pondělí 18. července 2022

Patery zelený šaty

Před rokem jsem se vás snažila okouzlit Sbírkou infantilních triček. Poctivě musím napsat, že můj psychický stav se nelepší, máma mi nabídla, že s ní můžu jezdit do Bohnic na terapie. Její paní doktorka je prý moc hodná. Máma si myslí, že já si myslím, že jsem žába. Koupila jsem si patery zelený šaty. Ne samozřejmě najednou, ale postupně. Popravdě jen na třikrát. Začala jsem už loni. Za tři stovky i s igelitkou jsem si v Takko koupila první. S volány dole. Nadšeně jsem v nich vtančila v práci do kuchyňky a s výkřikem Mám nový šaty! se zatočila. Láďa, mladý a hezký laborant z mikračky, se zatvářil úplně stejně jako v podobných situacích Druhorozený. Nevěřícně vrtěl hlavou a oči otáčel v sloup. Jsem si ho nevšimla, no. Viděla jsem jen kolegyně. Pak byl rok byl klid. 

Moje kamarádka Daša, jedna z Vyšehradských matek, chodí moc hezky a vkusně oblíkaná, když ji chválíme, pokaždý řekne, že je věrná malému obchůdku v Košířích. Když má nový šaty Zuzana, Dáša jenom suše podotkne, že má skoro stejný za poloviční cenu. Letos v květnu jsem to už nevydržela a jela se do krámku podívat. Byla jsem fakt spokojená a vybrala si dvoje zelený šaty a žlutou blůzu. Dnes jsem jela s mámou a býlet, slovy dvouletého Druhorozeného na výlet. Vymyslela jsem, že vyrazíme obhlídnout hadříky do Košíř a pak procházkou dojdeme na Klamovku na oběd. Sraz na Andělu. 

Prodavačce jsem se smíchem řekla, že jestli si zase budu chtít koupit zelený šaty, ať mi je prostě neprodá. V tom mrňavým kvelbu jsme byly přes hodinu. Zákaznice plynule přicházely a odcházely, navzájem jsme si hodnotily vybrané šaty a doporučovaly další. Matka byla líná pořád se svlékat a oblékat při zkoušení každého nově objeveného kousku, ale pobíhat mezi stojany jenom v prádle jsem jí zamázla. Vybrala si moc hezké bílé šaty s drobným květinovým vzorem. Já jsem si vyzkoušela deset modelů a vybrala další dvoje zelený. Prodavačka se opravdu zdráhala mi je prodat, ale zle jsem po ní loupla očima. A ona vědoma si rčení, že bláznům se nemá odporovat, mi dala stovku slevu a pěknou igelitku s kopretinama.

Procházka po frekventovaný Plzeňský teda nic moc, ale na Klamovce byl klid a krásný stín. Pěkně jsme začunily, máma vrabce a malou plzeň, já líčka s bramborovou kaší a fofolu. Další výlet plánuju až na podzim a jsem ráda, že bydlím na Černým Mostě a ne blízko, jak si smutně stěžovala jedna zákaznice, pro kterou se obchod stal vyloženě drogou. Na podzim mají v nabídce i kabelky, batohy a barevný punčocháče.





středa 6. července 2022

Pracovní sobota

Mívám jednu sobotní šichtu v měsíci. A i po dvou letech, co jsem v nové práci, i když už bych o práci v laboratoři jako o nové asi mluvit neměla, se blížím k budově velmi rozechvělá. V sobotu jsem na klientském servisu sama a nikdy nevím, co nebude fungovat, co bude špatně, co se zkrátka posere. První překážkou je vypnutí alarmu, pořád si nejsem jistá, jak přesně mám postupovat. Uklidňuju se představou, že aspoň Jiřík, vedoucí laboratoří, v půl osmé ráno vstane a bude dělat něco užitečného, až ho vzbudí chlapík z centrální ochrany, jestli výjezd nebo zase jen planý poplach. Jak ráda jsem viděla rozsvícené světlo v mikrobiologické laboratoři, Sebík a Dáša už pracovali.

V sobotu vozí jeden řidič vzorky z mlékárny, druhý žrádlo pro psy. Já musím sýry zaregistrovat do programu, oštítkovat, nafotit a dát na mikračku. Žrádlo je zaregistrované brněnskou kanceláří, to jenom naštítkuju a vyfotím. Vypadá to jednoduše, ale občas nejde spustit program, zničehonic stávkuje tiskárna, mlékárna má špatně označené vzorky, nějaké chybí nebo přebývají. Brno má svoje krmiváře rozmazlené a občas musím jejich vzorky posílat na expres testy vitamínů do Dánska. Objednám odvoz DHL, holky z jejich klientského servisu pokaždý zavolají, jestli souhlasím se šesti stovkama za vyzvednutí zásilky. Už se známe. Tahle sobota proběhla naštěstí v klidu, i řidič DHL přijel brzy a nemusela jsem v kanclu tvrdnout do oběda.

Z Hostivaře, Radiová, zastávka na znamení (laboratoř nemůže sídlit na Václaváku, ale škoda) jsem odjela na oční pohotovost na Bulovku. Sloužil doktor, se kterým se známe jen od vidění, jsem provařená pacientka. Bolí vás oko od středy a přijedete v sobotu. Proč?!. Protože jsem si myslela, že to přejde? Protože si celý život nechci připustit, že mám poškozené oči? Doktor nesouhlasně zavrtěl hlavou. Protože mám v práci moc práce? Doktor se zamračil. Protože jsem debil?! Sestřička se zasmála a doktor roztál. Tak si sedněte. Prý to nic není, dostala jsem mastičku, kterou mám doma a zacálovala devadesát korun pohotovostní poplatek.

Zbytek soboty jsem strávila čuměním na Netflix, ale strašně dlouho mi trvalo, než jsem si vybrala seriál. Už mě unavují povinné kvóty na obsazení herců všech ras včetně Eskymáků, že všichni gayové jsou charakterní, zatímco největší hajzl je bílý heterosexuální muž, nebaví mě lesby řešící těhotenství. Málem jsem skončila u Chalupářů. 



Výlet na Mallorcu