středa 30. prosince 2020

Štědrý den

Na Vánoce peču jenom vanilkový rohlíčky, protože je mám nejlepší na světě. Taky nechci být tlustá. Plány mi ovšem zhatily nevěsty mých synů, obě přinesly cukroví tak skvělý, že se nedalo odolat. Prvorozený a Vendulka s námi byli povinně na Štědrý den, protože dva roky za sebou byli v Písku u druhých rodičů. Trochu jsme si ujasnili rodinné tradice. Vendulka byla celkem zděšená. U nás žádný rozkrajování jablíček a pouštění lodiček. Já držím jen dvě tradice, na Štědrý den mi nesmí viset vyprané prádlo a odpoledne se scházím s přáteli na Vyšehradě, při té příležitosti obvykle vypiju láhev bublin. Mám ráda Vánoce veselý. 

I přes koronavirový opatření se nás letos u pumpy na Vyšehradě sešlo hodně. Jenom Rašků bylo devět, Dáda má čtyři děti. Už se nechlubíme jen dětmi, ale i vnoučaty. Nějak jsem zapomněla, že je zákaz pití alkoholu na veřejnosti a hrdě jsem držela skleničku sektu. Ostatní měli různobarevné kalíšky. Prvorozený s Vendulkou se jen ukázali, Bong na vodítku štěkal jak debil, je debil, a šli kroužit po parku. Druhorozený nás také poctil svojí krásou, seznámil se konečně se Zuzaniným mužem a šel za babičkou Helou, která bydlí nedaleko.

Letos jsem podruhý zkoušela rybí polévku, byla výrazně povedenější než ta první mrkvová. Až během vaření kapří hlavy jsem si vzpomněla na šupiny pod talíř. Oďoubala jsem je, ale připadala jsem si jako vrah. I s obíráním masa jsem měla problém, bylo to takový moc osobní. Kdysi vařil polévku muž, pak mi ji kupoval Prvorozený ve Francouzské restauraci.

Pod stromečkem jsem měla zase nejvíc dárků, ale to bylo tím, že si pod něj infantilně dávám i dárky od holek z práce. Sama jsem si připadala úžasně nápaditá, když jsem Druhorozenému a Lucince dala stejné puzzle, oba jsou dost soutěživí, tak dostali příležitost. Puzzle pro děti od šesti let, 300 dílků. Nevím, jak to ti malí parchantíci dávají, ale Druhorozený s budoucí ženou skládali skoro tři hodiny. A kruci, už mi ten dárek tak vtipný nepřipadal. Naštěstí vyhrál synek, v opačném případě bych měla doma peklo celý rok.


 

neděle 20. prosince 2020

Kde jsou balíky..?

Druhorozený si konečně našel brigádu. Pořád vykřikuje, že má IQ 200, pracuje tedy pro Českou poštu, státní podnik. Třídí ve skladu balíky. Je moc spokojený a rychlý kariérní postup ho určitě nemine. Na poslední šichtě jich bylo pět. On, jeden cikán, který jezdil na nějakým stroji, zřejmě ještěrce, a tři cikánky, mladá a dvě starý tlustý. Starý?! Vol slova, synku. Dobře, bylo jim kolem padesáti a velmi radostně ho vítaly, protože už spolu pracovali. Zatvářila jsem se pochybovačně.

Prý nedokázaly rozdělit balíky podle poštovních směrovacích čísel. U každého města bylo na kleci uvedeno, od kterého do kterého čísla tam patří. Také mám s posloupností pětimístních čísel problém. Synek stál jak paša, holky četly psč a on jim rukou blahosklonně ukazoval na cedule. Brno, Olomouc, Ostrava. Holky běhaly a zásilky pěkně rozdělovaly. Bezchybná spolupráce. Problém nastal, když holky pracovaly chvíli bez dohledu. Nějak si pletly odesílatele s adresátem, a tak pražské odeslané balíky strkaly zpátky do Prahy.

- Umíš chytat?
- Proč?
- Protože je to křehký. Hop.

sobota 12. prosince 2020

3v1

Zdecimovaná z práce jsem si v pátek vzala dovolenou. A abych volný den náležitě zužitkovala, domluvila jsem se se Zuzanou, že odpoledne zajdeme na panáka. Ovšem Zuzana vyjančená z tiskovýho prohlášení ministra zdravotnictví, ze strachu z nových zavírání všeho, změnila plán.

Zatáhla mě do Fora Karlín na multidimenzionální výstavu impresionistů Bylo nebylo, Van Gogh, Monet, Renoir... Předem mi sice poslala na výstavu odkaz, ale já byla moc líná se podívat. Vstupné 295,-, korun mi vyrazilo dech (víkendové dokonce 345,- ), ale 30,- korun za šatnu mě rozzuřilo. To jsem teda odmítla vyšpulit a kabát jsem si vzala s sebou. Nakonec se mi na něm hezky sedělo.

Popsat výstavu je opravdu těžké. Kdo neviděl, nepochopí. Obrovský prostor, kde jsou na stěnách promítány maličko rozhýbané obrazy umělců, uprostřed velké kvádry, na kterých se objevovaly informace o malířích a též obrazy, k tomu klasická hudba. Ta teda byla dost hlasitá, ale dalo se za chvíli přivyknout. Snový Monet, roztančený Degas, zemité barvy Kubišty, Renoir a Pavane, Op. 50 Gabriela Faureho. Fakt nádhera.  

V pátek odpoledne nebylo moc návštěvníků, dobu strávenou v sále nikdo neměřil, projekci jsme zkoukly čtyřikrát. Ve stylu nonstop kina Hvězda. Nápoje se mohly brát do sálu, takže plánovaný Mistr Jäger byl taky. Ve výsledku výstava, koncert a bar v jednom.


Van Gogh


Výlet do Lázní Mšené