úterý 31. prosince 2019

Můj rok 2019

  • Celibát jsem porušila už v únoru
  • Druhorozenému bylo devatenáct
  • Mně bylo padesát tři
  • Podvrtla jsem si kotník, měsíc doma
  • Glosátor mi do památníčku napsal básničku, ale že si smazal blog, jsem mu neodpustila
  • Nádherný cvičící týden na Sardinii (moc jsem necvičila)
  • Druhorozený neudělal reparáty, opakuje čtvrtý ročník
  • Tradiční cvičící víkend v Srbech u Kladna
  • Prvorozenému bylo třicet jedna, stále bydlí v Letňanech s Vendulkou a zvířátky
  • Byla jsem čtyřikrát v divadle
  • Ve stejné firmě 6,5 roku, Filip odešel, šéfuje Kristina
  • Měla jsem dva články na titulce
  • Viděla jsem se postupně s VendyW, Vílou a Martinkou Maršálkovou
  • Zápal plic, dva měsíce doma
  • Druhý rok za sebou na hovno

čtvrtek 26. prosince 2019

Po roce Vánoce

Očividně nejsme ve shodě ohledně úklidu. Po svém otci zdědil Druhorozený nedostatečně vyvinutý čich, hovno pod polštářem by necítil. Do svého pokoje mi zakázal chodit, štosuje si tam obaly od číny, a když se přeci jen vnutím, rychle mě vystrkuje pryč. Šup šup, Míšo, nerozhlížej se! Posledně mi málem čumák dveřma urazil. A jak jsem zesláblá zápalem plic, úplně jsem ztratila svou dřívější bojovnost.
Takže bez úklidu.

Zase jsem mluvila na Štědrý den sprostě. Synek mi přepnul televizi z pohádky Byl jednou jeden král na Honza málem králem, ale na Nově. Zasraný reklamy.
Takže všechno při starým.

S předstihem jsem v Globusu koupila lahůdkové droždí na obalování řízků. Druhorozený při nákupu sice pojal podezření, ale takovou fantazii, aby ho spojil s řízky, tak takovou teda nemá. Jenže droždí při obalování hrozně rychle vlhlo a řízky nebyly tak dobrý jako jindy. Experimentování se štědrovečerní večeří jsem zamázla.
Takže zase nic novýho.

Loni jsem mu na trhu na Náplavce koupila velký hrnek se surikatama, takový akorát na irish čaj, pro něj jednoznačně nejlepší dárek, který dostal. Na otázku kámošů co dostal k Vánocům, odpovídal schválně surikaty. A ti blbečkové se ho ptali, čím je krmí. Letos jsem přikoupila misku, opět nelíčená radost. Značkové oblečení ho tak nepotěšilo.
Takže zbytečně vyhozený peníze.


Já vážně fotit neumím, ale to všichni víte. A moje fotografka VendyW bydlí daleko.

středa 11. prosince 2019

Večírkové trápení

Letos poprvé, co jsem ve firmě, jsme měli vánoční večírek už koncem listopadu a ještě dohromady zaměstnanci s obchodními partnery. Strašila jsem své mladé kolegy, že když budou zlobit, posadím je ke stolu k Bulharům. Byli naprosto vzorní. Také jsem měla za úkol pozvat deset pošťaček z pěti nejlepších pošt poskytujících službu Western Union. Mluvila jsem osobně s vedoucími pošt, třemi pražskými a dvěma ze středních Čech. Všem jsem polopatě vysvětlila, že večírek je v salonku čtyřhvězdičkového hotelu, pro nás protekčně vyzdobeném, vychválila občerstvení i playlist muzikálové zpěvule, která měla na starosti program.

Prosila jsem vedoucí, aby holčiny přišly adekvátně oblečené, nejlépe v šatech. Paní jednatelka mi stále připomíná, jak jednou pošťačky přišly ve sněhulích. No, skoro se zase trefila. Proč si některé ženy myslí, že slavnostní oblečení jsou leginy, kozačky, strakatý svetr a barevná šála? Jen ty holky z mojí pošty na Černém Mostě vypadaly hezky. Byla jsem na ně pyšná. Samozřejmě víc hostů se mi vymklo z rukou. O bulharském a vietnamském vkusu nemá cenu se rozepisovat a jeden obchodní partner vypadal, že přijel na motorce. Taky mě rozladilo, že někteří bez omluvy nepřišli, a já se tak crcala se zasedacím pořádkem a nechala vytisknout jmenovky na stůl.

Moc jsem se těšila na jídlo, na sušenou šunku, rostbíf, tatarák z lososa, křenové rolky, vyhlášené zákusky, až mě Bůh potrestal za plánovanou nestřídmost. Někdy stačí asi jen pomyslet. Sotva jsem uvedla poslední hosty ke stolům a otevřel se raut, udělalo se mi fakt blbě. Celá jsem se klepala, společenské povinnosti jsem operativně přehodila na Kristinu, sebrala se a jela domů. Ještě jsem se zodpovědně zahlásila Druhorozenému, protože návrat byl plánovaný posledním metrem. Doma jsem se představila s Leničkou a šla zvracet. A zvracela jsem celou noc, kyblík s blitíčkem vynášel synek, podle potřeby jsem mu posílala sms, protože pařil na PC se sluchátky na uších. Konečně jsem se mu pomstila.

pondělí 9. prosince 2019

Vlastníci (2019), ČR

Letos podruhé v kině, zase s Ivčou a zase kino Atlas. Světozor zdražil lístky. Věděla jsem přesně, na jaký film jdu a věřila, že se budu dobře bavit. Úplně nejdřív musím pochválit barmana za trpělivost, kterou měl s hysterickou Ivou, když zjistila, že nemůže platit kartou a bankomat ČS napoprvé nenašla. Pak jsem téměř hodinu poslouchala její monolog o Francouzovi a jak kupovala vnučce loutkové divadlo. Musím být víc asertivní.

Schůze vlastníků bytových jednotek v jedné omšelé místnosti, původně divadelní hra, ale převod na filmové plátno se povedl dokonale. Dáša Havlová po dlouhé době ve filmu, nechala se slyšet, že ji filmování moc bavilo a bylo to fakt vidět. Vojta Kotek s knírem a krásná Tereza Ramba. Hodinu a půl sledujeme neschopnost a nechuť vlastníků se nějak domluvit na rekonstrukci domu, který jim pomalu padá na hlavu. Chvílemi se mi zdály některé postavy lehce zkarikaturované, sklouzávající do frašky, ale opravdu jen občas. A i na mě dost nekorektního humoru, nicméně můžu doporučit. Na ČSFD 81%.



I ten plakát se mi moc líbí, zdroj: ČT

neděle 1. prosince 2019

Pod jedním nebem (2017), Německo

Ráda bych upozornila na výbornou německou třídílnou minisérii Pod jedním nebem, kterou právě reprízuje ČT. Zvlášť při srovnání s plytkým bezpohlavním seriálem Vyprávěj získává body (ČSFD 81%). Děj se odehrává v roce 1974 v obou částech rozděleného Berlína. Hlavní hrdina agent Stasi, i přesto že je takový nedomrdlý, jak říká Druhorozený, má za úkol svést a využít k získání informací pracovnici americké odposlouchávající stanice v britském sektoru. Lauren je skoro o dvacet let starší a sama, tak by měla být snadnou kořisti a ten vymakaný styl, kterým po ní jde je fakt zrůdný. Celá ta doba byla hnusná.

Souběžně sledujeme osud mladé nadějné plavkyně. Chce obstát na mistrovství světa a následně jet na olympiádu do Montrealu, což ovšem nějak nejde bez podpůrných látek, takže chlupatý prsa. Kam až je ochotná zajít pro splnění svého snu? Je neuvěřitelné, jak můžou vzdělaní rodiče obětovat svoje dítě vidině lepšího života s možností cestovat. Dalším hrdinou je homosexuální učitel, který se rozhodne emigrovat. Můžou se lidi na svobodu podhrabat jako hraboši? Nechci víc prozrazovat, každopádně by se měli podívat všichni ti, co mají krátkou paměť i ti, kteří tu dobu nezažili.


Sofia Helin (Sága Norénová ze seriálu Most, nepoznala jsem ji)
Zdroj: Fdb.cz

Výlet do Lázní Mšené