Jsem stará jako Večerníček, a kromě té padesátky máme společnou už jen dětskou naivitu. I když …blablabla. To jsem tu říkala před deseti lety a dneska mi to vtipný vůbec nepřipadá, ale mám nějakou zrůdnou touhu těch uplynulých deset let zhodnotit. Rozvod mě tenkrát pěkně semlel, ale naštěstí jsem neměla moc času se litovat. Musela jsem si najít práci a nový byt. Ještě před rozvodem jsem nastoupila k Orálkovi jako jeho asistentka. Nic jiného jsem nesehnala, měla jsem praxi jen jako matka, zato dlouholetou. Můj šéf se mi líbil hned od začátku, i přes ten trapas při pohovoru a v kalupu při odchodu jsem si všimla, že snubák nemá, což sice nevylučuje, že není zadaný, ale i tak to pro mě byla pozitivní informace, která mě nakopla k tomu, abych mu zavolala a o práci trochu zabojovala.
Radkovi se narodila třetí dcera. Přiznávám, měla jsem škodolibou radost. Tak moc si přál syna, že naše dcery uvedl jako důvod k rozvodu. Holky z toho naštěsí měly srandu a spíš se věnovaly svým dospělým životům, než našim tahanicím okolo rozchodu a dělení majetku. Adélka byla roztomilá holčička, podobná Radkovi a tím pádem i holkám, chápala jsem jejich nadšení z mimina, a když jsem se časem přenesla přes hořkou porozvodovou křivdu, hlídaly holky ségru i u nás doma.
Alberta se po maturitě nedostala na svoji vysněnou vysokou a odjela do Anglie dělat au-pair. Trochu se tam zasekla, rozjívený děti jí lezly na nervy, teď pracuje v baru, má anglickýho kluka a do Prahy se jí zpátky rozhodně nechce.
Bára dál studuje a pracuje v Radkově optice na Proseku. Je moc šikovná, vždycky byla tatínkova hodná holčička a i s Markétou, svojí macechou vychází velmi dobře.
První týdny v nové práci (co týdny, spíš měsíce) byly vážně hektický. Než jsem všechno pochopila, naučila se, taky jsem musela odpustit Agátě v recepci ten povedený vtípek. Na nějaké tokání se šéfem nebylo ani pomyšlení. Abych vyrovnala svoji citovou deprivaci, koupila jsem si štěně bulteriéra, samozřejmě holku. Maruška je nádherná a ty blbý kecy o prasopsovi nás nechávají v klidu. Do kanclu jsem to měla kousek a chodila venčit místo oběda. Oběma nám to prospívalo a konečně jsem trochu zhubla.
První rande se šéfem bylo až po roce a půl. Byla jsem za ctnostnou, to si teda myslel Václav, to o té ctnosti. Chudák, nevěděl, že mám na sobě vousatý kalhotky. Dobře mi tak, pipce šetrný. Vousatý kalhotky jsou normální černý krajkový kalhotky Evona, u kterých po prvním vyprání popraskaly všechny jemný gumičky a pak smutně visely dolů jako vousy, kalhotky s plnovousem. Bylo mi líto je vyhodit, zastrčila jsem je dozadu do košíku s prádlem a omylem je ten památný den ve spěchu oblékla. Takže žádný důvěrnosti.
Sestěhování dohromady jsem se strašně bránila, ale znáte ty starší chlapy. Chtěl full servis u sebe doma, ale nechtěl Marušku, protože je úzkostlivě čistotný, opravdu až přehnaně. Já jsem se odmítla čoklice vzdát. Dohadovala jsem se s Vaškem rok, než jsme se přistěhovaly. Neměl Marušku rád a Maruška jeho. Nikdy bych nevěřila, že největším problémem ve vztahu a důvodem k rozchodu může být pes. Všechny starosti s venčením, veterinou apod. byly moje, popřípadě Báry. Logicky. Můj pes, moje starosti.
A pak přišel Černý pátek. Brzy ráno jsem jela k zubaři s oteklou pusou a venčení musela přenechat Vaškovi. Zpruzeně mi pak volal, že ho Maruška neposlouchala, nekadila a čuměla na něj výsměšně. Odpovídala jsem jen Dobvze, dobzve (dobře). Pusa furt nechtěla splasknout. Snad se naschvál nevykaká v obýváku, potvora jedna, doufala jsem.
V jedenáct hodin se doma zapnul robotický vysavač. A ty psí hovínka rovnoměrně rozetřel v tenké vrstvě po celé plovoucí podlaze. První přišel domů Vašek, já se zdržela na poště. Okamžitě zase volal a pro změnu nebylo rozumět jemu. Měl astmatický i hysterický záchvat zároveň.
No, pakovaly jsme se obě. Vysavač za patnáct litrů šel okamžitě do popelnice. Jakmile Vašek vychladl, chtěl abychom se vrátily, ale mezi námi toho špatnýho bylo víc, nejen ta posraná podlaha. Nechěla jsem a dala výpověď. Od jisté smrti hladem mě zachránila Eva, nabídla mi práci provozní ve své kavárně kousek od Vltavy. A tady je teprv ten správný hukot a těch pěkných chlapů, co sem chodí...
