středa 24. dubna 2019

Výjimečný stav, Divadlo Na Fidlovačce (2019)

Tahle akce s krycím názvem "Akce" jasně potvrzuje, že jsem v jádru masochistka. Babička Hela (extchyně) si na synkův maturiťák pořídila stříbrnou blůzu a stříbrnou kabeličku (Helga promine), pak byla nemocná a do Lucerny nešla. Aby nové kousky šatníku přece jen vyvětrala, domluvily jsme se, že spolu vyrazíme do divadla. Nejsem lakomá a přizvala jsem svoji mámu, ve finále jsem se zeptala i Ex, jestli chce jít též. Chtěl. Tím se hezky vyřešil doprovod Hely, protože chodí o francouzských holích. Navrch nosí naslouchátko, do kterého si těsně před představením dala novu baterii a naslouchátko automaticky zase uložila do kabelky. Na začátku hry se dost nespokojeně vrtěla, než si konečně uvědomila, že nic neslyší, protože přístroj nemá nasazený.

Komedie o žárlivém rozhlasovém reportérovi Karlu Beranovi. kterého podezřívání manželky z nevěry tajně přitáhne z Kamburu v Africe zpět do Prahy. Mezitím dojde v Kamburu k převratu a Karel musí z bytu v Nuslích vysílat živě reportáže z revoluce. Autor hry Milan Tesař je redaktor Reflexu, jeho články jsou vždy vtipné, nicméně teď jsem měla zodpovědnost za tři lidi a stresovala se velmi, jestli se hra bude líbit. V hlavní roli Josef Polášek. Toho jsem nikdy nepovažovala za dobrého herce a naživo jsem byla překvapená, jak chlapec zestárnul a ztloustl. A že není dobrý herec si myslím pořád. Měl hodně přebreptů, v jedné chvíli i zapomněl text. Je ovšem pravda, že textu bylo zbytečně moc, hra je uměle protahovaná, některé situace se stále opakovaly. Já jsem cíleně chtěla vidět Jitku Ježkovou v roli manželky. Nezklamala. Je stále krásná a skvělá. A vynikající byl i Lukáš Rous jako Khaled.

Divadlo na Fidlovačce, kde jsem byla poprvé, se rozhodně nestane mým milovaným (na rozdíl od Celetné nebo Řeznické). U divadelního bárku nejsou židle a sedadla v hledišti jsou bez polstrovaných zad. Hlediště je malé a hezky do kopce, což ocení hlavně diváci v posledních řadách. My měli první, jak si přála babička Hela.

P.S. Bloudičko, tři a půl z pěti.


Zdroj: Divadlo Na Fidlovačce

pátek 19. dubna 2019

Kde se stala chyba..?

Kde jsem udělala ve výchově chybu? Možná už tenkrát... Znáte to, batole se veze v kočárku, spokojeně vyčumuje na všechny strany. V jedné chvíli kontrolním pohledem za sebe zjistí, že kočárek netlačíte vy, ale brácha nebo třeba babička. Spustí neuvěřitelný jekot, máchá ručičkama vaším směrem a řve mama, mama. Chvíli odoláváte, ale když se celá ulice otáčí, rychle chňapnete po madle kočáru, jen aby byl parchant zticha. Úplně běžná situace.

Druhorozený byl nesnesitelný už v břiše a šestinedělí byl nejdelší flám mýho života, na jehož konci jsem měla živý sen. Otevírám okno v kuchyni, úplně přesně cítím ten chladný závan dubnového vzduchu, držím plačící dítě za nožičku a vyhazuju ho z prvního patra na pískoviště. Jasně, byl to jen sen, protože já bych žádný předmět až na pískoviště nedohodila, já totiž házet vůbec neumím.

První rok a půl se mnou synek spal v posteli, v té své sice usnul, ale kolem půlnoci se pravidelně přesouval do mé. Nešlo ho nechat řvát, měl neskutečnou výdrž. Též muži a Prvorozenému tekly poněkud nervy. Když měl rýmu nebo kašlík, spal mi na zádech a celou noc mě držel kolem krku. Jako Káča čerta. Řval i přes den, pokud jsem ho nedržela v náruči. Zuzana mě uklidňovala, že přestane, až začne lézt, že se zabaví. Řval furt. Přestane, až začne chodit, slibovala Zuzana. V sedmi měsících chodil okolo nábytku, v devíti a půl regulérně běhal. Řval furt, jen se mě pro změnu při vaření držel zezadu za lýtka.

Když povyrostl, tenhle model chování si ponechal, aby ne, fungoval dobře. To bylo neustále, dej mu to, ať neřve, půjč mu to, pusť ho tam, kup mu to. Podotýkám, že to byla hlavně mantra mého muže, kterého jsem posléze z výchovy vyloučila, ale bylo už pozdě. Ten věčně nespokojený chlapeček vyrostl v příšernýho puberťáka, který odmítá dospět.

neděle 14. dubna 2019

Výlet do Jevan

Zuzana ví, jak na mě, když mě opouští nadšení pro výlety. Naláká mě na dobrý žrádýlko. To funguje vždycky. A taky cesta vláčkem (Helga promine) je důležitá. V neděli jsme jely vlakem do Mnichovic a krásnou cestou do Klokočné, kde je vyhlášená restaurace U Sapíků. Míjely jsme Zittův mlýn, dělala jsem fotky, Zuzana se mi posmívala, že jméno určitě zapomenu. Pomohla jsem si, spojila mlýn se Zitou Kabátovou, a fakt jsem nezapomněla.


Zittův mlýn

Do restaurace jsme dorazily chvilku po otevření, daly si jenom předkrm, marinovaného lososa s křenovým musem a limetkovým balzamikem. Nicméně přesně takhle si představuju péči o hosta. Bezvadná obsluha na vymazlené zahrádce a skvělý jídlo. Fotku jsem rozeslala na všechny strany. První se ozval Prvorozený (jak příznačné), co tam prý děláme a že jsme jak dvě starý lesby, říkal "lezby". Chudinka Zuzana, hned si postěžovala manželovi i milenci. Když jsme později v lese potkaly dva vykroucené chlapce, smály jsme se jak puberťačky, až se hošani otáčeli.


Marinovaný losos

Následovala šílená desetikilometrová bezhospodová štreka, to jsme byly zpruzený obě. Ve finále jsme se ještě napojily na nějaký místní korzo, tak zase hodně lidí. Jevany jsme prolítly, ani žádný luxusní vily jsme nezahlídly, na návsi v hospodě rychlá Fofola a busem do Prahy. Celkem asi 14 kilometrů.

středa 10. dubna 2019

Náš pes je modelka

Po dvou Markétách má teď Prvorozený Vendulku. A Vendulka má kamarádku fotografku, a ta jí dělá fotky, na kterých vypadá jako vopravdická víla. Nevím přesně, kterou holčinu napadlo na kmeni stromu vyfotit taky Bonga, našeho voříška z útulku v Tróji. Každopádně to byl dost odvážný nápad, protože Bong se bojí vody. I v horkém počasí na výletech odmítá pít z divokých peřejí (Vltava, Berounka, potok), musím s sebou nosit mističku a vodu mu nabrat. Nepřejde ani lávku, pod kterou je voda vidět, přenáším ho v náruči. Fotka je krásná, já ovšem moc dobře vidím, jak má strachem vykulený oči.


Foto Martina Valihrachová

pondělí 8. dubna 2019

Výlet do Dobřichovic

Krásné počasí nahrává Zuzanině zničující vášni pro rychlou chůzi a já se snažím držet krok, i když do kopce mi stávkují kolena. Teď jsme si vymyslely gastronomický výlet do Zlatý rybky v Letech u Dobřichovic, kde jsme byly už předloni. Loni byla restaurace chvíli zavřená, loni nebylo nic, loni byla dvakrát Bulovka. Plán byl jednoduchý, pro zpestření půjdeme jinudy. U mě maličko trapas, zapomněla jsem na slib daný Vendulce, že pohlídám Bonga. Předávka psa nakonec proběhla v pohodě, ve vlastním zájmu jsem dohlédla na to, aby se před cestou vykakal. Ne jako tenkrát.

Výlet začínal cestou busem do Mníšku pod Brdy, to je opravdu moc hezké město a cesta do Řevnic byla mimo větší turistický ruch. Bong byl hodný, pořád se nás držel, jen při prvním přecházení křižovatky v Řevnicích Zuzana najednou říká, kde je. A safra. Naštěstí se vzápětí s vlajícíma ušima přiřítil. Náš intelektuál se zdržel prohlídkou Lesního divadla. Z Řevnic do Letů je to opravdu kousek. Restaurace opět nezklamala, sice nám sežrali jesetera, ale pstruh byl taky dobrý a na oběd za námi přijela Zuzanina dcera Petra.

Z Letů do Dobřichovic už jen čtyři kilometry, ale po cyklostezce, kde by příšerný sobotní provoz a Bong nechce/nesnáší/neumí chodit na vodíku. Sešly jsme k Berounce a pokračovaly cestou po břehu, nejdřív dobrý, pak částečně oplocené hřiště, to ještě šlo projít, ale to další bylo už oplocené dokonale. A kdo má větší smysl pro dobrodružství? Já se chtěla zbaběle vrátit, Zuzana že plot přelezeme. Ty vole, dyť mám psa! Psa mi přehodíš! Úchvatný pohled na dvě báby Přechodový, jak se drápou přes plot a předávají si vyděšenýho čokla. Závěrem procházka Dobřichovicemi okolo zámku, kde měl loni Petr povedenou výstavu fotek, okolo krásné základní školy a vlakem do Prahy, celkem asi 13 kilometrů.


Základní škola v Dobřichovicích
Zdroj: ZŠ Dobřichovice


středa 3. dubna 2019

Pohoda, klídek a čokoláda

Koupila jsem včera bílou Ritter Sport s celými lískovými oříšky pro Druhorozeného, pro sebe mléčnou s mandlemi. Čtrnáct dní jsem čokoládu neměla. Bylo to strašný, byla jsem úplně zuřivá, příšerně natlakovaná, na zabití. Patočkovi jsem na sms jednoznačně nabízející sex (áách, dřív bych se přeskočila) odepsala, ať si pořídí nafukovací pannu, kašlu na posilování pánevního dna. Už se neozval. V práci jsem též dokonale předvedla absťák. Filipe, promiň.

Druhorozený má už příští týden psát maturitní písemky. Stále ještě neví, jestli ho češtinářka k maturitě vůbec pustí, nebo ví, a nechce mi to říct. A já se bojím, se jí zeptat. Doma klídek, pohoda a teď i čokoláda. Synek se vůbec nestresuje, stále vtipkuje a říká mi Míšo, v klidu. Nakonec jsem se pochlapila a paní profesorce napsala. Klídek a pohoda zřejmě brzy skončí a čokoláda je už sežraná.

O konturce