Moc jsem se těšila, film samozřejmě znám. Taky mám ráda tohle divadlo, divadlo na béčkovém metru. Příjemná divadelní kavárna, sympatické hlediště a pohodlné sedačky. Do kavárny jsem dofuněla poslední, protože jsem měla mezipřistání doma, abych se osprchovala a oblékla si nové šaty.
Ty šaty, které jsem si koupila v opilecké pýše, a do kterých bych potřebovala zhubnout. V březnu tu byla na čtrnáct dní ségra a kromě jiných akcí, mě a mámu pozvala na skvělou snídani. Já jsem takový čuně, že jsem si dala snídaně dokonce dvě. Byly i bubliny. Po snídani jsme ještě zašly na kávu a pivko k Druhorozenému a v rozjásané náladě pak vyrazily obhlédnout šaty. A já si za velkého povzbuzování Michalko, ty ti moc sluší, ty si určitě kup!, koupila šaty, do kterých bych potřebovala o pět kilo a dvacet let míň.
Holky měly na stole chlebíčky a bubliny. Rychle jsem vyhodnotila situaci a vybrala si jen bubliny. A teď k představení, protože ségra by příští rok na něj ráda šla, nebudu spoilerovat. V hlavní roli Sally Rozálie Havelková, měla jsem velkou radost, že zrovna ona, ale všichni byli skvělí. Naprosto okouzlující byl Kryštof Krhovják jako Kabaretiér! Za mě bylo dokonalý úplně všechno. Scéna, kostýmy, choreografie a kapela! Měla jsem chuť tleskat vestoje už po první půlce. Překvapilo mě, jak hezky zpívá Hana Seidlová. V druhé půlce mi vhrkly slzy do očí ve scéně, která zobrazovala nástup nacismu.
Vkus je velmi individuální, bylo mi líto prázdných míst v hledišti, dokonce po přestávce i nějaká přibyla. Závěrečný standing ovation byl takový rozpačitý, jen napůl. Vyšehradské matky seděly, já statečně stála, tak měla jsem ty nový šaty, aby byly vidět. Ne, kecám, byla jsem fakt nadšená. Když jsme se sbíraly k odchodu ze sálu, muzikanti začali znovu hrát, už bez herců jen tak pro sebe. No, myslela jsem, že z divadla nikdy neodejdu. Nakonec jsme přece jen roztančené odešly. Kačka chtěla ještě zapařit, ale ona nechodí do práce. Neuspěla.
P.S. Bloudičko, deset z deseti!
Zdroj: Divadlo Bez zábradlí