neděle 22. ledna 2023

Mýcení, Divadlo Na zábradlí (2023)

Moje první návštěva Divadla Na zábradlí. Příjemná kavárna, ale neměli Bailey's. Špatné znamení? Po představení jsme si s Dášou řekly, že jsme už staré a konzervativní, protože bychom o přestávce odešly, kdyby nějaká teda byla. A přitom Cena Josefa Balvína, Cena divadelní kritiky a Cena divadelních novin. Asi ceny udělují mladí. Diváci v hledišti tleskali hodně, já jen párkrát plácla do dlaní. 

Malý pokojíček napěchovaný obrazy a hosty se stává dusivě sevřeným dějištěm umělecké večeře, s jejímž začátkem se stále čeká na herce Národního divadla. Ze slavnostního setkání se stane hluboká, ironická i jízlivě zábavná sonda do života lepší společnosti. Uvádí na webkách divadlo.

Mně nepřipadá vtipné přicházet na scénu oknem místo dveří a nadsázku v tom taky nevidím žádnou. Nemusím vidět nahý mužský zadek, jakkoli byl pěkný. Hra začíná nadvakrát a i končí úplně stejnými replikami. Propadla jsem panice, že sedím v Nonstop kině Hvězda. Byla jsem zvědavá na Janu Plodkovou, které mě přesvědčila, že je úžasná vždycky. Moc se mi líbila Babora Bočková a sympatickou postavu hrál i Jakub Žáček. 

P.S. Omlouvám se všem čtenářkám a čtenářům, komentáře před zveřejněním musím schválit, i ty svoje.

P.S. Bloudičko, dva z pěti.


Zdroj: Divadlo Na zábradlí
 


pondělí 16. ledna 2023

Hezké pondělí

Když jsem nastoupila do téhle práce, nebyl kolektiv nijak skvělý. V bývalé firmě jsme se víc kamarádili a občas si něco dobrého upekli. Tady ne. Jednou přišla Adéla s krabičkou, kam se vešla určitě půlka plechu. Jé, ty jsi pekla, co to je?, radostně jsem vykřikla. Bublanina, řekla suše a celou ji během pracovní doby sežrala. Však taky vážila skoro sto kilo. 

Situace se změnila po nástupu Jany. Prvním přátelským počinem byla vynikající celerová pomazánka, ke které koupila světlé i celozrnné pečivo. Já se přidala s nějakou bábovkou, Kačka manažerka pak udělala skvostné hraběnčiny řezy. A pečení se rázem stalo takovým příjemným pondělním bonusem, nebo samozřejmě bonusem pro jiný den v týdnu.

Jana vydržela v tom našem blázinci rok. Pořád po ní pláču. Naštěstí další i kolegyně, které nastoupily později, se do pečení zapojily. A nejen holky, i Kuba občas upeče! A z vedlejší kanceláře k nám chodí jak do cukrárny.

Kačka P. nás před Vánoci překvapila skvělými slanými sýrovými tyčinkami z receptu po babičce. Mezi cukrovím se po nich úplně zaprášilo. Všechny jsme si recept opsaly, já pekla už třikrát. Kačka recepční zahájila nový rok buchtami, měla povidlové a tvarohové. Táňa přinesla mrkvové šátečky. U náš žádné povánoční hubnutí nehrozí.

Já upekla každému bábovku

Naďa vyrábí umělecká díla

Šátečky od Táni, nebyla jsem dost rychlá s focením



AKTUALIZACE 5.2.2023

Nechtěla jsem být jedovatá, když jsem tady zmínila, že holčiny z ASM k nám chodí jak do cukrárny. Vážně to nebyla výtka, spíš chlubení. Po přečtení se hecly úplně neuvěřitelně.

Nejdříve brzy ráno na stole přistály takové tmavé nadýchané dortíčky (?) promáznuté marmeládou. Ty upekla Romča, nechtěla jsem věřit, že takovou dobrotu utrhla od pusinek těm svým dvěma malým loupežníčkům. Snědla jsem sama téměř všechny, na fotodokumentaci jsem zapomněla.

Ve stejný den přinesla Danuška s Markétkou ještě limetkový cheesecake a biskupský chlebíček. Pekly spolu u Danušky doma, a protože jsem už byla dostatečně nacpaná a Naďa mě pobídla k focení, mám fotku ještě před krájením. Sice takovou halabala, ale mám. Oboje bylo vynikající.




AKTUALIZACE 21.2.2023

Vůbec nestíhám a už se tady ani nechci pořád omlouvat. Kačka manažerka se také přidala a přinesla svoje skvostné hraběnčiny řezy. Fotku zase nemám, já mám v práci fakt hodně práce. Taky je fakt, že řezy teda nejsou moc fotogenické. Kačka si své dílo také nevyfotila, tak do třetice to snad klapne.

Adélka jezdí z auditu odpoledne v takovou blbou hodinu, kdy je všude velký blázinec. Tentokrát jsem fotit chtěla, protože její zákusek (?) vypadal velmi přitažlivě. Šneci z kynutého těsta s jablky. Asi nemá cenu popisovat, předkládám podrápanou formu s posledním kouskem. HOLKY UŽ NEPEČTE, JSEM TLUSTÁ!






středa 4. ledna 2023

Ruce nenechavý

Potřebovala jsem poslat brambory do naší laboratoře v Itálii. Kouknu do programu, minimální množství vzorku pro danou analýzu je 100 gramů. Fajn, to bude stačit jedna brambora. A protože naše recepční, která má na starosti příjem a zasílání vzorků, nebyla v práci, měla dovolenou, nebo byla nemocná, nebo měla nemocnou holčičku, nebo byla prostě někde v prachu, jak často bývá, a já jsem její zástup, musela jsem si bramboru poslat sama.

 A protože jsem moc pospíchala a nenašla nikde malou krabičku, kde bych své bramboře ustlala, jednoduše jsem ji s objednávkou šoupla do bublinkový obálky a poslala do Cunea. Za dva dny poslalo DHL fotku rozříznutý obálky s tím, že obsah zásilky se ztratil. Kačka už byla zpátky a hned začala zjišťovat, kdo a co cenného posílal do Itálie. To byla moje brambora, povídám.  Nene, vyprskla Kačka a smích ji úplně zlomil v pase. Naštěstí jsem taková lakomá Barka, skočila jsem do chlaďáku a vyšpulila bramboru další, ale mohla jsem se vzteky přeskočit, protože zákazník bude zbytečně dlouho čekat na výsledky rozboru. Kačka odeslala v krabičce.

Co si ten nenechavý hajzl myslel, že v obálce bude? Fabergého vejce? Jak asi čuměl, když z bublinkový obálky vytáhl BRAMBORU. Chtěla bych ho vidět!

Výlet do Špindlerova mlýna