Úča musí pryč, divadlo VERZE (2021)

Divadlo Verze tentokrát v prostorách Divadla v Celetné. Už jsem tu psala oslavné ódy na konverzačky tohoto divadelního spolku založeného dvěma manželskými páry. Linda Rybová + David Prachař, Jana Janěková + Igor Chmela. Ke spolupráci přizvali ještě Petru Špalkovou a Kristýnu Frejovou. Pět rodičů se na mimořádné třídní schůzce snaží přesvědčit učitelku, aby se vzdala třídnictví jejich páťáků.

 Argumentují zhoršenými známkami svých potomků, špatnou atmosférou ve třídě a viní samozřejmě učitelku. Vystupují i jménem ostatních rodičů a ohání se výrazy jako je nekompetentnost, nekoncepčnost, nedostatečná empatie a podobně. Motivací je strach, že se děti kvůli špatným známkám nedostanou na osmiletý gympl. Velmi vděčná scénka chování rodičů ve třídě v době nepřítomnosti učitelky. Dokonce jí z kabelky vyhrábou notes se známkami. Bacha už de! Panika a všichni si sedají na svý místa. Ty známky v notesu nebyly vůbec špatný. Neměli by si učitelku radši nechat?

Návštěva baru, Aperol spritz, představení hodinu a půl v kuse. Igor Chmela k sežrání, Petru Špalkovou jsem nikdy neviděla v ničem hloupém a Kristýna Frejová byla úžasná. Skvělý večer.

P.S. Bloudičko, pět z pěti.

Zdroj: Divadlo v Celetné

Výlet na Rhodos II

Těsně před odjezdem jsem udělala školáckou chybu, vygůglila si recenze našeho hotelu. Nebylo to hezký čtení. V práci mě sice Romča uklidňovala, že recenze píšou hlavně naštvaní hosté a ti spokojení se neobtěžují. Protéká záchod, špinavá koupelna, do bazénu se smí jen do šesti, jídelna jak závodka, jídlo neochucené a neslané, maso udušené na troud.

 
A víte co? Záchod opravdu protékal, ale opravili ho už po druhém upozornění. Koupelnu jsem si zblízka moc neprohlížela, a když jsem omylem odkopla mřížku kanálku v podlaze, vylezl obrovský šváb. Teplá voda tekla minimálně. Bazén mě nezajímal, nemám bazény ráda. Jediný kontakt bylo sáhnutí na dno v dětské části pro odfouknutý kapesníček. Ovšem kvalita jídla byla pro mě opravdu velký problém. V souvislosti s cenou pobytu jsem se cítila podvedená. Maso vysušené, že mě nebavilo ani kousat. Za celý život jsem nesnědla tolik hranolek, ty byly i slané. Řecký salát byl vynikající, jen v něm sýru feta bylo míň a míň, až zmizel úplně.

 
Naštěstí moře všechno zachránilo. Příjemnou procházkou přes rozkvetlý lepší resort okolo minimarketu a velmi sympatického baru. Pláž oblázková, dostatečně široká a dlouhá, voda teplá a čistá. Miluju moře! Maličko jsme přeháněly cvičení, já skoro dva roky necvičila, a teď třikrát denně 45 až 60 minut byl fakt nářez. Cvičení před snídaní u bazénu, před obědem aquaerobik v moři a před večeří zase u bazénu. Byly jsme jen čtyři cvičenky a dost dobře nešlo hodinu zatáhnout, Ivča si hned všimla. Kde jsou ty časy, kdy nás bylo ke třiceti a dvě cvičitelky. To Ivuška ztrácela přehled.

P.S. Zdravím Bibi, která nás svojí něžnou slovenštinou vrátila do dob společné republiky.

Pití koktejlů v hotelovém baru bylo život ohrožující, cestou na pláž nás zachraňovala tahle krásná barmanka 

OMOUVÁM SE, ALE STÁLE MI NEJDE ODPOVÍDAT NA KOMENTÁŘE.

Světačky

Přijela Soňa z Teplic nad Metují a protože se z ní stala tetka z vesnice, sama to říká, daly jsme si spicha pod vocasem. Jak za starejch časů, právě mi zpívá Krausberry. Chlapi na nule, ale kámošky mám skvělý. Prvorozený se po všech těch lockdownech zase vrátil do milovaného Obecního domu. Naše cesta logicky vedla k němu. Dvě malý plzně a lehký předkrm a opět jsme se kochaly nádherným interiérem bývalé francouzské restaurace. Naštěstí ještě nebylo moc hostů, synek s námi i chvilku poseděl. Jak je to dávno, co jsme spolu jezdili na výlety.

Byl jeden z posledních letních večerů. Z Obecňáku jsme šly na Staromák. Cizinců výrazně přibylo, u orloje byl docela slušný chumel. Počkaly jsme na panáčky v devět hodin. Sonin prvorozený Lukáš mimo jiné občas dělá vyhazovače v baru v Melantrichově ulici. Spokojeně jsme dohopkaly k němu. Bar Double Trouble a dva míchaný drinky. Moc brzo na hosty, a tak i Lukáš měl čas poklábosit. První věc, která mi na našem věku připadá fajn, dospělý děti pracující v prima podnicích, kam rády zajdeme, když seděl Prvorozený za kasou v Lidlu, nebyla jsem tam ani jednou. Cestou domů jsme si připadaly jak největší světačky, kterým pořád ještě patří svět. Alkohol? Genius loci?

Nevím, ale Praha je vážně magická.

Restaurace Obecní dům, zajděte klidně jenom na plzeň