Za poslední měsíc jsem úplně sama snědla čtyři biskupské beránky a vypila čtyři lahve Baileys'. Jedna byla litrová. Při této frekvenci si nákupní seznam ani dělat nemusím, to si pamatuju. I čokoládu Ritter Sport s celými mandlemi beru automaticky při každém nákupu. A pak, když jednou nákupní seznam poctivě sesmolím, stejně se nemůžu dopočítat. Od začátku karantény se mi poprvé podařilo objednat nákup v Rohlíku. Předtím buď nebylo zboží nebo řidiči.
Nákup přebíral Druhorozený a pak mi zoufale volal do práce, kolik že jsem objednávala minerálek, že dokulil nákup domů a je zpocený jako prase. No, dva balíky jsem objednala, víc ani nejde. Aha, tak jich tu máš dvanáct, to je 72 lahví, to nemyslíš vážně, Míšo! A řidič se mi posmíval, že čekáme válku! Existence dodacího listu se správným počtem zůstala synkovi utajena, byl někde pod kuřetem. Balíky vod synek nechal hned u dveří, protože v našem pidi bytě je opravdu nebylo kam dát. Řidič mi řekl, že složil, co mu naložili.
Na zákaznické lince mě přepojili na manažerku na home office, měla minimálně tři děti. Povyprávěla jsem jí, jak byl řidič na syna nepříjemný, Druhorozený pak zhvízdal mě a já se domů cedila malou škvírou, protože ty dveře vážně víc otevřít nešly. Ona zkontrolovala můj nákupní seznam a krásně zvonivě se rozesmála, až jsem měla radost, že jsem ji tak pobavila. Uznala, že chyba byla na jejich straně, že si minerálky mám nechat a platit je nebudu, oni z hygienických důvodů nesmí brát zboží zpět. Škoda že se nespletli s colou nebo párečky. Obratem jsem zavolala Prvorozenému, spřátelené matce, bývalému muži a půlku rozdala.
