Únor

Od malička nemám ráda únor, je to takový nanicovatý nesympatický měsíc, a že se mi v něm narodil Druhorozený, můj vztah příliš nevylepšilo. Jak bylo v práci? Ptá se provokativně, vzápětí se v teatrálním gestu chytí za hlavu. No jo, dyť ty vlastně žádnou práci nemáš!

Po prodělaném zápalu mám jizvy na plíci a změny na mozku. Vážně. Ta plíce je asi jasná, ale že mi přestalo chutnat pivo, to nechápu. A centrum chutí sídlí v mozku. Jím skoro denně párečky, za celý život jsem nesnědla tolik párků. Taky KFC mě netankuje jako dřív a na kafe do Starbucks jsem se musela vyloženě přemlouvat. Cpu se čokoládou a piju Baileys'. Leze to hrozně do peněz.

Začínám být hysterická a odpovídám na všechny inzeráty, kde není angličtina a aktivní řidič. Chcete se stát redaktorkou nejčtenějšího týdeníku v zemi? Máte přehled o dění v tuzemském showbyznysu, ochotu účastnit se společenských akcí, časovou flexibilitu, jste zvídavá? Jasně! Jsem strašně zvědavá, kdo s kým se peleší. A hrnu tam životopis a sesmolím motivační dopis.

Teď mám ráda víkendy daleko víc, než kdy předtím. Nechodí mi do mailu odmítavé odpovědi. Už se je bojím otevírat. Udělala jsem si tabuličku, kam si zapisuju firmy, kterým jsem odpovídala na pracovní inzerát. Nejvíc mě nasere, když si ani nestačím udělat zápis a přijde Velmi si vážíme Vašeho zájmu...v tuto chvíli postoupili do dalšího kola výběrového řízení uchazeči, jejichž profil více odpovídal našim nárokům. Taky miluju výkonný personalisty, kteří takový mail pošlou v devět večer. Díky a hezkou dobrou!

Tenkrát podruhé (2019), Francie

Máma mě vytáhla na představení pro důchodce do Světozoru. V sále jsem si konečně připadala mladá a žádoucí. Kdybyste měli možnost vrátit se v čase, která doba by vás lákala? Dvůr krále Ludvíka XVI., setkání s královnou Alžbětou, Hitlerem nebo se vrátit do let svého mládí. Když máte dost peněz, všechno je možný.

Agentura Time Travelers vám taková přání bez problémů splní. V obrovském studiu nainstalují potřebné kulisy a najmou odpovídající herce. Hrdina filmu Victor (Daniel Auteuil, 70) se chce vrátit do sedmdesátých let a znovu prožít seznámení se svou ženou Marianne (Fanny Ardant, 70). Chce si znovu užít bezstarostné mládí, vzájemnou přitažlivost a její obdiv, protože po letech manželství se to hezké ztratilo tam, kam se obvykle ztrácí hezké věci. Někam do pryč. On se poddává stáří, zatímco jeho žena je nebezpečně akční a navrch mu zahýbá. S kamarádem, jak jinak.

Od shlédnutí filmu pořád přemýšlím, kam bych se vrátila já. Zpátky do doby, kdy se narodili kluci? To jsem byla opravdu šťastná, jenže kašírovaná minulost s miminy podobnými těm mým? Má to nějaký smysl? Pro mě ne, já se iluzemi bohužel ošidit nedám. Viktor návratu do minulosti úplně podlehl, zamiloval se do herečky představující jeho ženu zamlada, trochu se potrápil, ale šťastného konce se dobral. Film je chvílemi skvělá komedie, chvílemi drama. Každopádně k zamyšlení. Na ČSFD 81 %.

A do které doby byste se chtěli vrátit vy?

Zdroj: protisedi.cz

U nás doma

"To sem teda myslel, že když si nezaměstnaná, budeš se o tu domácnost líp starat". Tuhle větu vypustil z pusy můj dvacetiletý syn. A vážně použil slova "domácnost" a "starat". Mluví jak z předminulýho století. WTF? Úplně mi vyrazil dech. Zůstala jsem stát jako opařená. Neměla jsem slov. To je vážně déjà vu. Takovou větu jsem už kdysi dávno slyšela a ten, co ji vyslovil, byl odejit. A teď mi tu vyrostla jeho věrná kopie.

Zdesetinásobila jsem nasazení při hledání nový práce. Přestala jsem ho ráno budit do školy a vařit mu čaj, čímž jsem docílila jen toho, že tam nejde. Na druhou stranu, když nebude chodit do školy, vyhodí ho. Když ho vyhodí, ztratí status studenta. Když nebude student, nemusím se o něj starat. Vezme si batůžek, surikaty a vyrazí do světa. A mně už nikdy nikdo nebude říkat takový hnusný věty!

Agresívní nezaměstnaná matka

Když jsem Druhorozenému rozechvělým hlasem oznámila, že jsem skončila v práci, zatvářil se dost znechuceně. Jako že jsem si nedokázala uhájit svý místo mezi lidma, který mám tak ráda. Chlapeček ještě nemá ty správné představy o reálném dospělém životě. Po týdnu mi svůj postoj osvětlil. Tak dva měsíce řikám těm holkám, že seš nemocná, že ke mně jezdit nemůžou. A teď jim mám říct, že mám doma agresívní nezaměstnanou matku?! Můžu o něm napsat, že je domácí typ, když se s členkami svého početného fanklubu schází zásadně doma ve svém pokoji? Nebo je spíš lakomý lenoch?

A proč jsem agresívní? Protože jsem chtěla, aby ráno vstal a šel do školy. A taky jsem se ptala, jestli si prázdné pet lahve (28 ks) schraňuje na postavení voru, tajně doufajíc, že by někam odplul. Někam daleko. Ne, prý si postaví potrubí na záchod, aby nemusel přerušovat hraní LoLka. Chcankovod?! Ach jo.

Těšila jsem se na návštěvu pracovního úřadu, jaký to bude adrenalinový zážitek a materiál pro psaní. Jsem však zklamaná. Normální úřad bez emocí, kde chybějící automat na pořadové lístky úsporně nahradili vyvěšeným papírem, kam se do kolonky i s časem příchodu každý zapsal. Příslušné pracovnice pak podle seznamu člověka vyvolaly a jeho jméno hned také škrtly. Jedna škrtala tak zběsile, že začmárala i mě. Ale já byla ve střehu a seznam průběžně kontrolovala. Formulář k registraci jsem měla neúplně vyplněný a něco dokonce špatně. Případná nabízená pracovní pozice tak může být leda dopékačka pečiva.

Ufňukaný článek

Ve středu dopoledne jsem zavolala své matce a optala se, jak se má a co dělá. Povaluju se na sedačce, piju kafe a luštím křížovky. Já dělám to samý, pochlubila jsem se. Máma zbystřila. No, skončila jsem v práci. A hned v pátek jsme šly do kina na odpolední představení pro důchodce. Lístek za sedmdesát korun, ale film byl zajímavý, být nezaměstnaná není tak úplně marný.

Přežila jsem pneumokokový zápal plic, a abych nepřišla o práci, nechala jsem se uschopnit zhruba o čtrnáct dní dřív. V ten den jsem ještě skočila na kožní s nějakým červeným fuj flekem na obličeji. Lékařka použila na vypálení tekutý dusík, bolelo to fest a v mžiku se mi udělal uprostřed tváře obrovský dvojpuchýř. Jako kdybyste mě viděli, dáte mi korunu, někdo možná i bůra. Ovšem v práci se tvářili jako bych byla prašivá, jak už všichni věděli, že jsem v nemilosti a nikdo si se mnou nechtěl zavdat. Very fine.

Paní B si mě po týdnu konečně zavolala do zasedačky a řekla, že mě ve firmě nechce (ani vidět). Podotýkám, že strup z tváře jsem měla už sloupnutý. Mluvily jsme obě dost nahlas a najednou. Důvodem výpovědi je, že jsem nemocná, že jsem furt nemocná, že jsem schválně nemocná a bůhví co dělám, když jsem nemocná. Konec po šesti a půl letech. Vážně směšný. Podepsala jsem dohodu a měla zmizet. Mám doma vypraný ručníky a utěrky, taková jsem hodná, zítra je přinesu, povídám. Já jsem je prala dvanáct let, kontrovala paní B. Však v pořádku, je to vaše firma.

První pomoc mi poskytla Šárinka, rozbalila Milku s celými lískovými oříšky.

Náš pes je modelka II

Od posledního focení má náš voříšek z útulku v Tróji kratší srst, ale pánbůh zaplať, protože čerstvě po

stříhání vždycky vypadá jako dementní podvraťák. Já Vendulku chápu, to je přítelkyně Prvorozeného, bydlí spolu v pronajatém bytečku v Letňanech. Vendulka má kočičku Milu a uklízení všech těch chlupů je prostě náročný. Ani začátek soužití nebyl jednoduchý. Teď tedy myslím zvířata.

U sebe doma se Mila Bonga bála, trávila dny a noci na skříni, ale když tam nebyl, kousla Provozeného do palce u nohy pokaždý, jakmile ho vystrčil zpod peřiny. Pak na ni pes jednou vystartoval a zašlápnul ji v koutě. No, dostal na čumák a od té doby byl pokoj. Letňany jejich kamarádství jen potvrdily.

A je dojemné, jak Mila vítá Bonga z výletů. Přiběhne ke dveřím, nejdříve mu velmi pečlivě očichá fousy, aby zjistila, co dobrého baštil a potom se stejnou pečlivostí zkontroluje tlapky, aby věděla, kde běhal.

Foto Martina Valihrachová