Další výlet, který vymyslela Kačka, takže zase Berounsko. Nádherná předjarní neděle. Jen Kačenka zapomněla počítat s převýšením a těch cca 15 kilometrů v tomhle terénu bylo vážně vražedných. Začátek ovšem vypadal skvěle, Hotel u Berounky a polévka na zahrádce. Tím pozitiva skončila. Trasa vedla přes Propadlou vodu, hornický skanzen Solvayovy lomy. Skanzen by spíš ocenili malí kluci, spousta zrezlých strojů, důlní vozíky a skvělé občerstvení. Daly jsme si svařené víno a zabraly poslední volný vozík. Tahle cesta je celkem frekventovaná.
Čtyři šedesátileté kozy lezly po šutrech až na vyhlídku na Svatého Jana pod skalou. Já se svými závratěmi jsem si vyhlídku moc neužila, Dana mi ji vyfotila. Seděla jsem na lavičce a bála se jít ke kraji. Nejhorší byl sestup dolů. Bahnitá cesta, přidržovaly se zábradlí a tipovaly, která si první kecne do toho marastu. Naštěstí žádná. Boty obalené blátem, že nešly skoro zvednout. Od Svatého Jana už byla rovina, ale to pomalé tempo a pozdní hodina nám už neumožnily návštěvu hospody, i když nás paní od Krobiána lákala na kachnu. Přes Hostím zpátky do Srbska.
Na Smíchovském nádraží jsem nemohla sejít schody do metra. Zuzanu bolelo rameno, příště jí musíme nosit batoh a Danu bolela pata, Kačka dělala nezničitelnou hrdinku Kackawoman.
