Miluj mě, jestli to dokážeš (2016), ČR

Dokumentární film Dagmar Smržové zachycuje touhu po sexu tří mladých handicapovaných kluků a jejich klopotnou cestu k němu. Hodně silné, taburizované téma, film bohužel nedotažený. Tomášek má Downův syndrom, Tomáš je po úraze na vozíku a Adam je na vozíku kvůli vzácné nemoci s prognózou smrti do pěti let, tedy do třiceti. Jenže mít sex, když jste takhle v nevýhodě, je strašně složitý. Kluci to ví, ale nevzdávají se. Cením si odvahy s kterou do natáčení šli a můj obdiv patří i jejich matkám.

Tomášek si pravidelně šetří na Radku, klasickou kurvu lehce po sezóně. Jezdí za ní do Mostu, její dům ovšem nemohl najít. V domluvený den mu Radka vysvětluje, že má menstruaci a nebude to jako jindy. No, já jsem si myslela, že profesionálky mají sezení v malinách pevně pod palcem a tohle se jim nestává. Tomášek tvrdí, že rozumí, ale vypadá zmateně a hodně zklamaně.

Adam cestuje za holkou, kterou si našel přes inzerát. Naštěstí trefa, je milá a příjemná. Mladá maminka, která si takhle přivydělává, cena 2 500 Kč za hodinu. Chovala se k němu hezky, jako ke zdravému zákazníkovi.

Sledujeme i školení sexuálních asistentek pro postižené lidi, které vede starší německý pár. Kurz ukončilo celých pět účastnic. S jednou se sešel i Tomáš, tedy opět složitě za ní jel. Jako naschvál bydlela v domě bez výtahu. To drncání po schodech nahoru muselo být pro Tomáše velmi ponižující. Asistentka byla hezká udržovaná ženská, ale působila trochu zvláštně. Taková lehce bláznivá ezoterička.

Co mi chybělo, bylo zhodnocení a rozdání medailí. Když jsme vydrželi ty peripetie se sháněním a cestováním, chtěla bych prostě vědět, jak byli kluci spokojení a zda bude nášup.

Zdroj: ČT

Bába Přechodová

Když jsem byla malá, přišlo mi divné, že jsou těhotné i staré ženy, věkem spíš babičky. Máma mi vysvětlila, že jsou jenom tlusté. Velké břicho, hubené nohy. Dávno vím, že to jsou báby Přechodové, kterým prostě po přechodu narostlo příšerný břicho, protože tam se teď tuk ukládá nejraději. Ženský, co už na sebe kašlou, čumí na seriály, nebarví si vlasy a cpou se sladkým. Pomalu se jim blížím.

Nikdy jsem moc nejedla rohlíky, Zuzaně jsem se kdysi hrozně posmívala, když měla rohlíkové období, naštěstí si to nepamatuje. Rohlíky dávno nejí a drží si, potvora, pořád stejnou váhu. Zato já jsem začala rohlíkovat. V podstatě od prázdnin každé ráno snídám rohlík s meruňkovou marmeládou. A pokud pečivo zbude, vezmu si i do práce. Překročila jsem magických 60 kg. Jsem nějaká otočená, všude se křičí, jak je bílá mouka špatná a já se s ní v tomhle kritickém období ženy spouštím. A čokoláda. Běžně hodně, ve stresu dvojnásob a stresující je pro mě v poslední době skoro všechno. A cukr. Do čaje 2,5 lžičky, sice třtinového, ale furt je to cukr. Rohlík a 5 lžiček cukru (2 hrnky čaje) můj start do nového dne.

Moje matka se obléká nestandardně celý život, proto si ani nepamatuju, že by se chtěla oblečením nějak výrazně omladit, štíhlá je i v sedmdesáti a má o čtrnáct let mladšího přítele. Stále miluje růžovou, vzpomínám třeba na příšerný růžový plastový náušnice. Kruhy jak z tělocvičny. V zimě ráda nosí všelijaké barety. Druhorozený se vždycky ptá: Babička jde s náma? A zase bude mít na hlavě deku? Je i velkou milovnicí paruk, ovšem ledabyle nakřivo nasazených s výsledným efektem právě probíhající chemoterapie. Já se oblékám nudně, šedivě a černě, možná ze mě mluví závist.

Po čtyřicítce jsem si nechala udělat nad zadkem tetování. Měla jsem pocit, že to ještě stojí za to. Stálo. Prvorozenému jsem poslala fotku. Všem v práci ji ukazoval. Tý jo, moje máma má kérku a já ne! Hmm, ty máš mladou mámu, říkali mu. Kolik jí je? Čtyřicet tři. Hmm, tak to máš starou mámu. A co si mysleli, že jsem ho měla ve dvanácti?!

Zřejmě v panice z nadcházejícího stáří jsem si koupila teniskové kozačky/kozačkové tenisky. Cílová skupina: dvanáctiletý holky. Inspiraci jsem našla u zdejší mladé blogerky, hned jsem věděla, že ty boty chci, i když mi bylo jasný, že do práce v nich chodit asi nebudu. Asi určitě. Napadla mě Náplavka, už se těším na teplo a na trhy. Druhorozený málem omdlel, když je uviděl. Zakázal mi je nosit nejen, když jdu někam s ním (v poslední době pouze nákupy žrádýlka), ale úplně. Mám je vyhodit. Okamžitě!

Ztracené mládí v nich už nedohoním, zkusím alespoň utéct té starobě.

Pro zvědavou Bloudičku

Návrat ztraceného syna

Paradoxně, místo aby mi děti ubývaly, tak zase přibývají.

Prvorozený vlastně ztracený nebyl, jen šest let už nebydlel doma.Teď se vrátil i s televizí s úhlopříčkou 107 cm a se psem, ani jedno dřív neměl a upřímně nevím, kam obé dám. Pes smrdí. Nene. Smrděj mi ruce, když ho hladím. Tak si je umej, odpověděl. Vítej doma, synku! Tenkým hláskem jsem se zeptala, jak dlouho zůstane. Prý dokud nenašetří na hypotéku. V koupelně přibyly čtyři šampony, dva sprchové gely a velké balení prezervativů, zbytek jsem neměla sílu prohlížet. V šatně jsem uvolnila tři police, čtvrtinu botníku. Je to málo.

Můžu si za to tradičně sama. Na sobotním výletě jsem Zuzaně fňukala, že si připadám taková opuštěná. A protože jsem si stěžovala na vyhlídce z Černolických skal, Pán Bůh mě slyšel. Všude bylo nádherné ticho, v Praze by mě neslyšel, tam je strašný randál. Jako kdybych nevěděla, že přání má být konkrétní, měla jsem si přímo přát chlapa se secesní vilou. A ne huhlat něco o opuštěnosti. Dobře mi tak.

S Markétou jim to v poslední době nějak drhlo, ale i tak byly ty kopačky nečekaný. Po třech letech společného bydlení v jejím bytě se vrátil k mamince (ke mně). Nejvíc ze všeho ovšem řešil, že ještě ten den vygruntoval celý byt a pak byl odejit. Pak blábolil, že na začátku každého vztahu je třeba si ujasnit pozice, čímž naznačoval, že přebírá velení nad naší jednotkou. To měl zkoušet na Markétu. Taky by chtěl vychovávat bráchu. Druhorozený znervózněl, není zvyklý, aby ho někdo vychovával. Já jsem zaskočená. Měsíce spřádám plány, jak se legálně zbavit Druhorozeného a najednou prásk! Je tu další.

Tajný agent

Vždycky jsem si myslela, že jsem trochu paranoidní. Nejsem. Ve srovnání s chlapcem, co se s ním občas scházím, ani nepatrně. Patočka je jeho seznamkový jméno, křestní znám, ale stejně ho oslovuju Patočko. Svoje příjmení mi říct nechtěl, a abych ráno při odchodu do práce oblejzala v chodbě domu dopisní schránky a pátrala, tak zvědavá zase nejsem. Nota bene k našemu počínání tuto informaci stejně nepotřebuju. Čím se živí nevím, myslím si, že je tajný agent.

Když jsem se prokecla, že píšu blog a i o něm jsem se tam zmínila, zatvářil se velmi nespokojeně. Chtěl vědět jméno blogu. Ne, to ti neřeknu, to je moc důvěrné. Nechtěl věřit vlastním uším. Asi i proto, že jsem zrovna ležela nahá v jeho posteli. To je blog někde na veřejný stránce, všichni ho čtou a já nemůžu? Přésně. Sex ano, ale aby si četl můj blog, tak to teda ne!

Mám moc hezkou sousedku Moniku, je jí maličko přes třicet (Druhorozený ji cvičně balí), znám ji od mala, představila mi i svého nového přítele. Na oslavy si od ní půjčuju židle, ona si koupila v Ikea stejné a moje návštěvy se pak diví, jak můžu mít ve svém mrňavém bytě 8 židlí.

Když jsem si to v pátek večer hasila k Patočkovi na Smíchov, potkala jsem ji kousek od jeho domu. Byla překvapená, že mě vidí. Kam jdu? Vysvětluju, že ke svému milci. Kam jde ona? No, můj Štefan bydlí tady, ukazuje vedlejší vchod. Pecka. Zase skoro sousedky. Blížil se Patočka, je líný a vždycky startuje až na poslední chvíli a místo u tramvaje se setkáváme před domem. S Monikou jsem se rychle rozloučila. Hned se ptal, kdo to byl. Sousedka. Cos jí říkala? Že jdu k tobě. Tos jí neměla říkat, mělas říct, že se procházíš. Jasně. V zimě, v devět hodin večer podél Plzeňský (velmi frekventovaná silnice). Si bude myslet, že jsem úplně blbá. Cos řekla synovi? Že jdu k tobě. Tos neměla říkat, mělas říct, že jdeš pryč. Tak to bylo zcela evidentní, když jsem odcházela. Moje dítě není blbý, pochopilo, že jdu pryč a chtělo vědět kam. Co říkáš ty svým dětem? Že jdu pryč. Aha.

Jak si můžu já, která na sebe všechno poví (a napíše), i to co by neměla, začít s tak nesdílným, tajnůstkářským chlapem?!

Sparkys.cz

Kristina je těhotná..!

Kristina je těhotná. Je ve třetím měsíci, dnes mi to řekla a ukázala fotku z ultrazvuku. Na fotce bylo kuřecí stehno. Ptala jsem se, jestli manžel nepodezřívá KFC. Prý ne, na další fotce je už regulérní embryo. Jsem pohoršená, jaká jsem příšerná ingnorantka, když jsem si sama nevšimla. Přitom jsem jí do druhého dítěte hodně hecovala. Já se však nejraději zaobírám sebou a svými problémy. Kristina rychle hodně zhubla a zase přibrala. Vůbec nevím. Týden jsem řešila rande s panem Úžasným, které nakonec stejně nebylo. Ale po mém násilném přesídlení ze společné kanceláře na call centrum jsem taková dezinformovaná. Druhorozeného zpráva rozladila. Každou pěknou zadanou ženskou bere jako osobní křivdu.

Zpětně jsem si vybavila momenty, které mě měly trknout. Delší dobu nemluvila o cvičení, přitom dřív cvičila hodně. A špuntovné v ledničce ji také kupodivu nezajímalo. Špuntovné je lahev bohemky, která přišla za nasbírané špunty. Sbíráme ve firmě společně, já jsem celkem břídil, ale moje matka mě nedávno podpořila pěkným počtem. Špuntovné už tam máme delší dobu, myslela jsem, že se čeká, až Filip odfrčí v pondělí do Madridu a pak se poveselíme. Holt se budeme veselit bez Kristiny. Taky dobře. Její příděl zrekvírujeme.

Před usnutím

Před usnutím přemýšlím, co si vezmu druhý den na sebe. Zdá se to malicherné, ale pokud si oblečení neujasním předem, jsem ráno celá zmatená a ztratím třeba kalhotky. Když jsem hotová s garderobou, snažím se natěšit na něco příjemného, co mě zítra čeká. Žádný úžasnosti se však nekonají, musím vystačit s málem. Myslím třeba na 300g čokoládu Milku, která je teď v Bille ve slevě, už jsem koupila dvě. Jednu jako dárek Druhorozenému po návratu z hor. Já jsem se vrátila jen z práce, ale taky jsem se hezky podarovala.

Před usnutím myslím pozitivně, abych měla hezké sny, ale stejně se mi v poslední době často zdá o ex, ač jsem už 6 let rozvedená. Sny jsou furt stejné. Bydlíme někde spolu a já se ho snažím vystrnadit a on nechce. Doopravdy také nechtěl. Na druhou stranu jsem celá šťastná, když se probudím a vím, že to byl zase jen debilní sen.

Před usnutím přemýšlím někdy o Tématu týdne. Ježíš, to je ale blbý téma, říkám si častokrát, ale občas mě k napsání čehosi inspiruje. Konečně mám všechny úkoly vyřešené a spokojeně usínám. Koupila jsem si romantické povlečení s kanýrama, sice jsem všem tvrdila, že kanýry jsou OK, ale občas se probudím s nějakým vytlačeným na tváři. Ovšem to už je psaní na téma Po probuzení.