Projekt "60" - Zhodnocení

Loňský článek Projekt "60" byl hojně čtený a komentovaný. Pokusím se o upřímné zhodnocení. Bude to bolet. Chtěla jsem zhubnout na 60 kilo. To se mi nepovedlo ani náhodou. Zjistila jsem, že i samotné udržení původní váhy je problém. Když zhubnu dvě kila mám úplně euforickou radost, přestanu být na sebe přísná a mám je hned zpět. Samozřejmě nejdříve hubnou prsa, ale nevzdávám se. Patočkovi musí stačit a mojí novou motivací jsou dvoje krásné zelené puntíkaté šaty. Jedny jsem si koupila, druhé jsem dostala k narozeninám od ségry. Oboje zelené a puntíkaté, ale každé jiné. Á propos Patočka. Škatulka poslala protestní nótu k odsouzení celibátu, tak proto.

Pivo a alkohol vůbec jsem omezila fakt hodně, teda kromě návštěvy ségry v březnu. Ale to jsem spíš žrala než pila. Cukr neopustím nikdy, ale to jsem ani neměla v plánu. Chuť na sladké souvisí hlavně se stresem, snažím se jíst hodně ovoce, ale banán není čokoláda. Nechci se vymlouvat, ale v práci se to mele, skoro třetina lidí z různých důvodů odešla nebo byla odejita a domů přicházím úplně vybzikaná. 

Po roce jsem vzdala barvení vlasů hennou. Ty šedivý vlasy prostě obarvit nešly. Naštěstí přechod zpátky na klasický barvy byl rychlý a bez problémů. Opět mám novou kadeřnici, je moc šikovná. Vyzkoušela jsem kosmetiku Nobilis Tilia a zjistila, že mi moc nevyhovuje, jsem zpátky u For Life & Madaga. Ale co si budeme nalhávat, kosmetika nad starobou nezvítězí. Dekolt mám jak vyschlé Aralské jezero.

Celou zimu jsem byla furt nastydlá. Už mi stačí jen chvilka na prochladnutí a mám kašel čtrnáct dní. Nebo je to možná tubera. Cvičím nárazově, ale nohy jsem zpevnila. I kolena vydrží 16 kilometrů okolo Karlštejna. Žádná extrémní proměna se nekonala, ale je fajn, že se mám kam posouvat. Kandidátka na plastickou operaci zatím nejsem.

Někde jsem četla, že pokud chcete mít hezký vztah s dospělými dětmi, nemáte jim dávat všetečné otázky a komentovat jejich život. Tím se řídí moje skvělá sestra. Já nejenže všechno komentuju, ale ještě to píšu na blog. Na druhou stranu po deseti letech psaní se mi s tím nechce přestat. 

Věk je opravdu relativní, moje skoro osmdesátiletá matka mě vidí jako mladou holku, z dovolené na Mallorce mi přivezla řetízek na kotník. Na můj žilnatý oteklý kotník. Zatím jsem neměla odvahu vyzkoušet, jestli ho vůbec zapnu. Dej si ho na ruku, radila Zuzana. 

Od ségry

Chytám ptáky

V šedesáti je čas přeorientovat se na opeřence. Naděnka mi pomohla stáhnout do mobilu aplikaci na rozeznávání zpěvu ptáků. Teda musela ještě zavolat o radu svému Honzovi. Měl velmi pobavený hlas a řekl něco jako: Hmm, prý máte v práci moc práce. Aplikace Merlin je skvělá, jen je v angličtině. 

První chytání proběhlo hned při obědové pauze venku u jídelního stolu. Byla jsem nadšená a furt mě to drží. Sice si jména ještě pořád musím dávat do překladače, ale pokroky dělám. V Hostivaři okolo firmy a cestou od busu je mlynařík dlouhoocasý, pěnice slavíková, pokřovní a černohlavá, sýkora modřinka a koňadra, bažant obecný, ťuhýk obecný, stehlík obecný, slavík obecný, pěnkava obecná, kos černý, budníček menší, červenka obecná, rehek domácí a zahradní, konipas luční. 

Doma na Černém Mostě není ptactvo tak pestré a já nebezpečně vykloněná z okna máchala mobilem na všechny strany. Kos černý, vrabec domácí, jiřička obecná, holub hřivnáč, straka obecná, kavka obecná. V truhlíku za oknem mám zase vajíčko, zřejmě holubí, jak tipovali odborníci z České ornitologické společnosti. Loni v truhlíku vydrželo asi tři měsíce, než si ho zase někdo odnesl. Letos je rafinovaně přikryté květem afrikánu. 

P.S. Ségra mi poradila, jak aplikaci přehodit do čj. 

Cabaret, Divadlo Bez zábradlí (2026)

Moc jsem se těšila, film samozřejmě znám. Taky mám ráda tohle divadlo, divadlo na béčkovém metru. Příjemná divadelní kavárna, sympatické hlediště a pohodlné sedačky. Do kavárny jsem dofuněla poslední, protože jsem měla mezipřistání doma, abych se osprchovala a oblékla si nové šaty. 

Ty šaty, které jsem si koupila v opilecké pýše, a do kterých bych potřebovala zhubnout. V březnu tu byla na čtrnáct dní ségra a kromě jiných akcí, mě a mámu pozvala na skvělou snídani. Já jsem takový čuně, že jsem si dala snídaně dokonce dvě. Byly i bubliny. Po snídani jsme ještě zašly na kávu a pivko k Druhorozenému a v rozjásané náladě pak vyrazily obhlédnout šaty. A já si za velkého povzbuzování Michalko, ty ti moc sluší, ty si určitě kup!, koupila šaty, do kterých bych potřebovala o pět kilo a dvacet let míň. 

Holky měly na stole chlebíčky a bubliny. Rychle jsem vyhodnotila situaci a vybrala si jen bubliny. A teď k představení, protože ségra by příští rok na něj ráda šla, nebudu spoilerovat. V hlavní roli Sally Rozálie Havelková, měla jsem velkou radost, že zrovna ona, ale všichni byli skvělí. Naprosto okouzlující byl Kryštof Krhovják jako Kabaretiér! Za mě bylo dokonalý úplně všechno. Scéna, kostýmy, choreografie a kapela! Měla jsem chuť tleskat vestoje už po první půlce. Překvapilo mě, jak hezky zpívá Hana Seidlová. V druhé půlce mi vhrkly slzy do očí ve scéně, která zobrazovala nástup nacismu. 

Vkus je velmi individuální, bylo mi líto prázdných míst v hledišti, dokonce po přestávce i nějaká přibyla. Závěrečný standing ovation byl takový rozpačitý, jen napůl. Vyšehradské matky seděly, já statečně stála, tak měla jsem ty nový šaty, aby byly vidět. Ne, kecám, byla jsem fakt nadšená. Když jsme se sbíraly k odchodu ze sálu, muzikanti začali znovu hrát, už bez herců jen tak pro sebe. No, myslela jsem, že z divadla nikdy neodejdu. Nakonec jsme přece jen roztančené odešly. Kačka chtěla ještě zapařit, ale ona nechodí do práce. Neuspěla.

P.S. Bloudičko, deset z deseti!

Zdroj: Divadlo Bez zábradlí