Rachocení klíče v zámku jsme samozřejmě neslyšeli. Aby taky jo! Cákala jsem se se svým mladým milencem v koupelně jak malá a můj muž měl být samozřejmě v práci. Jenže mu na Karláku ukradli auto, a tak posilněn několika panáky hledal doma útěchu. Nevolal, byla jsem po noční a měla spát. Spala jsem, ale ne sama. Mohla jsem počítat s tím, že se moje zahejbání provalí, ale člověk časem ztrácí ostražitost. Můj Petr stál s absolutně nevěřícím pohledem ve dveřích koupelny. Byla jsem nahá a mokrá, Tomáš taky. První se vzpamatoval Tom, chytil flašku aviváže, přikryl si pinďoura a s výkřikem : "Já jsem Palmexman!" vyrazil do ložnice pro oblečení. Petr se mlčky otočil a odešel z bytu. Ani dveřma nebouchnul. Šla jsem za Tomášem, byl už oblečený a tvářil se pobaveně. Jo, to jsou ti mladí kluci, že všeho mají srandu. A já si to pěkně zavařila.
Tenkrát přilítla Blanka na sesternu celá říčná: "Ten nový civilkář se ti bude líbit. Přesně tvůj typ."
"Co blbneš?" povídám. "Copak jsem na chlapečky?" Neměl jsem náladu, uklízela jsem léky z lékárny do skříňky pod oknem a přemýšlela, co uvařím k večeři, když jsem doma jen s holkama, Petr oslavuje v práci kolegovy narozeniny. Venku bylo pošmourno, drobně mžilo, i pacienti byli zalezlí v postelích a neprudili. Jen paní Kovářová zase kouřila na chodbě. To je těžký, ona nikoho nemá, sotva chodí a kouření je její jediná radost. Nakonec jsem byla ráda, že kouř z cigarety přebil nemocniční pach.
Blanka, kamarádka ze zdrávky mě zná dost dobře a taky zná můj idol. Ve šesti letech jsem se zhlídla v princi Bajajovi a ten od té doby představuje můj ideál mužské krásy. Ivan Palúch by se divil. "Má ďolík na bradě a je fakt moc pěknej." zase spustila. "Ježíšikriste, kdo?!" Blanka jenom zamrkala. A tak jsem poznala Tomáše, nastoupil na civilní vojenskou službu do nemocnice a rozsvítil celé oddělení. Mě taky. O dvanáct let mladší a naprosto úžasný. Celá jsem omládla, pořád jsme se pošťuchovali a smáli. Do práce jsem se těšila, všechno mi od ruky jen lítalo i pacienti si všimli, že se pořád usmívám. Jen vrchní se mračila, když jsme blbli, házeli po sobě špinavé prádlo nebo jsem mu nenápadně přeparkovala vozík s jídlem. Paní Kovářová se snažila se střídavými úspěchy omezit kouření při mých službách, abych neměla zbytečné nepříjemnosti. Nakonec jsem milovala i ji. Párkrát jsem s Tomem zašla na pivo, ze začátku chodila i Blanka, pak se vymlouvala, že nemá čas. Nám to nijak nevadilo. Spát jsme spolu začali v červnu. Řízením osudu obě holky najednou odjely na školu a školku v přírodě. Blanka mě podezírala, že jsem uplatila ředitelku školky, aby termín přizpůsobila škole, ale byla to jen náhoda. Měla jsem najednou spoustu času a bez obvyklých povinností pocit, že jsem opět svobodná. Jen můj muž tu pohodu občas kazil, když se urputně vyptával, co jsem celý den dělala a kde jsem byla.
Tak teď to ví, a velmi přesně. Utřela jsem mokré ťápoty vedoucí z koupelny do ložnice a začala žehlit, protože ženské fungují za všech okolností. Zvoní mobil. Petrův kolega se opatrně vyptává jestli vím, co se stalo s autem. Aha, proto tedy přišel Petr dopoledne nečekaně domů. Žehlím a žehlím, až je čas jít pro holky do do školy a školky. Procházka spojená s nákupem, úkoly a večeře. Po Večerníčku se holky shánějí po tátovi, chtějí číst tu příšernou knížku o robotech, kterou jsem odmítla vůbec vzít do ruky a on ji miluje. Přes jejich protesty jsem je strčila bez čtení do peří. Nalila jsem si trochu červeného, svalila se do křesla a přemýšlela, jak elegantně vybruslit z toho, co Petr viděl. Zatloukat, zatloukat a zatloukat v tomto případě asi bude zbytečné, pane doktore.
V noci nepřišel Petr domů a nebyl doma ani ráno, když jsem budila holky. A ve špitále strašný blázinec. Bylo mi blbě, něco jako kocovina bez pití, trapně a provinile. Blanka má noční, nemám vrbu. Vrchní načapala paní Kovářovou, jak kouří hned vedle sesterny. Smykem ji táhla do pokoje, ale babka váží dobře přes sto kilo, vrchní naběhla na čele žíla. Paní Kovářová se vzpouzela a hulákala, že ji na světě už nic netěší, chce umřít a chce eutanázu! Cirkus pro pacienty, kteří zvědavě vylézali z pokojů. Do toho jeden mladý doktor poradil vrchní, aby jednala s pacienty více s citem.
Žíla na čele hrozila explozí.
V tomhle jsem neměla moc času zaobírat se tím, co se včera stalo. Připravovala jsem žádanku na internu. "Co ten tvůj paroháč?" Tomáš se mi šklebí za zády. Panebože, kvůli tomuhle uchu si ničím spokojené manželství, co spokojené, vlastně šťastné. Musím uznat, že se Petr zachoval jako frajer, žádné scény. Mimoděk jsem si vzpomněla na muže mé kadeřnice. Mezi barvením a stříháním vlasů mi vyprávěla, jak se on dozvěděl o její nevěře a to ne na vlastní oči. Byl příšerně rozzuřený a měl neodolatelnou chuť svou ženu praštit, ale ovládl se a rozdal si to se zdí. Pěstma! Skončil s oběma rukama v sádře. Chudák, pak ani nemohl podepsat doručenku k rozvodovému soudu.
Odpoledne jsem byla už pěkně nervózní, že bude volat školka, abych si přišla pro Moniku, protože vyzvedávat měl dnes Petr. Naštěstí nevolali.
Domů jsem přílítla před osmou večer, s bušením srdce a žaludkem na vodě jsem odemykala dveře od bytu. Holky byly v postelích a Petr právě četl výživnou pasáž o tom, jak roboti ničí vše živé, co se jim dostane do cesty. Všechno piští a krev cáká. Mám doma dvě krvelačné můry a hodného muže. Petr se mnou moc nemluví a dává si velký pozor, aby se mě nedotknul, ale je tu s námi. Taky mi řekl, že prázdninách s holkama sám nikam nepojede. To chápu. Doma děláme jakoby nic a v práci taky, jakoby nic.
Když Tomáš začal dělat do Báry, do té nové mladé sestry, hrozně jsem žárlila. Hned jsem se jí ptala, kdo se jí nejvíc líbil ve filmu Princ Bajaja. "Drak." řekla. Blanka byla mrtvá smíchy a radila mi, ať na Toma kašlu.Trápení mě zbavila naše vrchní. S vrchní z chirurgie se domluvily, že si civilkáře prohodí. Ten z chíry byl lepší, sbalil rovnou anesteziologa a jeho rodiče si byli stěžovat u ředitele nemocnice, že jejich chlapeček byl sveden.
Nakonec dopadlo všechno dobře, ale stejně si myslím, že nějaký trest ještě přijde.
(Upraveno a vydáno ve Story, 2006)
Žádné komentáře:
Okomentovat