Dělám bábovičky

Vůbec mě nenapadlo, že bych měla na blížící se svatbu něco upéct, až v práci se mě Markéta na férovku zeptala, co peču. Trochu mě teda zaskočila a doma jsem hned gůglila svatební koláčky. Také jsem se při vycházce v Divoké Šárce zeptala Vendulky, jak je to s pečením. No, docela mě vyfakovala, že bude péct s mámou. Se mnou se prý nepočítá, ale můžu si upéct výslužku do práce. Do konverzace se vložil Prvorozený s tím, že stejně umím jen bábovku. Zahřálo mě u srdce, asi infarkt.

A tak jsem se rozhodla zakoupit malý silikonový bábovičky. Jsou vážně roztomilý. Úplně jsem zapomněla na svoji dávnou negativní zkušenost se silikonem při pečení velikonočního beránka. Vymazávat je třeba! Rozinky naložené delší dobu v rumu se vrátily do své původní velikosti, moc se jich do formiček nevešlo. První várka byla tvarohová, bábovičky byly dobré, ale světlé, takové neduživé a protože mi zbylo dost těsta, které jsem samozřejmě snědla a pak mi bylo blbě, koupila jsem ještě jedno balení formiček.

Na druhou várku jsem zkusila klasický recept od sousedky, jenže těsta do báboviček jsem dala moc a v troubě hrozně nabylo. Při kontrolním náhledu jsem se zděsila. Uvnitř se peklo šestnáct malých krtin. Já vím, měla jsem fotit, ale bude vám muset stačit moje barvité vyprávění. Ke konci pečení těsto zase trochu slehlo, ale takový špičatý kopeček přece jen zůstal a bábovičky se v krabici spíš povalovaly než spořádaně seděly. Co je to za bábovky, zeptal se Druhorozený a obočí mu v údivu vylétlo až ke kořínkům vlasů. To jsou bábovky zapichovací!

Sbírka infantilních triček

Před blížící se mi padesátými pátými narozeninami (fuj!), jsem se rozhodla trochu probrat šatník. A nesmlčím ani to, že nové kousky kupuju o číslo větší a potřebné místo získám zlikvidováním své sbírky infantilních triček:

Tričko s barevnou kočičkou z lesklých flitrů demonstruje moji zálibu v lesklých věcech. Měla jsem se dát k cirkusu. To jsem nosila na návštěvu k mámě, protože má kočku. Po Piště, která jí opustila v požehnaném kočičím věku, má teď divošku Špulku. K Vánocům jsem jí koupila dřevěnou špulku s nalepenými barevnými kousky příze. Ani nechtějte vědět, kolik stála.

Bílé tričko s pejskem jsem si brala na venčení Bonga, voříška, kterého si Prvorozený před deseti roky vzal z útulku v Tróji. Tričko obdivují především holčičky školkového věku. Na venčení není úplně praktické, nebo jsem prostě čuně, pro které bílá barva není nejlepší.

Šedé tričko se zajíčkem jsem si stylově vzala na velikonoční fotbalový turnaj Druhorozeného. Byla jsem jediná aktuálně oblečená matka. Hrozně se za mě tenkrát styděl, dokud se nezatáhlo nebe a ochladilo, pak jsem si vzala džísku.

Barevné tričko s Maggie Simpson jsem dostala k svátku od Druhorozeného. Byl to snad jediný a první dárek, který jsem si neobjednala. Byla jsem nadšená, nosím ho na pilates, tedy pokud je nějaké pilates povolené. Z nostalgických důvodů tričko zůstává v šatně.

Tričko s velkou sovou, jaké měli všichni ostatní, jsem si koupila sama, bez ohledu na to, že "ostatní" byli zhruba o čtyřicet let mladší.

Zelené tričko s holčičkou, která kope chlapečka do koulí a s nápisem Girls kick balls, jsem dostala k Vánocům od Prvorozeného. Také srdcová záležitost.

Bílé tričko se šikmookou holčičkou a anglickým textem, kterému nerozumím a jsem líná použít překladač, jsem dostala od neteřinky Sary z Kanárů. Přece nemůžu vyhazovat dárky!

V šedém tričku Esprit s otisky rtů na celé přední straně, z nichž jeden je lesklý a jeden rudý, se bojím chodit i do práce, abych nebyla terčem vtípků našich řidičů. Obzvlášť Petr dokáže být velmi ironický.

P.S. Nakonec jsem žádný tričko nevyhodila, třeba v nich budu ještě okouzlovat vnoučata.