Výlet do České Lípy

Po několika prodloužených víkendech v Krkonoších, slibovala Bohunka na letošek Krušné hory, pak se do debaty zapojila Kačka, a jelo se do České Lípy, protože když byla s maminkou ubytovaná v hotelu Morris na náměstí, podával se ke snídani sekt. Tentokrát samozřejmě žádný sekt nebyl, ale i tak byl víkend skvělý.

Českou Lípu jsem měla v hlavě uloženou jako malý omšelý město, kde měl bus, kterým jsme kdysi jezdili na chalupu, dvacetiminutovou pauzu. Teď jsem byla překvapená, jak je město malebné a okolní krajina krásná. Kopcovitá a na každým velkým kopci hrad. Byly jsme v kompletní sestavě, 7 bab, dvě auta. Začátek června byl sice deštivý, ale zvládly jsme fůru výletů v takovým tempu, že jsme si večer nepamatovaly, kde jsme byly ráno. 

Měly jsme objednané jen snídaně a hned po jídle jsme startovaly. Využily jsme i hotelové wellness. Tady byl jediný problém, vířivka byla studená a v sauně moc horko (kyselo bylo akorát). Zámek Zákupy, hrady Bezděz a Sloup v Čechách, vesnice Mařenice a Mařeničky, tam jsou kouzelné roubené domy, sklárna Pačinek, Nový Bor, pivovar Cvikov, Máchovo jezero. A Pekelné doly, kde se natáčely pohádky S čerty nejsou žerty a Čertí brko a nějaké další. Vůbec jsem nevěděla, že existují. Největší pískovcové podzemí v Evropě a největší motorkářský klub na světě, říkal pan viceprezident klubu. 

Sólo výstup na Bezděz (ani nevím, komu jsem se namotala do záběru)

Pekelné doly

Sklárna Pačinek (Pačinek jr.)

Pivovar Cvikov, moc dobrý

Broučku

Oslovuji své syny broučku. Aspoň se mi nepletou jména. Můj děda byl z jedenácti dětí, to bych nezvládla. Druhorozeného jsem dlouho oslovovala jménem Prvorozeného. Ségra se mi smála, prý Šimon 1 a Šimon 2, ale měla to podobně. Sara 1 a Sara 2. A moje první tchýně říkala Prvorozenému první měsíc Michalko, druhá tchýně říkala Druhorozenému Filipe, podle kocoura, co měli na chalupě.

Kdysi dávno jsem Prvorozenému volala, Ahoj, broučku...standardně jsem začala a předestřela svoji prosbu. Synek byl někde venku a v mobilu jsem uslyšela velmi hrubý holčičí hlas. Ty vole, matka ti říká broučku, jo?! Tuhle holčinu doma ani představovat nemusíš. řekla jsem mu pak nakvašeně. Ani jsem to neměl v plánu, suše ucedil.

Poté, co se nám v práci rozpadl tým, máme na léto na výpomoc brigádníka. Je to syn našeho nového šéfa. Bude mu jednadvacet a je naprosto skvělý.  Kromě toho, že měří 195 centimetrů a je pěkný, je vážně moc šikovný a milý. Jsem vilná bába, jsem z něho úplně na větvi, ale jak jsem zjistila nejsem sama, je obdivován napříč celou firmou a všemi generacemi žen. A jak jsem permanentně v presu, už jsem ho taky oslovila broučku. Omluvila jsem se, naštěstí mě bere celkem s nadhledem, ale jednou matka, pořád matka. Musím si dávat pozor na pusu. 

 

Paní Bovaryová, Stavovské divadlo (2026)

Sraz byl v restauraci Na čepu, venku skoro čtyřicet stupňů, ta malá plzeň ve mně jenom zasyčela. Myslím, že jsem byla ve Stavovském divadle poprvé. Mile mě překvapilo hlediště pěkně do kopce. Ze základky jsem si pamatovala jenom, že paní Bovaryová a Anna Karenina byly problémový ženy. Nastudování hry je moderní, teda minimálně kostýmy a scéna. A já jsem velmi konzervativní. A víte, co? Byla jsem nadšená.

Nadšená hlavně z Denisy Barešový v hlavní roli. Ti ostatní jenom tak přicmrndávali, i pěkný Filip Březina. Robert Mikluš byl v roli milovníka legrační. Pardon. Denisa dostala Cenu divadelní kritiky za Nejlepší ženský herecký výkon roku a byla vážně úžasná. Trochu mi vadil obchodník s basou (?), protože brnkal a mluvil zároveň, bylo ho špatně slyšet. 

Částečný standing ovation, my seděly, Bohunka poznamenala, že dneska se už vstává při každém představení. 

P.S. Bloudičko, čtyři a půl z pěti.

Zdroj: Národní divadlo

Naďa dala výpověď

S výpovědí Naděnka vyhrožovala už před rokem a půl, na to konto jsem odjela na tři týdny do lázní, protože jsem přepokládala, že ve firmě už pracovat nebude a tudíž nebude mít na starosti moje rozmazlené zelináře. Okamžitě jsem taky začala vymýšlet dárek na rozloučenou. Vlastně sobecký dárek, aby na mě měla památku na furt, až já tady nebudu. Moc mi na tom záleželo. Naděnku jsem si chtěla integrovat do rodiny, ale Prvorozený je pro ni moc starý a Druhorozený zase moc mladý, nehledě na to, že celou dobu co Naďu znám, je šťastně zadaná. Brala jsem ji jako vlastní holčičku, kterou nemám.

Naděnka je hamižná, sama to o sobě říká, ale zároveň okamžitě dodává, že za to nemůže, že je po babičce Růžence. Taky je trochu straka a má ráda šperky, ale to skoro každá žena. V poslední době nosím na krku přívěsek písmeno M z bílého zlata, který jsem kdysi dávno dostala k vánocům od bývalého muže. Vymyslela jsem, že jí nechám udělat ze žlutého zlata ve stejném stylu N. 

Měla jsem nějaké úlomky zlata, tak jsem si myslela, jak hezky ušetřím, ale práce zlatnice je drahá, neušetřila jsem nic, ale přívěsek je moc pěkný. Naděnka si výpověď rozmyslela, já dárek uložila do skříně. Ve chvíli, kdy jsem uvažovala, že na krabičku napíšu, pro koho je, aby k ní přívěsek doputoval, kdyby se se mnou něco stalo, Naděnka výpověď vážně podala.

Po skoro pěti letech náš tým opustila holčina, která ve dvaadvaceti letech přišla jako hotová ženská. Inspirativní, schopná, vtipná. Máme stejný smysl pro humor a spiklenecký teorie. Zase jsem si ověřila, jak moc dobře vycházím s holkama v rohatým znamení. Je beran.

Sbalila tu svoji botanickou zahradu, udělala tiramisu a roládu a odfrčela s Honzou na Mauricius.

Nadi stůl

 

O opravě deštníku

Deštník jsem si koupila za dávných skvělých časů, když jsem pracovala na Václaváku. Mojí jedinou povinností bylo doprovázet kolegyni s hotovostí z pobočky Western Union do banky. Jednoho horkého odpoledne přišla zničehonic příšerná průtrž mračen. Sophi se schovala na pobočce, já zapadla do vedlejší prodejny kabelek a velmi soustředěně si vybrala deštník. Výběr zabral nějaký čas a při placení kartou se tenkrát ještě musel vzorově podepsat pokladní blok. Než jsem všechno zvládla, bylo po dešti, ale deštník jsem si vybrala krásný holový s kanýrem.

Vůbec nevím jak a kdy, ale najednou jsem měla vypadlý jeden drát. Ševci u nás na Černém Mostě měli příjem na opravy, ale po covidu tuhle službu jako nevýdělečnou zrušili. Našla jsem na netu recenzi na nějakého starého pána, který deštníky opravuje na Andělu. Pro jistotu jsem zavolala, jestli ještě žije. Žije.

Já nejsem žádná fajnovka, ale to, co jsem našla za plechovými vraty průchodu, mě úplně uzemnilo. Fakt jsem měla strach. Šílený zápach moči, létající holubi, odpadky. Jako bych se propadla do jiného století. Za rohem naštěstí malá kadibudka nebo co to původně bylo a v ní seděl za okýnkem pán a opravoval deštník. Ten prostor byl tak malý, že v něm můj deštník nešel ani otevřít. Zaplatila jsem a dostala lístek od šatny číslo 158. To největší retro.

V den, kdy jsem si měla deštník vyzvednout, byla budka zavřená, ale pak jsem si všimla upozornění, že pan Mejla je vedle v hospodě. Seděl spokojeně u stolu, pil pivo a před ním ležely další tři deštníky k opravě, které mu tam znalí zákazníci donesli. Pan Mejla si vzal francouzskou berli, já vzala ty deštníky a šli jsme do budky pro ten můj. Spokojenost a ještě zážitek.

Projekt "60" - Zhodnocení

Loňský článek Projekt "60" byl hojně čtený a komentovaný. Pokusím se o upřímné zhodnocení. Bude to bolet. Chtěla jsem zhubnout na 60 kilo. To se mi nepovedlo ani náhodou. Zjistila jsem, že i samotné udržení původní váhy je problém. Když zhubnu dvě kila mám úplně euforickou radost, přestanu být na sebe přísná a mám je hned zpět. Samozřejmě nejdříve hubnou prsa, ale nevzdávám se. Patočkovi musí stačit a mojí novou motivací jsou dvoje krásné zelené puntíkaté šaty. Jedny jsem si koupila, druhé jsem dostala k narozeninám od ségry. Oboje zelené a puntíkaté, ale každé jiné. Á propos Patočka. Škatulka poslala protestní nótu k odsouzení celibátu, tak proto.

Pivo a alkohol vůbec jsem omezila fakt hodně, teda kromě návštěvy ségry v březnu. Ale to jsem spíš žrala než pila. Cukr neopustím nikdy, ale to jsem ani neměla v plánu. Chuť na sladké souvisí hlavně se stresem, snažím se jíst hodně ovoce, ale banán není čokoláda. Nechci se vymlouvat, ale v práci se to mele, skoro třetina lidí z různých důvodů odešla nebo byla odejita a domů přicházím úplně vybzikaná. 

Po roce jsem vzdala barvení vlasů hennou. Ty šedivý vlasy prostě obarvit nešly. Naštěstí přechod zpátky na klasický barvy byl rychlý a bez problémů. Opět mám novou kadeřnici, je moc šikovná. Vyzkoušela jsem kosmetiku Nobilis Tilia a zjistila, že mi moc nevyhovuje, jsem zpátky u For Life & Madaga. Ale co si budeme nalhávat, kosmetika nad starobou nezvítězí. Dekolt mám jak vyschlé Aralské jezero.

Celou zimu jsem byla furt nastydlá. Už mi stačí jen chvilka na prochladnutí a mám kašel čtrnáct dní. Nebo je to možná tubera. Cvičím nárazově, ale nohy jsem zpevnila. I kolena vydrží 16 kilometrů okolo Karlštejna. Žádná extrémní proměna se nekonala, ale je fajn, že se mám kam posouvat. Kandidátka na plastickou operaci zatím nejsem.

Někde jsem četla, že pokud chcete mít hezký vztah s dospělými dětmi, nemáte jim dávat všetečné otázky a komentovat jejich život. Tím se řídí moje skvělá sestra. Já nejenže všechno komentuju, ale ještě to píšu na blog. Na druhou stranu po deseti letech psaní se mi s tím nechce přestat. 

Věk je opravdu relativní, moje skoro osmdesátiletá matka mě vidí jako mladou holku, z dovolené na Mallorce mi přivezla řetízek na kotník. Na můj žilnatý oteklý kotník. Zatím jsem neměla odvahu vyzkoušet, jestli ho vůbec zapnu. Dej si ho na ruku, radila Zuzana. 

Od ségry

Chytám ptáky

V šedesáti je čas přeorientovat se na opeřence. Naděnka mi pomohla stáhnout do mobilu aplikaci na rozeznávání zpěvu ptáků. Teda musela ještě zavolat o radu svému Honzovi. Měl velmi pobavený hlas a řekl něco jako: Hmm, prý máte v práci moc práce. Aplikace Merlin je skvělá, jen je v angličtině. 

První chytání proběhlo hned při obědové pauze venku u jídelního stolu. Byla jsem nadšená a furt mě to drží. Sice si jména ještě pořád musím dávat do překladače, ale pokroky dělám. V Hostivaři okolo firmy a cestou od busu je mlynařík dlouhoocasý, pěnice slavíková, pokřovní a černohlavá, sýkora modřinka a koňadra, bažant obecný, ťuhýk obecný, stehlík obecný, slavík obecný, pěnkava obecná, kos černý, budníček menší, červenka obecná, rehek domácí a zahradní, konipas luční. 

Doma na Černém Mostě není ptactvo tak pestré a já nebezpečně vykloněná z okna máchala mobilem na všechny strany. Kos černý, vrabec domácí, jiřička obecná, holub hřivnáč, straka obecná, kavka obecná, rehek domácí. V truhlíku za oknem mám zase vajíčko, zřejmě holubí, jak tipovali odborníci z České ornitologické společnosti. Loni v truhlíku vydrželo asi tři měsíce, než si ho zase někdo odnesl. Letos je rafinovaně přikryté květem afrikánu. 

P.S. Ségra mi poradila, jak aplikaci přehodit do čj. 

Cabaret, Divadlo Bez zábradlí (2026)

Moc jsem se těšila, film samozřejmě znám. Taky mám ráda tohle divadlo, divadlo na béčkovém metru. Příjemná divadelní kavárna, sympatické hlediště a pohodlné sedačky. Do kavárny jsem dofuněla poslední, protože jsem měla mezipřistání doma, abych se osprchovala a oblékla si nové šaty. 

Ty šaty, které jsem si koupila v opilecké pýše, a do kterých bych potřebovala zhubnout. V březnu tu byla na čtrnáct dní ségra a kromě jiných akcí, mě a mámu pozvala na skvělou snídani. Já jsem takový čuně, že jsem si dala snídaně dokonce dvě. Byly i bubliny. Po snídani jsme ještě zašly na kávu a pivko k Druhorozenému a v rozjásané náladě pak vyrazily obhlédnout šaty. A já si za velkého povzbuzování Michalko, ty ti moc sluší, ty si určitě kup!, koupila šaty, do kterých bych potřebovala o pět kilo a dvacet let míň. 

Holky měly na stole chlebíčky a bubliny. Rychle jsem vyhodnotila situaci a vybrala si jen bubliny. A teď k představení, protože ségra by příští rok na něj ráda šla, nebudu spoilerovat. V hlavní roli Sally Rozálie Havelková, měla jsem velkou radost, že zrovna ona, ale všichni byli skvělí. Naprosto okouzlující byl Kryštof Krhovják jako Kabaretiér! Za mě bylo dokonalý úplně všechno. Scéna, kostýmy, choreografie a kapela! Měla jsem chuť tleskat vestoje už po první půlce. Překvapilo mě, jak hezky zpívá Hana Seidlová. V druhé půlce mi vhrkly slzy do očí ve scéně, která zobrazovala nástup nacismu. 

Vkus je velmi individuální, bylo mi líto prázdných míst v hledišti, dokonce po přestávce i nějaká přibyla. Závěrečný standing ovation byl takový rozpačitý, jen napůl. Vyšehradské matky seděly, já statečně stála, tak měla jsem ty nový šaty, aby byly vidět. Ne, kecám, byla jsem fakt nadšená. Když jsme se sbíraly k odchodu ze sálu, muzikanti začali znovu hrát, už bez herců jen tak pro sebe. No, myslela jsem, že z divadla nikdy neodejdu. Nakonec jsme přece jen roztančené odešly. Kačka chtěla ještě zapařit, ale ona nechodí do práce. Neuspěla.

P.S. Bloudičko, deset z deseti!

Zdroj: Divadlo Bez zábradlí

Caveman, jeskynní muž, Divadlo U Hasičů (2026)

Podruhé na stejném představení, podruhé vynikající Jakub Slach, tentokrát v Divadle U Hasičů. S sebou jsem vzala mámu a ségru. Malá oprava - Jakub Slach hraje Cavemana už 17 let. Zase jsem se smála celé představení, protože jsem si samozřejmě spoustu vtipů nepamatovala, ani ten první:

Jak vyberete z deseti chlapů tři kretény? Náhodným výběrem.

A jak mají moji chlapci teď takové turbulentní vztahové období, často se chytám za hlavu a tiše šeptám: Porodila jsem dva kretény!

P.S. Bloudičko, opět pět z pěti.

O palačinkách

Teorii o první a druhé palačince jsem četla na blogu u Kačenky. Moc se mi líbila. To odvěké soupeření mezi sourozenci, koho mají rodiče radši, komu nadržují, kdo se jim víc povedl. Podle téhle teorie se první palačinka nikdy nepovede, povedená je až ta další. Kačenka je první palačinka a má pocit, že její mladší bratr, druhá palačinka, je z pohledu rodičů povedenější. Není to pravda, Kačenka je velmi povedená palačinka. 

Opatrně jsem se zeptala Druhorozeného, jestli se mu první palačinka vždycky povede. Občas mi je dělával, když bydlel ještě doma. Samozřejmě, odpověděl namistrovaně. Že jsem se vůbec ptala. Nicméně když jsem mu vysvětlila, jak to s palačinkami a dětmi je, nadšením úplně zaržál. Zřejmě se mu potvrdil nějaký soukromý názor ohledně bratra. 

Prvorozený měl v pivnici velkou akci, sto dvacet Kanaďanů s manželkami, zaměstnance nějaké firmy. Měli objednané menu složité na obsluhu, k tomu i školu čepování piva. Od covidu je v gastru nedostatek kvalitních lidí, proto Prvorozený požádal bráchu o výpomoc.

Ten nezaváhal, usmlouval počet hodin a k jídlu si poručil kuřecí soté. Večeře probíhala v příjemném tempu bez zádrhelů. Prvorozený spokojeně procházel mezi stoly, hosté byli ve skvělé náladě a bavili se o palačinkách, které se v pivnici vůbec nedělají, a střídavě se dívali na mé syny. Kdopak je asi s palačinkovou teorií seznámil? Prvorozený je velkorysý, tuhle potupu zvládnul. Ovšem když slyšel vtip, který brácha hostům vyprávěl, šel do vrtule.

- Víš, že křeček po sexu umře?

- Ne.

- Ten můj teda umřel!

Maminko, já toho debila na brigádu už nikdy nevezmu!

Babi Au

Vendulka pustila Prvorozeného zpátky do oběhu, a protože asi není tak špatný chlap, jak připadal jí, našel si synek novou ženu. A z jedné vnučky mám rázem dvě. Ptala jsem se Prvorozeného, jestli se mu děti množí dělením, když do naší rodiny přibyla druhá modrooká blonďatá holčička Laura. Jsou i stejně staré, takže vlastně dvojčata. Prvorozený si bere Vandu na víkend jednou za čtrnáct dní, ale Vanda má syndrom uneseného dítěte. Poprvé jsem ji viděla ufňukanou s dudlíkem v puse a rozcuchanou. S Vendulkou je vždycky načesaná jak princezna. 

Nikdy bych nevěřila, že mě dělat bábu bude tak bavit. I dělat bábu cizí holčičce, která vlastně už není cizí. Prvorozený objednal sebe i přítelkyni na pedikúru na Černý Most na neděli, kdy měl Vandu. První šla na řadu Bára, já byla doma se synkem a holčičkama, ale když se vyměnili a odešel Prvorozený, spustila ubohá Vanda šílený řev, tak šílený, že ji Bára vzala do náruče a běžela za ním. Zůstala jsem doma s Laurou, která se nejdřív netvářila úplně nadšeně, ale já jsem se velmi ponasnažila, abych ji zabavila. 

A protože Laurinka má ráda dramatické příběhy, nejvíc se jí líbila knížka po Druhorozeném o králíčkovi, který si vrazil do tlapky ježčí bodlinku. Naprosto ji fascinoval obrázek zdecimovaného králíka se slzou pod okem a červenou tlapkou s bodlinkou. Ukazovala na tlapku a říkala pořád dokola au, au. Při jejich další návštěvě, bohužel bez Vaničky, Laura hned v domě začala vykřikovat au, au. Babi au. Úplně jsem se vyděsila, že si Bára bude myslet, že jsem holčičce o samotě ubližovala, viděly jsme se jen párkrát. Naštěstí si Laura ihned knížku zase vyžádala a všem ukazovala. Bára vypadala velmi pobaveně a Prvorozený měl škodolibou radost. Tak jsem se stala babi Au. Jak moc závidím Kačce, která je babi Jéje. Nosí vnoučatům bonbóny a bonbóny jsou jéje.

O příborníku

Loni jsem si pořídila novou kuchyň. Do takové velké akce bych sama nešla, kdybych neměla Igora, jednoho vyšehradského otce, který pracuje v kuchyňském studiu. Původní kuchyň mi montoval taky on. Rozjela jsem za ním do Strašnic, sice měl před plánovanou cestou do Ameriky, ale čas si našel. Vybrala jsem si skříňky, úchytky, pracovní desku, dřez a baterii. Igor odjel a nic se nedělo, i když se skříňky už měly vyrábět. Po návratu mi zavolal, že nemůže najít poznámky s vybranými věcmi, ať se zastavím znovu. Skříňky a úchytky jsem si pamatovala, ale u pracovní desky jsem váhala a zbytek věcí jsem nedala vůbec. Pracně jsme dávali komponenty dohromady, když otočil papír na našel ty původní poznámky na druhé straně. Bezva. Netrefila jsem ani tu pracovní desku. 

Ke kuchyni jsem měla jediné přání navíc. Chtěla jsem ještě jeden plastový příborník do šuplíku. U staré kuchyně jsem měla taky dva. V prvním příbory a ve druhém drobné věci jako otvíráky, špejle, gumičky a tak. Když Igor přijel zkontrolovat namontovanou kuchyň, už na to má lidi, příborník samozřejmě neměl. Zapomněl. Kdybych ho neznala tolik let, myslela bych si, že je neschopný pako.

Další příborník se musel objednat, dodací lhůty samozřejmě dlouhé. Je to takový velký plastový krám, který se musí podle velkosti šuplíku oříznout. Igor pečlivě šuplík změřil. Čekala jsem přes měsíc, když příborník konečně dorazil, Igor zavolal, že ztratil lísteček s rozměry. Nerada měřím cokoli a teď jsem už byla úplně vynervovaná. Předala jsem mu údaje. Druhý den zase volal, že jsem to změřila nějak blbě, vůbec se mu rozměr nezdál, že uřízne jinak. Zrovna v pátek, kdy mi psycholožka řekla, že nejsem debil. Asi mi lhala. Vyrazila jsem do Strašnic pro ten zatracený kus plastu. A víte, kdo to blbě změřil? Igor. Příborník je malý, v šuplíku lítá sem a tam. Nový měl být v lednu, ale nějak se mi nechce Igorovi volat.

No, já jsem se v měření určitě nesekla

Drazí rodiče, Divadlo v Celetné (2026)

Sázka na jistotu, sraz v divadelním báru a skvělé svařené víno. Další představení Divadla Verze, nezávislé divadelní společnosti, kterou založila Jana Janěková ml., Igor Chmela, David Prachař, Linda Rybová a Thomas Zielinski v roce 2014. Specializují se na chytré komedie a nám se každé představení moc líbilo. 

Francouzská komedie tak pravdivá, že se v ní vidíte. Rodiče náhle povolají své tři dospělé děti domů a oznámí jim, že se rozhodli vybudovat v Kambodži sirotčinec. Kde vzali kolik peněz? Vyhráli v loterii. A teď se rozproudí vášnivá debata. Rodiče mají samozřejmě právo peníze utratit podle svého, ale tolik peněz věnovat na dobrý skutek? Jako vážně? Každému dítěti dají velkou částku, když ale drahoušci zjistí závratnou výši výhry, už jim tak dostatečná nepřipadá. Lze rodiče donutit, aby své rozhodnutí přehodnotili?

Ondřej Rychlý je svému otci neuvěřitelně podobný a Tereza Rumlová, v reálu matka tří děti, může v pohodě hrát puberťačky.

P.S. Bloudičko, čtyři a půl z pěti

Zdroj: Divadlo Verze