sobota 18. července 2020

Vajíčko

Stěžovala jsem si Druhorozenému, že mám nějaké polámané karafiátky za oknem. Vždycky uprostřed truhlíku. Ne, že by ho to nějak zajímalo, ale komu se svěřit, že. Odvětil, že to bude od ptáků. Co by čamráci hledali v truhlíku? Pak jsem přišla domů z práce a vážně tam seděla straka. Drze na mě čuměla a odletěla až, když jsem naštvaně klepla na okna. Asi nějaká voyerka nebo se jí líbilo moje růžičkové povlečení. Večer jsem zahradničila a zalila bez problémů.

Druhý den jsem uprostřed karafiátků našla vajíčko. Koukal mu jenom vršek a vypadalo neporušeně. Chvilku mi trvalo než jsem pochopila, co to vůbec je. Štítivě jsem od okna odskočila a letěla pro syna. Teda jen do vedlejší místnosti. Vajíčkóóó, mám tam vajíčkóóó. Fůj. Pojď ho vyndat. Ani nechci vědět, co si o mně myslel, kromě toho, že moc piju.
Bylo vážně celý, bílý. Tam bude mrtvej pták, tam bude mrtvej pták, pokračovala jsem úplně hystericky. To straky dělaj, že kradou kosákům vajíčka. V rozrušení jsem poskakovala a mávala rukama.

Vajíčko bylo velké skoro jako slepičí, jen kulatější. Synek mě chlácholivě pohladil po rameni, kosy a vrabce okamžitě vyloučil, je moc velký. Chtěla jsem, aby ho vyhodil, ale pak se dostavila taková ta sadistická, téměř pudová zvědavost a moc jsem chtěla vědět, co je uvnitř. Vzala jsem si neurol, aperol a čokoládu. Byla jsem připravená. Po rozbití jen žloutek a bílek. Ani nevím, jestli jsem cítila úlevu nebo zklamání.


Vajíčko jsem v hysterii nevyfotila, tak jen ilustrační foto

Ale letos jsem nezaváhala (15.7.2022)




středa 8. července 2020

Výlet do Nižboru

Miluju Nižbor. Od neděle. Tentokrát se Zuzana opravdu vytáhla. Jely jsme rychlíkem do Berouna, měl sice zpoždění a na vlak do Nižboru jsme musely BĚŽET, ale milá paní průvodčí říkala, že oni na nás čekali. Vystoupily jsme stanici za Nižborem v Žloukovicích, to je krásný vidlákov, odtud lesními cestami zpátky do Nižboru. Zámek jsme si prohlédly jen zvenku, na prohlídku se nám vůbec nechtělo, jen jsme se pokochaly romantickým výhledem na Berounku. Sešly jsme dolů, pak přes most na oběd do hotelu Praha. Vynikající debrecínský guláš a Birel Pomelo & grep. Bylo horko, no.

Pak zase zpátky přes most, vyvalit se na louku u řeky. Berounka byla oproti Vltavě krásně teplá, poprvé jsem letos plavala. A spálila si zase záda, Zuzana je černá jako cigoška, ta je v pohodě. Odtud už rovnou na nádraží se zastávkou ve vyhlášené Zastávce herce Tomáše Hanáka. Škoda, že tak nerada fotím, chyběla mi VendyW (odkaz se bojím dát). Tady jsme si daly dortík. Luxusní záležitost ve všech směrech.

Před pár lety chátrající dřevěný železniční sklad z roku 1876. Tomáš Hanák se jej rozhodl zachránit a proměnit v nádražní hospodu. Po moři administrativních bitev, tekoucích nervů, s pomocí studia Break Point, vznikl objekt, nabízející posezení nejen v původních vagonových kupé v lokále, ale i na náklad. rampách, v salonku starého vagonu či na prosluněném perónu. Můžete obdivovat panorama protějšího zámku, anebo ostře sledovat vlaky od/do Berouna. (zdroj Zastávka Nižbor)

Celkem 12 kilometrů.


Sem jsme se drze posadily

čtvrtek 2. července 2020

Puberťák (vlastní) odmaturoval

Propadlík si dlouho myslel, že má maturitu v kapse, že dostane kvůli karanténě maturitní vysvědčení na průměr známek. Maturita formalita, vykřikoval namachrovaně. Samozřejmě do tý doby, než vláda rozhodla, že maturity budou! To je nezákonný, ryčel teď nespokojeně. Argumentoval statistikama ostatních evropských zemí, které maturity zrušily. Slovensko, Belgie a Albánie byly rázem země zaslíbené. Věděl naprosto přesně, kolik kde bylo nakažených, kolik lidí na koronavirus zemřelo, věděl procenta k počtu obyvatel dané země a srovnával s naší republikou. Citoval zákon s lhůtou daných dní, které musí uplynout mezi písemnými a ústními zkouškami. Nic mu to nebylo platný.

Didakťák z angličtiny měl za jedna, ale češtinu jsem měla výrazně lepší já. Nebyla jsem líná ho zkusit. Opět jsem si potvrdila, že jsem se od své maturity nikam neposunula. Stále neumím psát čárky, o všechny body jsem v úloze přišla. Praktickou zkoušku zvládl taky v pohodě, ovšem z ústních byl vyloženě posraný, když jsem se pošklebovala Maturita formalita, neměl mě rád. A jestli maturitu udělá, pořádně se opije, tvrdil. To jsem zase měla strach, aby se mu něco nestalo a připomínala tragédii, kdy zhulákaný maturant spadl v zoo do výběhu tygrů. Druhorozený mě uklidnil, že by lezl leda k surikatám, protože on je surikatí král. Aspoň že tak.

Noc před ústními vůbec nespal, byla jsem zuřivá, a to jsem všem tvrdila, že maturita je jeho problém a mě už dávno nezajímá. Celý den jsem byla nervózní a v práci jsem si přiskřípla prst šuplíkem, ale opravdu fest. Měla jsem fialové gumové rukavice a vůbec mi neseplo, že to není prst nějakýho Marťana, ale můj vlastní. Au. Druhorozený celý šťastný odpoledne zavolal, ptala jsem se, co bylo nejhorší. Nejhorší bylo, jaks na mě ráno řvala!

Zazvonil zvonec