Výlet k sousedce

Sousedka zdědila se sestrou dům po rodičích na Opatově, ale protože se fakt nesnáší a společné bydlení ségra okamžitě zamítla, dům prodaly a koupily si každá svůj domek. Kde žije ségra, sousedka neví doteď. Několikrát mě zvala, abych se přijela podívat. Mně se logicky moc nechtělo, ani nejsem zvědavá na domeček se zahrádkou, když do smrti zůstanu v tom Cikánově tady. A neřídím, takže jsem na sousedce závislá s odvozem a dovozem zpět. Ta představa mi nedělala dobře. Ona zvala a já odolávala, až mi to bylo blbý.

Jeden květnový svátek pro mě přijela, aby se mohla konečně pochlubit nově zrekonstruovaným vyňuňaným domečkem. Úpravy zahrady ji teprve čekají, sedla jsem si pod nějaký strom a Naďa přinesla zbytek bábovky. Bábovka byla moc dobrá, ale prostě zbytek. Já své návštěvy každopádně rozmazluju víc. Týden předtím jsem pozvala Romču na snídani a to byl jiný level. Po prohlídce majetku jsme vyrazily na procházku podél Labe. Pěkně po rovině, ptáci řvali, ani lidí moc nebylo. Nádhera. Zavedla mě do bistra, kde jsme si daly ještě něco malého. 

Před stěhováním za Prahu dostala Naďa v práci výpověď, asi dva roky před důchodem, což považuju za velký svinstvo, ale byla šikovná a našla si úklid ve školce, kterou má hned za barákem. A cestou zpátky že se tam zastavíme, že nestihla včera uklidit a že se chce ohledně úklidu poradit. Jako bych to tušila. Cítila jsem jako zlodějka, když jsem vcházela dovnitř. Moc hezká nová školka, ta se uklízí sama. Donutila mě zout se, sama měla přezůvky. Měla jsem zamést dolní šatnu. Vyžádala jsem si hadr na utření lavic a skříněk. To prý nedělá. To bylo vidět. Jenže kdybych věděla, že budu uklízet, vzala jsem jiné oblečení a brýle, protože písek na strakatém linu je blbě vidět. Vítězoslavně to po mně dometla. Pak jsem utírala stolky a vytírala podlahy.

Já jsem uklízecí typ a kdyby to byla moje práce, dělala bych ji s láskou. Žasla jsem nad moderním vybavením, trojhranné pastelky ve všech možných odstínech, hra na principu pexesa ale se třemi kartami, z té jsem byla úplně odvázaná. V horní třídě tubus skluzavky dolů na zahradu. Kdyby parchantíci v zimě zlobili, poslala bych je skluzavkou na mráz. Pěkně jsem si návštěvu odpracovala a ty špinavý ponožky dala do batohu a nechala se domů odvézt naboso. Naďa si stěžovala, že po ní chtějí umýt i ty obrovský okna. Počítám, že se zase ozve. 

Ilustrační foto: Snídaně pro Romču, uzený pstruh a vejce. Školku jsem si fotit nedovolila.

Asi jsem hvězda

Druhorozený mě pozval na večeři, jakože narozeninovou. To udělal i loni, a já si moc dobře pamatuju, jak měl ještě naplánované šipky a já mu říkala, že dvě akce v jeden den není úplně dobrý nápad. Také jsem trvala na nějaké dřívější hodině, než nabízel. No, zkrátím to. Dojela jsem z práce na Václavák, sedla si na zahrádku a zavolala mu. Velmi rozjařeným hlasem mi sdělil, že ještě hraje a abych za nimi dorazila, že je někde kousek s lidma z práce, prý je znám. Naštvaně jsem se zvedla a jela domů. V metru mě viděla rázovat Markéta, i na tu dálku jsem vypadala hodně zuřivě, podotkla.

Letos nový pokus a hodina i místo bylo jasně dané předem. Měla jsem s sebou tu krásnou kytici tulipánů. Do restaurace jsem dorazila první, měli jsme rezervovaný ten nejlepší stůl. Dvojka u otevřeného okna do Karlovy ulice. Pode mnou proudily davy cizinců a já na ně shlížela jako královna. Tulipány pro změnu skončily v kyblíku na led na baru. Druhorozený dorazil vzápětí. Psala jsem, že nemám ráda pozornost okolí, můj synek je naopak velký extrovert. Měl volný den, tak nás obsluhovala druhá parta. Pořád mě někomu představoval, všem říkal, že mám narozeniny. Brigádnici Natálku mi představil jako svoji budoucí přítelkyni. Okamžitě jsem holčinu varovala, že synek má velmi široké srdce, do kterého se vejde neuvěřitelné množství krásných slečen. Moc se smála.

Pod oknem šla skupina Angličanů, hosté z předchozího večera, vesele se se synkem zdravili. Hned je informoval kdo jsem a že slavím. Pokynuli mi kornouty se zmrzlinou. Objednala jsem si jídlo podobné jako Druhorozený a v půlce jsme si ho prohodili, zbytek jsem si nechala zabalit do práce. Dezert jsem už nechtěla, ale byla jsem přemluvena, že jenom čokoládová pěna ve skleničce. Následující minuty mám trochu v mlze, první myšlenka byla vyskočit z okna a utéct, protože v dezertu byla zabodnutá prskající narozeninová fontánka a asi sedm lidí z obsluhy mělo v rukách další zapálené fontánky a zpívali mi Happy Birthday. Dortové fontány vykouzlí úžasný wau efekt a promění každý narozeninový dort v ohňostroj. Já se teda málem složila, nikdy bych nečekala, že ty malý mrchy tak dlouho hoří.

Tulipány konečně doma

9. narozeniny

Můj blog oslavil deváté narozeniny, takže mně logicky bylo 59. Je to hrozný číslo, vůbec jsem ho nechtěla připomínat natož slavit. Ale paradoxně čím jste starší, tím víc znáte lidí, kteří si vaše narozeniny pamatují. Rodinnou oslavu jsem zamítla hned, kluci mají směny proti sobě, a i vzhledem k jejich turbulentním životům není moc chuť cokoli slavit. 

Na rozdíl od Naděnky péct dorty neumím a i kdybych uměla, konkurovat jejímu umění se nedá. Měla 26. narozeniny na začátku dubna a přinesla do práce Švarcvaldský dort. Po loňském fiasku s chlebíčky (ne všichni mají rádi chlebíčky!), jsem se rozhodla pro dort Filadelfie od Hájka. Litr mě stál. 

Můj narozeninový den bylo úterý, které je normálně dost silné na zakázky, ale před květnovým svátkem to byl úplný masakr. Nestačila jsem odpovídat na blahopřejné sms, telefon jsem sice zvedala, ale všem jsem skákala do přání a v rychlosti děkovala. Pak volala paní z cukrárny, že už je hodina dodání a kurýr si dort ještě nevyzvedl. Co budeme dělat? No, budeme trpělivé, nic jiného nám nezbývá. Nejen naše logistika nefunguje. Měla jsem pochopení. Po delším čekání přijel mladý cápek a snažil se mi místo mého dortu vnutit chlebíčky, ale byla jsem ostražitá.

Potom mi volala nějaká kurýrka, že má pro mě zásilku a vytáhla z auta nádhernou kytici tulipánů. Na chlapy jsem vůbec nepomyslela, nikdo ani neví, kde pracuji a kluci si takové věci nepamatují. Kytka byla od mojí milované ségry. Jo, to už jsem brečela. A protože strašně práce, žádná váza a žádný místo, strčila jsem tulipány potupně do hrnce a do chlaďáku mezi vzorky.

Konečně jsem teda vytasila dort, holky se seskupily kolem, Naděnka mi za všechny popřála, nesnáším být středem pozornosti a teď mám i návaly, a předala mi dárek. Už to máme tak zavedené, že já zařizuju dárky pro ni a ona pro mě, protože se nejlépe známe. Dostala jsem poukaz na keramický set, který u nás teď frčí. Mám si vybrat motiv. Pohrdla jsem kytičkama. Chci žábu! Dort musela nakrájet Naďa, byla jsem úplně hin. Teď je nás v týmu osm, ale zbyl i kousek pro Danušku z vedlejšího kanclu.

Popřálo mi tolik lidí, jako nikdy v životě, jako by to měly být moje poslední narozeniny. Možná vědí něco, co já ne.

Pekla Naďa

Výlet do Třebotova

Tentokrát výlet s Odpadlíky, jak říkám bývalým kolegům. Výlety plánuje Romča a jsou dvakrát do roka, a kdybych nebyla líná měla jsem tu pár pěkných tipů, protože Romča má ráda pivo a každý výlet směřuje do nějakého pivovaru. Vymyslí trasu, všem pošle mail s odkazem na tabulku, kam máme svoji účast potvrdit, aby mohla objednat stůl na oběd. Ty moje Tabulko, jí říkám. V poslední době je účast slabá, chodí je to zdravé jádro výletníků, ale nikomu to nevadí. Bylo nás pět. 

Vlakem do Dobřichovic a odtud do Třebotova, příjemná cesta bez nějakých kopců, což potěšilo hlavně moje kolena. Pivovar Kulivá hora má jméno podle hory, která se nad ním tyčí. No, pro jistotu jsem zeptala. Bylo fajn, že jsme měli rezervaci, protože ten krásný jarní den se zkoušelo do restaurace nacpat hodně lidí, nakonec vzali zavděk zahrádkou, i když na jídlo venku počasí úplně nebylo. Dala jsem si bramboráčky s uzeným.

Po obědě jsme pokračovali do Radotína, a tam je Pivovar Horymír. Dali jsme jedno degustační a odjeli vlakem do Prahy. Opět vydařený výlet, cca 17 kilometrů.

Cestou z Dobřichovic