čtvrtek 15. dubna 2021

Výlet do Mělníka

První delší procházka se psem po covidu byla do Dolních Počernic, celkem asi pět kilometrů a domů jsem došla úplně gumová, ani mluvit jsem nemohla. Další venčení v Divoké Šárce s Prvorozeným a Vendulkou, osm kilometrů. Pomalu se lepším. K našemu výletování se Zuzanou se ale připojily další Vyšehradské matky a svou namakaností podstatně zvedly počet kilometrů. Z výletu do Prokopské údolí jsem se asi po osmi kilometrech mlčky odpojila a nasedla v Hlubočepích do prvního autobusu, který jsem uviděla. Odvezl mě na stanici metra Smíchovské nádraží Já prostě pořád nemám žádnou kondici (jako bych ji snad předtím měla).

Dala jsem si pár týdnů oraz, pevně rozhodnutá se zúčastnit dalšího výletu. Zuzana se úplně zbláznila a naplánovala trasu z Mšena do Mělníka. Optimisticky jsme začaly skvělou kávou v cukrárně U Živných a Měšťáků v Mšeném na náměstí a moc nás mrzelo, že nemůžeme dovnitř, cukrárna je opravdu luxusní. Po cestě vlakem a busem do Mšena bych klidně po kávě zase jela domů.

Cesta kokořínským údolím je fakt krásná a civilizovaná. První hospoda U Grobiána, tam jsem měla horkou griotku, v penzionu Harasov u stejnojmenného rybníka, jsem si dala boršč. Nádherný místo na koupání, ale v létě asi taky mraky lidí. Šlapala jsem spořádaně zpočátku bez keců, ale závěrečných pět kilometrů jsem fakt trpěla. Poslední tři kilometry od okraje Mělníka na nádraží jsem vážně uvažovala o taxíku. Domů jsem dorazila úplně zdecimovaná, levou nohu jsem za sebou táhla jak starý syfilitik. Hrozně mě bolelo koleno.

Celkem 22 kilometrů a konečně pěkné fotky od Dáši a Dany.





Bývalý hotel Harasov z roku 1912, snad v rekonstrukci






pátek 26. března 2021

Dělám bábovičky

Vůbec mě nenapadlo, že bych měla na blížící se svatbu něco upéct, až v práci se mě Markéta na férovku zeptala, co peču. Trochu mě teda zaskočila a doma jsem hned gůglila svatební koláčky. Také jsem se při vycházce v Divoké Šárce zeptala Vendulky, jak je to s pečením. No, docela mě vyfakovala, že bude péct s mámou. Se mnou se prý nepočítá, ale můžu si upéct výslužku do práce. Do konverzace se vložil Prvorozený s tím, že stejně umím jen bábovku. Zahřálo mě u srdce, asi infarkt.

A tak jsem se rozhodla zakoupit malý silikonový bábovičky. Jsou vážně roztomilý. Úplně jsem zapomněla na svoji dávnou negativní zkušenost se silikonem při pečení velikonočního beránka. Vymazávat je třeba! Rozinky naložené delší dobu v rumu se vrátily do své původní velikosti, moc se jich do formiček nevešlo. První várka byla tvarohová, bábovičky byly dobré, ale světlé, takové neduživé a protože mi zbylo dost těsta, které jsem samozřejmě snědla a pak mi bylo blbě, koupila jsem ještě jedno balení formiček.

Na druhou várku jsem zkusila klasický recept od sousedky, jenže těsta do báboviček jsem dala moc a v troubě hrozně nabylo. Při kontrolním náhledu jsem se zděsila. Uvnitř se peklo šestnáct malých krtin. Já vím, měla jsem fotit, ale bude vám muset stačit moje barvité vyprávění. Ke konci pečení těsto zase trochu slehlo, ale takový špičatý kopeček přece jen zůstal a bábovičky se v krabici spíš povalovaly než spořádaně seděly. Co je to za bábovky, zeptal se Druhorozený a obočí mu v údivu vylétlo až ke kořínkům vlasů. To jsou bábovky zapichovací!





neděle 7. března 2021

Sbírka infantilních triček

Před blížící se mi padesátými pátými narozeninami (fuj!), jsem se rozhodla trochu probrat šatník. A nesmlčím ani to, že nové kousky kupuju o číslo větší a potřebné místo získám zlikvidováním své sbírky infantilních triček:

Tričko s barevnou kočičkou z lesklých flitrů demonstruje moji zálibu v lesklých věcech. Měla jsem se dát k cirkusu. To jsem nosila na návštěvu k mámě, protože má kočku. Po Piště, která jí opustila v požehnaném kočičím věku, má teď divošku Špulku. K Vánocům jsem jí koupila dřevěnou špulku s nalepenými barevnými kousky příze. Ani nechtějte vědět, kolik stála.

Bílé tričko s pejskem jsem si brala na venčení Bonga, voříška, kterého si Prvorozený před deseti roky vzal z útulku v Tróji. Tričko obdivují především holčičky školkového věku. Na venčení není úplně praktické, nebo jsem prostě čuně, pro které bílá barva není nejlepší.

Šedé tričko se zajíčkem jsem si stylově vzala na velikonoční fotbalový turnaj Druhorozeného. Byla jsem jediná aktuálně oblečená matka. Hrozně se za mě tenkrát styděl, dokud se nezatáhlo nebe a ochladilo, pak jsem si vzala džísku.

Barevné tričko s Maggie Simpson jsem dostala k svátku od Druhorozeného. Byl to snad jediný a první dárek, který jsem si neobjednala. Byla jsem nadšená, nosím ho na pilates, tedy pokud je nějaké pilates povolené. Z nostalgických důvodů tričko zůstává v šatně.

Tričko s velkou sovou, jaké měli všichni ostatní, jsem si koupila sama, bez ohledu na to, že "ostatní" byli zhruba o čtyřicet let mladší.

Zelené tričko s holčičkou, která kope chlapečka do koulí a s nápisem Girls kick balls, jsem dostala k Vánocům od Prvorozeného. Také srdcová záležitost.

Bílé tričko se šikmookou holčičkou a anglickým textem, kterému nerozumím a jsem líná použít překladač, jsem dostala od neteřinky Sary z Kanárů. Přece nemůžu vyhazovat dárky!

V šedém tričku Esprit s otisky rtů na celé přední straně, z nichž jeden je lesklý a jeden rudý, se bojím chodit i do práce, abych nebyla terčem vtípků našich řidičů. Obzvlášť Petr dokáže být velmi ironický.


P.S. Nakonec jsem žádný tričko nevyhodila, třeba v nich budu ještě okouzlovat vnoučata.



pátek 5. února 2021

Puberťák (vlastní) s covidem

Druhorozený naříká, že umře. Neslibuj, neplníš, hnusně zavrčím. Nebyl ve stavu, aby si někam došel na test, odvézt ho neměl kdo, ale podle příznaků je jasný. Koneckonců Lucinka je pozitivní. Za týden zhubnul pět kilo, já pět nabrala. Přece to nevyhodíš, trefně poznamenala Jana. Já měla test negativní a byla jsem celá šťastná, že kvůli mně nemusí holky z práce do karantény. Ovšem zůstat zdravá zavřená v malým bytě, to taky není žádný karneval.

Synek úplně znetopýřil. Už před nemocí měl přehozené spaní, ale teď se budí za tmy, a tím rozhodně nemyslím ráno. Možná je i světloplachý. Přes den se chodím dívat, jestli dýchá. Sotva ho v té změti polštářů, peřin a dek identifikuju. První dny vůbec nechtěl jíst, bolelo ho v krku. Teď vařím jídlo na osmou večer, nechávám ho na botníku u dveří jeho pokoje. Špinavé nádobí odmítá vracet, došly mi hrnky.

Hecla jsem se a upekla dukátové buchtičky. I kus rumu jsem obětovala do vanilkového krému. Loupu pomela, krájím papriky, připravuju odvar ze šalvěje na výplach pusy. Má hrozné afty. Nechce chodit doma v roušce a krákorá, že mu chybí Lucinka. Ta zatím doma spolehlivě nakazila mámu i bráchu.
Po deseti dnech v karanténě mám první příznaky covidu, rýmu, kašel a teplotu. Stejně jsem své imunitě příliš nevěřila. Test mám samozřejmě pozitivní. Trpělivě Druhorozenému vysvětluju, že teď jsem nemocná já a on se o mě musí starat. Pochopil po svém, jednou denně se mě zeptá, jak mi je.

 


PS. Synek se polepšil. Snídaně do postele.


pondělí 1. února 2021

V karanténě

V pátek byl Druhorozený s Lucinkou na procházce. Krásně nasněžilo. Vrátili se fialoví. To má ale synek nápady, furt sedí doma na prdeli a vyleze ven, když mrzne. V sobotu nebylo Lucince nejlíp a v neděli odcházela domů s teplotou a hrozným kašlem, až jsem si myslela, že má zánět průdušek. V pondělí začal kašlat synek, prý to od Lucinky chytil. Měl teplotu. 

Začala jsem být ve střehu, ale do práce jsem šla i v úterý, protože jsme zase v oslabeném počtu. Do laboratoře na Slovensku jsem napsala varování, v Čechách si všichni dali novoroční předsevzetí, že budou svoje výrobky a plodiny testovat v naší laboratoři a pokud již testují, tak množství vzorků ztrojnásobí.

Řidiči neustále vozili další a další vzorky, až jsem úplně ztratila přehled, co kde je. Naštěstí máme novou recepční, protože nás zásobovalo i DHL a zákazníci osobně. Přišla bába s pohankou. Přišel chlapík s hromadou malých lahviček, v kterých byly nějaké zasr omáčky, udal jméno firmy, o které nikdo v životě neslyšel, velmi mlhavý nástřel požadovaných mikrobiologických analýz a odešel.

Půl dne jsme pak zjišťovaly, co s nimi. Moje nervy neměly nervy s chlapíkem po telefonu mluvit. Chtěl mít nějaké omáčky v lednici, nějaké při 20 stupních, první analýzy hned, další po sedmi dnech, ale jaké furt nevěděl. Telefon jsem předala Máje. Mluvila s ním čtyřicet pět minut, než žádanku dali dohromady. Myslím, že si během hovoru i potykali.

Ve středu jen já a Jana na práci, na kterou nás má být pět, nemluvě o tom, že Áďa zasněně vypráví, že když ona nastoupila do firmy, bylo jich v zákaznickém servisu sedm. SEDM. Ve středu odpoledne pípla zpráva od Lucinky, že je pozitivní na covid. Vstala jsem od počítače a jela domů. Zatím mám být v karanténě, na test je prý ještě čas.

sobota 16. ledna 2021

Bokovka, Barbora Vajsejtlová, 2020

Čtu. Čtu hodně. Čtu skoro pořád. Schovávám se v knížkách, když se mi nedaří, když nejsem spokojená se svým životem. Čtení je pro mě droga. Dočtu a hned si beru další knihu. Mám ráda bazar na Databázi knih a nejsem líná běhat neustále na poštu.

Banální příběh, jakých jsou kolem stovky, tisíce, možná miliony. Nevěra tu je od začátku věků, tak se nastřádá. Karolína se na firemním večírku opije a dotáhne si do garsonky ženatého kolegu. Užijí si báječný sex, Marek je z Karolíny úplně na větvi, srovnává její vytrénované tělo s obtloustlým tělem své ženy po dvou dětech. Tohle mě vždycky pobouří. Asi je Bokovka dobře napsaná, že se nechám vytočit.

Pro Karolínu je to zpočátku jen další milostná aférka se ženáčem, Marek vyprahlý z nedostatku vášně po letech manželství. City nikdo neinvestuje. Zatím. Baví mě popisování stejných situací oběma protagonisty. Ve stylu: Celou cestu poslouchala mé vyprávění s obdivem/Celou cestu žvanil jenom o sobě. Karolína se zamiluje zhruba ve chvíli, kdy Marek chce ze vztahu vycouvat, uvědomí si, že by o svoji rodinu velmi nerad přišel. Nerad by přišel o ženu. o holky, o dům. Ovšem cílevědomá Karolína chce rodinu taky. A jako psychopatka mu zpočátku nepřišla. Marek asi nevěděl, že kdo si hraje s ohněm, může shořet.



pátek 1. ledna 2021

Můj rok 2020

  • Měla jsem pneumokokový zápal plic
  • Paní B mě po 6,5 roku vyhodila z práce
  • Druhorozenému bylo dvacet
  • Šest týdnů na pracáku
  • Nastoupila jsem do klientského servisu zkušební laboratoře
  • Druhorozený mi představil Lucinku, svoji budoucí ženu
  • Bylo mi padesát čtyři
  • Prvorozený na dovolené v Tatrách požádal Vendulku o ruku
  • Druhorozený konečně odmaturoval
  • Skončil Blog.cz
  • Kvůli koronaviru jsem nebyla na dovolené
  • Viděla jsem dvě Čerfovy výstavy, vídám se s VendyW, s Vílou jsem navštívila Barušku
  • Mám návaly
  • Naše firma se přestěhovala na nejokrajovitější okraj Prahy
  • Prvorozenému bylo třicet dva, svatba bude v dubnu
  • Pan Úžasný mi dal zase kvinde, předala jsem Patočkovi
  • Oba synové jsou bez práce, Druhorozený si ani žádnou nenašel
  • Už dvakrát jsem napsala, že uplynulý rok stál za hovno, a ten nový byl pak ještě horší

Výlet do Mělníka