úterý 22. září 2020

Kaštany

Nemám ráda svou novou práci, nenávidím Hloubětín, strašně se mi stýská po centru Prahy, po Františkánské zahradě, po panu Úžasným. Ježíš, co to tady píšu. Jediný plus nový adresy je kaštan, který roste přímo před domem, kde sídlí naše firma. Od dětství mám kaštany moc ráda, doma mám asi pět let malinký kaštan z Nepomuku, vedlejší vedlejší vesnice, kde má chalupu Ex. Za ty roky vevnitř seschl tak, že chrastí jako chrastítko pro děti. První letošní jsem vyfotila a poslala škodolibě Zuzaně, ona je z konce léta pokaždý úplně hysterická.

A já sbírám kaštany. Jsem úplně infantilní, ale ovládla jsem se a zvířátka už nevyrábím, taky není pro koho. Kaštany mám v batohu, na psacím stole, po kapsách, občas ze mě nějaký i vypadne, cestou domů držím kaštan v ruce. Druhorozený se mi směje, ale nedokážu se ovládnout. A kdo se ještě zabývá sběrem je straka. Zase jsem měla polámané karafiátky za oknem. A v místě, kde bylo vajíčko, jsem v truhlíku našla velký vlašský ořech. No, nechala jsem ho tam, straka zvítězila.





Kaštany