úterý 26. dubna 2016

Životopis

Jsem stará jako Večerníček, a kromě té čtyřicítky máme společnou už jen dětskou naivitu. I když … Večerníček bude asi ostrý hoch, drží se v České televizi dost dlouho. A tak dětinská naivka jsem zase jen já, proto se teď mořím s psaním profesního životopisu, abych posléze zjistila, že jediné, co umím je perfektně žehlit košile a trénovat logopedii. Našla jsem na netu zásady správného CV a pustila se do psaní.

Napište jméno a příjmení, kontaktní adresu, telefonické spojení, adresu svého mailu. Jana Kovandová, Příčná 1153, Praha 4. Číslo nového mobilu si stále nepamatuju, pak se podívám. Starý mobil postrádám od toho dne, kdy se naše odpolední kávička s holkama zvrhla v bohapustou pijatyku. Při pití sedmého mojita jsem se snažila použít mobil místo brčka. Dál nevím, bylo mi špatně dva dny. Radek mi koupil nový telefon asi za deset tisíc a jedovatě poznamenal, že ani tady funkce brčka není. Jeho velkorysost mi měla být podezřelá. Mail je kovandova66@seznam.cz. Je zvykem rovněž uvádět datum narození. Dobře, 19.10.1966. Myslela jsem si, že najít práci bude lehčí, že stačí mít jenom dost dobré vůle a trochu štěstí…

Dobré vůle jsem měla tuny a štěstí taky, protože nové počítačová firma nedaleko našeho domu hledala asistentku marketingového ředitele. Sebevědomí jsem podpořila odvážným líčením a vyrazila na pohovor. Firma sídlila v nově zrekonstruovaném domě, oranžová fasáda svítila jako sluníčko a vnitřní prostory byly tak bílé, až to bodalo do očí. Za recepčním pultem seděla prsatá blondýna a tvářila se víc než nepřátelsky. Představila jsem se a řekla, že jdu na pohovor, ale neznám jméno pana ředitele. Rychle zamrkala nalepenýma řasama a s úsměvem mi poradila: "Je to inženýr Orál, sedí v prvním patře, hned naproti schodišti, ještě nemáme na dveřích vizitky." V patře jsem energicky zaklepala a otevřela dveře. U počítače seděl pěkný chlap s úžasně modrýma očima. "Dobrý den, pan inženýr Orál?" zeptala jsem se a sladce vyšpulila rty. Pusu špulím vždycky, když jsem nervózní. Vím, že vypadám přiblble, ale nemůžu se toho zlozvyku zbavit. Pan ředitel zrudnul, prudce vstal a zařval silným hlasem: "Orál ať vám udělá doma starej, já se jmenuju Orálek!" A do prdele. I přes mírnou nadváhu (asi 15 kilo) jsem se rychle otočila, jako veverka hbitě sjela ze schodů a mydlila pryč. V tom fofru jsem letmo zahlédla bloncku v recepci, jak se spokojeně culí. Tolik první pohovor.

Někdo připojuje i rodinný stav a počet dětí. Tyto údaje ale nejsou povinné a pokud nechcete, neuvádějte je. Rodinný stav - těsně před rozvodem. Radek se už odstěhoval do svého nového bytu i s těhotnou přítelkyní. Děti máme dvě, tedy přesně - dvě dcery, a to je i prý důvod, proč odchází, nedala jsem mu syna. Opravdu použil výraz "nedala". Jestli po synkovi tolik toužil, měl si napsat Ježíškovi. A… mám si rychle najít práci, končí s mým vykrmováním, prý se blížím jateční váze.

Uveďte nejvyšší dosazené vzdělání, název školy, obor studia, rok dokončení. Střední ekonomická škola, obor všeobecná ekonomika, 1984. S Radkem jsem se seznámila na hasičské zábavě v Kolodějích. Po maturitě jsem pracovala v Čedoku, on pracoval v optice. Láska na první pohled to nebyla, ale byl milý, chytrý a hezky voněl, což v té době, někdy v roce 1988 nebylo u kluků úplně běžné. Bydlela jsem v Podolí, v garsonce zděděné po babičce, spokojeně si užívala života, najednou mě popadlo vdávadlo a do toho se zrovna přimotal Radek. Alberta se narodila v roce 1990. Ještě dnes mi moje dcera vyčítá svoje sušenkové jméno. Inspiraci jsem získala během těhotenství, kdy jsem likvidovala neuvěřitelná kvanta sušenek Albert. V legraci ji škádlím, že ani sušenky Bebe nebyly marný a mohla dopadnout hůř. Narození dcery mě docela zaskočilo, do té doby jsem si myslela, že malé děti většinu času prospí. Alberta nespala téměř vůbec. Šestinedělí se stalo nejdelším flámem mého života. Radek zprivatizoval optiku, měl moc práce, domů chodil až večer. Obě babičky ještě pracovaly a obě bydlely daleko. Babička Měcholupská i babička Říčanská aspoň často telefonovaly a ptaly se, jak se daří Alince nebo Bertičce, podle toho,jak se popasovaly s jejím nezvyklým jménem a mě tím pouze utvrzovaly ve schizofrenním přesvědčení, že jsem porodila dvojčata.

V roce 1992 se nám narodila Barbora. Experimentovat se jménem jsem si už nedovolila, hlavně proto, že nejoblíbenějším jídlem tohoto těhotenství byly sardinky. A Sardine Kovandová - to je fakt blbý. Optika šlapala dobře, ale dluhy byly pořád velké a jméno RK Optik (Radek Kovanda) občas budilo v lidech dojem, že se jedná o realitní kancelář, volali na telefon uvedený v seznamu a snažili se nám prodat obecní byt.

Seřaďte si jednotlivé pracovní pozice chronologicky odteď do minulosti. Mateřská dovolená nebyla špatná, ale po pěti letech jsem holky s lehkým srdcem strčila do školky. Práci na zkrácený úvazek jsem nikde poblíž nesehnala, a tak jsem šla uklízet kanceláře do vodárny. S uklízením jsem zkušenosti neměla, ale těšila jsem se, že vydělané peníze budu mít pro sebe. Radek byl v té době na peníze opatrný. V práci jsem nastupovala v šest ráno, holky do školky vodil on. V půl osmé jsem byla hotová, většina kanceláří byla ještě prázdná, aspoň jsem se necítila trapně v gumových rukavicích a s hadrem.

Popište svou činnost v každé pozici. Na starost mě dostala paní Stehlíková. Bylo jí přes osmdesát a ve vodárně pracovala už za první republiky, mladinká nastoupila jako stenotypistka, pak se vlastní pílí vypracovala až na milenku generálního ředitele. Postupně prošla všechna oddělení. Věrná zůstala svému jedinému zaměstnavateli i po odchodu do důchodu a svým svérázným způsobem uklízela. Svou práci omezila pouze na vysypávání odpadkových košů a od všech zaměstnanců vyžadovala stoprocentní čistotnost. Špínu a nepořádek trestala tvrdě. Pokud se jí zdálo, že byl v kancelářích binec nebo prázdné lahve od vína vedle koše, příšerně jim tam vždycky naprděla a zase pečlivě zamkla, aniž by cokoliv uklidila. V úctě k jejím šedinám byli všichni vzorní. Já jsem paní Stehlíkovou milovala, bavila mě skvělými historkami o zaměstnancích a jejich rodinách.Vydržela jsem tam skoro dva roky. Alberta šla do první třídy, Barunka se plácala ve školce a já zůstala zase doma. A vcelku mi nic nechybělo, věnovala jsem se holkám, vodila je na různé kroužky. Byli jsme už bez dluhů a Radek otevřel novou optiku na Proseku. Přijal nové zaměstnance, pendloval mezí Podolím a Prosekem a nebyl stále doma. Vedoucí na Proseku se stala Markéta, mladá optička, kterou našel na inzerát. Moc se mi nelíbila, dostala vysoký plat, na můj vkus zbytečně vysoký. Holky rostly jako z vody, dnes jsou obě na gymplu a obě počítají s vysokou. Jejich kroužky jsem vyměnila za angličtinu a plavání.

Svůj profesní cíl formulujte tak, aby z něj personalista mohl pochopit váš přínos pro danou firmu. Pchá! Nemám profesní cíle, chci se jen postavit na vlastní nohy a spokojeně žít. Nepřekročte 2-4 řádky. Jsem tak nervózní, že špulím pusu i ze spaní. Můžete zmínit i některé osobní charakteristiky. V zrcadle jsem viděla svůj unavený obličej s našpulenou pusou nymfomanky. Radek s Markétou chtějí svatbu hned po rozvodu, musím se rychle rozhodnout. Zavolám Orálkovi. V telefonu byl velmi příjemný, navzájem jsme se omlouvali, mám přijít zítra. Držte mi palce.

(2007)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Zazvonil zvonec