středa 26. července 2023

Příběh ze ZOO, Divadlo Ungelt, letní scéna (2023)

Začátek zase špatný. Musela jsem z práce odejít dříve a držet se Kubíka, který mě dovedl na stanici tramvaje směrem na áčkové metro. Vedl mě pěšinou hrozným roštím, vůbec jsem netušila, kde jsem. Kdyby mi utekl, motám se tam ještě teď. Tramvaj na metro jsem zvládla už sama. Nastoupila jsem do vlaku a okamžitě se začetla do blogu Ženy s moly, který systematicky sjíždím. Skvostný. Najednou vlak vyjel z tunelu a mě málem kleplo, že jsem omylem nastoupila zase do tramvaje. Fakt mě ta moje práce dost zmáhá.

Sraz byl dvě hodiny před představením v restauraci na Novém světě, byla jsem sobě na škodu skoro přesná. Dvě hodiny na tvrdý lavici na zahrádce a pak další hodina a kousek na další tvrdý lavici. Hra se mi nelíbila, asi jsem vážně divná. Teda kluci taky říkali, že příště půjdou jen do hospody a divadlo vynechají. Byli s námi i Vyšehradští otcové, Zuzana omylem poslala nabídku do jiné skupiny. 

Když nemáte vztah k lidem, měli byste někde začít. Třeba na lavičce v Central Parku po cestě ze zoo... Sugestivní dílo génia (Edvard Albee) amerického dramatu, píše na webkách divadlo. Krásný David Švehlík a sympatický Ondřej Brousek. Švehlík měl dlouhý monolog o psovi, který nudil až to bolelo. Hodinu se nic neděje, samý tlachy. Cvok provokuje upjatého konzervativního chlapíka na lavičce. Ve finále hra nabere trochu spád a o lavičku se porvou. Konec předvídatelný.

Zdroj: Divadlo Ungelt

P.S. Bloudičko, dva z pěti.

úterý 11. července 2023

Bokovka

Kdyby si všichni ženáči přečetli skvělou knihu Bokovka od Barbory Vajsejtlové, rozhodně by si zahýbání odpustili, ale muži obecně méně čtou a knihy pro ženy nejspíše nevyhledávají vůbec. K příběhu pasuje úsloví Chytrý a ostražitý ptáček do každé budky nevleze. Stala jsem se taky bokovkou a snad budu do budoucna více při smyslech. A pokud sexuoložka Laura Janáčková tvrdí, že žena po pětatřicítce utáhne muže jenom na vaření, nevěřte jí, moje milé čtenářky. Lže! 

Vendy měla informace o Mladém chlapci z první ruky. Byla jsem z něho úplně vyjančená. Ty vole, jestli tohle je láska, tak to nechci! Říkala jsem srdnatě. Ráda mám svůj život pod kontrolou, a protože Mladý chlapec měl výpadek v komunikaci, rozhodla jsem se city k němu maličko rozředit. V pátek jsem měla náhradní volno a pozvala mámu na snídani do Café 22, kde jsem byla se Soňou a moc se nám tam líbilo. Kdybych byla bohatá, nejenže už nikdy nevařím, já bych si ani snídaně nedělala a chodila jenom do kaváren.

Patočka bydlí odtud pár stanic tramvají, navrhla jsem mu, že se po snídani u něj zastavím pomazlit. Moc se mu to nezdálo, měl před dovolenou a prý spoustu nedodělávek. Zařaď mě mezi ně! Vůbec mu to nepřipadalo vtipný, ale já byla permanentně rozvášněná. Po snídani jsem si dala decku prosecca na kuráž a vyrazila k němu. Byla to tak rychlá akce, že ani nestojí za zaznamenání. V podstatě jsem ho znásilnila. Při odchodu domů jsem se otočila, stál ve dveřích a vypadal, že přemýšlí o podání trestního oznámení. Chudáček.

Já spokojeně nasedla do metra, vyndala z batohu poslední Mornštajnovou a dala se do čtení. A četla jsem až do osmi večer. Knížka se mi líbila moc, nejvíc z těch co jsem od ní přelouskala. A určitě si nemyslím, že vykradla příběh nějaký pošahaný malířky. Dlouho jsem dělala matku a své svobody se stále nemůžu nabažit. Celý den si číst, nevařit, dívat se na filmy s titulky. Nádhera. Ovšem když jsem nedávno dvě hodiny na netu vybírala novou pračku, najednou jsem si přála mít nějakýho "manžela", který by se postaral. V panice jsem hladila po dvířkách lednici a tiše jí domlouvala, že se s těma novýma holkama (myčka a pračka) musí skamarádit, že mě v žádném případě nemůže opustit, protože už takhle vydělám jen na spotřebiče.

pátek 7. července 2023

Výlet do Křenova

Letošní prodloužený víkend s Vyšehradskými matkami se konal ve východních Krkonoších v Křenově. Vybrala Bohunka, a vybrala dobře. 

Den před odjezdem jsem měla na tatarák pozvané milované kolegyně. V poslední době využívám svůj velký stůl hlavně k hoštění kamarádek a kolegyní. Kluci mají v restauracích směny proti sobě a Vendulka se mnou nemluví od 27. prosince, kdy jsem jí neuváženě napsala, že nechápu, proč se s Prvorozenými brali. Markétka s Danuškou vědí, že mám ráda biskupský chlebíček, společně mi upekly. Byla jsem fakt dojatá a maličko nerada jsem chlebíčky vzala s sebou do Krkonoš, protože jsem je vážně nezvládla tak rychle sežrat.

V pátek výlet na Kralovický Špičák, 13 kilometrů, v podstatě celá cesta v dešti. Zuzana ždímala i kalhotky, byla roztomilá s nahatou pipinou uprostřed hor. Dáša cestou dolů uklouzla na kamenech, ta nám pro změnu ukázala zadek. Uprostřed levé půlky měla zaražené něco, co vypadalo jako husí vejce. Všechny jsme byly úplně vyjevené, i Dana zapomněla fotit. V životě jsem takovou bouli neviděla. Modřina se jí pak vybarvila přes celý zadek a po příjezdu do Prahy jí krev na chirurgii odsávali jehlou. Tři stříkačky. Pořád má malou bouli, pokud se nevstřebá, doktor jí zrosolovatělou krev v září vyřízne.


V sobotu Rýchory, 22 kilometrů, Dáša šlapala statečně bez řečí. V Rýchorské boudě jsme se skvěle najedly. Měla jsem krůtu.


V neděli okruh v Mladých Bukách, 12 kilometrů. Na louce jsem si natrhala kopretiny, ale měla jsem strach z pokuty.


P.S. Já prostě nedokážu mít všechny fotky stejně velký.



O koberci