Loňský článek Projekt "60" byl hojně čtený a komentovaný. Pokusím se o upřímné zhodnocení. Bude to bolet. Chtěla jsem zhubnout na 60 kilo. To se mi nepovedlo ani náhodou. Zjistila jsem, že i samotné udržení původní váhy je problém. Když zhubnu dvě kila mám úplně euforickou radost, přestanu být na sebe přísná a mám je hned zpět. Samozřejmě nejdříve hubnou prsa, ale nevzdávám se. Patočkovi musí stačit a mojí novou motivací jsou dvoje krásné zelené puntíkaté šaty. Jedny jsem si koupila, druhé jsem dostala k narozeninám od ségry. Oboje zelené a puntíkaté, ale každé jiné. Á propos Patočka. Škatulka poslala protestní nótu k odsouzení celibátu, tak proto.
Pivo a alkohol vůbec jsem omezila fakt hodně, teda kromě návštěvy ségry v březnu. Ale to jsem spíš žrala než pila. Cukr neopustím nikdy, ale to jsem ani neměla v plánu. Chuť na sladké souvisí hlavně se stresem, snažím se jíst hodně ovoce, ale banán není čokoláda. Nechci se vymlouvat, ale v práci se to mele, skoro třetina lidí z různých důvodů odešla nebo byla odejita a domů přicházím úplně vybzikaná.
Po roce jsem vzdala barvení vlasů hennou. Ty šedivý vlasy prostě obarvit nešly. Naštěstí přechod zpátky na klasický barvy byl rychlý a bez problémů. Opět mám novou kadeřnici, je moc šikovná. Vyzkoušela jsem kosmetiku Nobilis Tilia a zjistila, že mi moc nevyhovuje, jsem zpátky u For Life & Madaga. Ale co si budeme nalhávat, kosmetika nad starobou nezvítězí. Dekolt mám jak vyschlé Aralské jezero.
Celou zimu jsem byla furt nastydlá. Už mi stačí jen chvilka na prochladnutí a mám kašel čtrnáct dní. Nebo je to možná tubera. Cvičím nárazově, ale nohy jsem zpevnila. I kolena vydrží 16 kilometrů okolo Karlštejna. Žádná extrémní proměna se nekonala, ale je fajn, že se mám kam posouvat. Kandidátka na plastickou operaci zatím nejsem.
Někde jsem četla, že pokud chcete mít hezký vztah s dospělými dětmi, nemáte jim dávat všetečné otázky a komentovat jejich život. Tím se řídí moje skvělá sestra. Já nejenže všechno komentuju, ale ještě to píšu na blog. Na druhou stranu po deseti letech psaní se mi s tím nechce přestat.
Věk je opravdu relativní, moje skoro osmdesátiletá matka mě vidí jako mladou holku, z dovolené na Mallorce mi přivezla řetízek na kotník. Na můj žilnatý oteklý kotník. Zatím jsem neměla odvahu vyzkoušet, jestli ho vůbec zapnu. Dej si ho na ruku, radila Zuzana.
Od ségry
Žádné komentáře:
Okomentovat