neděle 25. června 2023

O sexu

Nejdříve se zdálo, že návaly úplně přestaly, aby se vrátily v nečekané chvíli s daleko větší intenzitou. Mám nával snad každých patnáct minut, při práci na počítači se mi mlží brýle. A k tomu mám strašnou chuť na sex. Chtíč jsem přisoudila těsným džínům, zase jsem přibrala, a brazilským kalhotkám. Který ďábel mi našeptal koupit si tohle blbý prádlo, co se zařezává, kam to jde. Vyhodila jsem šestery krajkové kalhotky a koupila nudné hladké o číslo větší. Poprvé v životě velikost M. Úleva žádná, stále rujná medvědice. Hormonální veletoč jsem maličko podcenila. Stěžovala jsem si svému gynekologovi a žádala o pomoc v rámci jeho pravomocí. Moc se smál, ale pomoci mi prý není a po hormonální substituci mě bolí křečové žíly. Ale prý nejsem jediná přechodová nymfomanka, řekl povzbudivě.

Novou postel mi sešrouboval Patočka, ale zatěžkávací zkouškou ji podrobil Mladý chlapec. Nevím, proč se mi při té příležitosti vybavil přejezd tanků přes Most Klementa Gottwalda. Před patnácti lety jsme se čtyři měsíce scházeli, po skončení jsem se dávala rok dohromady. Byla jsem zblblá jako můra, která vlítne do plamene svíčky. Poprvé nevěrná. Potkali jsme se na dovolené v jižních Čechách, kde jsme oba byli s rodinami. Syn našeho známého, Káča natěšeně říkala, že přijede. Když jsem ho poprvé zdálky uviděla, pohrdlivě jsem si pomyslela, takovej pořízek ramenatej, blbě oblečenej. Šla jsem se představit a jak jsem na ty hlasy, já na zadek chlapům nekoukám, už mě zaujal. Večer jsme všichni seděli venku, popíjeli a povídali si. Něco jsem vyprávěla, asi jsem mlela už dlouho a on chtěl taky prostor, tak mě chytil za zápěstí. V tu chvíli jsem byla ztracená. On si samozřejmě nic nepamatuje, respektive pamatuje si něco úplně jiného. Upřímně musím napsat, že tenkrát jsem první impuls dala já. Stydím se, je mladší o devět let, ale nemůžu si pomoct. 

Teď to bylo tak napůl, řešila jsem s ním rozbitou myčku, vyměnili jsme si pár vtipných zpráv, já podle rady koupila novou a bylo mi líto, že ho neuvidím. Klopotně jsme si domlouvali schůzku a když konečně mohl, nepřející pračka mě nepustila. Čekala jsem v koupelně na ždímání a z dlouhé chvíle si u zrcadla počítala vrásky, dostala jsem se lehce přes padesát a koupelna byla najednou plná vody. Přijel tedy ke mně a dal si ovocný čaj. Bože, nikdo v naší rodině nepije ovocný čaj. V podstatě už byl na odchodu, pak střih a byli jsme v posteli. Vůbec to nechápu. (S Patočkou jsem randila tři roky, abych si pak potvrdila, že je nudný i v posteli.) Myslím, že jsme byli překvapení oba. Mnou. Takový výbuch vášně, lásky, něžnosti nebo co to bylo, nikdo nečekal. Paměť těla? Chlapci se z toho blbnutí udělal opar. 

Ať je vám šestnáct nebo šedesát je to furt stejný. Těším se na něj jak malá holka, úplně se klepu. Nejlepší sex v životě, a to jsem se tomuto koníčku dost věnovala. Píše mi krásný nemravný zprávy, musím je včas před smrtí smazat. Říká mi spoustu lichotek. Ano, nenabídl žádný vztah, jen vytržení ze všedních dnů. Zatím mi to stačí.

neděle 18. června 2023

Best Team

Tenhle týden jsem měla službu na sýry. Sýry a posílání výsledkových protokolů jsou nejhorší. Na ostatní služby, jako je třeba zvedání telefonů a úklid vozíků, se kašle a dělá to, kdo má zrovna čas nebo náladu. Sýry jsou velká zakázka a trvá celkem dlouho, než se všechny objednávky stáhnou z programu a vytisknou, připraví štítky a musí se odnést pracák na mibi. Zapomněla jsem jenom jednou. Posílání protokolů je ještě větší voser. Když se vám konečně podaří odeslat pár protokolů, okamžitě následují maily od rozhořčených zákazníků proč není protokol v angličtině, když je v objednávce zaškrtnutý, proč nemá výsledky salmonelly ale listerie, kterou nechtěl (sorry jako), je ta máta teda v pořádku, vůbec těm hodnotám pesticidů nerozumím. Všechno vyřešit je vážně na palici.

Mlékárna chce expresní analýzy, ale máme nemocné dva řidiče, dostáváme vzorky až po obědě, mikračka na nás hrozně tlačí. Co tlačí, vyloženě nás šikanují. Pracujeme ve dvou, musíme si pomáhat, jinak to nejde zvládnout. Ve středu se ke mně přidala Naděnka. Co se scházím s Mladým chlapcem, mám v hlavně úplně vymeteno. Silnější výraz by byl příhodnější, ale napsaný se zdá velmi vulgární. Třídily jsme svorně sýry, lepily štítky a fotily. U toho si povídaly o koníkovi, na kterém Naďa jezdí. Atmosféra okolo byla příšerná, protože Táňa nevědomky podepsala novou smlouvu se starou mzdou a vypadalo to, že se sebere a odejde pryč. Navěky.

Najednou jsem zjistila, že mám ty zasr sýry špatně naštítkovaný, na strouhaných jsem měla štítky na plátky a naopak. Rychle jsem je vytahala ze škopku, přelepila a přefotila. Hlavně že na štítku ten název mám napsaný. Průser jako prase, kdybych si nevšimla a předala na mibi. A jak mám vymeteno, smála jsem se jako blázen. I Naďa se začala smát, protože mozzarelly měla taky blbě. Taková dvojchyba se ještě nikomu nepovedla. Druhý den mi Naďa řekla, že nám koupila čaj. Speciální čaj pro nás dvě.




V pátek mi pomáhala Táňa, podařilo se jí vybojovat zvýšení mzdy, zůstala. Sýry proběhly v pohodě, ale odpoledne jsem se zamotala u jedné zakázky, bylo už hodně hodin a mikračka čekala na vzorky, já nebyla schopná stáhnout objednávky z programu, furt mi tam naskakovaly nějaký starý. Rolovala jsem myší nahoru a dolů, čuměla na čísla objednávek, až se mi udělalo špatně a málem jsem si nazvracela do klávesnice. Naďa mi pomohla s jednou objednávkou, sama měla práce nad hlavu, ale já nebyla schopná pochopit, kde dělám chybu. Když se mi začal lámat hlas pláčem, suše poznamenala, že jsem se už zbláznila a poslala mě s hrnky do kuchyňky, ať nám udělám čaj a dotáhla zakázku za mě. Naděnku mi seslalo nebe za Janu, která tady vydržela jen rok.




úterý 6. června 2023

Výlet do České Třebové

V sobotu jsem v práci, ano, chodím občas i v sobotu, chválila Marcy z mikračky, jaká je frajerka, že sama letěla do Ameriky. Večer jsem si na ni vzpomněla, když jsem nebyla schopná na první dobrou koupit na netu jízdenku do České Třebové. Vendy jsem poslala asi milión otázek přes WhatsApp. Nakonec jsem si fanfarónsky koupila místenku do první třídy vlaku, který vyjížděl z Prahy. Za tu dražší cenu jsem dostala půllitr neperlivé vody a nějaká potetovaná bába mi v půl jedenácté dopoledne nabízela panáka vodky. To už za prachy.

V Třebové na peróně na mě čekala hodná VendyW, zná mě a ví, že zabloudím všude. S mužem mě odvezli k sobě domů do Rybníku, kde žádný rybník není, a protože jsem mazaně přijela v poledne, dali mi oběd. Po grilovaném steaku jsme zase jeli zpět do Třebové, kde byla vernisáž její výstavy fotek v restauraci Eva. Musím se pochlubit, že jsem celou tu dobu k zahájení Vendy podporovala, teda hlavně slovem. Myslím, že se fakt dobře hecla, když do toho šla. Jedna fotka je z naší procházky Prahou. Je skvělý mít vystavené fotky. Kdo to má? Osobně znám jenom ji a Petra, který také na zahájení přijel. Moc bych jí přála, aby výstava měla úspěch a nějaké fotky i prodala.

Nikoho nepřekvapí, že Vendy má nádhernou zahradu, známe ji z fotek na blogu, v reálu je vážně obrovská. Teď mě mrzí, že jsem neudělala nějaké fotky, a nejen zahrady, ale i dvou mainských kocourů, dandíka a pošahaného jezevčíka, který mě okamžitě adoptoval, nehnul se ode mě, musela jsem ho neustále hladit a on mi za to olizoval kotníky nebo zápěstí. V půl desátý večer jsem byla celá ulepená s počínajícím revmatismem. Jezevčík byl násilně odtržen a zahozen do vedlejší místnosti.

Mám slabost pro pampelišky

Z poslaných se mojí sestře nejvíc líbila hlava panenky, ideální na plakát detektivky, poznamenala vtipně


O koberci