se nikde neválelo. </span></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit;"><span face="Roboto, RobotoDraft, Helvetica, Arial, sans-serif" style="box-sizing: inherit; letter-spacing: 0.25px;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit;"><span face="Roboto, RobotoDraft, Helvetica, Arial, sans-serif" style="box-sizing: inherit; letter-spacing: 0.25px;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Možná by bylo nejlepší, kdyby si Jaruna taky založila blog a tam si psala ty svoje verze pravdy. Já bych ho četla určitě, má velký smysl pro nadsázku.</span></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit;"><span face="Roboto, RobotoDraft, Helvetica, Arial, sans-serif" style="box-sizing: inherit; letter-spacing: 0.25px;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuD4Vm6Ngvc-79pWFsdpqQ2TH4bwkhhSf-e4PKPWT93BrvChW2XjiFtlF9q4QInal9SElEAa4_XC1cUP8VwCB7i-i5tfz7fViRgMQXw66IDtGAq2NLXAgVDlPh8BHQbbegg_X1EY23K_CEt1cwGxoq1pTtrimW1hnrnvDcV_5D2y-5g2M8opTifRjGZRWx/s2900/B%C3%ADl%C3%A9%20chryzant%C3%A9my.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><img border="0" data-original-height="2900" data-original-width="2609" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuD4Vm6Ngvc-79pWFsdpqQ2TH4bwkhhSf-e4PKPWT93BrvChW2XjiFtlF9q4QInal9SElEAa4_XC1cUP8VwCB7i-i5tfz7fViRgMQXw66IDtGAq2NLXAgVDlPh8BHQbbegg_X1EY23K_CEt1cwGxoq1pTtrimW1hnrnvDcV_5D2y-5g2M8opTifRjGZRWx/w360-h400/B%C3%ADl%C3%A9%20chryzant%C3%A9my.jpg" width="360" /></span></a></div><div style="text-align: center;"><span style="letter-spacing: 0.25px;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Všichni moji chlapci vědí, že mám ráda chryzantémy</span></span></div></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com43tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-52052497182594034622024-01-28T11:37:00.000-08:002024-02-17T09:24:16.444-08:00Lež...aneb komedie o pravdě, Divadlo v Celetné (2024)<p><span face="arial, sans-serif" style="background-color: white; font-size: 16px;">Moje oblíbené Divadlo v Celetné a v něm moje hodně oblíbené divadlo Verze. A není to jen tím, že je blízko stanice béčkového metra. Při příchodu se mě ptal nějaký mladíček mezi dveřmi, jestli mi nevadí změna programu z důvodu onemocnění v souboru. Jsem taková ignorantka, že jsem ani nevěděla, na co jdu, ale toto představení naše vyšehradská skupina neviděla, tedy bez problému. Jinak jsem si mohla vyzvednout zpět v pokladně zaplacené vstupné.</span></p><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Příjemný divadelní bárek, kde jsem si bez problému koupila JEDEN chlebíček. Ve třech představeních divadla Verze ze čtyř, které jsem viděla, si herci na jevišti vystačili se sedačkou v obýváku. K jejich konverzačním komediím není víc třeba.</span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Dva manželské páry, Petra Špalková a Petr Lněnička, Eva Kodešová a Honza Dolanský. Když uvidíte muže své nejlepší kamarádky, jak se na ulici líbá s jinou ženou, řeknete jí to? Máte právo zasahovat do jejich manželství? Chtěla byste sama takovou informaci dostat, kdyby šlo o vašeho muže? Je malá lež správná? Nebo malá lež ani není lež? Skvělý, vtipný, svěží, bez přestávky. Pro mě jasná hvězda Petra Špalková, ale i muži byli úžasní. </span><span style="background-color: transparent;">Trochu jsem se do těch všech lží zamotala, ale přidaný konec, který nás úplně odboural, vysvětlil potřebné.</span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><i style="box-sizing: inherit;"><br /></i></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; text-align: center;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><i style="box-sizing: inherit;">Pravda je, že je to lež.</i></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><i style="box-sizing: inherit;"><br /></i></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">P.S. Bloudičko, pět z pěti.</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_UucQV7HNm6iEtjW1DuUvsAc4i8t9hGUGGlgOqWAyuOB-CBlUcAxC0MEviLQQUDtE-a2H6WSEg1sNfqqzWvoBmmbFcDupqVNph-ah-QhrcxqV6xdmUN-H-26l8MmQZeEBivddGIEVyKeZYqTo6D4-7enjylEYzl-0AiplbsycotVYIsHT0wfi9hz2XDg_/s916/Verze.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="916" data-original-width="598" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_UucQV7HNm6iEtjW1DuUvsAc4i8t9hGUGGlgOqWAyuOB-CBlUcAxC0MEviLQQUDtE-a2H6WSEg1sNfqqzWvoBmmbFcDupqVNph-ah-QhrcxqV6xdmUN-H-26l8MmQZeEBivddGIEVyKeZYqTo6D4-7enjylEYzl-0AiplbsycotVYIsHT0wfi9hz2XDg_/w418-h640/Verze.jpg" width="418" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">Petra Špalková a Petr Lněnička</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">Zdroj: Divadlo v Celetné</div><br /><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br /></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-11638728691424350322024-01-20T04:09:00.000-08:002024-01-20T04:16:05.203-08:00Dobře rozehraná partie, Divadlo Kalich (2024)<p><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Představení chtěla vidět máma, koupila jsem jí lístky k narozeninám. Zaskočilo mě, že lístky do prvních řad stojí 900,- Kč, to mi přišlo vážně dost, tak holt sedmá řada, a to jsem nevěděla, že budu vybraná jako doprovod. První zádrhel s divadelní kavárnou, které otevírala až v šest hodin, s mámou jsem se tedy sešla v IPPA café kousek od divadla. Tady jsme si daly kávu a pak se přesunuly do divadelní kavárny. Název <i style="box-sizing: inherit;">divadelní kavárna</i> je pro ten nepřívětivý prostor opravdu velmi nadnesený. Koupila jsem předražené červené a bubliny. Ještě jsem chtěla jeden chlebíček, ale prodavačka mi řekla, že je prodává jen po dvou, že na jeden chlebíček nemá kalkulaci, takže do sálu jsem šla pěkně naštvaná. </span></p><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Nesnáším reklamy, proto se na Primu nedívám už hodně let a na Novu sporadicky, většinou ze záznamu a reklamy přeskakuju. V divadle Kalich je u jeviště velká obrazovka, kde vám tu reklamu hezky před představením pustí! Vybavuju si jen Bandi. V týhle chvíli jsem si uložila do mozku, že Kalich už nikdy více.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Děj hry je velmi předvídavý. Starý morous Fred (Radek Holub), který si vystačí sám a nikoho k životu nepotřebuje, snad jen toho jediného kamaráda, který za ním chodí na partii šachů. Hyperaktivní syn (Antonín Holub), má jasnou představu, jak by tatík měl žít, co by měl jíst a co by neměl pít. A do toho jeho doupěte mu pravidelně přivádí nové a nové hospodyně, které by domácnost i Freda vypulírovaly. Fred samozřejmě každou odrovná.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">- Tys ji urazil a potupil.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">- Tupá už přišla.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">A pak nastoupí Rosalinda (Bára Hrzánová) a je jasný, že si Freda namaže na chleba. Kdo by taky odolal tomu jejímu temperamentu a tanci haka.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">- On má rád bitvy. Tak mu je dopřávám.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="box-sizing: inherit; font-family: arial; font-size: medium;">Podraz na starého kamaráda, odchod Rosalindy, její návrat a šťastný konec, který tušíte už při zakoupení lístků. V pořádku, nečekala jsem nic jiného. Jen zase moc dlouhé, vtipy otřepané, Radek Holub moc tlačil na pilu, moc přehrával, měl hodně přeřeků. Pro jejich syna velká výzva obstát mezi rodiči.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="box-sizing: inherit; font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">A Bára, úžasná, talentovaná, nádherná, ta převálcovala všechny! S Radkem vystřihla takový tanec, kam se Stardance hrabe. Závěrečný standing ovation patřil jí.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br style="background-color: white; box-sizing: inherit;" /></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">P.S. Bloudičko, čtyři a půl z pěti.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNKglvS9eUcwwfooANfZExYb0C8x32B5SN3SZPCgqTMBQxF1rhmtqIjjgDnotNme5t859E7xbqwNglv7D7syZB3Hs58ZbqIOsj_gkID9wGcNSKCBFpqKioeGJqnouE29bKEtzRksghOF9ZJEFkCG6dBZGw0CN3hoPL_foCDBuSxrtfZaIEfPHs9Vc55k9K/s1200/Kalich,%20novinky.cz.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><img border="0" data-original-height="674" data-original-width="1200" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNKglvS9eUcwwfooANfZExYb0C8x32B5SN3SZPCgqTMBQxF1rhmtqIjjgDnotNme5t859E7xbqwNglv7D7syZB3Hs58ZbqIOsj_gkID9wGcNSKCBFpqKioeGJqnouE29bKEtzRksghOF9ZJEFkCG6dBZGw0CN3hoPL_foCDBuSxrtfZaIEfPHs9Vc55k9K/w640-h360/Kalich,%20novinky.cz.jpeg" width="640" /></span></a></div><div style="text-align: center;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Zdroj: Novinky.cz</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><br /></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com16tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-14399520624129277992024-01-13T01:26:00.000-08:002024-01-13T01:26:17.420-08:00Ještě se vrátím<p><span style="background-color: white; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Ještě se vrátím k vánočnímu dárku od Mladého chlapce. Prostě mi to nedá. K obveselení kolegyň jsem lis na citrusy vzala do práce. Všetečná Naděnka hned vygůglila, že je to čínský padělek. Originál vypadal vážně líp. Obětovala půlku vlastního citronu! Jednotlivé komponenty do sebe příliš nepasují, ale šťávy se vylisovalo dost. Jenže velkými dírkami sítka propadaly do nádobky i pecky. Lis je celkem nestabilní, a jak nejsem moc šikovná, hned jsem ho zvrhla a půlku šťávy vylila. No, pobavily jsme se náramně. V Táboře se prý nasmáli taky, jakoby nestačil ten můj loňský vánoční stromeček, který koupil Prvorozený. Takový koště prý v životě neviděli. Naďa je z Tábora.</span></p><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Co už taková legrace není, je, že ten dárek přesně ilustruje vztah Mladého chlapce ke mně. Zbytečný laciný šunt, který někde dostal zadarmo k nákupu a elegantně se ho zbavil. Po vánocích mi sice mi nabídl, že spolu někam zajdeme a já si vyberu dárek podle svého, ale to už není ono. A prý nechápe, jak mě taková blbost může vytočit. Úplně s přehledem a doruda!</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br /></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br /></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><b>Moji milí,</b><div style="box-sizing: inherit;"><b>kvůli jedné urputné čtenářce, která mi sice skvěle navyšuje návštěvnost, ale její hloupé komentáře tady mít nechci, musím opět vaše komentáře před uveřejněním schválit. Vím, že mě čtete a děkuji všem za podporu. Více <a href="https://padesatka-misa.blogspot.com/2022/08/ach-pan-uzasny-se-ozval.html" target="_blank"><span style="color: #cc0000;">tady</span></a> a <a href="https://padesatka-misa.blogspot.com/2023/02/obet-stalkingu.html" target="_blank"><span style="color: #cc0000;">tady</span></a>.</b></div><div style="box-sizing: inherit;"><br /><b><br /></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdOLQPdLTqoF1EOw1GK6Lr_tf3-owlFketpqS0ZVC1HC3tIIUiEU5kb9GBk7NeNArNw9g4FhUk88A_JyCd2aEq3-Vug2y_2oR_dHzbNCbw5Rr71qwIY-DyDBA3X4jGbU3JpR-yZK5fILXnQHp3jtt49itO_OEMTzQOqY8NUk0cspV8XKEj5Mtm6V4jyFHo/s1938/20240113_101522.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1938" data-original-width="1639" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdOLQPdLTqoF1EOw1GK6Lr_tf3-owlFketpqS0ZVC1HC3tIIUiEU5kb9GBk7NeNArNw9g4FhUk88A_JyCd2aEq3-Vug2y_2oR_dHzbNCbw5Rr71qwIY-DyDBA3X4jGbU3JpR-yZK5fILXnQHp3jtt49itO_OEMTzQOqY8NUk0cspV8XKEj5Mtm6V4jyFHo/w339-h400/20240113_101522.jpg" width="339" /></a></div><br /></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com49tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-19610873211270450872023-12-31T14:23:00.000-08:002024-01-01T11:08:30.137-08:00Můj rok 2023<ul style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; padding-left: 24px; text-align: left;"><li><span face="arial, sans-serif" style="background-color: white; font-size: 16px;">Po pěti letech přiletěla ségra</span></li></ul><ul style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; padding-left: 24px; text-align: left;"><li><span face="arial, sans-serif" style="background-color: white; font-size: 16px;">Druhorozenému bylo dvacet tři</span></li></ul><ul style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; padding-left: 24px; text-align: left;"><li style="box-sizing: inherit;">Po patnácti letech jsem se znovu zamilovala do Mladého chlapce</li></ul><ul style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; padding-left: 24px; text-align: left;"><li style="box-sizing: inherit;">Vernisáž výstavy fotek VendyW v České Třebové, byl i Čerf</li></ul><ul style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; padding-left: 24px; text-align: left;"><li style="box-sizing: inherit;">Bylo mi padesát sedm (jsem ještě Padesátka?)</li></ul><ul style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; padding-left: 24px; text-align: left;"><li style="box-sizing: inherit;">Prodloužený víkend v Krkonoších s Vyšehradskými matkami</li></ul><ul style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; padding-left: 24px; text-align: left;"><li style="box-sizing: inherit;">Druhorozený si našel stabilní práci</li></ul><ul style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; padding-left: 24px; text-align: left;"><li style="box-sizing: inherit;">Báječná dovolená na Menorce s Vyšehradskými matkami</li></ul><ul style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; padding-left: 24px; text-align: left;"><li style="box-sizing: inherit;">Prvorozenému bylo třicet pět</li></ul><ul style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; padding-left: 24px; text-align: left;"><li style="box-sizing: inherit;">Konečně mám ložnici</li></ul><ul style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; padding-left: 24px; text-align: left;"><li style="box-sizing: inherit;">V práci se držím silou své slabé vůle</li></ul><ul style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; padding-left: 24px; text-align: left;"><li style="box-sizing: inherit;">Druhorozený chodí s Kačkou, asi</li></ul><ul style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; padding-left: 24px; text-align: left;"><li style="box-sizing: inherit;">Skončila jsem s plaváním, nezvládám mít ucpané všechny tělní otvory</li></ul><ul style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; padding-left: 24px; text-align: left;"><li style="box-sizing: inherit;">Byla jsem pětkrát v divadle</li></ul><ul style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; padding-left: 24px; text-align: left;"><li style="box-sizing: inherit;">V únoru se oficiálně stanu bábou</li></ul><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjilus3G-Bn8jA4NbFOvpjFl2tlr9FWPk9tsAbSMEgGXXVzK-EAaBrekqTgBJeX48I1m45OVvLqmn3RhV20MT3dokkb3HCGwzI_WKDkcJDAQZ4BMEOE5OHguXThS4I4122hn094VXV6Ei1Oco_0XyQKiLpgu-6Cjx0s1TGA2pJVuSyDpTiD11YS-Y4y-n4s/s3533/Vy%C5%A1ehrad.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3533" data-original-width="2824" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjilus3G-Bn8jA4NbFOvpjFl2tlr9FWPk9tsAbSMEgGXXVzK-EAaBrekqTgBJeX48I1m45OVvLqmn3RhV20MT3dokkb3HCGwzI_WKDkcJDAQZ4BMEOE5OHguXThS4I4122hn094VXV6Ei1Oco_0XyQKiLpgu-6Cjx0s1TGA2pJVuSyDpTiD11YS-Y4y-n4s/w320-h400/Vy%C5%A1ehrad.jpg" width="320" /></a></div><div style="text-align: center;">Milovaný Vyšehrad</div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com43tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-5595715015577555122023-12-25T15:08:00.000-08:002024-01-06T08:45:59.859-08:00Povánoční<p><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><i style="box-sizing: inherit;">Miluju Mladého chlapce</i> je eufemismus pro <i style="box-sizing: inherit;">Tahám se s ženatým chlapem o 9 let mladším. </i>Před patnácti lety mi dal k svátku noční košilku. Jak jsem zimomřivá, brala jsem si ji hlavně k moři. Mám ji pořád. Chlapec vypadal dojatě, když jsem mu košilku ukázala. I jsem se do ní narvala. Slíbil mi koupit novou, taktně neřekl větší. Vánoční dárek jsem dostala zabalený v krabici, která nesympaticky chrastila. A k ní lahev Bailey's. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Rozbalení jsem nechala opravdu až pod stromeček. <span style="box-sizing: inherit;">A dobře jsem udělala. </span><span style="box-sizing: inherit;">Při předání řekl, že je prakticky založený a že je to jen taková blbost. Já jsem zase velmi výbušná a možná, kdyby seděl včera vedle mě, tím dárkem bych ho praštila, protože jsem dostala ruční hliníkový lis na citrusy. Naštěstí jsem byla doma sama, i tak jsem si nahlas řekla </span><i style="box-sizing: inherit;">Hezký vánoce, babi!</i></span></p><div style="box-sizing: inherit;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRyMWfL7yhCS5iXXJSv62i-pajwYbGBfjjefFMkX1Nk5b3Pq_Cb29sjsByc4AxKPLocGYdAXGAVYiVwI9DkIi2UUCCcY3FIRHXpQabmjS7aU4ulxbDBZXPi5zxu13H7tb4qeTUCf3WtYW6afhEyH5MiFnzimL9TX8SOXz2vtPucghg6k5zPzHGCVOE__8U/s8000/Ko%C5%A1ilka.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="8000" data-original-width="6000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRyMWfL7yhCS5iXXJSv62i-pajwYbGBfjjefFMkX1Nk5b3Pq_Cb29sjsByc4AxKPLocGYdAXGAVYiVwI9DkIi2UUCCcY3FIRHXpQabmjS7aU4ulxbDBZXPi5zxu13H7tb4qeTUCf3WtYW6afhEyH5MiFnzimL9TX8SOXz2vtPucghg6k5zPzHGCVOE__8U/w300-h400/Ko%C5%A1ilka.jpg" width="300" /></a></div><div style="box-sizing: inherit; text-align: center;"><span style="font-size: medium;">Vývoj nechtěným směrem</span><br /><div style="box-sizing: inherit;"><div style="box-sizing: inherit;"><br /></div></div></div></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com23tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-68209505499593361052023-12-20T14:28:00.000-08:002023-12-25T15:09:41.636-08:00Předvánoční<p><span style="background-color: white; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Vánoční atmosféru chodím nasávat do nákupního centra. Doma mám zimu, vánoční výzdobu velmi minimalistickou a rádio Beat koledy nehraje. </span><span style="box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">S Vyšehradskými matkami jsme probíraly Vánoce, dárky a tak. Říkala jsem, že Prvorozený s Vendulkou žádné dárky nechtějí, leda finanční příspěvek na Vaničku, a že podle prémií jim nějaké peníze pošlu na účet. Dáša se zeptala, jakou vanu proboha budou kupovat, že potřebují přispět. Asi nemám své budoucí vnučce říkat Vanička, bude se jmenovat Vanda.</span></p><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent;">Když sousedka likvidovala věci po zemřelé mamince, občas se mi snažila něco vnutit, třeba regiment zaprášených ulepených pet lahví s pochybným saponátem na mytí podlah, do smrti bych nemusela už nic kupovat a ještě moje děti by je podědily, byla jsem neoblomná. Nakonec u mě skončila jen zažloutlá pyramida malých poznámkových lístků. Píšu si na ně nákupní seznamy, kluci se mi smějí, že nepíšu do mobilu. Začala jsem si psát i poznámky k článkům. Nebo při citovém vzepětí zprávy Mladému chlapci, když nemůžu posílat sms. Mám povolené jen neutrální sms ve všední den, a to jsem se zařekla, že tak ponižovat se nebudu. </span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br style="box-sizing: inherit;" /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Stačí že jsem mu napsala, že je mi s ním moc dobře a mám problém se držet v daných mantinelech. Jak vystrčím čumák ze svýho chlívku s nápisem Milenka, hned přes něj dostanu. Odpovědí bylo, že náš vztah by nebyl harmonický, že chybí splynutí duší, že naše setkání přinášejí radost a krásné souznění našich těl a ještě něco o harmonii. Píše jak Božena Němcová. Nikdy bych nevěřila, že slovo "harmonický" mě dokáže tak vytočit. </span><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Musela jsem se hrozně držet, abych mu nenapsala, ať si teda šoustá to harmonický splynutí, co má doma. Naštěstí jsem slušně vychovaná.</span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br style="box-sizing: inherit;" /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Nicméně stále radostně poskakuji mezi dveřmi, když přichází. To jo. Ve své pořádkumilovnosti je horší než Adéla na auditech, ale ještě si moje prohřešky nefotí. Našel na rychlovarné konvici nalepené nějaké fuj, o kterém tvrdil, že je to mrtvý pavouk. Byly to jen byliny z jeho čaje. Okomentoval chuchvalce prachu v ložnici, ty teda byly hnusný, ale já věděla, že když půjdu s mámou na Vyšehrad na svařák, vytřít už prostě nestihnu. A kdo by si vybral uklízení, že.</span></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com22tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-39513896309023805562023-12-07T12:43:00.000-08:002023-12-11T09:21:22.099-08:00Co nás ještě čeká...?<p><span face="arial, sans-serif" style="background-color: white; font-size: 16px;">Co náš ještě v tom životě čeká? S čím vším se budeme muset ještě smířit? Ptala jsem se Zuzany, když mi řekla že má tinnitus. Z čeho neví, ale že je to na palici, ví spolehlivě. </span><i style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Nečeká nás nic hezkýho, samý hnusný věci</i><span face="arial, sans-serif" style="background-color: white; font-size: 16px;">, odpověděla. Mě v poslední době bolí levé oko, hodně, až jsem neuváženě fňukla, že si ho snad nechám vyndat, stejně na něj moc nevidím. A ten mladý doktor, místo aby mě uchlácholil nebo povzbudil, si spokojeně zamnul ruce a snažil se mě vecpat do čtvrtečního operačního programu. Zatím jsem odmítla. Vanička by pak vřískala <i>Já nechci k tý babičce se skleněným okem, já se jí bojim.</i></span></p><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Taky mám problémy s bederní páteří. Bolí, když jdu pomalu nebo když stojím. V posteli vydává skřípavé zvuky, až zahání Mladému chlapci erekci. V létě jsem si našla ortopeda, ale se stížnostmi jsem bohužel začala od oteklého kotníku a bolavé paty, k bederce jsem se ani nedostala. Pak doktor usoudil, že problémy budeme řešit postupně, podíval se na chodidlo a poslal mě na rentgen. Počínající artróza, poúrazový stav, počínající ostruha a plochá noha. Hlavně mám cvičit. Pan doktor mi řekl, že má také ostruhu a ploché nohy a také cvičí. To je nejlepší. </div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br style="box-sizing: inherit;" /><div style="box-sizing: inherit;">Druhý pokus zaměřený pouze na bederní páteř. Rentgen a depresívní snímek. Pan doktor má také problémy s bederkou a pravidelně cvičí. To je nejlepší. V téhle chvíli jsem se už neudržela a řekla mu, že jsem moc ráda, že není můj gynekolog, že bych teda nechtěla vědět, co by mi říkal. Ortoped má smysl pro humor, divil se, že se mi pan doktor Klimeš nesvěřuje se svými záněty vaječníků. No, zřejmě nejsme tak důvěrní. Rozesmátá sestřička mi poděkovala za hezké ráno a dala leták s cviky.</div></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com26tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-5468251080450715792023-12-02T12:45:00.000-08:002023-12-02T12:45:25.623-08:00O batohu<p><span style="background-color: white; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Když Baruška přišla do práce v avokádových ponožkách Dedoles, pochválila jsem jí je s tím, že pěkný, ale pro mě moc bláznivý. Každá ponožka úplně jiná! Na to jsem fakt už stará. Dneska mám patery. Pak si Baruška koupila batoh Vuch a Zuzana z mikračky taky. Nechala jsem se strhnout a vybrala si moc pěkný batoh, který jsem po asi dvouletém denním nošení úplně rozdrbala. Nastal čas vybrat si nový. Jak mám ráda furt ty stejný věci, koupila bych si samozřejmě ten samý, kdyby se ovšem ještě vyráběl. </span></p><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Nejdřív jsem velmi zodpovědně vybírala na netu, pak jsem se starým batohem vyrazila do prodejny v centru Prahy. V prodejně jsme byly jen dvě zákaznice. Po prodavačce jsem chtěla jedinou věc, vědět, který batoh z nové nabídky je stejně velký. Znechuceně se podívala na toho mýho chudáka a prý, že takový batoh nikdy neviděla, že musí být hrozně starý a dál jsem ji nezajímala. Nakvašeně jsem odešla a doma na kontaktní adresu poslala zlostný mail. </div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br /></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Přemýšlela jsem i o nové peněžence. Mám pěknou žlutou, taky Vuch, ale je špatně vymyšlená, přepážka v kapsičce na drobné je moc nízká, mince vypadávají do boků a těsně pod zipem čekají, až kapsičku otevřu a pak všechny vyskočí na zem. Takže peněženku otevírám úplně připosraně, nejlépe nad otevřeným batohem, abych peníze nesbírala ze země. Další radši ne.</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br /></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Batoh jsem si vybrala na e-shopu. Po vyzvednutí jsem byla zklamaná z barvy, na netu nevypadala tak vyblitě. Vidět ho v prodejně, tak si ho nekoupím. No, dva roky to vydržím. Vnitřní kapsa je už bez pásky na suchý zip, holt se šetří na všem. Co mě ale dostalo nejvíc, je boční vstup do hlavního prostoru. Rozepla jsem zip v domnění, že je to kapsa, kam jsem si chtěla dát žvýkačky a ruka se ocitla uvnitř batohu. To chcete mít - na batohu kapsu pro kapsáře!</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8y_kFEbrCRSGUwIBOzGU-Q57Ym9-ILqcjMw3OmST32QKeeK-E4uRHgaw-d1bNQJs1y4rG3DCpZFhzArkCO6H4gYmYzfHZejtd_2aiZtV5rtwbbzhDUYa3yXhksomvE8uVztch3Ozi2wDFriIVKCb7QlO6oRW1BZbG-OpPLYY8Kwb-OsJVAMgsuAAX7saD/s8000/Batoh.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="8000" data-original-width="6000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8y_kFEbrCRSGUwIBOzGU-Q57Ym9-ILqcjMw3OmST32QKeeK-E4uRHgaw-d1bNQJs1y4rG3DCpZFhzArkCO6H4gYmYzfHZejtd_2aiZtV5rtwbbzhDUYa3yXhksomvE8uVztch3Ozi2wDFriIVKCb7QlO6oRW1BZbG-OpPLYY8Kwb-OsJVAMgsuAAX7saD/w300-h400/Batoh.jpg" width="300" /></a></div><br /><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br /></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com26tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-62255326835440292542023-11-12T03:33:00.000-08:002024-02-04T11:37:07.436-08:00Výlet do Štěchovic<span style="font-family: arial; font-size: medium;">Krásný, ale opravdu nádherný podzimní den. Podle plánu jsme měly jet busem do Nových dvorů. Čtyři jsem byly na místě včas, pátá Dana byla na cestě ještě ve chvíli, kdy do odjezdu autobusu zbývalo pár minut. Dana si vygůglila, že jí z Pankráce na Smíchov jede pětka. Na zastávce tramvaj bohužel nenašla. No jo, holka z Kralup, co na tom, že v Praze žije třicet let. Olina jí duchapřítomně koupila jízdenku, a i s velmi vstřícným řidičem domluvila, že pokud nebude muset uvolnit stanoviště, chvilku na Danu počká. Nakonec to nebylo potřeba, ale celou cestu jsme si z ní utahovaly. Hrozně.</span><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br style="box-sizing: inherit;" /></span><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Cesta z Dvorů do Štěchovic je fakt pěkná, sice bezhospodové pásmo, ale předem avizované. Všechny jsme měly namatlané chlebíky, Dana s Olinou i placatici. Výlet byl vlastně každoroční zastávkou u hrobu jejich kamarádky. Panák byl na místě. Patnáct kilometrů údolím Kocáby, takže rovina, žádné šplhání po kopcích jako minule (Křivoklát-Nižbor, 20 kilometrů, bez zápisu, v pondělí jsem nemohla dojít do práce, zralá na výměnu pravého kolena). Ve Štěchovicích jsme vykulily přímo u cukrárny Hájek & Hájková. To byla velká radost, káva a zmrzlinové poháry. Z cukrárny kousíček na zastávku busu do Prahy, který jel jak na objednávku.</span></div></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br style="box-sizing: inherit;" /></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Mám krásné, chytré a vtipné kamarádky. Jsem s nimi moc ráda, kam se na ně hrabou všichni chlapi světa!</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgcNpJJuzhDoUaji2POOwdmsqlycSjrur1_M8RufgB1TxuPwwKC3Ic9gdZ93gDjZ4HU8GL-3Vh1V8px3qBWnfYN8kHRdfkvkY6dGDXagztN9c6nTqiNF_wHWDch0d7xzFiWzdBkIjrV6lsyslkjJR4BayCJxTl2i5vxDsDe_OIzFOJRf1bJSyk4m61wW3t/s1024/%C3%9Adol%C3%AD%20Koc%C3%A1by%20chata.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="768" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgcNpJJuzhDoUaji2POOwdmsqlycSjrur1_M8RufgB1TxuPwwKC3Ic9gdZ93gDjZ4HU8GL-3Vh1V8px3qBWnfYN8kHRdfkvkY6dGDXagztN9c6nTqiNF_wHWDch0d7xzFiWzdBkIjrV6lsyslkjJR4BayCJxTl2i5vxDsDe_OIzFOJRf1bJSyk4m61wW3t/w300-h400/%C3%9Adol%C3%AD%20Koc%C3%A1by%20chata.jpg" width="300" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">Fotila Dáša</div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div style="box-sizing: inherit;"><br style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;" /></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com23tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-81225327481903952982023-11-08T12:08:00.002-08:002023-11-08T12:09:56.542-08:00Dům Bernardy Alby, Divadlo na Vinohradech (2023)<p><span face="arial, sans-serif" style="background-color: white; font-size: 16px;">Určitě se vám to taky někdy stalo. V nějakou pro vás nezvyklou hodinu, brzy ráno nebo uprostřed noci si pustíte televizi a zakoukáte se do rozběhnutého příběhu. Asi jsem tenkrát byla nemocná, před dvaceti nebo třiceti lety. Jen si pamatuju, že Dům doni Bernardy se mi moc líbil. A jestli to byl film nebo záznam divadelního představení, taky nevím. </span><span face="arial, sans-serif" style="box-sizing: inherit; font-size: 16px;">Proto jsem se do divadla moc těšila. </span><span face="arial, sans-serif" style="box-sizing: inherit; font-size: 16px;">Sraz byl v Kubistru na náměstí Míru. Neprozřetelně jsem si dala salát jako Kačka, přišla jsem později a nechtěla se zdržovat čtením jídelního lístku. Byl tam čerstvý koriandr. Ta mýdlová chuť je hrozná.</span></p><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><div style="box-sizing: inherit;"><span face="sommet, sans-serif" style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; color: #404040; font-size: 17px;">O hře španělského autora Frederica Garcii Lorcy píše divadlo na webkách: <i style="box-sizing: inherit;">Bernarda Alba chce po smrti svého muže svůj dům neprodyšně uzavřít a své dcery v něm. Všechny jsou ovšem už dospělé, všechny touží po svobodě, vlastním životě a lásce. Bernarda se ale rozhodla uzavírat sňatky svých dcer jen s muži jim rovnými, protože je pyšná na své společenské postavení.</i> Osm let chce držet smutek, šílená představa. Pět neprovdaných dcer držet doma. </span><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Klasická hra moderně udělaná, ale pořád klasika. Žádná divočina. Krásná živá muzika, kapela RAZAM. A tančilo se taky krásně. </span></div></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br style="box-sizing: inherit;" /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Terezu Bebarovou v roli Bernardy jsem poznala pouze po hlase, tak dobře byla nalíčená, zestárlá. Nicméně smekám před Reginou Rázlovou v roli Poncie. Ano, role uštěpačné báby je vděčná, ale v jejím věku obdivuhodný výkon. Byla vážně skvělá. </span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Ovšem genderově naprosto nevyvážená hra, na jevišti samý ženský, o chlapech se jen mluví.</span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">P.S. Bloudičko, pět z pěti.</span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGJAjXBhyphenhyphenZVoySA-or2apibfii37cYPVfpmrXa5t4HZEkLbrX2P7rA4cCUz_4JVGVbHF5iZqhtUgrjgTSO9yNLOUJCWPwW5tnAujP3PxJef4ylYGVjDWRuJgyPA9KJ5i3eoCjb16XdRKu2yl6bY6zBhMvOuZoVABkadpaGFiT9F07nf9upbBvOU5sObkp5/s1200/p410068.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="771" data-original-width="1200" height="413" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGJAjXBhyphenhyphenZVoySA-or2apibfii37cYPVfpmrXa5t4HZEkLbrX2P7rA4cCUz_4JVGVbHF5iZqhtUgrjgTSO9yNLOUJCWPwW5tnAujP3PxJef4ylYGVjDWRuJgyPA9KJ5i3eoCjb16XdRKu2yl6bY6zBhMvOuZoVABkadpaGFiT9F07nf9upbBvOU5sObkp5/w640-h413/p410068.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zdroj: Divadlo na Vinohradech</td></tr></tbody></table><br /><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcNCQoBqX8lOEoV2qz_5IVeQT2t0zlZgWmCH-0eFkkBE9vv-LHDKlQJEVmdVvTzyGGK2G3DUD1wvZiuQyVUGY43p6SKk-Io_5rSPLNAGMd3-17U2YM-BMD1_hnz1zPQ_ETQ5MSaqtHJLGX0dAUZlS-WN1QV4TdNitHlNA6811deAYEH06Cohl4zhyphenhyphen6tJad/s1200/p313411.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="771" data-original-width="1200" height="413" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcNCQoBqX8lOEoV2qz_5IVeQT2t0zlZgWmCH-0eFkkBE9vv-LHDKlQJEVmdVvTzyGGK2G3DUD1wvZiuQyVUGY43p6SKk-Io_5rSPLNAGMd3-17U2YM-BMD1_hnz1zPQ_ETQ5MSaqtHJLGX0dAUZlS-WN1QV4TdNitHlNA6811deAYEH06Cohl4zhyphenhyphen6tJad/w640-h413/p313411.jpg" width="640" /></a><span style="text-align: left;">Andrea Černá a Regina Rázlová, zdroj: Divadlo na Vinohradech</span></div></div><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br /></span></div></blockquote><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><br /><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br /></span></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-61123881536263498382023-10-11T11:18:00.002-07:002023-10-12T01:32:31.295-07:00Budu bába...!!!<p><span face="arial, sans-serif" style="font-size: 16px;">Tu sobotu, co mě a mámu pozval Prvorozený s Vendulkou na večeři, aby konečně oficiálně oznámil, že čekají mimino, byl Patočka a Mladý chlapec nezávisle na sobě na výstavě ForArch. Když jsem to zjistila, úplně mě to odbouralo, smála jsem se nahlas jako blázen. Naštěstí vzápětí volala ségra a mohla jsem se o veselost podělit. Napsala jsem to Mladému chlapci, poslal jen pár rejpavých sms. </span></p><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Synek vybral nově otevřenou pizzerii<a href="https://losteria.net/en/restaurants/restaurant/masarycka/" style="box-sizing: inherit; color: #fc6722;"> </a><a href="https://losteria.net/en/restaurants/restaurant/masarycka/" style="box-sizing: inherit;" target="_blank"><span style="color: #cc0000;">Masaryčka</span></a>. Velikánský prostor, průměrné jídlo, ale opravdu roztomilý číšník. Prvorozený mu při odchodu dal vizitku, kdyby třeba chtěl změnit místo. Měli jen Budvar, který nikdo u ostatních stolů nepil. Nevěřícně jsem listovala nápojovým lístkem, ale opravdu jsem jiné pivo nenašla. Jedno jsem si dala, čepují do moc hezkých půllitrů. Pak radši bubliny. Že budu v únoru bába jsem už na rozdíl od mámy věděla. Překvapením večera mělo být pohlaví děťátka. Já i máma jsme se snažily tu chvíli co nejvíce natáhnout, nejlépe až po jídle, ale Prvorozený se prořekl. Bude to Vanda. Velký dojetí, konečně holčička.</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br style="box-sizing: inherit;" /></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Po večeři chtěl synek jít někam na pořádný pivo. Máma a Vendulka jely domů a já byla už domluvená s Patočkou, že mě někde v centru vyzvedne. Už delší dobu jsem měla chuť se pořádně opít. Prvorozený nekompromisně rozhodl, že Patočka dojede za námi. Chudák Patočka, byl dost zaskočený, když nás našel stát před <a href="https://www.pult.ambi.cz/" target="_blank"><span style="color: #cc0000;">Pultem</span></a>, a asi se mu nelíbilo, že mu syn suverénně tyká. Za deset let známosti jsem si nevšimla, že je těžký introvert, až teď mě na to Prvorozený upozornil. V rychlém tempu jsme dopili a šli se podívat do <a href="https://www.cervenyjelen.cz/" target="_blank"><span style="color: #cc0000;">Červeného jelena</span></a>, tady jenom jedno pivo. Pak byl už čas nejvyšší jít domů, ale já byla jak urvaná z řetězu. A synek je po mně, ten odkráčel lehkým krokem zkontrolovat kolegy do své restaurace a s nimi pak šel nečekaně ještě na pivo.</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br style="box-sizing: inherit;" /></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Táhla jsem Patočku Celetnou ulicí do <a href="https://www.fat-cat.cz/menu" target="_blank"><span style="color: #cc0000;">pivnice</span></a> za Druhorozeným. Cestou jsem mu svěřila, že jsem zamilovaná do Mladého chlapce a on musí počkat, až se zase odmiluju. Ani se mi nechce popisovat, jak se tvářil. A to má priateľku. Závěr večera mám trochu v mlze. Druhorozenému jsem prý šestkrát řekla, že budu bába Vandy a že se jeho bratr opil, přitom jsem sama měla co dělat, abych nespadla z vysoké židle. Že jsem cestou k Patočkovi na Smíchov fotila, jsem zjistila náhodou včera, když jsem v mobilu hledala nějakou fotku. V 0:18 jsem novinku napsala <a href="https://worlddandie.blogspot.com/" target="_blank"><span style="color: #cc0000;">Vendy</span></a>. Bylo mi špatně dva dny.</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br style="box-sizing: inherit;" /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">P. S. A jak jsem byla ještě rozněžnělá po předchozích událostech, druhý den cestou na metro jsem míjela dvě malé cikánečky, první na koloběžce, druhá měla odstrkovadlo, povídám </span><i style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Vy jste hezký holky vlasatý.</i><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"> Protože samozřejmě měly krásný dlouhý vlasy. Ta na kolobrndě se na mě pěkně usmála prvňáčkovsky bezzubou pusou a řekla</span><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"> </span><i style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Děkujeme!</i><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"> Překvapila mě, já neumím přijímat komplimenty dodneška.</span><br style="box-sizing: inherit;" /></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br style="box-sizing: inherit;" /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><div style="box-sizing: inherit;"><div style="text-align: left;">P.S. V práci se mě ptal František, co budu vyvádět, až se holka narodí.</div></div><div style="box-sizing: inherit;"><div style="box-sizing: inherit; text-align: center;"><br style="box-sizing: inherit;" /></div></div></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8Pwk_ZUJQjDcnm8wsrTFy3LgmiUA89H92oeUlr3A00AlhvBeOgibgDMToEOM0E1VMbo0yrH2_wemYYNbT8wwEsonC5PmLWJskfCZF0pYnQ8z31jpFtsV5fXG_L6u987j9ULxca11KarW3ah6xfXmnyGrHYKX76hYWzfbwz68xFM6ne8HuKzyNe7tq358_/s8000/Praha.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="8000" data-original-width="6000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8Pwk_ZUJQjDcnm8wsrTFy3LgmiUA89H92oeUlr3A00AlhvBeOgibgDMToEOM0E1VMbo0yrH2_wemYYNbT8wwEsonC5PmLWJskfCZF0pYnQ8z31jpFtsV5fXG_L6u987j9ULxca11KarW3ah6xfXmnyGrHYKX76hYWzfbwz68xFM6ne8HuKzyNe7tq358_/w300-h400/Praha.jpg" width="300" /></a></div><div style="text-align: center;"><span style="text-align: left;">Fotím dobře, fotím ráda</span></div></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com29tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-85869048554607103182023-10-07T03:05:00.003-07:002023-10-07T03:05:47.492-07:00Babyboom, Činoherní klub (2023)<p><span style="background-color: white; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Konečně hezké představení a Zuzana se z pracovních důvodů nezúčastnila. Ověřená divadelní kavárna, tu máme rády. Hra slovenské autorky Zuzy Ferenczové je svižná a vtipná. Povánoční den v porodnici, tři ženy s porodními bolestmi, jejich partneři a otrlá sestřička. Z těch sedmi herců jsem znala jen Jana Hájka a moji milovanou Lucii Žáčkovou, která je skvělá úplně ve všem, co jsem viděla. Za film Kobry a užovky získala Českého lva za vedlejší roli, 2015. Cenu přebírala dojatá a měla velmi krátké a netuctové poděkování. Dodnes si ho pamatuju!</span></p><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Nejvíc se mi líbil příběh páru, kde muž dítě nechtěl, ale partnerka tajně vysadila antikoncepci. Nešťastný zoufalý kluk v situaci, se kterou si neví rady a není schopen ji vyřešit. Na druhé straně milující a pečující pipina. Bylo mi ho líto a pak zase ne. Vždycky jsem svým synům říkala, že každá holka, se kterou se vyspí, se může stát matkou jejich dítěte. Ať na to při výběru proboha myslí.</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br /></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Úžasná byla Markéta Stehlíková v roli sestřičky. Sestřička byla asi vůbec nejlépe napsaná postava. Závěrečný dialog mezi ní a zoufalým skoro otcem, Viktor Zavadil, mě fakt uzemnil.</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">On: Dáš mi to číslo (telefonní)?</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Ona: Moje číslo nepotřebuješ.</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">On. A co potřebuju?</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Ona: Na to si musíš přijít sám.</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Omlouvám se, pokud nejsem přesná, také nechci o ději víc prozrazovat, běžte raději do divadla.</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br style="box-sizing: inherit;" /></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">P.S. Bloudičko, čtyři a půl z pěti.</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxn-LB62NOILM0OLZoma_BqMoPcvde17ZcO9pvEkXrJeS7VhMTFbQD_ia1CdAEEUeM-fa7MKFYYU1PeMvOl_tkLZ89KImxOl03_gRHrHVYav0uemyCtVUaD_dSJbGzYNl0nsM4gQKTa-1iRwzvB-DcBvQW7qxEiWNNU4IzbXZhoVcZqpXepyIuMCd4cs9J/s2500/pn22097521.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1826" data-original-width="2500" height="293" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxn-LB62NOILM0OLZoma_BqMoPcvde17ZcO9pvEkXrJeS7VhMTFbQD_ia1CdAEEUeM-fa7MKFYYU1PeMvOl_tkLZ89KImxOl03_gRHrHVYav0uemyCtVUaD_dSJbGzYNl0nsM4gQKTa-1iRwzvB-DcBvQW7qxEiWNNU4IzbXZhoVcZqpXepyIuMCd4cs9J/w400-h293/pn22097521.jpg" width="400" /></a></div><div style="text-align: center;">Markéta Stehlíková a Viktor Zavadil, zdroj: Činoherní klub</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxIWwPgyTu8GSbCXqzSsxshHOSn9f8rSa7bp9DV1sDm4l_9lx6aHgbmHyemikqUbebejzvOvmu8z4Fq5oWB02xVtNkx5QYWXz_RLRltvPfCJ7UdmvMSY3zHC3wcb4ZKuP3XkPGkGmFuyuqc7UKf_8YFSVkzJpxalXy519Ka6qb3_x-iausfCRNWSUjKDG3/s2500/pn22098471.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2500" data-original-width="1650" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxIWwPgyTu8GSbCXqzSsxshHOSn9f8rSa7bp9DV1sDm4l_9lx6aHgbmHyemikqUbebejzvOvmu8z4Fq5oWB02xVtNkx5QYWXz_RLRltvPfCJ7UdmvMSY3zHC3wcb4ZKuP3XkPGkGmFuyuqc7UKf_8YFSVkzJpxalXy519Ka6qb3_x-iausfCRNWSUjKDG3/w264-h400/pn22098471.jpg" width="264" /></a></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; text-align: center;">Jan Hájek a Lucie Žáčková, zdroj: Činoherní klub</div></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com14tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-32411533817120132242023-09-25T05:02:00.002-07:002023-09-27T01:39:37.875-07:00Všechno je, jak má být<p><span face="arial, sans-serif" style="background-color: white; font-size: 16px;">Patočkovi se u mě líbí, asi má závratě, protože je rád, že bydlím v první patře, nebo má trauma z filmu Skleněné peklo, neptala jsem se. Je spokojený s písničkami na rádiu Beat, že hned naproti je večerka, že v Hokejce mají tankovou plzeň. Mladý chlapec všechno kritizuje, včetně písniček na Beatu, což mě velmi popuzuje, ani nevím proč. Hned v březnu jsem mu psala, že se s někým scházím, aby si nemyslel, že jsem opuštěná chudinka, která se na něj třese. Třesu.</span><span face="arial, sans-serif" style="background-color: white; font-size: 16px;"> </span></p><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Chlapec je na mě moc dominantní, takový alfa samec. Říká, že spolu nemůžeme být, že bychom se zabili. A má pravdu. Přes moje protesty mi v koupelně přivrtal držák na sprchu. Málem mě kleplo, když vrtal do nových obkladů. Pak přitáhl tyč na závěs k vaně. Bilý nemocniční závěs jsem nevděčně odmítla. Zůstala mi jen nainstalovaná tyč. Po pár týdnech jsem kapitulovala, mám závěs s motivem bambusu. Ten jsem taky nechtěla, ale Mladý chlapec je spokojený, konečně má koupelnu podle svého gusta. On je vůbec hodně čistotný. Posledně našel v posteli nějaké fuj a tvářil se zhnuseně, jako by to byl kus uschlé předkožky. </div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br /></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Objevila jsem u sebe lehký náznak monogamie. Nemůžu se milovat s dvěma muži najednou. Teda ani na střídačku. Mám pak morální kocovinu a technicky též nezvládám. Patočka měl vždy zelený ručník, teď má zelený ručník Mladý chlapec a Patočka vyfasoval potupný oranžový. Dle zásluh. Pořád jsem povlíkala postel, prala ložní a ručníky a připadala si jako coura. A při dnešních cenách elektřiny a vody bych se rychle zruinovala.</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br style="box-sizing: inherit;" /><div style="box-sizing: inherit;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Začal si mě všímat chlapík z ochranky, nejdřív z dálky vehementně zdravil, pak zavolal, že se jmenuje Josef. Když jsem v sobotu odcházela v dešti z práce domů, vyběhl se se mnou rozloučit a prohlédnout konečně zblízka. Od té doby je pořád zalezlý ve vrátnici. Taky dobře. Narušil by mi barevnou posloupnost ručníků</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br /></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnq02Mj_EdW6_9kDtjUH_D0k6fn_vmG4H19f2XUjyCauSVXZoBgitipHasKkiIa1hb1cXk2ZB53z7C1mVSy3IXlhUldLcxiagLSrWlHrxs1GhD_4xdRtkiJ8mKavzZIXmkNoRoSUMnTbdE261iw0w3H5xbkMx1iQRPhWvwbciD4DsXMEysQHU95FRtmZh4/s8000/20230923_093638.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="6000" data-original-width="8000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnq02Mj_EdW6_9kDtjUH_D0k6fn_vmG4H19f2XUjyCauSVXZoBgitipHasKkiIa1hb1cXk2ZB53z7C1mVSy3IXlhUldLcxiagLSrWlHrxs1GhD_4xdRtkiJ8mKavzZIXmkNoRoSUMnTbdE261iw0w3H5xbkMx1iQRPhWvwbciD4DsXMEysQHU95FRtmZh4/w400-h300/20230923_093638.jpg" width="400" /></a></div><br /><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br /></span></div></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com25tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-80603323779656530522023-09-11T12:23:00.002-07:002024-02-04T11:40:59.646-08:00Výlet na Menorcu<p><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Menorcu jsem navrhovala já, protože Soňa v práci říkala, že její Michal se vrátil nadšený. Málo turistů a krásné pláže. Odjelo nás pět, Dana se musela starat doma o nemocnou maminku. Vilka byla hezká, ale jeden záchod<span style="box-sizing: inherit;"> pro pět holek umístěný v koupelně je maličko problém. Čůraní se stalo veřejným. Jednoduše jsme Dáše vysvětlily, že kvůli čůrání nemůže blokovat umyvadlo a vanu. Můj dojem z ostrova je ovlivněný tím, že čtyři dny ze sedmi bylo zataženo.<span face="Roboto, helvetica neue, helvetica, arial, sans-serif" style="box-sizing: inherit; color: #4d5156;"><span style="box-sizing: inherit;"> </span></span></span><span style="box-sizing: inherit;">První den na pláži jsme strašně zmokly, k autu jsme se brodily po kotníky vodou. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy nemohla jít, protože jsem měla oči plné vody. Všeobecný strach o mobily, Zuzana měla mobil zmáčený na horách a Dáša si ho totálně utopila v Pobaltí. Tentokrát bez ztráty.</span></span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgO1LIfQTsebrc-QbhvqWCaiLiBPEa-R4ufEODZn-_wz_6ZUoMqXpnL7lvPr6rujqAQkDJnkuRubPl6NN_XpHorPbOmkYwsJfheEUuUwt17XcnMsDT70T8H-U0jQJ1ypfgAbl8eI0SWdfGbtLFXYt5O5HROIPXMN7fd3OxEKFZGvuOis7Tl2EEdTwEst8La/s8000/Vilka.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-size: medium;"><img border="0" data-original-height="8000" data-original-width="6000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgO1LIfQTsebrc-QbhvqWCaiLiBPEa-R4ufEODZn-_wz_6ZUoMqXpnL7lvPr6rujqAQkDJnkuRubPl6NN_XpHorPbOmkYwsJfheEUuUwt17XcnMsDT70T8H-U0jQJ1ypfgAbl8eI0SWdfGbtLFXYt5O5HROIPXMN7fd3OxEKFZGvuOis7Tl2EEdTwEst8La/w300-h400/Vilka.jpg" width="300" /></span></a></div><p><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Pláže jsou opravdu krásné, samá romantická zákoutí, ale lidí bylo všude dost. A vesměs nejsou vybavené, tedy žádné slunečníky, lehátka, toalety, sprchy. Na ostrov jezdí převážně Španělé. Jednou jsme zaslechly slovenštinu, dvakrát němčinu a angličtinu. Najezdily jsme spoustu kilometrů, celý pobyt půjčené Berlingo obětavě řídila Kačka. Menorca nenabízí moc památek, za chvíli nebylo kam jezdit. Oproti Mallorce bylo jídlo všude vynikající, možná proto jsme se furt někde cpaly. Obsluha byla velmi milá, všude se nás ptali, odkud jsme. Všechny peníze jsem projedla. Dvakrát jsme byly i na snídani, což osobně považuju za vrchol luxusu a rozmazlenosti. Kačka mě neustále podporovala větou: Má se boží dárek zkazit, ať se radši bříško roztáhne! Momentálně je bříško ve fázi stahování a je pěkně nasraný!</span></p><p></p><p><span style="font-family: arial; font-size: medium;">P.S. Pro příští rok uvažujeme o Krétě.</span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-T1zd7SqTK8Uhaz8XhPizw75BodCr_RU4TyJbqWMsHycAfPTqYSBErXb88kE1N2YkOEsTBtflQDrEES1g-hyvSKai7CQ7emtn1LmbpSDpMSdd0-aOAl4JYy35VUOqHdtcV6Kt8K5US_pM05ZQfTTGWkhWY4gomY9dnDcuxwksluIN2V9DTMWsHRYTMTi8/s1024/Molo.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-size: medium;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-T1zd7SqTK8Uhaz8XhPizw75BodCr_RU4TyJbqWMsHycAfPTqYSBErXb88kE1N2YkOEsTBtflQDrEES1g-hyvSKai7CQ7emtn1LmbpSDpMSdd0-aOAl4JYy35VUOqHdtcV6Kt8K5US_pM05ZQfTTGWkhWY4gomY9dnDcuxwksluIN2V9DTMWsHRYTMTi8/w400-h300/Molo.jpg" width="400" /></span></a></div><div><br /></div><div style="box-sizing: inherit;"><div style="box-sizing: inherit;"><div style="box-sizing: inherit;"><div style="box-sizing: inherit;"><div style="box-sizing: inherit;"><br style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;" /></div></div></div></div></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjYq1UWKb4qOhYnxtJC9AXrMgcy03-jbqwy9NyUpNBIeFmezQrog6mzKXsvK62qGUpLqFBzJrhh6svAPQZ6Duh1coXjEEJkr8JhYwZ6Q3wNY-qe3wlvdfW4Ito1CQ1E37RApaTLx6kzxpsgnF7nWuDz_YBzFkkPH97WrMc_GiOBpcPpzwETZTpcdMdZXa2N/s1024/Vr%C3%A1tka.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="768" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjYq1UWKb4qOhYnxtJC9AXrMgcy03-jbqwy9NyUpNBIeFmezQrog6mzKXsvK62qGUpLqFBzJrhh6svAPQZ6Duh1coXjEEJkr8JhYwZ6Q3wNY-qe3wlvdfW4Ito1CQ1E37RApaTLx6kzxpsgnF7nWuDz_YBzFkkPH97WrMc_GiOBpcPpzwETZTpcdMdZXa2N/w300-h400/Vr%C3%A1tka.jpg" width="300" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="text-align: left;"><br /></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="text-align: left;"><br /></span></div><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: right;"><br /></div></blockquote><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br />Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com20tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-47272313746032855492023-08-30T04:55:00.001-07:002023-08-30T04:56:32.643-07:00Jsem splašená<p><span face="arial, sans-serif" style="background-color: white; font-size: 16px;">Po odchodu Dáši z mikračky jsem v baráku nejstarší zaměstnanec. Pokud tedy nepočítám řidiče. Ještě je stejný ročník Jitka B z chemie, ta se o dovolené ne vlastní vinou zrakvila na kole, prý má skoro utržené ucho. Chudák holka, já kolo už vzdala. Vzhledem k věku bych měla být pro své kolegyně a kolegu vzorem rozvážnosti a klidu. Nejsem. Jsem splašená jak půlroční tele a zbrklá podobně. Vzteklá jsem prý po mámě a klidní mě Naděnka, holčina ve věku Druhorozeného.</span></p><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Nejsem moc technický typ, ale že si neporadím ani s datumovým razítkem, jsem nečekala. Dva měsíce jsem na objednávky plácala datum s rokem 2032, než mě konečně upozornila Baruška od auditorek. Zapamatovat si nové heslo do eolových objednávek je taky problém, přitom jsem se zasadila o to, aby bylo jednoduché a pak nesmyslně píšu <i style="box-sizing: inherit;">Zelenakralik</i> místo <i style="box-sizing: inherit;">Zelenazelva</i>. Ještě nejsem úplně debilní, ale mozek do kartotéky ukládá zpomaleně, předchozí heslo bylo <i style="box-sizing: inherit;">Bilykralik.</i></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><i style="box-sizing: inherit;"><br /></i></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; text-align: center;">Na dovolené si mám prý hlavně odpočinout!</div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-10711494182155672232023-08-26T14:37:00.000-07:002023-08-26T14:37:20.845-07:00O plážové tašce<p><span style="background-color: white; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Pár dnů před odletem na dovolenou jsem si vzpomněla na plážovou tašku. Balancovala jsem na malé židličce, abych dosáhla na poslední polici v šatně. Vzhledem k tomu</span><span style="box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">, že jsem všechny umělohmotné kabelky vyhodila a těch kožených zas tolik nemám, jsem celkem rychle zjistila, že taška na polici není. Jako první mě napadl Patočka. Ukradl mi plážovou tašku! Jsem fakt paranoidní.</span></p><p><span style="box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Patočka v mé šatně ani nikdy nebyl. Už jednou jsem ho v podezřívala, že je kleptoman, to když jsem nemohla najít ponožky, které jsem koupila babičce Hele. V záchvatu uklízení před jeho příchodem jsem je strčila do košíku s nářadím a šoupla do skříně. Našla jsem je až za dva měsíce. Babička už dávno měla nové.</span></p><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Abych se dala do klidu, udělala jsem si Aperol spritz a pátrala v paměti, kde ta taška může být. Svůj mozek si představuju jako obrovskou kartotéku a dvě malé hbité ručičky, které se rychle jednotlivými kartami probírají, jako kdysi sestra na gyndě. Vypila jsem skoro půlku, než ručičky kartu našly. <i style="box-sizing: inherit;">Plážová taška - vyhozena. Byla špinavá, ale nesměla se prát, nějaký přírodní materiál, údajně. Tys to stejně zkusila a taška se ve vodě rozpustila. </i>Bingo! Už si vzpomínám.</div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br /></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Vyrazila jsem do nákupního centra pro novou. Víte, že už všude mají podzimní a zimní věci?<br style="box-sizing: inherit;" /><div style="box-sizing: inherit;"><div style="box-sizing: inherit;"> </div></div></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-13202257281645994212023-08-17T10:46:00.002-07:002023-08-17T10:46:47.615-07:00Botanická zahrada Praha<p>Botanickou zahradu zahradu vybrala <a href="https://worlddandie.blogspot.com/" target="_blank"><span style="color: #cc0000;">Vendy</span></a>. Byla překvapená, že jsem souhlasila, já to roští moc nemusím, ale jsem jí dlužnicí, byla se mnou na výstavě Ondřeje Sekory v Pelléově vile, kam žádná vyšehradská kámoška nechtěla. Ochotně by mě doprovodila jen moje sestra, kdyby nežila na tom blbém ostrově, kde když nesoptí, tak aspoň hoří.</p><div style="box-sizing: inherit;">Počasí se vybralo a byl vážně teplý den. Vendy zná všechny kytky jmény, i latinskými, to bych jí ještě odpustila, ale to zastavování kvůli focení je náročný, vždycky jsem se někde zhroutila na lavičku. Nakonec samozřejmě škemrám, aby mi fotky poslala do mailu. Dokonce jsem tak drzá, že je strkám na svůj blog.</div><div style="box-sizing: inherit;"><br /></div><div style="box-sizing: inherit;">Ve skleníku Fata Morgana létalo ještě pár krásných motýlů, ale mně se nejvíc líbila japonská zahrada. Byl tam stín, ticho. Moc krásné místo k zastavení. <span style="box-sizing: inherit;">Koukly jsme se i na malou výstavu Czech Nature Photo, Vendy by se směle mohla zúčastnit. A na závěr tradičně Náplavka a Aperol.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="box-sizing: inherit;"><br /></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCF00-cW_iIF5BGG7FzUxxUCSjq91Nn1zzq4jMUrc9sN52ph7IfE7Urv5_uk8V4ksZ9HSsOnejsJxwVOVL_TIY4dbhMNkLCd76CtEsTTgsoNntAKLxBchMjCmmO_oBwUqWtLQW0EmJaP-5RoE-sARXlvPBl1LeOCVbpq9zVE5kcKi_lKVRUt5aMIgB0dyx/s800/Botanick%C3%A1%20zahrada.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="532" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCF00-cW_iIF5BGG7FzUxxUCSjq91Nn1zzq4jMUrc9sN52ph7IfE7Urv5_uk8V4ksZ9HSsOnejsJxwVOVL_TIY4dbhMNkLCd76CtEsTTgsoNntAKLxBchMjCmmO_oBwUqWtLQW0EmJaP-5RoE-sARXlvPBl1LeOCVbpq9zVE5kcKi_lKVRUt5aMIgB0dyx/w426-h640/Botanick%C3%A1%20zahrada.jpg" width="426" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpe36vWLxuT7dX8YPMhXhSoqgEHHHIdXXznQxEDBmu0Zd8sSEtuxktYpoKaVzCZ4Lycjjh9N0S5s5CyyYxefmEO7s7eLBCT_qs8TD28udlNQYq5sOWE4fI155F3hruoE3VKcm5vzcgVF43zros69nw_7pOYEHrsnVHrkUIdXCE1LDIo3PhzrIk5kZk8IBa/s800/Japonsk%C3%A1%20zahrada%20II.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="532" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpe36vWLxuT7dX8YPMhXhSoqgEHHHIdXXznQxEDBmu0Zd8sSEtuxktYpoKaVzCZ4Lycjjh9N0S5s5CyyYxefmEO7s7eLBCT_qs8TD28udlNQYq5sOWE4fI155F3hruoE3VKcm5vzcgVF43zros69nw_7pOYEHrsnVHrkUIdXCE1LDIo3PhzrIk5kZk8IBa/w426-h640/Japonsk%C3%A1%20zahrada%20II.jpg" width="426" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyPqIyL2DzRrUtMiCuUheV3bcxlLD5jZwqBBLlmzM00_mkTMg4YvK3B4rE8pKOrBbx6nRN3QNBsrAmseA4Q5KSAyqhB-HY9lodZHAPR0V63AW3pOFJI5R4GB1bVjQJRqccHlkxceIzZNHgafBwTX0vFLY4DyQUylbAPSx6l8vY1wLLqXW8IvuOQ5hnKEgQ/s800/Sv.%20Kl%C3%A1ra.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="532" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyPqIyL2DzRrUtMiCuUheV3bcxlLD5jZwqBBLlmzM00_mkTMg4YvK3B4rE8pKOrBbx6nRN3QNBsrAmseA4Q5KSAyqhB-HY9lodZHAPR0V63AW3pOFJI5R4GB1bVjQJRqccHlkxceIzZNHgafBwTX0vFLY4DyQUylbAPSx6l8vY1wLLqXW8IvuOQ5hnKEgQ/w426-h640/Sv.%20Kl%C3%A1ra.jpg" width="426" /></a></div>Zdroj: VendyW :-D<br /> </div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div style="box-sizing: inherit;"><br style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;" /></div></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-2474383478719076492023-08-06T11:36:00.003-07:002023-08-08T13:44:11.564-07:00Noční chlebík<p><span style="font-size: medium;">Když se mi dostal tenhle vzorek do ruky, nechtěla jsem věřit svému vidoucímu oku. <i style="box-sizing: inherit;">Noční chlebík. Vysoký obsah bílkovin. Vhodný pro večerní konzumaci. Chléb speciální, krájený.</i><i style="box-sizing: inherit;"> </i><span style="box-sizing: inherit;">Někdo podnikavý skvěle zaplnil díru na trhu, a vymyslel pro tlusťochy a nás bez pevné vůle, chlebík, který můžeme jíst i v noci. </span><span style="box-sizing: inherit;">Nejdřív přišla Marcy z mikračky, že nemá datumovku, nějakej chleba. Servilně jsem vyskočila a běžela pro něj. I tak jsme dostali vynadáno, že si máme na suchý datumovky dávat pozor, ale já byla přesvědčená, že jsem jim vzorek určitě dala.</span></span></p><div style="box-sizing: inherit;"><div style="box-sizing: inherit;"><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-size: medium;">Pro jistotu jsem si chlebíky přepočítala a zdálo se mi, že jich mám ve skladu podezřele moc. Vzala jsem do každé ruky jeden sáček a vyrazila do prvního patra na chemii, zeptat se, jestli oni chlebíky mají. Na chemické analýzy jsou potřeba dva. Rozverně jsem pytlíky v rukách roztočila, vypadala jsem jak cvičenka ze spartakiády, taky se mě vedoucí laboratoří zeptal, co tady nacvičuju. Jíťa je hodná, mrkla do programu a zjistila, že analýzy jsou už rozjeté.</span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-size: medium;"><br /></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><span style="font-size: medium;">Spokojeně jsem se svými chlebíky zase odhopkala dolů. <span style="box-sizing: inherit;">Sotva jsem si kecla ke počítači, přišla Kristýnka, že nemá číslo 35756 na senzoriku. Noční chlebík. <i style="box-sizing: inherit;">Kolik vás pro ten blbej chleba ještě příde? </i>Ale můžu jsi za to sama, jsem z Mladého chlapce tak rozjívená, že se nesoustředím na práci.</span></span></div><div style="box-sizing: inherit;"><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><i style="box-sizing: inherit;"><br style="box-sizing: inherit;" /></i></div></div></div></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-1921913301653369623.post-23651545841003204162023-07-26T11:48:00.002-07:002023-08-27T07:18:50.768-07:00Příběh ze ZOO, Divadlo Ungelt, letní scéna (2023)<p><span style="background-color: white; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Začátek zase špatný. Musela jsem z práce odejít dříve a držet se Kubíka, který mě dovedl na stanici tramvaje směrem na áčkové metro. Vedl mě pěšinou hrozným roštím, vůbec jsem netušila, kde jsem. Kdyby mi utekl, motám se tam ještě teď. Tramvaj na metro jsem zvládla už sama. Nastoupila jsem do vlaku a okamžitě se začetla do blogu <a href="http://zenasmoly.blogspot.com/" target="_blank"><span style="color: #e06666;">Ženy s moly</span></a>, který systematicky sjíždím. Skvostný. Najednou vlak vyjel z tunelu a mě málem kleplo, že jsem omylem nastoupila zase do tramvaje. Fakt mě ta moje práce dost zmáhá.</span></p><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;">Sraz byl dvě hodiny před představením v restauraci na Novém světě, byla jsem sobě na škodu skoro přesná. Dvě hodiny na tvrdý lavici na zahrádce a pak další hodina a kousek na další tvrdý lavici. <span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Hra se mi nelíbila, asi jsem vážně divná. Teda kluci taky říkali, že příště půjdou jen do hospody a divadlo vynechají. Byli s námi i Vyšehradští otcové, Zuzana omylem poslala nabídku do jiné skupiny. </span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><i style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br style="box-sizing: inherit;" /></i></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><i style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Když nemáte vztah k lidem, měli byste někde začít. Třeba na lavičce v Central Parku po cestě ze zoo... Sugestivní dílo génia (Edvard Albee) amerického dramatu, </i><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">píše na webkách divadlo. </span><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;">Krásný David Švehlík a sympatický Ondřej Brousek. Švehlík měl dlouhý monolog o psovi, který nudil až to bolelo. Hodinu se nic neděje, samý tlachy. Cvok provokuje upjatého konzervativního chlapíka na lavičce. Ve finále hra nabere trochu spád a o lavičku se porvou. Konec předvídatelný.</span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit;"><br /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit;"><div class="separator" style="clear: both; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyNUBwD51ipOx_z5vQyDm5XrYSxA44KGtTndatUq1LqTSZPMntRO-5ZG3fDDUFE5N5t_KF2JgKxP4GgrZts-vDRlUoXJd5RDNBhDfdeDZyld5XqHd-JjGngOF7Ylpf5LdjdQLKDU-A667FpIOMOB1PrXu-9rIQpLUC2A5TKe04jq5dny-WI38SWMNYHGps/s1314/pribeh-ze-zoo.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="807" data-original-width="1314" height="246" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyNUBwD51ipOx_z5vQyDm5XrYSxA44KGtTndatUq1LqTSZPMntRO-5ZG3fDDUFE5N5t_KF2JgKxP4GgrZts-vDRlUoXJd5RDNBhDfdeDZyld5XqHd-JjGngOF7Ylpf5LdjdQLKDU-A667FpIOMOB1PrXu-9rIQpLUC2A5TKe04jq5dny-WI38SWMNYHGps/w400-h246/pribeh-ze-zoo.jpeg" width="400" /></a></div><div style="text-align: center;"><span style="font-family: arial, sans-serif;">Zdroj: Divadlo Ungelt</span></div><span style="background-color: transparent; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><br /></span></div><div style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: arial, sans-serif; font-size: 16px;"><span style="background-color: transparent;">P.S. Bloudičko, dva z pěti.</span></div>Padesátkahttp://www.blogger.com/profile/02719592021865563768noreply@blogger.com7