Sanitka přijela fakt hned, Helu snesli na křesle dolů a já frčela na Hlavní nádraží, kde Vendy už kupovala jízdenky. Jely jsme do Roudnice nad Labem, tam nám těsně před nosem ujel autobus do lázní, takže oběd na náměstí a pak hned káva v cukrárně na druhé straně.
Další bus jel až za dvě hodiny, daly jsme tedy přednost vlaku. Od zastávky je do lázní opravdu kousek. Vendy se tu kdysi léčila po operaci páteře a vzpomínky má jen hezké, ukázala mi dům, kdy byla ubytovaná, kam chodila na procedury a kam na jídlo. Všechny budovy byly blízko sebe, taky bych moc chtěla do lázní, ale žádný z mých neduhů ještě na lázně nedosáhne a wellnes pobyty se mi zdají dost předražené. Moc peněz za málo muziky. A parafínový zábal na ruce nepovažuju za proceduru, ten mi udělá Hanka během pedikúry.
P.S. Věřili byste, že na neurologii, kde leží Hela, pracuje sestra, která těm dospělým, rozbitým ženským, který celý den leží s pytlíkem chcanek u postele, v deset večer nekompromisně vypne televizi?!