pátek 16. července 2021

Výlet do Lázní Mšené

Psala jsem tu o skvělé kávě z cukrárny na náměstí v Mšenu. Ozvala se VendyW, že tam byla v lázních, tak jsme si ujasnily, že Mšeno a Lázně Mšené nejsou jedno a to samé, a operativně naplánovaly výlet. Cesta se mi zkomplikovala výjezdem k babičce Hele. Měla velké bolesti bederní páteře a vůbec nemohla vstát z postele. Bývalý muž byl na chalupě a po večeru s místními opilci nemohl ráno za volant. Brutálně jsem vzbudila Druhorozeného, který se domů dokulil ve tři ráno z nějakýho mejdanu. Syn svého otce. Nechtěla jsem kazit výlet, kdybychom čekali na sanitku dýl, synek by s babičkou počkal. Když jsem ji viděla, bylo mi do breku. Další level hry Život, který mě za nedlouho taky čeká.

Sanitka přijela fakt hned, Helu snesli na křesle dolů a já frčela na Hlavní nádraží, kde Vendy už kupovala jízdenky. Jely jsme do Roudnice nad Labem, tam nám těsně před nosem ujel autobus do lázní, takže oběd na náměstí a pak hned káva v cukrárně na druhé straně.


 
Další bus jel až za dvě hodiny, daly jsme tedy přednost vlaku. Od zastávky je do lázní opravdu kousek. Vendy se tu kdysi léčila po operaci páteře a vzpomínky má jen hezké, ukázala mi dům, kdy byla ubytovaná, kam chodila na procedury a kam na jídlo. Všechny budovy byly blízko sebe, taky bych moc chtěla do lázní, ale žádný z mých neduhů ještě na lázně nedosáhne a wellnes pobyty se mi zdají dost předražené. Moc peněz za málo muziky. A parafínový zábal na ruce nepovažuju za proceduru, ten mi udělá Hanka během pedikúry.



P.S. Věřili byste, že na neurologii, kde leží Hela, pracuje sestra, která těm dospělým, rozbitým ženským, který celý den leží s pytlíkem chcanek u postele, v deset večer nekompromisně vypne televizi?!





sobota 10. července 2021

Jana mi zachránila život

I kdyby byl kohout meruňka, tak je to k hovnu. Povzdechla si Baruška nešťastně nad hromadou velikonočních perníčků. Zákazník si přál mikrobiologickou analýzu nějakých perníků dohromady a nějakých zvlášť, a ani to množství mu nefalírovalo. Naše práce je tak specifická a humor nepřenosný, že bych pracovní storky psala zhruba pro čtyři lidi. Vyprávět se už vůbec nesnažím, tuhle větu jsem si ale musela zapsat, protože je vážně kouzelná. Lístek jsem nechala na botníku, Druhorozený mi pak volal, od jaký Báry má ten debilní vzkaz.

Ráno jsem si oblékla bílé tříčtvrťáky. Letos poprvý, fakt jsem přibrala, sotva jsem je zapnula. Jako bych měla na sobě železnou obruč, ale náhradní model nebyl vymyšlený a bus mi jede jednou za čtvrt hodiny. A já si dávám sakra bacha, abych ten v 6:57 stihla. Cestou nepohodlí, ale kalhoty stály patnáct stovek, přece je nevyhodím. Po hodině sezení v práci mě divně rozbolelo břicho a začaly mi dřevěnět nohy. 

Když jsem si na záchodě kalhoty rozepla, měla jsem na břiše hluboký vrypy a kůži přeskládanou do divných obrazců. No, to asi není úplně zdravý, řekla jsem nahlas. V kanclu zatím Jana vášnivě popisovala, jak si večer protřídila šatník a v autě má několik pytlů oblečení pro charitu. A doma logicky místo pro nové kousky.

Ve chvíli, kdy jsem se definitivně rozhodla, že kalhoty sundám a zbytek pracovní doby strávím v kalhotkách a tričku, Janě sepnulo. Má v autě v pytli podobný kalhoty, jen o pár čísel větší. Vážně vyndala téměř identické, že jsem se převlékla, nikdo nepoznal. Všem jsem to samozřejmě vykvákala sama. Mé vnitřní orgány se zase vrátily do původní velikosti. Jana mi zachránila život.

To vážně nevymyslíš

Zazvonil zvonec