Lež...aneb komedie o pravdě, Divadlo v Celetné (2024)

Moje oblíbené Divadlo v Celetné a v něm moje hodně oblíbené divadlo Verze. A není to jen tím, že je blízko stanice béčkového metra. Při příchodu se mě ptal nějaký mladíček mezi dveřmi, jestli mi nevadí změna programu z důvodu onemocnění v souboru. Jsem taková ignorantka, že jsem ani nevěděla, na co jdu, ale toto představení naše vyšehradská skupina neviděla, tedy bez problému. Jinak jsem si mohla vyzvednout zpět v pokladně zaplacené vstupné.

Příjemný divadelní bárek, kde jsem si bez problému koupila JEDEN chlebíček. Ve třech představeních divadla Verze ze čtyř, které jsem viděla, si herci na jevišti vystačili se sedačkou v obýváku. K jejich konverzačním komediím není víc třeba.

Dva manželské páry, Petra Špalková a Petr Lněnička, Eva Kodešová a Honza Dolanský. Když uvidíte muže své nejlepší kamarádky, jak se na ulici líbá s jinou ženou, řeknete jí to? Máte právo zasahovat do jejich manželství? Chtěla byste sama takovou informaci dostat, kdyby šlo o vašeho muže? Je malá lež správná? Nebo malá lež ani není lež? Skvělý, vtipný, svěží, bez přestávky. Pro mě jasná hvězda Petra Špalková, ale i muži byli úžasní. Trochu jsem se do těch všech lží zamotala, ale přidaný konec, který nás úplně odboural, vysvětlil potřebné.

Pravda je, že je to lež.

P.S. Bloudičko, pět z pěti.

Petra Špalková a Petr Lněnička

Zdroj: Divadlo v Celetné

Dobře rozehraná partie, Divadlo Kalich (2024)

Představení chtěla vidět máma, koupila jsem jí lístky k narozeninám. Zaskočilo mě, že lístky do prvních řad stojí 900,- Kč, to mi přišlo vážně dost, tak holt sedmá řada, a to jsem nevěděla, že budu vybraná jako doprovod. První zádrhel s divadelní kavárnou, které otevírala až v šest hodin, s mámou jsem se tedy sešla v IPPA café kousek od divadla. Tady jsme si daly kávu a pak se přesunuly do divadelní kavárny. Název divadelní kavárna je pro ten nepřívětivý prostor opravdu velmi nadnesený. Koupila jsem předražené červené a bubliny. Ještě jsem chtěla jeden chlebíček, ale prodavačka mi řekla, že je prodává jen po dvou, že na jeden chlebíček nemá kalkulaci, takže do sálu jsem šla pěkně naštvaná. 

Nesnáším reklamy, proto se na Primu nedívám už hodně let a na Novu sporadicky, většinou ze záznamu a reklamy přeskakuju. V divadle Kalich je u jeviště velká obrazovka, kde vám tu reklamu hezky před představením pustí! Vybavuju si jen Bandi. V týhle chvíli jsem si uložila do mozku, že Kalich už nikdy více.

Děj hry je velmi předvídavý. Starý morous Fred (Radek Holub), který si vystačí sám a nikoho k životu nepotřebuje, snad jen toho jediného kamaráda, který za ním chodí na partii šachů. Hyperaktivní syn (Antonín Holub), má jasnou představu, jak by tatík měl žít, co by měl jíst a co by neměl pít. A do toho jeho doupěte mu pravidelně přivádí nové a nové hospodyně, které by domácnost i Freda vypulírovaly.  Fred samozřejmě každou odrovná.

- Tys ji urazil a potupil.

- Tupá už přišla.

A pak nastoupí Rosalinda (Bára Hrzánová) a je jasný, že si Freda namaže na chleba. Kdo by taky odolal tomu jejímu temperamentu a tanci haka.

- On má rád bitvy. Tak mu je dopřávám.

Podraz na starého kamaráda, odchod Rosalindy, její návrat a šťastný konec, který tušíte už při zakoupení lístků. V pořádku, nečekala jsem nic jiného. Jen zase moc dlouhé, vtipy otřepané, Radek Holub moc tlačil na pilu, moc přehrával, měl hodně přeřeků. Pro jejich syna velká výzva obstát mezi rodiči.

A Bára, úžasná, talentovaná, nádherná, ta převálcovala všechny! S Radkem vystřihla takový tanec, kam se Stardance hrabe. Závěrečný standing ovation patřil jí.

P.S. Bloudičko, čtyři a půl z pěti.

Zdroj: Novinky.cz

Ještě se vrátím

Ještě se vrátím k vánočnímu dárku od Mladého chlapce. Prostě mi to nedá. K obveselení kolegyň jsem lis na citrusy vzala do práce. Všetečná Naděnka hned vygůglila, že je to čínský padělek. Originál vypadal vážně líp. Obětovala půlku vlastního citronu! Jednotlivé komponenty do sebe příliš nepasují, ale šťávy se vylisovalo dost. Jenže velkými dírkami sítka propadaly do nádobky i pecky. Lis je celkem nestabilní, a jak nejsem moc šikovná, hned jsem ho zvrhla a půlku šťávy vylila. No, pobavily jsme se náramně. V Táboře se prý nasmáli taky, jakoby nestačil ten můj loňský vánoční stromeček, který koupil Prvorozený. Takový koště prý v životě neviděli. Naďa je z Tábora.

Co už taková legrace není, je, že ten dárek přesně ilustruje vztah Mladého chlapce ke mně. Zbytečný laciný šunt, který někde dostal zadarmo k nákupu a elegantně se ho zbavil. Po vánocích mi sice mi nabídl, že spolu někam zajdeme a já si vyberu dárek podle svého, ale to už není ono. A prý nechápe, jak mě taková blbost může vytočit. Úplně s přehledem a doruda!

Moji milí,

kvůli jedné urputné čtenářce, která mi sice skvěle navyšuje návštěvnost, ale její hloupé komentáře tady mít nechci, musím opět vaše komentáře před uveřejněním schválit. Vím, že mě čtete a děkuji všem za podporu. Více tady a tady.