úterý 6. září 2022

Úsporný režim

Děda mě a ségru brával na výlety po českých hradech a zámcích. Nové Hrady, Žleby, Křivoklát, Trosky. Z výkladů průvodců si dávno už nic nepamatuju. Jen jedna věta mi utkvěla v paměti. Ve středověké kuchyni se nádobí mylo jednou týdně. Připadalo mi to krajně nechutný. Ne tak dnes. 

V panice z toho všeho kolem nás, jsem najela na úsporný režim. Mám oblíbený takový akorát rendlík. Nejdřív jsem v něm uvařila brambory, zbylý kmín jsem vytřela papírovou utěrkou. Následovala rýže, s hřebíčkem jsem si poradila stejně. Že na tom dně furt něco zůstává? Pravda, teď byl v hrnci od rýže takový šlem, ale špagetám nevadil. Další jídlo byla krupicová kaše, ale to už musel jít do myčky. Kaši musím příště nechat až na sedmý den. Hrnek na čaj vydrží v oběhu celý týden, jen z něho občas vypláchnu mušky. Když peču maso, nahážu do pekáčku i přílohu. Brambory jsem přestala loupat, abych zbytečně netupila škrabku. 

Sprchování mi odměřují miniaturní přesýpací hodiny, které dostal synek u zubaře, aby věděl, jak dlouho si má čistit zoubky. Myslím, že to jsou tři minuty. Stíhám úplně v pohodě. Moje prabába se koupala potmě, aby ušetřila elektriku. Ještě mám rezervy.

A jak blbnete vy?

Úsporný režim