středa 22. června 2022

P.S.

Po dvou měsících reklamování stolu, jsem v zoufalství napsala truhláři, který kdysi u Prasátka dělal nějaké drobné opravy ve starém bytě, jestli by mi stůl nedal do stavu, aby by se u něj dalo konečně jíst. Je to velký chlap a velký sympaťák a moc se mi tenkrát líbil. Nechápu, proč jsem ho neoslovila rovnou, místo toho kopyta z Boleslavi. Popsala jsem mu situaci a přiložila i odkaz na minulý článek na blogu. 

Zavolal a strašně se smál. Přijel a smál se ještě víc. Nerad prý hodnotí práci druhých, tak si jen tiše mumlal: Hm, proč je ta deska tak vysoká, celý je to takový masívní, hm tady je to lepený, tady vykytovaný a opravený, ty desky jsou jen přibližně stejně široké, hm je to celý nějaký šikmý. Lehnul si na zem a zkoumal stůl dál. Do opravy prý nepůjde, všechno je špatně, ale samozřejmě mi může vyrobit stůl nový.

Takže další dohadování s přespolním truhlářem. Začala jsem vyhrožovat právníkem, ale protože jsem měkká, slíbila jsem zaplatit cenu materiálu, jen abych se té hrůzy zbavila. Nedovedete si představit, kolik si za ty klády napočítal! Ale jsem šťastná. Zaplatila jsem opět zálohu, jsem zocelená a vím, že si musím dát pozor na výšku lubů.



Další nový stůl bude vyrobený do 20. prosince, už nyní jsem úplně hrbatá.

Zazvonil zvonec