O konturce

Když se naše recepční chystala na svatbu, našla si na Facebooku vizážistku. Po omalování vypadala jako laciná štětka. Oslovila další a tentokrát vypadala fantasticky. A nejen na svatbě, i pak se řídila jejími radami a úplně prokoukla. Pro jistotu jsem si na vizážistku vzala kontakt, co kdyby. Kdyby nastalo s Mladým chlapcem V poslední době dost sjíždím Instagram a ty dobře nanesený šminky vám uberou klidně i dvacet let.Bez problémů jsem se s Marikou domluvila, že přijede ke mně domů a v klidu probereme moje představy. 

Přifrčela hodně nalíčená samice a s razancí pojišťovačky se do mě pustila. Zastupovala značku Mary Kay a hned mě začala těmito produkty odličovat a následně líčit. Všechny fantastický, účinný a nejlepší na světě, říkala. Už po prvním mě začal pálit obličej, ale jsem nepoučitelná a něco málo dekorativní kosmetiky jsem nakonec objednala, ale do žádné malířské akademie se pouštět nebudu. A ještě moc hezkou rtěnku jsem si vybrala, ale jak mám nevýrazné rty, potřebuju k ní ještě konturovací tužku. Marika odpovídající odstín neměla, ale prý bude mít. 

Při předání zakoupené kosmetiky ještě konturku neměla. Byla jsem docela našťouchnutá, především na sebe, protože zhruba před dvaceti lety jsem si slíbila, že si už nikdy rtěnku bez tužky nekoupím. Za dalších čtrnáct dní mi ji Marika přivezla do práce. Vůbec k rtěnce neseděla. Poslala jsem Marice fotku hřbetu ruky s čárou růžovou rtěnkou a fialovou konturkou. Odepsala, že na puse bude vypadat jinak. Ano, ale pořád fialově. Úplně mě odbourala. 

Za dalších čtrnáct dní si ji vzala zpět a slíbila, že mi nějakou koupí sama v Douglas. Za pár dnů mi hrdě oznámila, že pro mě má tužku za jedenáct stovek. Nevím, jak přišla na to, že jsem bohatá, asi že jsem jí nalila do kávy Bailey's. Dobře mi tak. Dalších čtrnáct dní se neozvala, proto jsem vlítla do DM drogerie a za čtyřicet korun si koupila krásnou růžovou konturku přesně ladící ke rtěnce, teď mi zase chybí Mladý chlapec.

Botanická zahrada II

Se Zuzanou a Danou jsme si vybraly jednu opravdu velmi větrnou sobotu. Tak větrnou, že i návštěvníků v zahradě bylo málo. Když jsem vyrážela z domu, bylo nádherně, takže jsem zase byla málo oblečená a celý den mi byla hrozná zima. Cílem byla výstava Tropické květy. Ve skleníku souběžně probíhá výstava sochařky Veroniky Richterové, která vyrábí plastiky z použitých PET lahví. Umělohmotné exotické květiny nebo různí živočichové. Z použitých plastových lahví by zase měly být lahve nebo nějaký termoizolační materiál. I umělecké výtvory ze šrotu jsou pro mě pořád šrot, nemůžu si pomoct. Krokodýl ze zelených PET flašek v jezírku mi fakt připadal nepatřičný. O labuti z kanystru se psát ani nedá. Hrůza hrůz.

Venku lány rozkvetlých narcisů a tulipánů, a vůbec spoustu toho kvetlo, ale já si definitivně ujasnila, že nejvíc se mi líbí pořádné zelené roští. Opět jsem se rozplývala v japonské zahradě, jen ty bonsaje byly ještě někde zazimované. Přijdeme určitě brzy znovu. Prošly jsme i pavilon, kde se prodávaly exotické rostliny, koupila jsem si krásné malé roštíčko a zbytek dne ho tahala v batohu, protože pak jsme se ještě podívaly do parku u Trojského zámku. Dana fotila jak divá, já si vyvztekala kávu v takové útulné kavárničce, nejdřív mi ji holky zamázly, ale v kavárně u zámku bylo narváno, tak jsme se vrátily. Potom přes novou lávku do Stromovky. Dvě fotky jsem si půjčila opět od Dany.

Sophora Little baby

Zazvonil zvonec

Při posledním vášnivém milování mě Mladý chlapec kousnul do lýtka. Udělala se mi slušná modřina. Pak ho naháněla manželka. Zase vypadal, že se složí. On všechny hovory bere, já mám vyzvánění ztlumené, jak jsem zvyklá z práce a nemyslím si, že moje rodina je méně důležitá než jeho. Alibi mu tentokrát dělala Ikea, kde sháněl nějaký madla ke kuchyňský lince. Spořádaně řekl, že už jde do auta. Opět jsem byla naštvaná, když odcházel, jako minule, jako předminule. Úplně slyším Naděnku, jak mi říká A cos čekala?!  A to jí je pětadvacet.

Při domlouvání další schůzky jsem mu napsala, že si nepřeju, aby telefon bral. Věděla jsem, že narazím, on je prostě alfa samec. Mrzí mne, že s tím máš problém, ale nepomůžu Ti, odepsal. Nevím, kdo jiný by mi mohl pomoct. Pak už leda jeho žena. že bych ji požádala, aby mu nevolala. Ještě jsem se lehce otřela o ten vánoční dárek. No, lehce. Koule jsem ti do toho lisu měla narvat. A lásky je konec.

Řekla jsem si, že až mi zmizí modřina, půjdu na rande s Patočkou, který mě celkem pravidelně láká ven. Trvalo to čtrnáct dnů, než jsme vyrazili na pivo. A jak jsem v poslední době celá nějaká dezorientovaná, netrefila jsem do restaurace U radnice, místo ní jsme došli k hospůdce s poetickým názvem Klid po práci, kde měli kácovské Tři sestry. Aby byl večer stylový, pustil Patočka na telefonu i kapelu Tři sestry. Samozřejmě že se mi pak nasáčkoval domů. Nudný skoro manželský sex. Mám malou modřinu na levé paži.

Možná je načase s tímhle koníčkem skončit. Nakoupila jsem nové jarní povlečení, není kontaminované žádným chlapem. Budu psát jen o výletech a divadle. Bude mě ještě někdo číst?

Nora (Domeček pro panenky), Divadlo pod Palmovkou (2024)

Do divadelní kavárny jsem přišla poslední, z mých kamarádek jsem nejvíc vykořisťovaná zaměstnavatelem. Nachomýtla jsem se k debatě o zdejší ceně vína. Devadesát korun za decku mi přišlo taky hodně. Ještě že piju Bailey's. Pak jsme mluvily o kolonoskopii, jsme fakt báby. Já ještě nebyla. Po ztrátě Mladého chlapce a Patočky nemám žádné téma ke konverzaci. 

Naštvaná jsem byla hned, jak jsem se posadila v sále. Hlediště je minimálně zvednuté a sedačky jsou za sebou. A přede mnou samozřejmě vysoký chlap. Jediná informace o hře, kterou jsem měla, že Tereza Dočkalová získala za roli Nory cenu Thálie. Odejít jsem chtěla asi po sedmi minutách, ale měla jsem s holkama společný lístek od šatny. Uječená Tereza Dočkalová stejná jako v Kokotech na neděli, padala na zem víc než Laurel a Hardy dohromady. Mně to vtipný nepřipadalo. Kateřinu Holánovou by nevzali ani do spolku Vltavan v Týně nad Vltavou, nebylo jí rozumět.

O přestávce jsem šla domů.

P.S. Bloudičko, hodnotit nebudu.

Zdroj: informuji.cz

Jsem bába...!!!

Po půlnoci praskla Vendulce voda a Prvorozený ji odvezl do porodnice v Podolí. A pak se nedělo nic, Vanička spokojeně spala. Moc se jí ven nechtělo. Celý den mi střídavě psala a volala máma se ségrou. Byla jsem spojka, která nic nevěděla. Koneckonců jsem jen tchyně a ještě na blacklistu. Já psala a volala druhé nastávající bábě, Vendulčině mámě. Až večer Vendulce začaly kontrakce.

V těchto vypjatých chvílích se ozval Druhorozený z mysliveckého plesu v nějakým vidlákově. Nebývale sdílný synek poslal fotku, pak druhou a pak i video. Pokaždý jsem střelhbitě natáhla ruku po telefonu, a znovu a znovu byla zklamaná, že to nejsou zprávy z porodnice. V půl jedný v noci poslal fotku své výhry v tombole. 

Identifikovala jsem mrtvého psa. Je legální dát do tomboly zastřelenýho psa? Že by byli myslivci tak mazaní a zabili dvě mouchy jednou ranou? Zbavili se v lese škodný a zároveň získali dárek do tomboly? Je to kanec, opravil mě Druhorozený. Jen aby. Bůhví jestli synek někdy živého kance viděl. Je nějakej malej, oponovala jsem. Ale kurva těžkej, odpověděl. Zvíře bylo od krve, zřejmě prostřílený jak řešeto, plný olova. Synek se úlovku nechtěl vzdát. Šest lístků si koupil. Nakonec ho s Kačkou odtáhli k tátovi do garáže. Prý to bylo daleko a do kopce.

Naděnka se podívala na fotku a na první dobrou uvedla i rasu. Novofundlanďan.

Až když jsem v neděli vařila oběd, přistála mi v mobilu fotka Vandy na váze. 2,814 kg. Od měření novorozeňat se upustilo, nechtějí jim zbytečně natahovat nožičky. Radostně jsem se rozjela do Podolí. Moje vnučka je samozřejmě krásná, ze všech mimin nejkrásnější. Byla zabalená jak vánočka a spinkala. Nepříjemně jsem překvapila sama sebe, byla jsem úplně posraná si ji vzít do náručí. Až taková jsem bába. Prvorozený vypadal otřeseně ještě dva dny po porodu. Mám rozkošné fotky Vaničky ve vaničce, ale jistě chápete, že je nemůžu zveřejnit. Kanec je mrtvý, tomu je to šumák.

 

Za dveřmi, Vinohradské studio (2024)

Sraz před divadlem byl v Kubistru, byly jsme v kompletní dovolenkové sestavě, tj. šest bab. Přišla jsem poslední, ale cibulačku jsem ještě stihla.

Ve Vinohradském studiu jsme byly poprvé. Je to neuvěřitelně příjemný prostor ve třetím patře divadla. Sedačky nejsou číslované, ale hlediště je tak uspořádané, že je dobře vidět ze všech míst. My zabraly třetí řadu. Hra Za dveřmi získala v roce 2017 čestné uznání v soutěži o Cenu Evalda Schorma. Její autorka Barbora Hančilová (ročník 1993!), působí v divadle jako dramaturgyně. 

Je to vlastně příběh jednoho starého domu. Postavil ho Josef pro svoji milovanou ženu Almu. Krásný dům s nádhernou zahradou a ořešákem. Narodily se dvě dcery. Po Almině smrti se do domu pořád někdo cpal, a nájemníci přesně odpovídali turbulencím doby. Nejdřív německý důstojník, ruští osvoboditelé a pak dům Josefovi vyvlastnili soudruzi. Minulost se střídá se současností. Dnes v domě bydlí Josefova pravnučka Anna s mužem a malým synkem. I ona má v domě nájemníky, z finančních důvodů pronajímá přes AirBnb. 

Láska, odpovědnost, nevěra, odpuštění, stáří, humor, napětí. Byla jsem úplně pohlcená dějem, ten intimní prostor tomu dost nahrával. Napjatá, jak to dopadne, dychtivá dalších obrazů, dojatá, i slzy byly. Naprosto famózní Jana Kotrbatá v roli Anny (líbila se mi i v Domě Bernardy Alby), krásná holka s podmanivým hlasem, ale všichni byli skvělí. Všechno bylo tak kompaktní, scéna, kostýmy, hudba.  Dokonalý kulturní ZÁŽITEK. 

 

Po představení jsme se rozešly domů po dvojicích podle pokojů, jela jsem s Dášou tramvají na Karlák, Dana s Oli šly pěšky na Pavlák a Zuzana se vetkla Kačce do auta. Jsme vážně sehrané.

P.S. Bloudičko, deset z deseti!

David Kraus a Jana Kotrbatá

Zdroj: Vinohradské divadlo

Výlet do Nymburku

Nejdřív jsem neměla pořádný boty, když jsem si je konečně koupila, řešila jsem s Prvorozeným hormonální přetlak jeho ženy, má tři týdny do porodu, a na výlet jsem nebyla úplně naladěná. Teď! Teď byla ta správná chvíle vyrazit. Do nových bot jsem si odvážně nacpala i nové ortopedické vložky, jsem holt bába, nedá se nic dělat. Ani sex s Mladým chlapcem na tom nic nezmění.

Zuzana mi vymyslela výlet na míru. Vlakem z Hlavního nádraží do Poděbrad. Poděbrady jsme jenom prošly, na jídlo nám místní doporučili hotel Soudek, ale tam bylo těsně před polednem narváno, vrátily jsme se do Zámecké restaurace. V nohách ještě žádné kilometry, ale už kuřecí polévka a čaj. Vrněla jsem nahlas. 

Z Poděbrad podél Labe do Nymburku po asfaltové cestě, a protože bylo teplo a dopoledne i svítilo sluníčko, cestou davy lidí. Nažbrundaná od oběda, nemohla jsem se nikde ani vyčůrat. Cesta poměrně nudná, na březích řeky hrozný bordel. S holkama jsme se shodly, že zas takový karneval to není, jít deset kilometrů po asfaltce. V Nymburku na nádraží moc hezké toalety, ale velmi nepříjemná bába, které vadilo, že jsem neměla celou desetikorunu a platila drobnými. Chvíli jsem si myslela, že mě do kabinky snad nepustí.

Fotila Dana

Pár odpovědí Jaruně

Protože mi blog zase spamuje Jaruna, musela jsem si nastavit schvalování komentářů, je úsměvné, že musí schvalovat i ty svoje. Za skoro osm let, co píšu blog, jsem tu žádné hloupé nebo urážlivé komentáře neměla, ale protože jsem nechtěla být neuctivá ke svým čtenářkám, pár jsem jich v dobré vůli asi pustila. Vendy mi napsala, co to schvaluju za žvásty, jako odběratelce jí také chodí do mailu. Možná nejsou všechny komenty a nepříjemné otázky od ní, ale i tak si tu udělám trochu pořádek a k některým se vrátím (furt mám tendenci se k něčemu vracet!) a jiné teprve zveřejním.

Dal ti najevo, co pro něj znamenáš?

Znamenám pro něj jen skvělý sex, nic víc.

Nebo jen levný sex?

Pro mě určitě ano, platit bych mu měla já, je o devět let mladší.

A to si tak málo ceníš sama sebe?

Odpovídala jsem, že mám asi problém s nízkým sebevědomím, ale s Mladým chlapcem zažívám nejlepší sex v životě, a to jsem se tomuhle koníčku věnovala hodně poctivě. To se těžko vysvětluje a dobrý sex je nejlepší zbraň proti stresu, který mám v práci.

Vzpomínám, v srpnu 2020, kdy už při 1.navstěvě ve Strašnicích bylo třeba pořádně uklidit zažranou letitou špínu...

Bez otazníku ale jasná Jaruna. Je rozhodně lepší než já, mě by nenapadlo při první návštěvě chlapovi gruntovat byt. Pan Úžasný měl ve starých Strašnicích pronajatý příjemný byt a letitá zažraná špína nebyla rozhodně moje. Když se dva roky poté objevil s batohem u mě, vypadal jak bezdomovec a nevoněl, možná byl na útěku od své milované Jarušky už několik dnů.

Po zemi i v posteli se válelo dámské spodní prádlo různých velikostí, které bylo tvé?

Teď se fakt směju. Čím jsem starší, tím dražší prádlo mám, zcela logicky. A rozhodně ho nikde nenechám. Když jsem já u něho byla, žádné prádlo se nikde neválelo. 

Možná by bylo nejlepší, kdyby si Jaruna taky založila blog a tam si psala ty svoje verze pravdy. Já bych ho četla určitě, má velký smysl pro nadsázku.

Všichni moji chlapci vědí, že mám ráda chryzantémy

Lež...aneb komedie o pravdě, Divadlo v Celetné (2024)

Moje oblíbené Divadlo v Celetné a v něm moje hodně oblíbené divadlo Verze. A není to jen tím, že je blízko stanice béčkového metra. Při příchodu se mě ptal nějaký mladíček mezi dveřmi, jestli mi nevadí změna programu z důvodu onemocnění v souboru. Jsem taková ignorantka, že jsem ani nevěděla, na co jdu, ale toto představení naše vyšehradská skupina neviděla, tedy bez problému. Jinak jsem si mohla vyzvednout zpět v pokladně zaplacené vstupné.

Příjemný divadelní bárek, kde jsem si bez problému koupila JEDEN chlebíček. Ve třech představeních divadla Verze ze čtyř, které jsem viděla, si herci na jevišti vystačili se sedačkou v obýváku. K jejich konverzačním komediím není víc třeba.

Dva manželské páry, Petra Špalková a Petr Lněnička, Eva Kodešová a Honza Dolanský. Když uvidíte muže své nejlepší kamarádky, jak se na ulici líbá s jinou ženou, řeknete jí to? Máte právo zasahovat do jejich manželství? Chtěla byste sama takovou informaci dostat, kdyby šlo o vašeho muže? Je malá lež správná? Nebo malá lež ani není lež? Skvělý, vtipný, svěží, bez přestávky. Pro mě jasná hvězda Petra Špalková, ale i muži byli úžasní. Trochu jsem se do těch všech lží zamotala, ale přidaný konec, který nás úplně odboural, vysvětlil potřebné.

Pravda je, že je to lež.

P.S. Bloudičko, pět z pěti.

Petra Špalková a Petr Lněnička

Zdroj: Divadlo v Celetné

Dobře rozehraná partie, Divadlo Kalich (2024)

Představení chtěla vidět máma, koupila jsem jí lístky k narozeninám. Zaskočilo mě, že lístky do prvních řad stojí 900,- Kč, to mi přišlo vážně dost, tak holt sedmá řada, a to jsem nevěděla, že budu vybraná jako doprovod. První zádrhel s divadelní kavárnou, které otevírala až v šest hodin, s mámou jsem se tedy sešla v IPPA café kousek od divadla. Tady jsme si daly kávu a pak se přesunuly do divadelní kavárny. Název divadelní kavárna je pro ten nepřívětivý prostor opravdu velmi nadnesený. Koupila jsem předražené červené a bubliny. Ještě jsem chtěla jeden chlebíček, ale prodavačka mi řekla, že je prodává jen po dvou, že na jeden chlebíček nemá kalkulaci, takže do sálu jsem šla pěkně naštvaná. 

Nesnáším reklamy, proto se na Primu nedívám už hodně let a na Novu sporadicky, většinou ze záznamu a reklamy přeskakuju. V divadle Kalich je u jeviště velká obrazovka, kde vám tu reklamu hezky před představením pustí! Vybavuju si jen Bandi. V týhle chvíli jsem si uložila do mozku, že Kalich už nikdy více.

Děj hry je velmi předvídavý. Starý morous Fred (Radek Holub), který si vystačí sám a nikoho k životu nepotřebuje, snad jen toho jediného kamaráda, který za ním chodí na partii šachů. Hyperaktivní syn (Antonín Holub), má jasnou představu, jak by tatík měl žít, co by měl jíst a co by neměl pít. A do toho jeho doupěte mu pravidelně přivádí nové a nové hospodyně, které by domácnost i Freda vypulírovaly.  Fred samozřejmě každou odrovná.

- Tys ji urazil a potupil.

- Tupá už přišla.

A pak nastoupí Rosalinda (Bára Hrzánová) a je jasný, že si Freda namaže na chleba. Kdo by taky odolal tomu jejímu temperamentu a tanci haka.

- On má rád bitvy. Tak mu je dopřávám.

Podraz na starého kamaráda, odchod Rosalindy, její návrat a šťastný konec, který tušíte už při zakoupení lístků. V pořádku, nečekala jsem nic jiného. Jen zase moc dlouhé, vtipy otřepané, Radek Holub moc tlačil na pilu, moc přehrával, měl hodně přeřeků. Pro jejich syna velká výzva obstát mezi rodiči.

A Bára, úžasná, talentovaná, nádherná, ta převálcovala všechny! S Radkem vystřihla takový tanec, kam se Stardance hrabe. Závěrečný standing ovation patřil jí.

P.S. Bloudičko, čtyři a půl z pěti.

Zdroj: Novinky.cz

Ještě se vrátím

Ještě se vrátím k vánočnímu dárku od Mladého chlapce. Prostě mi to nedá. K obveselení kolegyň jsem lis na citrusy vzala do práce. Všetečná Naděnka hned vygůglila, že je to čínský padělek. Originál vypadal vážně líp. Obětovala půlku vlastního citronu! Jednotlivé komponenty do sebe příliš nepasují, ale šťávy se vylisovalo dost. Jenže velkými dírkami sítka propadaly do nádobky i pecky. Lis je celkem nestabilní, a jak nejsem moc šikovná, hned jsem ho zvrhla a půlku šťávy vylila. No, pobavily jsme se náramně. V Táboře se prý nasmáli taky, jakoby nestačil ten můj loňský vánoční stromeček, který koupil Prvorozený. Takový koště prý v životě neviděli. Naďa je z Tábora.

Co už taková legrace není, je, že ten dárek přesně ilustruje vztah Mladého chlapce ke mně. Zbytečný laciný šunt, který někde dostal zadarmo k nákupu a elegantně se ho zbavil. Po vánocích mi sice mi nabídl, že spolu někam zajdeme a já si vyberu dárek podle svého, ale to už není ono. A prý nechápe, jak mě taková blbost může vytočit. Úplně s přehledem a doruda!

Moji milí,

kvůli jedné urputné čtenářce, která mi sice skvěle navyšuje návštěvnost, ale její hloupé komentáře tady mít nechci, musím opět vaše komentáře před uveřejněním schválit. Vím, že mě čtete a děkuji všem za podporu. Více tady a tady.