Moje sousedka Naďa je pěkná prsatá blondýna s velkýma bílýma zubama a zářivým úsměvem. Její život se skládá z dvanáctiletek. To ji v práci sbalí nějaký chlap, odvede si ji do svého domečku, který mu ona pomůže dostavět nebo zútulnit, zušlechtí zahradu. Jenže po těch dvanácti letech se vztah nějak pokazí a Naděnka se vrátí do svého bytu na sídlišti. Je hrozně nešťastná, ale já se sobecky raduju. Mám spřízněnou duši na dosah a partačku na pití bublin.
Teď vdávala prvorozenou dceru, ukazovala mi svatební oznámení, na něm dva barevní ptáčci. Jako fanynka Krkonošských pohádek jsem sojku identifikovala okamžitě, ovšem u druhého ptáčka jsem tápala. Ani jsem nechtěla věřit, že takový hezký ptáček u nás poletuje. To je brzlík, řekla Naďa s převahou. Lahev bohemky byla skoro prázdná. Dobře, takže brhlík. Ujasnily jsme si, kdo sídlí v lese a kdo dutině hrudní. A proč brhlík a sojka? Protože dojemná písnička Pavla Dobeše moc hezky připomíná vztah její dcery a nastávajícího muže.
Také oba strašně odlišní. Ona vystajlovaná obchodní zástupkyně farmaceutický firmy a on zhulený týpek s pivkem v ruce před barem v naší ulici. Oba ubrali, mají se rádi, a krásnou holčičku stihli už před svatbou.
https://www.youtube.com/watch?v=1i_313RDUe8
Krabička na výslužku