Odpočinek válečníka, Christiane Rochefortová, 1958 (česky 1971, 2000)

V poslední době se stále víc vracím ke knihám, které jsem četla v mládí. Ještě pár let a vytáhnu dětská leporela. Na Databázi knih jsem si proto koupila Odpočinek válečníka. Tenhle šedesát let starý román neztratil lety nic na přitažlivosti a věřím, že v době vydání byl přímo šokující. Mladá, ale movitá studentka Genevieve v hotelu omylem vstoupí do cizího pokoje, kde najde sebevraha v bezvědomí. Zachrání ho a zamiluje se, jenže poměrně brzy pochopí, že zachráněný je alkoholik. 

Okouzlující, přitažlivý, vtipný, ale ochlasta. Genevieve vymění svůj nudný a spořádaný život za úžasný sex, ale jen s minimem lásky. Kam až je žena ochotná ve své lásce zajít, aby si udržela muže? Nechá se i bít? Po třiceti letech mám po přečtení znovu stejný pocit. Nevím, co je opravdová láska a vášeň. Nedokázala bych obětovat tolik, já bych milence nechala jít. Chvílemi je Renaudovo opilecké blábolení možná trochu zdlouhavé, ale i s ním je kniha vynikající. Musím pochválit i skvělý překlad paní Jarmily Fialové.

Kniha byla v roce 1962 zfilmována Rogerem Vadimem pod názvem Láska na polštáři s Brigitte Bardot a Robertem Hosseinem v hlavních rolích, film je úplně blbý, toporná Bardotka. Na ČSFD 71%.

Nedůsledná matka

Po roce a čtvrt se odstěhoval Prvorozený s Bongem do pronajatého bytu v Letňanech. Oddychli jsme si všichni. Ta původní idea, že zůstane doma, než si našetří nějaké peníze na hypotéku úplně padla, a nejen z důvodu nového zpřísnění jejího poskytování. První rozlada nastala, když v lednu neměl na účtě ušetřenou částku, na které jsme se předem dohodli. Mně dával jen symbolický nájem, hned jsem ho zvedla. Pak si koupil ajfouna. Prý jen za dvacet tisíc. Mohla jsem se zbláznit, šetření si teda představuju jinak. Je ale na splátky, maminko. Ty vole, pořád je to dvacet litrů! Chtěl si udělat radost. Já, když si chci udělat radost, koupím si čokoládu s celými mandlemi a pak mám výčitky, že zbytečně utrácím a navrch ještě budu tlustá. Když jsem se uklidnila, řekla jsem mu, že azyl poskytnu pouze do konce roku, víc už nedám.

Byla jsem velmi zklamaná, že Prvorozený vůbec nerespektoval, že ten mrňavý byt je můj a Druhorozeného domov. Pro něj to byla jen noclehárna, prádelna, žehlírna, venčírna a skladiště, kde se nemusí uklízet. V prosinci oslaví třicátiny. Byla jsem málo důsledná ve výchově? Asi ano, když není schopný ani uklidit boty do botníku a postel má plnou prázdných plastových lahví. Boty nechával skoro přesně uprostřed chodby. Nebyla jsem líná to přeměřit, seknul se jen o dva centimetry.

První dny se mi po psovi stýskalo, jasně. Byla jsem zvyklá ho mít furt za zadkem, ale ulevilo se mi od venčení, nemusím z práce rovnou domů, moje povinnosti plynule převzala Vendulka. Bohužel, ten mladší syn je úplně stejný líný čuně. Holky, já se moc omlouvám a budu vždycky na vaší straně!

To není moje věc, J.H.Chase, 1983 (česky 2007)

Čiré zoufalství mě donutilo sebrat mámě rozečtenou detektivku. Co rozečtenou, byla těsně před koncem! Knihy tohoto spisovatele románů drsné školy jsem milovala v šestnácti. Pracku v láhvi třeba, ale dneska jsem už rozmazlená detektivkami severskými. A to zřejmě hodně.

Už po pár stránkách jsem měla dost Jamisonovy tvrdé a chladné tváře. Jednoduchý, až naivní příběh bez napětí, to bych v současné situaci ještě překousla. Tradičně se všichni snaží všechny přečůrat. Bohužel, překlad paní Dagmar Markové prozrazuje práci s Google překladačem. Adeptka na aticenu Skřipec. Být to moje kniha, letí snad z okna. Pro ilustraci dvě perly z největších: "Je paní Lucy k mluvení, Same?" ...byl si jist, že je Shannon ukryta v Lucyině obchodním domě s bílým masem... Úžasně korektně popsaný bordel. Vážně pecka. Možná by bylo fajn poslat ten skvost zpátky do nakladatelství Ametyst.

Když se nedaří

Já teda znám jen, když se daří. Když se podaří, co se dařit má, když rozkvete růže z poupěte. Vyslechla jsem úpěnlivé volání Meduňky po nových výběrčích, té prosbě odolat nešlo a nechci ty holky nechat ve štychu. Dovolenou mám za sebou, na delší dobu se nikam nechystám, i v Řecku jsem blog sledovala, je to moje nová závislost vedle čokolády a pití. Nejsem sama, Evka to má podobně (blog, ne chlast). Blog mě baví a jsem tu ráda.

A proto, moje milá Nedělňátka i vy ostatní, pište v neděli jen krásné články na Téma týdne, ať mám z čeho vybírat, protože JÁ jsem vaše nová nedělní výběrčí. Budu se snažit být spravedlivá a necpat všude Glosátora. To přísahám!

Anežka, Viktorie Hanišová, 2015

Houbařku od Viktorie Hanišové mi doporučila Bloudička, Anežku jsem si našla už samostatně. Věřím, že touha po dítěti se může stát spalující posedlostí. Snažím se to pochopit, i když v mém životě se podařilo zplodit dítě hned, jak jsem si přála, a někdy i bez přání. Snažím se pochopit zoufalost žen, kterým brání zdravotní komplikace nebo možnost mít vlastní dítě prokaučovaly budováním kariéry. 

Jednou takovou je i Julie a protože je bez partnera, moc si vybírat nemůže. Vlastně jedinou možností je adopce čerstvě narozené cikánské holčičky. Julie sama je plná předsudků. Já také, a myslím, že oprávněně. O české společnosti ani nemluvě. Její báchorka o miminu z kubánského sirotčince je velmi průhledná. To je prostě špatný začátek a konec může být jedině smutný.

Nicméně zase se mi zdá, že Hanišová své příběhy ukončit neumí.

Falešný vložky..?!

V závěrečném finiši mého menstruačního cyklu bych vás ráda seznámila s jedním zajímavým poznatkem. Prodávají se fake vložky Always. Poprvé jsem na ně narazila v naší vietnamské večerce. Balíček se mi zdál takový těžší a na omak tvrdší, ale měla jsem celkem kalup, tak jsem koupila. Jednotlivé vložky byly zabalené v modrém pytlíku, který nešel roztrhnout, to mě celkem rozhodilo. A hlavně, vložky špatně sály. Základní výrobní materiál překližka? Ponaučení pro mě? Příště drogerie. Dlouho jsem si dávala bacha, ty další jsem si přinesla od Rossmanna. Vůbec to nechápu. Má někdo vysvětlení?

Ano, obal je jiný, ale nápis Always je stejný na obou

Originál?

Tvářící se jako originál?