Láska je kurva

Každýho sundá (Krucipüsk). Tři měsíce od poslední schůzky s Mladým chlapcem. Jsem smutná a pořád na něj myslím. Připadám si jak madame de Tourvel. Párkrát jsem mu chtěla napsat, ale pak si vzpomenu na čínský hliníkový ruční lis na citrusy. Radši si obě ruce ukousnu v zápěstí. Měla bych si lis někde vystavit, aby mě to smutnění konečně přešlo. 

Pokaždý když vidím sousedku, všetečně se zeptá, jestli se ozval. Hmm, pokývá soustrastně hlavou. Ten už má jinou. Mladou. Utěší mě. Když při psaní zpráv napíšu první písmeno jeho jména, hned mi tam celé naskočí. Jemu se určitě děje totéž. Vím, že na mě taky myslí. Pan Úžasný by mohl vyprávět, ten mi píše doteď. 

Moje škatulka se mnou nemluví. Obě jsme věděly, že když na něj zatlačím ohledně telefonování s manželkou, bude problém, ale jsem paličatá Býčice. A došla mi trpělivost, nejsem žádná nafukovací panna. Byla jsem teda překvapená, jak rázně scházení ukončil, čekala jsem nějakou snahu o kompromis. Zkoušela jsem Mladého chlapce nahradit Patočkou, ale škatulka není blbá, hned poznala, koho mám pod peřinou. Rozhodla jsem se pro celibát. Jenže Naděnka už mi naznačila, že pro všechny v práci by bylo moc fajn, kdybych si někde vrzla. 

Foto: VendyW

O konturce

Když se naše recepční chystala na svatbu, našla si na Facebooku vizážistku. Po omalování vypadala jako laciná štětka. Oslovila další a tentokrát vypadala fantasticky. A nejen na svatbě, i pak se řídila jejími radami a úplně prokoukla. Pro jistotu jsem si na vizážistku vzala kontakt, co kdyby. Kdyby nastalo s Mladým chlapcem V poslední době dost sjíždím Instagram a ty dobře nanesený šminky vám uberou klidně i dvacet let.Bez problémů jsem se s Marikou domluvila, že přijede ke mně domů a v klidu probereme moje představy. 

Přifrčela hodně nalíčená samice a s razancí pojišťovačky se do mě pustila. Zastupovala značku Mary Kay a hned mě začala těmito produkty odličovat a následně líčit. Všechny fantastický, účinný a nejlepší na světě, říkala. Už po prvním mě začal pálit obličej, ale jsem nepoučitelná a něco málo dekorativní kosmetiky jsem nakonec objednala, ale do žádné malířské akademie se pouštět nebudu. A ještě moc hezkou rtěnku jsem si vybrala, ale jak mám nevýrazné rty, potřebuju k ní ještě konturovací tužku. Marika odpovídající odstín neměla, ale prý bude mít. 

Při předání zakoupené kosmetiky ještě konturku neměla. Byla jsem docela našťouchnutá, především na sebe, protože zhruba před dvaceti lety jsem si slíbila, že si už nikdy rtěnku bez tužky nekoupím. Za dalších čtrnáct dní mi ji Marika přivezla do práce. Vůbec k rtěnce neseděla. Poslala jsem Marice fotku hřbetu ruky s čárou růžovou rtěnkou a fialovou konturkou. Odepsala, že na puse bude vypadat jinak. Ano, ale pořád fialově. Úplně mě odbourala. 

Za dalších čtrnáct dní si ji vzala zpět a slíbila, že mi nějakou koupí sama v Douglas. Za pár dnů mi hrdě oznámila, že pro mě má tužku za jedenáct stovek. Nevím, jak přišla na to, že jsem bohatá, asi že jsem jí nalila do kávy Bailey's. Dobře mi tak. Dalších čtrnáct dní se neozvala, proto jsem vlítla do DM drogerie a za čtyřicet korun si koupila krásnou růžovou konturku přesně ladící ke rtěnce, teď mi zase chybí Mladý chlapec.

Botanická zahrada II

Ve stínu květů

poutník spal.

A jeho sen se

písni podobal...              

                                      Bašó (1644-1694)

Se Zuzanou a Danou jsme si vybraly jednu opravdu velmi větrnou sobotu. Tak větrnou, že i návštěvníků v zahradě bylo málo. Když jsem vyrážela z domu, bylo nádherně, takže jsem zase byla málo oblečená a celý den mi byla hrozná zima. Cílem byla výstava Tropické květy. Ve skleníku souběžně probíhá výstava sochařky Veroniky Richterové, která vyrábí plastiky z použitých PET lahví. Umělohmotné exotické květiny nebo různí živočichové. Z použitých plastových lahví by zase měly být lahve nebo nějaký termoizolační materiál. I umělecké výtvory ze šrotu jsou pro mě pořád šrot, nemůžu si pomoct. Krokodýl ze zelených PET flašek v jezírku mi fakt připadal nepatřičný. O labuti z kanystru se psát ani nedá. Hrůza hrůz.

Venku lány rozkvetlých narcisů a tulipánů, a vůbec spoustu toho kvetlo, ale já si definitivně ujasnila, že nejvíc se mi líbí pořádné zelené roští. Opět jsem se rozplývala v japonské zahradě, jen ty bonsaje byly ještě někde zazimované. Přijdeme určitě brzy znovu. Prošly jsme i pavilon, kde se prodávaly exotické rostliny, koupila jsem si krásné malé roštíčko a zbytek dne ho tahala v batohu, protože pak jsme se ještě podívaly do parku u Trojského zámku. Dana fotila jak divá, já si vyvztekala kávu v takové útulné kavárničce, nejdřív mi ji holky zamázly, ale v kavárně u zámku bylo narváno, tak jsme se vrátily. Potom přes novou lávku do Stromovky. Dvě fotky jsem si půjčila opět od Dany.

Sophora Little baby