María de Buenos Aires, Divadlo ABC (2023)

Pro mě nejhorší zážitek za poslední roky. Já jsem fakt už stará. Přitom jsem tak těšila a představení vypadalo velmi lákavě. První české uvedení světově proslulé "tango operity" na pomezí činohry, opery a tanečního divadla. Píše divadlo v programu. Nádherná scéna a kostýmy. Recenze plné superlativů, ale zvuk za hranou snesitelnosti, jak chodím plavat, mám nějaký problém s ušima. Já jsem fakt trpěla jako zvíře, uši jsem měla zalehlý až domů.

Hercům vůbec nebylo rozumět, španělština s titulky, ale měla jsem pocit, že se jedná o počítačem náhodně vygenerovaná slova. Úplně jsem se v dějí ztrácela. Život Maríi je plný tanga, hudby, násilí a prodejnýho sexu. Nakonec porodí sama sebe (to jsem vyčetla až pak doma, špatná příprava). Bizár. Chlapec v růžovém baletním úboru. Proč? Nevím. Ze svého místa jsem viděla odejít během představení pět lidí, teda starší ročníky. Tiše jsem jim záviděla, já seděla uprostřed řady a lístek od šatny stejně měla Bohunka. Délka hodina a třicet minut bez přestávky. No bodejť, by se nikdo nevrátil. Jak jsem pak divila závěrečnému bouřlivému potlesku!

Rozhodla jsem se, že kulturu omezím na čtení knih a pití Bailey's, popřípadě se zúčastním jen srazu v hospodě před představením. 

P.S. Bloudičko, tentokrát hodnotit nebudu.

Zdroj: Městská divadla pražská

Já mám dlouhý nohy!

I ségra s mámou se chtěly podívat do obchůdku v Košířích, odkud mám zelený šaty. Tentokrát tam byla vlezlá Slovena, prý maminka majitelky, říkala Dáša, tak to teda sorry. Na cokoliv jsme sáhly, ihned troubila cenu původní a nynější po slevě. Bály jsme se o svetry jen zavadit, což je při výběru oblečení celkem problém. Byla jsem nabídkou hrozně zklamaná, líbily se mi jen letní blůzy, ale v tý zimě i uvnitř obchodu, jsem nějak neměla motivaci se svléknout. 

Pak jsem objevila moc hezký kalhoty. Ty mi budou krátký, zklamaně jsem povzdechla nahlas. Prodavačka okamžitě oponovala, že máme stejně dlouhý nohy, a jí jsou akorát. I je snad měla ohrnutý. Dokonce jsme se postavily vedle sebe a končetiny si poměřovaly. Ale bez zrcadla já nemám odhad. Nakonec jsem nasupeně zalezla do kabinky, abych se vzápětí objevila s kalhotama do půli lýtek. Ona něco blekotala, že do kozaček jsou dobrý. Rozhodně nemám v úmyslu rozšiřovat svoji sbírku krátkých kalhot a koneckonců, ty kozačky musím občas někde zout. Že já se nechám vždycky zblbnout!

Oběť stalkingu

Loni v srpnu jsem barvitě popsala poslední setkání s panem Úžasným. Článek měl mimořádný ohlas. Dole v komentářích jsem si postěžovala, že se pan Úžasný opět vrátil k Jaruně a mně zavolal, abych ho už nekontaktovala a hodnou Jarušku, jeho manželku, si nebrala do pusy. Číslo jsem si znovu blokla. Zůstala pravidelná mailová korespondence, protože Jaruna psala jeho jménem maily plné urážek. A já jsem zvyklá na každý mail poctivě odpovědět.

V jeden nedělní večer volalo soukromé číslo. Jako matka dvou synů, v předtuše katastrof, zvedám všechna čísla. Pan Úžasný, evidentně za podpory Jaruny, mi řekl, že jsem kráva zasraná a že mám Jarušce přestat psát. To bylo na podzim, psát přestala.12. ledna našla Jaruna můj blog. Konečně si přečetla, jak to bylo doopravdy, včetně toho lístku ze schránky. Někdo asi dostal do držky. Pod spoustu článků mi vložila tento komentář:

Milá Pade/Šede Mišulko.
Je to tady samý blábol...
V každém případě koukej všechen ten tvůj blábol o mě či mé manželce smazat.
Smazat.
Okamžitě a zcela.
Okamžitě smaž vše co jsi tady nablábolila o mě a o mé choti.
A neváhej s tímto úkonem.
Protože další fáze je face to face.
Pan Úžasný

Nestačila jsem je mazat. Problém byl v tom, že spamovala i maily mých čtenářek, které měly zadaný odběr komentářů. Psala jsem o radu ostatním blogerkám, Majka mi poradila, ať si nastavím moderování komentářů. Každý komentář před zveřejněním musím schválit, i svoji odpověď. Uvědomila jsem si, co všechno jsem na blogu o sobě prozradila, jak jsem lehce dohledatelná. Nadarmo se neříká, že strach má velké oči. 

První noc jsem měla děsivý sny, jak se mi někdo dobývá do bytu. Ráno při odchodu do práce jsem se obezřetně rozhlížela na všechny strany. Radovala jsem se, když jsem rovnou z práce jela k mámě nebo do divadla, jak jsem je vypekla a domů se vrátila pozdě. Když zazvonila sousedka, měla jsem málem infarkt. Úplně paranoidní. Nejblíž k smrti jsem měla, když jsem si ve skleněné konvici ohřívala zbytek čaje. Něco jsem si sepisovala a na čaj zapomněla. Najednou strašlivá rána. Jaruna vypadla z digestoře, bylo první co mě napadlo. Ne, jen konvice se rozlítla na sto kusů.

Děti i kamarádky mi radí, ať zajdu na policii. To se mu úplně nechce. V létě jsem na polici odevzdala nalezený mobil s doklady, a ten chlapec v uniformě nevypadal nadšeně, že má pomáhat. Jaruna se nevzdává, i když se žádný její komentář na blogu už neobjevil. Já jsem smázla jedno písmenko jako projev dobré vůle, první písmenko jejího příjmení, protože samozřejmě vím, jak se jmenuje a kde bydlí. Pořád ty její aktivity nechápu. Kvůli chlapovi, který mě vždycky nechal? 

Po čtyřech letech

Po čtyřech letech jsem se viděla se ségrou. Konečně. Nejdřív byl covid, pak se zbláznila sopka. Ještě jednou děkuji všem svým čtenářů, čtenářkám a Vyšehradským matkám za finanční pomoc, protože tyhle peníze byly v prvních měsících po erupci jediný, který měli. Teď ta naše malá bezdomovkyně byla čtrnáct dní v Praze. 

Čtrnáct dní v únoru, kdy byla děsná zima a dalo se chodit akorát tak do hospody, což vzhledem k tomu, že na La Palmě plzeň nečepují, ségře nijak nevadilo. Lidl tam jeden čas plechovkovou plzeň prodával, ale pak zase přestal. A tak jsme byly v Lokále v Dlouhý, v Pivnici v Obecním domě, U Sedlerů, Na Pekařce, v Kolkovně na Budějovický, Na staré hospodě v Hloubětíně, v Bramborách. Výjimkou byla Kozlovna v Lidický a jedenáctka kozel, vůbec nebyl marný. 

Vymyslela jsem jedinou kultůru, výstavu "Hardtmuth: od uhlu k tužkařskému impériu" v Národním technickém muzeu. Trefila jsem se, protože ségra od dětství pastelky miluje. Výstava byla zajímavá, ale hodně psanýho textu, až se nám ty jeho děti, vnoučata a pravnoučata pletly. Pamatuju si jen, že tuhu vlastnoručně míchala Matilda. 

Prvorozený svoji milovanou tetu vzal na venčení do Krčáku, do botanický zahrady v Tróji, do vinotéky a do Dock House na steak. Druhorozený ji nevzal nikam. Máma ji vzala s sebou na veterinu, kde potřebovala svý šílený kočce nechat ostříhat drápky a vzít krev. Nepovedlo se ani jedno. Nechápu, že někdo může mít doma divokou kočku. Třeba naše matka. Daly jí něco na uklidnění, ale asi špatný načasování, Špulka byla vláčná až po návratu domů. Spadla z topení. Ovšem na veterině byla absolutně nezvladatelná. Ségra plný ruce kočky, máma na zhroucení a veterinářka nasraná. Nakonec mámě řekla, ať se modlí, aby byla kočka zdravá, že ji nikdo neošetří. Minule Špulka mámě prokousla prst přes tlustou koženou rukavici, máma byla na ošetření na chirurgii.

Mě ségra vzala na opékání buřtů na Vyšehrad, to byla velmi povedená akce. Před občerstvením U Vratislava mají kovový koš s hořícím dřevem a vidlice, uvnitř prodávají buřty a klobásy. Ten den sice byla hrozná zima, ale u ohně nádhera. Všem můžu tuhle kratochvíli doporučit. Vyšehrad je překrásný místo. Byly jsme se podívat i na hřbitově, postály u hrobu Hanky Zagorové.

Ani se mi nechce psát, jak moc rychle ty dva týdny utekly a jak smutný bylo loučení. 

Ségra jí říká Poltergeist

Mýcení, Divadlo Na zábradlí (2023)

Moje první návštěva Divadla Na zábradlí. Příjemná kavárna, ale neměli Bailey's. Špatné znamení? Po představení jsme si s Dášou řekly, že jsme už staré a konzervativní, protože bychom o přestávce odešly, kdyby nějaká teda byla. A přitom Cena Josefa Balvína, Cena divadelní kritiky a Cena divadelních novin. Asi ceny udělují mladí. Diváci v hledišti tleskali hodně, já jen párkrát plácla do dlaní. 

Malý pokojíček napěchovaný obrazy a hosty se stává dusivě sevřeným dějištěm umělecké večeře, s jejímž začátkem se stále čeká na herce Národního divadla. Ze slavnostního setkání se stane hluboká, ironická i jízlivě zábavná sonda do života lepší společnosti. Uvádí na webkách divadlo.

Mně nepřipadá vtipné přicházet na scénu oknem místo dveří a nadsázku v tom taky nevidím žádnou. Nemusím vidět nahý mužský zadek, jakkoli byl pěkný. Hra začíná nadvakrát a i končí úplně stejnými replikami. Propadla jsem panice, že sedím v Nonstop kině Hvězda. Byla jsem zvědavá na Janu Plodkovou, které mě přesvědčila, že je úžasná vždycky. Moc se mi líbila Babora Bočková a sympatickou postavu hrál i Jakub Žáček. 

P.S. Omlouvám se všem čtenářkám a čtenářům, komentáře před zveřejněním musím schválit, i ty svoje.

P.S. Bloudičko, dva z pěti.

Zdroj: Divadlo Na zábradlí
 

Hezké pondělí

Když jsem nastoupila do téhle práce, nebyl kolektiv nijak skvělý. V bývalé firmě jsme se víc kamarádili a občas si něco dobrého upekli. Tady ne. Jednou přišla Adéla s krabičkou, kam se vešla určitě půlka plechu. Jé, ty jsi pekla, co to je?, radostně jsem vykřikla. Bublanina, řekla suše a celou ji během pracovní doby sežrala. Však taky vážila skoro sto kilo. 

Situace se změnila po nástupu Jany. Prvním přátelským počinem byla vynikající celerová pomazánka, ke které koupila světlé i celozrnné pečivo. Já se přidala s nějakou bábovkou, Kačka manažerka pak udělala skvostné hraběnčiny řezy. A pečení se rázem stalo takovým příjemným pondělním bonusem, nebo samozřejmě bonusem pro jiný den v týdnu.

Jana vydržela v tom našem blázinci rok. Pořád po ní pláču. Naštěstí další i kolegyně, které nastoupily později, se do pečení zapojily. A nejen holky, i Kuba občas upeče! A z vedlejší kanceláře k nám chodí jak do cukrárny.

Kačka P. nás před Vánoci překvapila skvělými slanými sýrovými tyčinkami z receptu po babičce. Mezi cukrovím se po nich úplně zaprášilo. Všechny jsme si recept opsaly, já pekla už třikrát. Kačka recepční zahájila nový rok buchtami, měla povidlové a tvarohové. Táňa přinesla mrkvové šátečky. U náš žádné povánoční hubnutí nehrozí.

Já upekla každému bábovku

Naďa vyrábí umělecká díla

Šátečky od Táni, nebyla jsem dost rychlá s focením

AKTUALIZACE 5.2.2023

Nechtěla jsem být jedovatá, když jsem tady zmínila, že holčiny z ASM k nám chodí jak do cukrárny. Vážně to nebyla výtka, spíš chlubení. Po přečtení se hecly úplně neuvěřitelně.

Nejdříve brzy ráno na stole přistály takové tmavé nadýchané dortíčky (?) promáznuté marmeládou. Ty upekla Romča, nechtěla jsem věřit, že takovou dobrotu utrhla od pusinek těm svým dvěma malým loupežníčkům. Snědla jsem sama téměř všechny, na fotodokumentaci jsem zapomněla.

Ve stejný den přinesla Danuška s Markétkou ještě limetkový cheesecake a biskupský chlebíček. Pekly spolu u Danušky doma, a protože jsem už byla dostatečně nacpaná a Naďa mě pobídla k focení, mám fotku ještě před krájením. Sice takovou halabala, ale mám. Oboje bylo vynikající.

AKTUALIZACE 21.2.2023

Vůbec nestíhám a už se tady ani nechci pořád omlouvat. Kačka manažerka se také přidala a přinesla svoje skvostné hraběnčiny řezy. Fotku zase nemám, já mám v práci fakt hodně práce. Taky je fakt, že řezy teda nejsou moc fotogenické. Kačka si své dílo také nevyfotila, tak do třetice to snad klapne.

Adélka jezdí z auditu odpoledne v takovou blbou hodinu, kdy je všude velký blázinec. Tentokrát jsem fotit chtěla, protože její zákusek (?) vypadal velmi přitažlivě. Šneci z kynutého těsta s jablky. Asi nemá cenu popisovat, předkládám podrápanou formu s posledním kouskem. HOLKY UŽ NEPEČTE, JSEM TLUSTÁ!

Ruce nenechavý

Potřebovala jsem poslat brambory do naší laboratoře v Itálii. Kouknu do programu, minimální množství vzorku pro danou analýzu je 100 gramů. Fajn, to bude stačit jedna brambora. A protože naše recepční, která má na starosti příjem a zasílání vzorků, nebyla v práci, měla dovolenou, nebo byla nemocná, nebo měla nemocnou holčičku, nebo byla prostě někde v prachu, jak často bývá, a já jsem její zástup, musela jsem si bramboru poslat sama.

 A protože jsem moc pospíchala a nenašla nikde malou krabičku, kde bych své bramboře ustlala, jednoduše jsem ji s objednávkou šoupla do bublinkový obálky a poslala do Cunea. Za dva dny poslalo DHL fotku rozříznutý obálky s tím, že obsah zásilky se ztratil. Kačka už byla zpátky a hned začala zjišťovat, kdo a co cenného posílal do Itálie. To byla moje brambora, povídám.  Nene, vyprskla Kačka a smích ji úplně zlomil v pase. Naštěstí jsem taková lakomá Barka, skočila jsem do chlaďáku a vyšpulila bramboru další, ale mohla jsem se vzteky přeskočit, protože zákazník bude zbytečně dlouho čekat na výsledky rozboru. Kačka odeslala v krabičce.

Co si ten nenechavý hajzl myslel, že v obálce bude? Fabergého vejce? Jak asi čuměl, když z bublinkový obálky vytáhl BRAMBORU. Chtěla bych ho vidět!