Výlet do Štěchovic

Krásný, ale opravdu nádherný podzimní den. Podle plánu jsme měly jet busem do Nových dvorů. Čtyři jsem byly na místě včas, pátá Dana byla na cestě ještě ve chvíli, kdy do odjezdu autobusu zbývalo pár minut. Dana si vygůglila, že jí z Pankráce na Smíchov jede pětka. Na zastávce tramvaj bohužel nenašla. No jo, holka z Kralup, co na tom, že v Praze žije třicet let. Olina jí duchapřítomně koupila jízdenku, a i s velmi vstřícným řidičem domluvila, že pokud nebude muset uvolnit stanoviště, chvilku na Danu počká. Nakonec to nebylo potřeba, ale celou cestu jsme si z ní utahovaly. Hrozně.

Cesta z Dvorů do Štěchovic je fakt pěkná, sice bezhospodové pásmo, ale předem avizované. Všechny jsme měly namatlané chlebíky, Dana s Olinou i placatici. Výlet byl vlastně každoroční zastávkou u hrobu jejich kamarádky. Panák byl na místě. Patnáct kilometrů údolím Kocáby, takže rovina, žádné šplhání po kopcích jako minule (Křivoklát-Nižbor, 20 kilometrů, bez zápisu, v pondělí jsem nemohla dojít do práce, zralá na výměnu pravého kolena). Ve Štěchovicích jsme vykulily přímo u cukrárny Hájek & Hájková. To byla velká radost, káva a zmrzlinové poháry. Z cukrárny kousíček na zastávku busu do Prahy, který jel jak na objednávku.

Mám krásné, chytré a vtipné kamarádky. Jsem s nimi moc ráda, kam se na ně hrabou všichni chlapi světa!

Fotila Dáša

Dům Bernardy Alby, Divadlo na Vinohradech (2023)

Určitě se vám to taky někdy stalo. V nějakou pro vás nezvyklou hodinu, brzy ráno nebo uprostřed noci si pustíte televizi a zakoukáte se do rozběhnutého příběhu. Asi jsem tenkrát byla nemocná, před dvaceti nebo třiceti lety. Jen si pamatuju, že Dům doni Bernardy se mi moc líbil. A jestli to byl film nebo záznam divadelního představení, taky nevím. Proto jsem se do divadla moc těšila. Sraz byl v Kubistru na náměstí Míru. Neprozřetelně jsem si dala salát jako Kačka, přišla jsem později a nechtěla se zdržovat čtením jídelního lístku. Byl tam čerstvý koriandr. Ta mýdlová chuť je hrozná.

O hře španělského autora Frederica Garcii Lorcy píše divadlo na webkách: Bernarda Alba chce po smrti svého muže svůj dům neprodyšně uzavřít a své dcery v něm. Všechny jsou ovšem už dospělé, všechny touží po svobodě, vlastním životě a lásce. Bernarda se ale rozhodla uzavírat sňatky svých dcer jen s muži jim rovnými, protože je pyšná na své společenské postavení. Osm let chce držet smutek, šílená představa. Pět neprovdaných dcer držet doma. Klasická hra moderně udělaná, ale pořád klasika. Žádná divočina. Krásná živá muzika, kapela RAZAM. A tančilo se taky krásně. 

Terezu Bebarovou v roli Bernardy jsem poznala pouze po hlase, tak dobře byla nalíčená, zestárlá. Nicméně smekám před Reginou Rázlovou v roli Poncie. Ano, role uštěpačné báby je vděčná, ale v jejím věku obdivuhodný výkon. Byla vážně skvělá. 

Ovšem genderově naprosto nevyvážená hra, na jevišti samý ženský, o chlapech se jen mluví.

P.S. Bloudičko, pět z pěti.

Zdroj: Divadlo na Vinohradech

Andrea Černá a Regina Rázlová, zdroj: Divadlo na Vinohradech