Jsem bába...!!!

Po půlnoci praskla Vendulce voda a Prvorozený ji odvezl do porodnice v Podolí. A pak se nedělo nic, Vanička spokojeně spala. Moc se jí ven nechtělo. Celý den mi střídavě psala a volala máma se ségrou. Byla jsem spojka, která nic nevěděla. Koneckonců jsem jen tchyně a ještě na blacklistu. Já psala a volala druhé nastávající bábě, Vendulčině mámě. Až večer Vendulce začaly kontrakce.

V těchto vypjatých chvílích se ozval Druhorozený z mysliveckého plesu v nějakým vidlákově. Nebývale sdílný synek poslal fotku, pak druhou a pak i video. Pokaždý jsem střelhbitě natáhla ruku po telefonu, a znovu a znovu byla zklamaná, že to nejsou zprávy z porodnice. V půl jedný v noci poslal fotku své výhry v tombole. 

Identifikovala jsem mrtvého psa. Je legální dát do tomboly zastřelenýho psa? Že by byli myslivci tak mazaní a zabili dvě mouchy jednou ranou? Zbavili se v lese škodný a zároveň získali dárek do tomboly? Je to kanec, opravil mě Druhorozený. Jen aby. Bůhví jestli synek někdy živého kance viděl. Je nějakej malej, oponovala jsem. Ale kurva těžkej, odpověděl. Zvíře bylo od krve, zřejmě prostřílený jak řešeto, plný olova. Synek se úlovku nechtěl vzdát. Šest lístků si koupil. Nakonec ho s Kačkou odtáhli k tátovi do garáže. Prý to bylo daleko a do kopce.

Naděnka se podívala na fotku a na první dobrou uvedla i rasu. Novofundlanďan.

Až když jsem v neděli vařila oběd, přistála mi v mobilu fotka Vandy na váze. 2,814 kg. Od měření novorozeňat se upustilo, nechtějí jim zbytečně natahovat nožičky. Radostně jsem se rozjela do Podolí. Moje vnučka je samozřejmě krásná, ze všech mimin nejkrásnější. Byla zabalená jak vánočka a spinkala. Nepříjemně jsem překvapila sama sebe, byla jsem úplně posraná si ji vzít do náručí. Až taková jsem bába. Prvorozený vypadal otřeseně ještě dva dny po porodu. Mám rozkošné fotky Vaničky ve vaničce, ale jistě chápete, že je nemůžu zveřejnit. Kanec je mrtvý, tomu je to šumák.

 

Za dveřmi, Vinohradské studio (2024)

Sraz před divadlem byl v Kubistru, byly jsme v kompletní dovolenkové sestavě, tj. šest bab. Přišla jsem poslední, ale cibulačku jsem ještě stihla.

Ve Vinohradském studiu jsme byly poprvé. Je to neuvěřitelně příjemný prostor ve třetím patře divadla. Sedačky nejsou číslované, ale hlediště je tak uspořádané, že je dobře vidět ze všech míst. My zabraly třetí řadu. Hra Za dveřmi získala v roce 2017 čestné uznání v soutěži o Cenu Evalda Schorma. Její autorka Barbora Hančilová (ročník 1993!), působí v divadle jako dramaturgyně. 

Je to vlastně příběh jednoho starého domu. Postavil ho Josef pro svoji milovanou ženu Almu. Krásný dům s nádhernou zahradou a ořešákem. Narodily se dvě dcery. Po Almině smrti se do domu pořád někdo cpal, a nájemníci přesně odpovídali turbulencím doby. Nejdřív německý důstojník, ruští osvoboditelé a pak dům Josefovi vyvlastnili soudruzi. Minulost se střídá se současností. Dnes v domě bydlí Josefova pravnučka Anna s mužem a malým synkem. I ona má v domě nájemníky, z finančních důvodů pronajímá přes AirBnb. 

Láska, odpovědnost, nevěra, odpuštění, stáří, humor, napětí. Byla jsem úplně pohlcená dějem, ten intimní prostor tomu dost nahrával. Napjatá, jak to dopadne, dychtivá dalších obrazů, dojatá, i slzy byly. Naprosto famózní Jana Kotrbatá v roli Anny (líbila se mi i v Domě Bernardy Alby), krásná holka s podmanivým hlasem, ale všichni byli skvělí. Všechno bylo tak kompaktní, scéna, kostýmy, hudba.  Dokonalý kulturní ZÁŽITEK. 

 

Po představení jsme se rozešly domů po dvojicích podle pokojů, jela jsem s Dášou tramvají na Karlák, Dana s Oli šly pěšky na Pavlák a Zuzana se vetkla Kačce do auta. Jsme vážně sehrané.

P.S. Bloudičko, deset z deseti!

David Kraus a Jana Kotrbatá

Zdroj: Vinohradské divadlo

Výlet do Nymburku

Nejdřív jsem neměla pořádný boty, když jsem si je konečně koupila, řešila jsem s Prvorozeným hormonální přetlak jeho ženy, má tři týdny do porodu, a na výlet jsem nebyla úplně naladěná. Teď! Teď byla ta správná chvíle vyrazit. Do nových bot jsem si odvážně nacpala i nové ortopedické vložky, jsem holt bába, nedá se nic dělat. Ani sex s Mladým chlapcem na tom nic nezmění.

Zuzana mi vymyslela výlet na míru. Vlakem z Hlavního nádraží do Poděbrad. Poděbrady jsme jenom prošly, na jídlo nám místní doporučili hotel Soudek, ale tam bylo těsně před polednem narváno, vrátily jsme se do Zámecké restaurace. V nohách ještě žádné kilometry, ale už kuřecí polévka a čaj. Vrněla jsem nahlas. 

Z Poděbrad podél Labe do Nymburku po asfaltové cestě, a protože bylo teplo a dopoledne i svítilo sluníčko, cestou davy lidí. Nažbrundaná od oběda, nemohla jsem se nikde ani vyčůrat. Cesta poměrně nudná, na březích řeky hrozný bordel. S holkama jsme se shodly, že zas takový karneval to není, jít deset kilometrů po asfaltce. V Nymburku na nádraží moc hezké toalety, ale velmi nepříjemná bába, které vadilo, že jsem neměla celou desetikorunu a platila drobnými. Chvíli jsem si myslela, že mě do kabinky snad nepustí.

Fotila Dana

Pár odpovědí Jaruně

Protože mi blog zase spamuje Jaruna, musela jsem si nastavit schvalování komentářů, je úsměvné, že musí schvalovat i ty svoje. Za skoro osm let, co píšu blog, jsem tu žádné hloupé nebo urážlivé komentáře neměla, ale protože jsem nechtěla být neuctivá ke svým čtenářkám, pár jsem jich v dobré vůli asi pustila. Vendy mi napsala, co to schvaluju za žvásty, jako odběratelce jí také chodí do mailu. Možná nejsou všechny komenty a nepříjemné otázky od ní, ale i tak si tu udělám trochu pořádek a k některým se vrátím (furt mám tendenci se k něčemu vracet!) a jiné teprve zveřejním.

Dal ti najevo, co pro něj znamenáš?

Znamenám pro něj jen skvělý sex, nic víc.

Nebo jen levný sex?

Pro mě určitě ano, platit bych mu měla já, je o devět let mladší.

A to si tak málo ceníš sama sebe?

Odpovídala jsem, že mám asi problém s nízkým sebevědomím, ale s Mladým chlapcem zažívám nejlepší sex v životě, a to jsem se tomuhle koníčku věnovala hodně poctivě. To se těžko vysvětluje a dobrý sex je nejlepší zbraň proti stresu, který mám v práci.

Vzpomínám, v srpnu 2020, kdy už při 1.navstěvě ve Strašnicích bylo třeba pořádně uklidit zažranou letitou špínu...

Bez otazníku ale jasná Jaruna. Je rozhodně lepší než já, mě by nenapadlo při první návštěvě chlapovi gruntovat byt. Pan Úžasný měl ve starých Strašnicích pronajatý příjemný byt a letitá zažraná špína nebyla rozhodně moje. Když se dva roky poté objevil s batohem u mě, vypadal jak bezdomovec a nevoněl, možná byl na útěku od své milované Jarušky už několik dnů.

Po zemi i v posteli se válelo dámské spodní prádlo různých velikostí, které bylo tvé?

Teď se fakt směju. Čím jsem starší, tím dražší prádlo mám, zcela logicky. A rozhodně ho nikde nenechám. Když jsem já u něho byla, žádné prádlo se nikde neválelo. 

Možná by bylo nejlepší, kdyby si Jaruna taky založila blog a tam si psala ty svoje verze pravdy. Já bych ho četla určitě, má velký smysl pro nadsázku.

Všichni moji chlapci vědí, že mám ráda chryzantémy