neděle 22. ledna 2023

Mýcení, Divadlo Na zábradlí (2023)

Moje první návštěva Divadla Na zábradlí. Příjemná kavárna, ale neměli Bailey's. Špatné znamení? Po představení jsme si s Dášou řekly, že jsme už staré a konzervativní, protože bychom o přestávce odešly, kdyby nějaká teda byla. A přitom Cena Josefa Balvína, Cena divadelní kritiky a Cena divadelních novin. Asi ceny udělují mladí. Diváci v hledišti tleskali hodně, já jen párkrát plácla do dlaní. 

Malý pokojíček napěchovaný obrazy a hosty se stává dusivě sevřeným dějištěm umělecké večeře, s jejímž začátkem se stále čeká na herce Národního divadla. Ze slavnostního setkání se stane hluboká, ironická i jízlivě zábavná sonda do života lepší společnosti. Uvádí na webkách divadlo.

Mně nepřipadá vtipné přicházet na scénu oknem místo dveří a nadsázku v tom taky nevidím žádnou. Nemusím vidět nahý mužský zadek, jakkoli byl pěkný. Hra začíná nadvakrát a i končí úplně stejnými replikami. Propadla jsem panice, že sedím v Nonstop kině Hvězda. Byla jsem zvědavá na Janu Plodkovou, které mě přesvědčila, že je úžasná vždycky. Moc se mi líbila Babora Bočková a sympatickou postavu hrál i Jakub Žáček. 

P.S. Omlouvám se všem čtenářkám a čtenářům, komentáře před zveřejněním musím schválit, i ty svoje.

P.S. Bloudičko, dva z pěti.


Zdroj: Divadlo Na zábradlí
 


Mýcení, Divadlo Na zábradlí (2023)