Jsem splašená

Po odchodu Dáši z mikračky jsem v baráku nejstarší zaměstnanec. Pokud tedy nepočítám řidiče. Ještě je stejný ročník Jitka B z chemie, ta se o dovolené ne vlastní vinou zrakvila na kole, prý má skoro utržené ucho. Chudák holka, já kolo už vzdala. Vzhledem k věku bych měla být pro své kolegyně a kolegu vzorem rozvážnosti a klidu. Nejsem. Jsem splašená jak půlroční tele a zbrklá podobně. Vzteklá jsem prý po mámě a klidní mě Naděnka, holčina ve věku Druhorozeného.

Nejsem moc technický typ, ale že si neporadím ani s datumovým razítkem, jsem nečekala. Dva měsíce jsem na objednávky plácala datum s rokem 2032, než mě konečně upozornila Baruška od auditorek. Zapamatovat si nové heslo do eolových objednávek je taky problém, přitom jsem se zasadila o to, aby bylo jednoduché a pak nesmyslně píšu Zelenakralik místo Zelenazelva. Ještě nejsem úplně debilní, ale mozek do kartotéky ukládá zpomaleně, předchozí heslo bylo Bilykralik.

Na dovolené si mám prý hlavně odpočinout!

O plážové tašce

Pár dnů před odletem na dovolenou jsem si vzpomněla na plážovou tašku. Balancovala jsem na malé židličce, abych dosáhla na poslední polici v šatně. Vzhledem k tomu, že jsem všechny umělohmotné kabelky vyhodila a těch kožených zas tolik nemám, jsem celkem rychle zjistila, že taška na polici není. Jako první mě napadl Patočka. Ukradl mi plážovou tašku! Jsem fakt paranoidní.

Patočka v mé šatně ani nikdy nebyl. Už jednou jsem ho v podezřívala, že je kleptoman, to když jsem nemohla najít ponožky, které jsem koupila babičce Hele. V záchvatu uklízení před jeho příchodem jsem je strčila do košíku s nářadím a šoupla do skříně. Našla jsem je až za dva měsíce. Babička už dávno měla nové.

Abych se dala do klidu, udělala jsem si Aperol spritz a pátrala v paměti, kde ta taška může být. Svůj mozek si představuju jako obrovskou kartotéku a dvě malé hbité ručičky, které se rychle jednotlivými kartami probírají, jako kdysi sestra na gyndě. Vypila jsem skoro půlku, než ručičky kartu našly. Plážová taška - vyhozena. Byla špinavá, ale nesměla se prát, nějaký přírodní materiál, údajně. Tys to stejně zkusila a taška se ve vodě rozpustila. Bingo! Už si vzpomínám.

Vyrazila jsem do nákupního centra pro novou. Víte, že už všude mají podzimní a zimní věci?

 

Botanická zahrada Praha

Botanickou zahradu zahradu vybrala Vendy. Byla překvapená, že jsem souhlasila, já to roští moc nemusím, ale jsem jí dlužnicí, byla se mnou na výstavě Ondřeje Sekory v Pelléově vile, kam žádná vyšehradská kámoška nechtěla. Ochotně by mě doprovodila jen moje sestra, kdyby nežila na tom blbém ostrově, kde když nesoptí, tak aspoň hoří.

Počasí se vybralo a byl vážně teplý den. Vendy zná všechny kytky jmény, i latinskými, to bych jí ještě odpustila, ale to zastavování kvůli focení je náročný, vždycky jsem se někde zhroutila na lavičku. Nakonec samozřejmě škemrám, aby mi fotky poslala do mailu. Dokonce jsem tak drzá, že je strkám na svůj blog.

Ve skleníku Fata Morgana létalo ještě pár krásných motýlů, ale mně se nejvíc líbila japonská zahrada. Byl tam stín, ticho. Moc krásné místo k zastavení. Koukly jsme se i na malou výstavu Czech Nature Photo, Vendy by se směle mohla zúčastnit. A na závěr tradičně Náplavka a Aperol.

Zdroj: VendyW  :-D
 

Noční chlebík

Když se mi dostal tenhle vzorek do ruky, nechtěla jsem věřit svému vidoucímu oku. Noční chlebík. Vysoký obsah bílkovin. Vhodný pro večerní konzumaci. Chléb speciální, krájený. Někdo podnikavý skvěle zaplnil díru na trhu, a vymyslel pro tlusťochy a nás bez pevné vůle, chlebík, který můžeme jíst i v noci. Nejdřív přišla Marcy z mikračky, že nemá datumovku, nějakej chleba. Servilně jsem vyskočila a běžela pro něj. I tak jsme dostali vynadáno, že si máme na suchý datumovky dávat pozor, ale já byla přesvědčená, že jsem jim vzorek určitě dala.

Pro jistotu jsem si chlebíky přepočítala a zdálo se mi, že jich mám ve skladu podezřele moc. Vzala jsem do každé ruky jeden sáček a vyrazila do prvního patra na chemii, zeptat se, jestli oni chlebíky mají. Na chemické analýzy jsou potřeba dva. Rozverně jsem pytlíky v rukách roztočila, vypadala jsem jak cvičenka ze spartakiády, taky se mě vedoucí laboratoří zeptal, co tady nacvičuju. Jíťa je hodná, mrkla do programu a zjistila, že analýzy jsou už rozjeté.

Spokojeně jsem se svými chlebíky zase odhopkala dolů. Sotva jsem si kecla ke počítači, přišla Kristýnka, že nemá číslo 35756 na senzoriku. Noční chlebík. Kolik vás pro ten blbej chleba ještě příde?  Ale můžu jsi za to sama, jsem z Mladého chlapce tak rozjívená, že se nesoustředím na práci.