neděle 17. března 2024

Zazvonil zvonec

Při posledním vášnivém milování mě Mladý chlapec kousnul do lýtka. Udělala se mi slušná modřina. Pak ho naháněla manželka. Zase vypadal, že se složí. On všechny hovory bere, já mám vyzvánění ztlumené, jak jsem zvyklá z práce a nemyslím si, že moje rodina je méně důležitá než jehoAlibi mu tentokrát dělala Ikea, kde sháněl nějaký madla ke kuchyňský lince. Spořádaně řekl, že už jde do auta. Opět jsem byla naštvaná, když odcházel, jako minule, jako předminule. Úplně slyším Naděnku, jak mi říká A cos čekala?!  A to jí je pětadvacet.

Při domlouvání další schůzky jsem mu napsala, že si nepřeju, aby telefon bral. Věděla jsem, že narazím, on je prostě alfa samec. Mrzí mne, že s tím máš problém, ale nepomůžu Ti, odepsal. Nevím, kdo jiný by mi mohl pomoct. Pak už leda jeho žena. že bych ji požádala, aby mu nevolala. Ještě jsem se lehce otřela o ten vánoční dárek. No, lehce. Koule jsem ti do toho lisu měla narvat. A lásky je konec.

Řekla jsem si, že až mi zmizí modřina, půjdu na rande s Patočkou, který mě celkem pravidelně láká ven. Trvalo to čtrnáct dnů, než jsme vyrazili na pivo. A jak jsem v poslední době celá nějaká dezorientovaná, netrefila jsem do restaurace U radnice, místo ní jsme došli k hospůdce s poetickým názvem Klid po práci, kde měli kácovské Tři sestry. Aby byl večer stylový, pustil Patočka na telefonu i kapelu Tři sestry. Samozřejmě že se mi pak nasáčkoval domů. Nudný skoro manželský sex. Mám malou modřinu na levé paži.

Možná je načase s tímhle koníčkem skončit. Nakoupila jsem nové jarní povlečení, není kontaminované žádným chlapem. Budu psát jen o výletech a divadle. Bude mě ještě někdo číst?



Zazvonil zvonec