neděle 31. prosince 2023

Můj rok 2023

  • Po pěti letech přiletěla ségra
  • Druhorozenému bylo dvacet tři
  • Po patnácti letech jsem se znovu zamilovala do Mladého chlapce
  • Vernisáž výstavy fotek VendyW v České Třebové, byl i Čerf
  • Bylo mi padesát sedm (jsem ještě Padesátka?)
  • Prodloužený víkend v Krkonoších s Vyšehradskými matkami
  • Druhorozený si našel stabilní práci
  • Báječná dovolená na Menorce s Vyšehradskými matkami
  • Prvorozenému bylo třicet pět
  • Konečně mám ložnici
  • V práci se držím silou své slabé vůle
  • Druhorozený chodí s Kačkou, asi
  • Skončila jsem s plaváním, nezvládám mít ucpané všechny tělní otvory
  • Byla jsem pětkrát v divadle
  • V únoru se oficiálně stanu bábou

Milovaný Vyšehrad

pondělí 25. prosince 2023

Povánoční

Miluju Mladého chlapce je eufemismus pro Tahám se s ženatým chlapem o 9 let mladším. Před patnácti lety mi dal k svátku noční košilku. Jak jsem zimomřivá, brala jsem si ji hlavně k moři. Mám ji pořád. Chlapec vypadal dojatě, když jsem mu košilku ukázala. I jsem se do ní narvala. Slíbil mi koupit novou, taktně neřekl větší. Vánoční dárek jsem dostala zabalený v krabici, která nesympaticky chrastila. A k ní lahev Bailey's. 

Rozbalení jsem nechala opravdu až pod stromeček. A dobře jsem udělala. Při předání řekl, že je prakticky založený a že je to jen taková blbost. Já jsem zase velmi výbušná a možná, kdyby seděl včera vedle mě, tím dárkem bych ho praštila, protože jsem dostala ruční hliníkový lis na citrusy. Naštěstí jsem byla doma sama, i tak jsem si nahlas řekla Hezký vánoce, babi!

Vývoj nechtěným směrem

středa 20. prosince 2023

Předvánoční

Vánoční atmosféru chodím nasávat do nákupního centra. Doma mám zimu, vánoční výzdobu velmi minimalistickou a rádio Beat koledy nehraje. S Vyšehradskými matkami jsme probíraly Vánoce, dárky a tak. Říkala jsem, že Prvorozený s Vendulkou žádné dárky nechtějí, leda finanční příspěvek na Vaničku, a že podle prémií jim nějaké peníze pošlu na účet. Dáša se zeptala, jakou vanu proboha budou kupovat, že potřebují přispět. Asi nemám své budoucí vnučce říkat Vanička, bude se jmenovat Vanda.

Když sousedka likvidovala věci po zemřelé mamince, občas se mi snažila něco vnutit, třeba regiment zaprášených ulepených pet lahví s pochybným saponátem na mytí podlah, do smrti bych nemusela už nic kupovat a ještě moje děti by je podědily, byla jsem neoblomná. Nakonec u mě skončila jen zažloutlá pyramida malých poznámkových lístků. Píšu si na ně nákupní seznamy, kluci se mi smějí, že nepíšu do mobilu. Začala jsem si psát i poznámky k článkům. Nebo při citovém vzepětí zprávy Mladému chlapci, když nemůžu posílat sms. Mám povolené jen neutrální sms ve všední den, a to jsem se zařekla, že tak ponižovat se nebudu. 

Stačí že jsem mu napsala, že je mi s ním moc dobře a mám problém se držet v daných mantinelech. Jak vystrčím čumák ze svýho chlívku s nápisem Milenka, hned přes něj dostanu. Odpovědí bylo, že náš vztah by nebyl harmonický, že chybí splynutí duší, že naše setkání přinášejí radost a krásné souznění našich těl a ještě něco o harmonii. Píše jak Božena Němcová. Nikdy bych nevěřila, že slovo "harmonický" mě dokáže tak vytočit. Musela jsem se hrozně držet, abych mu nenapsala, ať si teda šoustá to harmonický splynutí, co má doma. Naštěstí jsem slušně vychovaná.

Nicméně stále radostně poskakuji mezi dveřmi, když přichází. To jo. Ve své pořádkumilovnosti je horší než Adéla na auditech, ale ještě si moje prohřešky nefotí. Našel na rychlovarné konvici nalepené nějaké fuj, o kterém tvrdil, že je to mrtvý pavouk. Byly to jen byliny z jeho čaje. Okomentoval chuchvalce prachu v ložnici, ty teda byly hnusný, ale já věděla, že když půjdu s mámou na Vyšehrad na svařák, vytřít už prostě nestihnu. A kdo by si vybral uklízení, že.

čtvrtek 7. prosince 2023

Co nás ještě čeká...?

Co náš ještě v tom životě čeká? S čím vším se budeme muset ještě smířit? Ptala jsem se Zuzany, když mi řekla že má tinnitus. Z čeho neví, ale že je to na palici, ví spolehlivě. Nečeká nás nic hezkýho, samý hnusný věci, odpověděla. Mě v poslední době bolí levé oko, hodně, až jsem neuváženě fňukla, že si ho snad nechám vyndat, stejně na něj moc nevidím. A ten mladý doktor, místo aby mě uchlácholil nebo povzbudil, si spokojeně zamnul ruce a snažil se mě vecpat do čtvrtečního operačního programu. Zatím jsem odmítla. Vanička by pak vřískala Já nechci k tý babičce se skleněným okem, já se jí bojim.

Taky mám problémy s bederní páteří. Bolí, když jdu pomalu nebo když stojím. V posteli vydává skřípavé zvuky, až zahání Mladému chlapci erekci. V létě jsem si našla ortopeda, ale se stížnostmi jsem bohužel začala od oteklého kotníku a bolavé paty, k bederce jsem se ani nedostala. Pak doktor usoudil, že problémy budeme řešit postupně, podíval se na chodidlo a poslal mě na rentgen. Počínající artróza, poúrazový stav, počínající ostruha a plochá noha. Hlavně mám cvičit. Pan doktor mi řekl, že má také ostruhu a ploché nohy a také cvičí. To je nejlepší. 

Druhý pokus zaměřený pouze na bederní páteř. Rentgen a depresívní snímek. Pan doktor má také problémy s bederkou a pravidelně cvičí. To je nejlepší. V téhle chvíli jsem se už neudržela a řekla mu, že jsem moc ráda, že není můj gynekolog, že bych teda nechtěla vědět, co by mi říkal. Ortoped má smysl pro humor, divil se, že se mi pan doktor Klimeš nesvěřuje se svými záněty vaječníků. No, zřejmě nejsme tak důvěrní. Rozesmátá sestřička mi poděkovala za hezké ráno a dala leták s cviky.

sobota 2. prosince 2023

O batohu

Když Baruška přišla do práce v avokádových ponožkách Dedoles, pochválila jsem jí je s tím, že pěkný, ale pro mě moc bláznivý. Každá ponožka úplně jiná! Na to jsem fakt už stará. Dneska mám patery. Pak si Baruška koupila batoh Vuch a Zuzana z mikračky taky. Nechala jsem se strhnout a vybrala si moc pěkný batoh, který jsem po asi dvouletém denním nošení úplně rozdrbala. Nastal čas vybrat si nový. Jak mám ráda furt ty stejný věci, koupila bych si samozřejmě ten samý, kdyby se ovšem ještě vyráběl. 

Nejdřív jsem velmi zodpovědně vybírala na netu, pak jsem se starým batohem vyrazila do prodejny v centru Prahy. V prodejně jsme byly jen dvě zákaznice. Po prodavačce jsem chtěla jedinou věc, vědět, který batoh z nové nabídky je stejně velký. Znechuceně se podívala na toho mýho chudáka a prý, že takový batoh nikdy neviděla, že musí být hrozně starý a dál jsem ji nezajímala. Nakvašeně jsem odešla a doma na kontaktní adresu poslala zlostný mail. 

Přemýšlela jsem i o nové peněžence. Mám pěknou žlutou, taky Vuch, ale je špatně vymyšlená, přepážka v kapsičce na drobné je moc nízká, mince vypadávají do boků a těsně pod zipem čekají, až kapsičku otevřu a pak všechny vyskočí na zem. Takže peněženku otevírám úplně připosraně, nejlépe nad otevřeným batohem, abych peníze nesbírala ze země. Další radši ne.

Batoh jsem si vybrala na e-shopu. Po vyzvednutí jsem byla zklamaná z barvy, na netu nevypadala tak vyblitě. Vidět ho v prodejně, tak si ho nekoupím. No, dva roky to vydržím. Vnitřní kapsa je už bez pásky na suchý zip, holt se šetří na všem. Co mě ale dostalo nejvíc, je boční vstup do hlavního prostoru. Rozepla jsem zip v domnění, že je to kapsa, kam jsem si chtěla dát žvýkačky a ruka se ocitla uvnitř batohu. To chcete mít - na batohu kapsu pro kapsáře!



O konturce