Nedělní brunch v posteli

Poštěstilo se mi, že Druhorozený s Lucinkou odjel na celý prodloužený víkend na chalupu. Bylo sice deštivé a chladné počasí, ale jim to nevadilo a mně už vůbec ne, protože lenošit, když kapky bubnují do parapetu, je to úplně nej. Vždycky jsem odsuzovala snídat v posteli, protože drobky jsou velmi vynalézavé a přes všechna bezpečnostní opatření neochvějně končí na prostěradle. Tentokrát jsem se rozhodla, že nebudu malicherná a užiju si opulentní brunch v peřinách drobkům navzdory. 

Problém nastal s tím, co budu vlastně jíst. Delší dobu se snažím Druhorozeného vyhladovět, tak v lednici moc jídla není, jen to, co on nemá rád a pak výdobytky přinesené z práce. Například zálohy ovoce a zeleniny po provedených analýzách a taky set sushi od obchodního řetězce, který na analýzy omylem poslal jiné vzorky. A když jsem ještě ze špajzu vyhrábla sušené mango, měla jsem jídla plné lůžko po Ex. A protože podzim, černý čaj s rumem. K tomu noťas a třetí řada německého famózního seriálu Babylon Berlin, a jelikož má tahle řada dvanáct dílů, protáhlo se mi válení na celý den. 

V posteli jen já a návaly. Ach, to je jediná novinka v mém životě. Jsem hormonálně rozbitá. Možná i proto jsem taková nostalgická a vzpomínám na léto, kdy jsem přeladila na Rádio Beat, ve Strašnicích u pana Úžasného vždy skvěle hrálo, až jsem se smíchem vyhrožovala, že se k němu nastěhuju, že doma mi hraje divný písničky. To ho možná vyděsilo. Teď na něj myslím pokaždý, když rádio pustím. Nejím banány, prý jsou plné chemie a snažím se nehrbit, pořád mě napomínal. Vyměnila jsem žárovku, kterou kritizoval, že má nepříjemný bílý světlo. I přes to válení jsem v  podstatě akční hrdinka.