neděle 20. září 2020

Foukneš do pěny, Radka Třeštíková, 2020

Knihu kupovala Zuzana, potřebovala nutně něco ke čtení, volala mi z knihkupectví, co vybrat. Vyjmenovávala tituly českých autorů, většinu jsem měla doma a Zuzka je četla, ale ta paměť, ta paměť už není jako za mlada. Vybrala jsem si novou Třeštíkovou, ač jsem měla velké výhrady k Bábovkám, její styl psaní mě hodně baví a Veselí se mi líbilo moc.

Styl se mi líbí pořád, ale ten příběh se mi nelíbil. Těžkopádný, spletitý začátek, nesrozumitelné prostřihy do minulosti. Nějak jsem hlavní hrdinku nechápala, po rozvodu odjíždí na neplánovanou cestu po Evropě, v podstatě bez cíle a to, co během jízdy provádí, hraničí téměř se sebepoškozováním. Zpět, sebepoškozování to je, protože nechat si propíchnout bradavku v téměř padesáti letech, nelze jinak nazvat. Snaží se přefiknout každýho chlapa, kterýho potká. Naprosto úplná degradace ženy.

Až v druhé půlce knihy jsem Vladěně začínala trochu rozumět. Narození dcery s těžkou formou lupénky manželstvím jistě otřese, ale když se matka s nemocí nedokáže smířit víc než dcera, je odchod dospívající dcery asi nevyhnutelný. Manžel odejde k jiné ženě, Vladěna zůstane bez kamarádek (proč?), vlastní matce vyčítá zkažené dětství a její velká holčička bydlí radši u kamarádky a dává přednost klidu její rodiny. Někdy se život tak zamotá, že člověk zůstane sám a pak dělá nepochopitelný věci, jako je seškrabování přejetýho zajíce ze silnice.

Pořád nechápu, ale párkrát jsem se pořádně zasmála, obdivuju barvitou češtinu a neotřelá přirovnání. Svlékla bych svoji kůži jako punčocháče.




11 komentářů:

  1. No jo, někdy se to tak v životě zchumelí....tetování k padesátinám u mne proběhlo, ale piercing bych tedy vážně nedala.

    OdpovědětVymazat
  2. Občas dokáže život zamotat ty svoje nitky tak, že nejdou moc rozplést a člověk dělá věci, které by za normálních okolností nikdy neudělal. Co už s tím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Janinko,
      příběh je každopádně dost depresívní

      Vymazat
  3. Ještě jsem od Třeštíkové nic nečetla, ale mám rezervovanou knížku Veselí. Sice si chvilku počkám, ale to mi nevadí. Zdravím ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Evo,
      Veselí se mi zatím líbilo nejvíc. Co Chirurg..?

      Vymazat
  4. Cyberštamgast sfoukne pěnu z piva, mocně si lokne a svět zkrásní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý Pavle,
      cyberštamgast není opuštěná stárnoucí ženská..:)

      Vymazat
  5. Tento životní příběh by mne asi nebavil. Depresivní literaturu raději oželim, chmurných myšlenek jsem nyní plná. Zvedat si sebevědomí zmíněným způsobem? Knihu si asi nepůjčim.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marijko.
      jestli můžeš, knihu si půjč, Třeštíková píše tak skvěle, že za pokus to stojí.

      Vymazat
  6. Snad se ti tím nějak nezhnusím, ale je to jen pár měsíců, co jsem sbírala ze silnice přejetou kočku, tedy to, co z ní zbylo. Když se ani po dvou dnech nenašel nikdo, kdo by ji pohřbil, půjčila jsem si z prodejny krabici a rukavice a pohřbila jsem ji doma pod šeříkem. Nevím, co to o mě vypovídá? Jsem divná? :D Jenže jsem si nemohla pomoct a tak je to vlastně úplně jedno.
    Jinak dík za recenzi, myslím, že to zkusím. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Bev,
      než se na ni dívat, udělala bych asi to samé. Tady je to v trochu jiné situaci.
      Zkus, i přes ty výtky, je ta knížka k zamyšlení, taková vymykající se normálu. A Třeštíková právě ve zprávách řekla, že kdyby měla napsat scénář další knihy (do kin jdou pošahané Bábovky, ale okleštěné nemusí být špatné), byla by to tahle.

      Vymazat

Zazvonil zvonec