Kuře za dveřma

Jsem paličatá býčice. Nevím, jestli k tomuhle znamení patří i tvrdohlavě opakovat stejné chyby, nebo je to jen moje specialita. Psala jsem, že naše firma se přestěhovala na takový hnusný místo, kde není ani obchod, proto si musím doma potupně vařit a brát si obědy do práce. Koupila jsem si pěkný skleněný misky v Ikea a každý ráno si jednu nacpu do batohu. Batoh mám na botníku. Už se mi sice párkrát skácel dolů na dlažbu, nicméně jeho místo je stále na botníku. 

V pátek ráno jsem do práce pospíchala opravu hodně. Těsně před odchodem jsem do batohu strčila misku s pečeným kuřetem a bramborovou kaší. Jen jsem se otočila, rána, že jsem si málem učůrnula do kalhotek. Narvaný batoh se překlopil a skleněná miska se rozprskla na dlažbě. Na zem vypadlo i pár dalších drobností. Do práce jezdím každý den autobusem v 6:57. Takže hop hop přes kuře, hop hop přes střepy rychle pro jinou misku, do ní vyškrábat zbytek kaše a přihodit maso. Pak zase hop hop zpátky. Jen kosmetickou taštičku jsem od bramborové kaše olízla a hodila do batohu, tu potřebuju, mám v ní kapky do očí. Všechno ostatní nechala tak a běžela na autobus. Vydýchávala jsem se až ke spalovně Malešice.

Nedovedete si vůbec představit, jak se mi odpoledne z práce nechtělo domů. Za dveřma na mě číhá kuře!  Vysvětlovala jsem kolegyním. Všechny by to kuře samozřejmě uklidily hned, to teda tvrdily, ale ony nejezdí busem v 6:57. Jsem paličatá málo? Ne. Chtěla jsem si začít barvit vlasy hennou. Kadeřnice mi to rozmlouvala, že mám šediny 80 %, že mi barva nechytí. Kačka říkala, že v pohodě, že má taky šedivý vlasy, z mého pohledu teda ne tolik. V sobotu přijela obětavá Jana se štětcem a napatlala mi na hlavu hennu.

Zeleným vlasům zdar!

Nejsladší na světe

Moc dobře si pamatuju, jak jsem při poslechu pohádky O chytré horákyni, byla zklamaná odpovědí na otázku, co je nejsladší na světě. Prej spravedlivej spánek!, plácala jsem se v rozčilení do čela. Já, odjakživa velká milovnice čokolády, bych možná na milost vzdala i ten med, třeba čokoládu v tý době ještě neznali, ale spánek?! Milovala jsem mléčnou čokoládu Orion v modro bílém obalu, kterou nám, mně a mladší ségře, nosil děda. Svoji jsem snědla okamžitě a pak ještě půlku vyloudila od ségry. 

Teď po padesáti letech musím poctivě uznat, že horákyně měla pravdu. Jak je krásné spát celou noc, nebudit se strachem, že jsem nějaké zasr vzorky poslala do špatné laboratoře, že je Prvorozený nešťastný, že se Druhorozený dlouho neozval. Teprve teď mi mateřství ukazuje, zač je toho loket. Probudím se v půl třetí ráno a v mozku mi šrotují samý hnusný věci. Kdybych mohla vrátit čas, byla bych lepší mámou, byla bych trpělivější a víc kluky chválila. Teď jsem jen přihlížející divák jejich života, který už nic neovlivní. 

Judy, Studio dva (2025)

První skvělý zážitek byl kulinářský, sraz jsme měly v Divadelní kavárně, a já si dala slanou pohankovou palačinku s kachním masem. Sice pohanku nemám moc ráda, ale řekla jsem si, že v novém roce budu odvážná. Marně lovím v paměti, kdy jsem jedla něco tak skvělého.

Zase jsem si o představení vůbec nic nezjišťovala, jen jsem věděla že Judy Garland hraje Monika Absolonová. Dáša nešla, prý ji nemusí. Mně byla vždycky moc sympatická. Že jsme na dobrém představení jsme odhadly podle dalších návštěvníků divadla, mezi kterými byli Blanka Matragi s manželem, Bob Klepl a Oskar Hes s přítelkyní. 

Proč byl v divadle Oskar Hes, jsem se dovtípila hned po začátku hry, hlavní mužskou roli, snoubence Judy, hrál Honza Nedbal. Mám ho ráda, ale přišlo mi, že na divadlo má slabý hlas. Ale Monika Absolonová byla vážně úžasná. Kromě toho, že je pěkná samice, hrála fakt dobře. Ano, je to moc hezká a vděčná role. Judy Garland byla hvězda, ale závislá na prášcích a alkoholu. Krásná, talentovaná, sarkastická. Hra se odehrává v posledních letech jejího života. Jo, smáli jsme se všichni jejím opileckým eskapádám, ale v podstatě hrozně smutný příběh. 

Hrála živá kapela, Monika zpívala zřejmě největší hity, které jsem neznala, kromě Over the Rainbow. Hudba se mi nelíbila, přišla mi taková moc ryčná. Na závěr standing ovation. Asi bych nevstala, ale když se postaví přední řady, musíte taky, abyste viděli.

P.S Bloudičko, čtyři a půl z pěti.

Zdroj: Studio dva