První lednový týden byl v práci klidný možná proto, že byly jen dva pracovní dny, čtvrtek a pátek. Další týden se zakázky pěkně rozjely, to není můj subjektivní pocit, shodly jsme se s vedoucí logistiky. Řidiči vozí vzorky ze všech možných koutů republiky, další nálož přivezou kurýři nebo sami zákazníci.
Avizované vzorky z programu svozů si nějak rozebereme, něco přidělí Markéta. Vzorky přivezené mimo plán se snažíme ignorovat. Samozřejmě neúspěšně. Každá máme své stálé zákazníky a k nim nějaký řetězec. Já jsem zelinářka, skoro všechna zelenina jde přes moje ruce, takže všude po mně zůstává hlína, taky mi nějaká zapomenutá mrkev málem zakořenila na polici. A pak mám hodně pečiva, to jsou zase všude drobky.
Při obědové pauze za mnou přiběhla Júlia s telefonem, že se Jirka ptá na jatka, to je taky můj zákazník. Ježíš, jatka. Vzorky jsem už měla předané do laboratoře, proto jsem šla na jídlo. Co se zase děje? Beru si mobil k uchu a v něm se ten šílený střelec z Brna, šéf obchodu, ptá Už přivezli ty jabka? Maličko telekomunikační šum a zakázka je hned moje. Na vozíku osm pytlíků úplně stejných červených jablek. Až když jsem pořádně zaostřila, všimla jsem si na sáčcích rozmazaných čísel, po chvilce jsem je rozklíčovala, tak nedělám to první den.
Kačka při pracovním pohovoru slibovala pestrou a zajímavou práci. Jak kdy.
