Proč píšu..?

Protože mě to baví. Začala jsem si psát pro sebe na základce, kupodivu jsem nejdříve zkusila poezii, ovšem moc daleko jsem se nedostala.

Veselá jiskřička

Už není smutná jiskřička

jak ten ptáček jiřička.

Už má rodiče ve straně

pionýrský šátek dostane.

Raději jsem psala takové krátké texty, ve kterých jsem pomlouvala svoji rodinu, a protože jsem byla nástěnkářka, své výtvory jsem tam občas drze plácla. Na střední jsem nepravidelně přispívala do školního časopisu. Když se podívám zpět, nikam jsem se za ty roky neposunula. Pořád mám problémy s čárkami a slovosledem.

Mezi střední a dalším psaním uplynulo přes dvacet let. A najednou nějaký přetlak nebo co. Nebo spíš výzva, hecla jsem se, že mi otisknou článek ve Story v rubrice Napsáno životem, povedly se dva a zase roky nic. Pak jsem potřebovala sdělit ségře, která bydlí přes dvacet let na Kanárech, všechno co jsem nestihla po telefonu a ona mě v psaní vždycky podporovala. Nehorázně mě chválí.Taky se přiblížila padesátka, to je fakt takový hnusný zlom v životě ženy a psaní blogu se stalo terapií, takovým blázincovým deníčkem, až tam jednou skončím, budu v mít v psaní pěkný náskok.

Maturiťák s puberťákem (vlastním)

Úplně nejlepší je koupit si společenské šaty v Orsay a pak v nich vyrazit na maturitní ples Druhorozeného do Lucerny. Při první návštěvě toalety jsem potkala stejné. Navzájem jsme si s majitelkou pogratulovaly k dobrému vkusu. Dáma mi ještě se smíchem řekla, že jsem už třetí. Tak proto za mnou furt běhali studenti a volali, paní profesorko. Když jsem si v noci odličovala třpytky z obličeje, a pak ještě ráno ty, co mi spadaly z vlasů, už mi můj vkus tak dobrý nepřipadal.

Poslední společenská akce této zimy. Dole u parketu jsme potkala synovu třídní. Moc vám to sluší. Ó, vám taky. Na otázku jestli to moje pako vůbec k maturitě pustí, mi s úsměvem řekla, ať si nekazím pěkný večer. Tak teda nevím, protože za ty prachy, co jsem do akce vložila, by mu mohla dát alespoň šanci. To bylo sako, kalhoty, košile, kravata, ponožky, boty, pásek a lístky na ples. Pro oblečení nás předobrá, skvělá a obětavá Kristina (doufám, že to čte) vzala do outletu do Tuchoměřic. Chlapeček ještě nespokojeně huhlal, že musí v sobotu tak brzo vstávat. Zabít, rozčtvrtit, zahrabat.

Naštěstí byla u Blažka velmi zdatná prodavačka a vybírání oblečení bylo vážně fajn. Synek byl v obleku okouzlen svojí vlastní krásou a rozeslal fotky na všechny strany. Podobně to probíhalo i u Baťi. Nazul botku, vyfotil a čekalo se na schválení shůry. Stačily dvě pochvaly z jeho fanklubu, ještěže ty holčiny mají mobily furt v ruce. Stará zpocená matka mohla jít konečně ke kase zaplatit.

Nakonec musím objektivně napsat, že ples byl moc hezký, seděli jsme v lóži hned u parketu, stužkování probíhalo přímo před námi. Bohužel babička Hela byla nemocná, a to se tak těšila. Přišla moje máma, Ex a Prvorozený s Vendulkou. Hadí žena byla až nechutná ve svých neuvěřitelných pózách, předtančení na Straussovy valčíky bylo nádherný a jako pecka na závěr famózní vystoupení třídy Druhorozeného. Jasně je to moje dítě, ale efektní svlečení černých košil bylo vážně sexy, celý sál řval nadšením. A jeho kámoš Marek pochopil kouzlo zdrávky, protože tolik krásných holek pohromadě ještě neviděl.

P.S. Pokud bych se v době maturit odmlčela, přečtete si o mně zřejmě v Blesku. Zabila, rozčtvrtila, zahrabala.

Mejdan, správně párty

Ségřina spolužačka ze střední nás všechny pozvala na mejdan rodiče + děti do obrovského bytu v Holešovicích, který si její brácha vyrobil koupí několika bytů v pátém patře. To zas byla zátěžová zkouška, ale zvládla jsem ji, protože menší byt než já, má jenom Patočka, takže logicky všichni ostatní mají byty větší. I ten můj asociální Druhorozený šel, ale během večera napsal kámošovi sms. Hraju flašku se sestřenicí, ošklivou holkou, hezkou holkou, Argentinkou, sestřenicí a gayem. Marek jenom soustrastně odepsal Kdes to našel bože. Jakou dostal odpověď jsem už nezjišťovala.

Mně se tam moc líbilo, dívala jsem se okouzleně na naše děti, jak spolu mluví anglicky, ta jedna holčina, která anglicky moc neuměla, mluvila s Argentinkou a neteřinkama perfektní španělštinou. Argentinka byla nádherná, vysoká, kudrnatá. Do deseti minut po příchodu s ní synek seděl na sedačce a ve velmi těsné blízkosti si něco ukazovali v mobilech. Jak jinak taky. Takovéhle separé se nelíbilo ostatním, tak je zase rychle rozebrali.

Odcházela jsem první, už nemám takový tah, a taky došly bubliny a snědla jsem všechen roast beef. Stíhala jsem poslední metro. Druhorozený moc nepije, většina alkoholu mu nechutná, ségřiny holky nepijí vůbec, ale stejně jsem ráno byla neklidná, že není doma. Dorazil až v poledne, dospával. Následovala kontrolní otázka, jestli někoho přefikl nebo někdo jeho. Ne. A kdo byl nejvíc v pohodě? Tomáš. A to mě potěšilo, jsem ráda, že na rozdíl ode mě nemá předsudky, protože Tomášovy černě nalakované nehty mě děsně iritovaly.

Co bylo v prosinci

Úspěšně jsem zorganizovala mikulášskou nadílku pro děti a vnoučata kolegů. Tý jo, čtrnáct parchantů, ukazuju šéfovi soupisku. Filip se zamračil. Jak to můžeš takhle hnusně říct. Dobře, tak třináct parchantů a Klárinka. Asi nemusím psát, že Klárka je jeho dcera. Byl to opravdu povedený mejdan, nejmladší holčička byla šestinedělní. Vysoký Mikuláš, úžasný čert, ale Anděla byla novicka a trochu natvrdlá. Budu jí muset pomáhat s dárky, blesklo mi hlavou.

Zůstala jsem úplně vzadu ve tmě, ale Anděla se vyprsila dopředu s prázdným košíkem a přiblble se culila, aspoň tak si ji představuju. První chlapeček dořekl básničku. Tsss, Andělo, tsss. Konečně se podívala do košíku a docvaklo jí to. A vína jsem zase měla málo, protože mi vedení víc lahví nedovolilo. Svářela jsem bílé s hruškou a skořicí a hostům podomácku lila do hrnků každý pes jiný katastr. Hned bylo pryč. Tak nemusíme na Mikuláše chlastat, oponoval Filip. Nemusíme, ale bylo by to hezký.

Přifrčela z Kanárů ségra s holkama a mužem. Neteřinky jsem neviděla skoro dvanáct let, přiletěly o den dříve, vyzvedávala jsem je s mámou na letišti a měla strach, že je nepoznám. Zbytečně. Dvě holčičky jak si je pamatuju, jen v dospělém provedení. Dojetí největší. Ségra byla v Praze na Vánoce po dvaceti pěti letech, většinou jezdí na jaře a sama nebo s mužem. Samozřejmě sníh žádný, naštěstí, protože Megan přijela z univerzity v Madridu v plátěnkách, ale kabáty měla dva. Bylo to krásný shledání, ale náročný.

Každý chtěl jít někam jinam, vidět něco jinýho. Kanárský byli jak siamský čtyřčata, zaboha se nechtěli rozdělit. Sara chtěla do Armyshopu, ségra do Národního muzea, tam nechtěla Megan, protože je veganka a tam jsou vypreparovaný zvířata. Veganka? Jak se jí to v naší tatarákový rodině proboha mohlo stát. Robi byl osmkrát v Bauhausu, ten na ostrově nemají. A příště snad stihneme bowling, veganskou restauraci a nějaké nezávadné muzeum.

Falešný čaj..?!

Jsem velmi konzervativní, proto nikoho nepřekvapí, že kupuju stále stejný čaj už několik let. Žlutý Lipton. Když byl nakupovat v našem Globusu Druhorozený, všimla jsem si, že se mi konvici louhuje jiný pytlík. Nebyla jsem líná podívat se do špajzu na origoš krabici. Žlutý Lipton, v pořádku, ale čaj mi nechutnal. Možná citron bez chuti, i ten třtinový cukr nějak málo sladí. Pak jsem byla nakupovat já a pytlíky byly zase takový divný, dokonce s různými nápisy.

Tak jsem se naštvala a koupila čaj v Bille. V krabičce byly pytlíky Lipton. Tak zřejmě ne v Globusu, ale v Bille je svět ještě v pořádku.

P.S. Upraveno a zasláno ČOI a Liptonům.

P.S. Vyjádření od Liptonů 10.1.:

V současnosti čaj Lipton Yellow Label, který dodáváme na trh v České a Slovenské republice, prochází změnou designu obalu a čajových štítků. Vzkazy na čajových štítcích slouží pouze k marketingové komunikaci značky. Chtěli bychom Vás však ubezpečit, že komunikace této designové změny a jejího významu bude co nejdříve umístěna na webové stránky značky Lipton. Zároveň potvrzujeme, že kvalita čaje Lipton je stále na vysoké úrovni.