Pořád jsem hrozně unavená a nemyslím si, že je to jarní únava. Stáří to bude. Z práce jezdím úplně vyřízená a s vymetenou hlavou. Jsem ráda, že od metra trefím domů. Děsím se chvíle, kdy budu muset zavolat synkovi, aby si pro mě k výstupu přišel a odvedl mě. Budu si ovšem pamatovat jeho jméno? Měla bych si kluky do mobilu uložit jako Dítě 1 a Dítě 2. Mámu si snad pamatovat budu, v nejhorším zavolám jí. Ona je v daleko lepší kondici než já. A prý nemám mít náladu napíču, když poslouchám Hegerovou, konstatovalo Dítě 2. Myslím, že ona za moji rozladu určitě nemůže.
Druhorozený opustil bezpečí svého pokoje. Vydal své mladé tělo všanc koronaviru, aby mohl být s Lucinkou. Odvázal se natolik, že s ní jel domů, kde byl představen matce Lucce st. a bráchovi. Vrátil se velmi spokojený, dostal večeři. Tu má obvykle jen, když si ji vyrobí sám. Co jsi to za matku?! vykřikuje dotčeně. Ta tvoje, broučku. Všichni se mě ptají, kdy bude maturovat. Nevím, a když se zeptám, odpověď si stejně nepamatuju, takže si tady hned píšu ZÍTRA.