čtvrtek 23. března 2023

Výlet to Kutné Hory

Ze sobotního výletu jsem se původně chtěla vyvléct, protože mě v neděli čekala vycházka s kolegy z práce, ale nakonec mi to bylo líto. Tak složitou logistiku ale hned nevymyslíš. Postupně nás všechny do svého auta značky Volvo nabrala Olina a jely jsme do Malešova, tam se u nádraží odstavilo auto a do Kutné Hory se šlo pěšky. Asi po jedenácti kilometrech jsme ucaprtané a hladové dorazily na náměstí. 

Vrchlický po cestě

Po loňské špatné zkušenosti s jídlem, jsem chtěla zajít restaurace Čtyři sestry, která se pyšní doporučením Lukáše Hejlíka, ale bylo tam totálně narváno. Po krátkém bloudění po městě, pizzerie, pizzerie, asijské bistro, restaurace Peking, jsem se zeptala staršího domorodce, jestli nám může doporučit nějako normální dobrou hospodu. Doporučil hostinec U černého kohouta. Holky si daly smažený květák, já jelení guláš s bramboráky. Všechno moc dobrý, velikánský porce. Zbaběle jsem si dala Radegasta místo piva Kutná Hora.

Výlet vymyslela Zuzana, chtěla vidět výstavu sester Válových v GASKu. Takže nacpané k prasknutí jsme se překulily do galerie. Já jsem orientovaná, věděla jsem, že dílo je rozměrné velikostí a depresívní. A bylo. Naštěstí stálá expozice je moc pěkná a vtipně rozdělená. Moc se mi líbil obraz Mikuláše Medka, Korály a dílo Otty Gutfreunda. Jen ty prostory bývalé jezuitské koleje jsou obrovské, další kiláky v nohách. Odtud na kávu, jak už nás bolely nohy, do nejbližšího poněkud pochybného podniku. A pak už na nádraží, hodinu jsem čekaly na vlak zpátky do Malešova k autu. Mezitím odjel vlak do Prahy. Olina mě dovezla domů ve třičtvrtě na devět. Takhle pozdě jsem z výletu ještě nikdy nepřijela. 

Nicméně v plánu je další Kutná Hora tentokrát i se svatou Barborou a kostnicí. A samozřejmě Čtyři sestry.

Fotky jsou od Dany

středa 15. března 2023

María de Buenos Aires, Divadlo ABC (2023)

Pro mě nejhorší zážitek za poslední roky. Já jsem fakt už stará. Přitom jsem tak těšila a představení vypadalo velmi lákavě. První české uvedení světově proslulé "tango operity" na pomezí činohry, opery a tanečního divadla. Píše divadlo v programu. Nádherná scéna a kostýmy. Recenze plné superlativů, ale zvuk za hranou snesitelnosti, jak chodím plavat, mám nějaký problém s ušima. Já jsem fakt trpěla jako zvíře, uši jsem měla zalehlý až domů.

Hercům vůbec nebylo rozumět, španělština s titulky, ale měla jsem pocit, že se jedná o počítačem náhodně vygenerovaná slova. Úplně jsem se v dějí ztrácela. Život Maríi je plný tanga, hudby, násilí a prodejnýho sexu. Nakonec porodí sama sebe (to jsem vyčetla až pak doma, špatná příprava). Bizár. Chlapec v růžovém baletním úboru. Proč? Nevím. Ze svého místa jsem viděla odejít během představení pět lidí, teda starší ročníky. Tiše jsem jim záviděla, já seděla uprostřed řady a lístek od šatny stejně měla Bohunka. Délka hodina a třicet minut bez přestávky. No bodejť, by se nikdo nevrátil. Jak jsem pak divila závěrečnému bouřlivému potlesku!

Rozhodla jsem se, že kulturu omezím na čtení knih a pití Bailey's, popřípadě se zúčastním jen srazu v hospodě před představením. 

P.S. Bloudičko, tentokrát hodnotit nebudu.

Zdroj: Městská divadla pražská


čtvrtek 9. března 2023

Já mám dlouhý nohy...!

I ségra s mámou se chtěly podívat do obchůdku v Košířích, odkud mám zelený šaty. Tentokrát tam byla vlezlá Slovena, prý maminka majitelky, říkala Dáša, tak to teda sorry. Na cokoliv jsme sáhly, ihned troubila cenu původní a nynější po slevě. Bály jsme se o svetry jen zavadit, což je při výběru oblečení celkem problém. Byla jsem nabídkou hrozně zklamaná, líbily se mi jen letní blůzy, ale v tý zimě i uvnitř obchodu, jsem nějak neměla motivaci se svléknout. 

Pak jsem objevila moc hezký kalhoty. Ty mi budou krátký, zklamaně jsem povzdechla nahlas. Prodavačka okamžitě oponovala, že máme stejně dlouhý nohy, a jí jsou akorát. I je snad měla ohrnutý. Dokonce jsme se postavily vedle sebe a končetiny si poměřovaly. Ale bez zrcadla já nemám odhad. Nakonec jsem nasupeně zalezla do kabinky, abych se vzápětí objevila s kalhotama do půli lýtek. Ona něco blekotala, že do kozaček jsou dobrý. Rozhodně nemám v úmyslu rozšiřovat svoji sbírku krátkých kalhot a koneckonců, ty kozačky musím občas někde zout. Že já se nechám vždycky zblbnout!

O koberci