pátek 30. října 2020

Vážím 63 kilo..!

To jsem neměla ani, když jsem šla rodit Prvorozeného. Měla jsem malé bříško, všichni tipovali, že budu mít holčičku. A narodil se mi malý chlapeček. Tolik let jsem si váhu držela, ale s padesátkou jsem se dostala na magickou šedesátku a pak už to jelo. A furt mám hlad, i když se najím. Nějak mi nefunguje spojení mezi mozkem a žaludkem, který zřejmě nevysílá signály, že je plný. Ani nevím, kdy se to tak zvrtlo.

Byla jsem hubený mimino, máma se za mě styděla, že nemám žádný faldíčky. Od školky jasná anorektička, úplně jasně si pamatuju, jak mě nebavilo jídlo kousat, jak mi přišlo zbytečný a pocit hladu jsem vůbec neměla. Bezradná máma při jídle přidávala volume. Michalko papej. Míšo jez. MICHALO ŽER!

Též jsem byla celkem prostoduchá a školní svačiny házela do smotaného nového lina, které bylo nějaký čas před položením opřené o zeď na záchodě. Myslela jsem, že svačiny někdo sežere, třeba myši nebo tak. To překvapení posléze. Dva chleby se salámem k večeři jsem strčila pod skříň a tátovi tvrdila, že jsem je snědla. Bohužel, šoupla jsem je tam i s talířem. Dostala jsem tenkrát pořádně páskem přes zadek. Prý za lhaní.

Teď jsem přestala jíst čokoládu, už mám za sebou dva krušné dny. Bailey's jsem si zakázala. V lednici mám posledního Radegasta. Na návaly mi Zuzana dala bylinné kapky. Ten hajzl, co je vyrábí, doktor Popov, místo by je pojmenoval Žádoucí paní nebo podobně, je nazval Klimakterium, aby všichni kolem věděli, že jsem bába Přechodová. Ach jo. Chodím jenom do práce a nakoupit. Co je tohle za život.

sobota 17. října 2020

Nezaměstnaný puberťák (vlastní)

Druhorozený statečně odmaturoval a pak si dopřál zasloužené prázdniny. Zasloužené samozřejmě z jeho pohledu, že opakoval čtvrťák, mu nepřišlo podstatné. Lehce brigádničil ve dvou luxusních hotelech v centru Prahy jako snídaňový číšník. Tenkým hláskem jsem mu vysvětlovala, že už není student, že je třeba dospět a hledat stabilní práci. Pokaždý nasadil imbecilní výraz a nebyla s ním rozumná řeč, a to prý má nadprůměrné IQ. Pak vyplnil přihlášku k polici, obratem dostal k vyplnění tolik formulářů, že se mu zatočila hlava a strčil je do šuplíku. Kvůli koronaviru přišel o brigády. Ohledně nějaký práce ticho po pěšině.

V srpnu byl na dvou utajených pohovorech, nechtěl nic říct a tvářil ve velmi namistrovaně. Po krátké době z něj vypadlo, že bude obchodník, bude prodávat bitcoiny a vydělávat 50 tisíc měsíčně. Šla jsem do vrtule a snažila se mu vysvětlit, co taková práce obnáší a výdělek je nejistý. Nevěřil, jsem prý strašně negativní. Fajn. Zkušenosti jsou vážně nepřenosné, ty si každý musí vyrobit sám. Po dvou dnech práce řekl, že ho to nebaví a skončil. Teď nemůže sehnat ani brigádu, teda nějakou, která by ho bavila. Ve dne spí, v noci hraje na počítači. Pan plukovník by z něj měl radost, málokdo se tak zavile drží doma.

Při nákupu v našem obchodním centru mi padlo do oka prasátko z teakového dřeva. Mozek bleskově vymyslel plán. Prase k praseti, a ty čtyři stovky, co jsem zaplatila, mi za tu srandu stojí. Druhorozený má v pokoji neuvěřitelný bordel. Stůl plný odpadků, plastových krabic od jídla, špinavého nádobí i oblečení. Prasátko jsem strčila pod svetr, jen prdelka s ocáskem mu vykukovala. A já se tetelila chvějivou radostí, co mu řeknu, až ho najde. Jak mu řeknu, že tam má takový chlívek, až se k němu stahují prasata z Klánovickýho lesa. Fakt jsem se moc těšila. Nepořádek jsem mu neustále předhazovala a dožadovala se nápravy.

Po třech dnech jsem to vzdala. Synek si zrovna u otevřeného špajzu stěžoval, že pes má doma víc dobrot než on. Logicky, protože Bong si špajz sám neotevře a nemůže sežrat všechno najednou na rozdíl od něho. A ty máš ve svém pokoji dárek a ani o něm nevíš! Ještě teď mi je líto, že jsem byla tak netrpělivá a připravila se o ten sladký moment překvapení, ale potěšilo mě, že Druhorozený vypadal skoro dojatě. Skoro.Ten hnůj nezmizel.






úterý 13. října 2020

Láska na první pohled

Jako býčice jsem materiálně založená. Možná víc, než je běžné. Mám k věcem hezký vztah, kolikrát lepší než k lidem. Své pokojové kytky hladím častěji než Druhorozeného. Párkrát už mě přistihl, jak se s nimi mazlím a tvářil se velmi ukřivděně. S peněženkou si povídám, pračku po dobrém výkonu spokojeně poplácám po boku, jen se žehličkou mívám občas rozepře, to když mi flusne rez na bílé prádlo.

Věděla jsem, že má Čerf s VendyW domluvené focení v Praze, abych byla přesnější, bylo to v létě, ten čas nějak hrozně letí, ale pamatuju si úplně přesně, jak jsem byla na fotky zvědavá. Čím jsem starší tím, jsem větší patriotka, Berounka mi doufám promine. Klikla jsem na Petrův blog a uviděla fotku, která mě naprosto okouzlila.

Znovu a znovu jsem se k Petrovi vracela, určitě si musel všimnout zvýšeného počtu návštěv. Asi jsem vážně opožděná, protože až po třech dnech neustálého kochání se fotkou, mi došlo, že Petr je fotograf a fotky prodává (překvapivě), já se s ním znám a dokonce mám v plánu jet na jeho výstavu do Dobřichovic. Abych se vám pochlubila, fotku jsem si u něj drze stáhla, protože chodba, kde visí je celkem tmavá a zelené froté prostěradlo při focení na posteli také nebylo úplně top.


Láska na první pohled opravdu existuje

Aspoň drobák, prosíme pěkně

Brzlík a sojka