Kastelán zámku Kratochvíle si v reportáži na ČT pochvaloval, jakou měli letos skvělou návštěvnost. I mojí zásluhou. V lázních jsem byla jedna z mála, která s sebou neměla auto ani kolo. Celý pobyt jsem se spokojeně popelila ve městě a blízkém okolí. Až na jednu výjimku.
Moje spolusedící u stolu, Helena, mě pozvala na výlet. Moc se mi teda nechtělo, je ročník 1946 a neměla jsem moc důvěru v její řidičské schopnosti, ale podívat se znovu na zámek Kratochvíle jsem chtěla. Kdysi dávno, když tam ještě byla stálá expozice animovaného filmu, jsem na zámku byla s mužem, kluky a mámou. Prvorozený tenkrát hrozně hrotil mámino kouření. Babičko, nekuř, neni to zdravý! Řekl asi stokrát. Máma se naštvala, zůstala venku a vztekle čadila jednu za druhou. Samozřejmě si to nepamatuje.
Helenina navigace nebyla s naším cílem příliš kompatibilní, neustále přikazovala Odbočte vlevo, odbočte vlevo, odbočte vlevo, přepočítávám, odbočte vlevo. Málem jsem se z toho kroužení pozvracela. Na zámku se fotit nesmělo, ale laskavá průvodkyně nám povolila cvaknout aspoň úchvatnou květinovou výzdobu. Nakonec moc hezký výlet, ale na Lipno jsem s Helenou už radši nejela.
Žádné komentáře:
Okomentovat