Jak jsem druhý měsíc doma se zápalem plic, jsem zpruzená a nic mě nebaví, taky nemám co číst, proto jsem se vrátila ke knihám Simony Monyový. Nejvíc se mi líbí ty ze začátku jejího psaní, pak už knížky sekala jak Baťa cvičky, tři za rok. V knihovně mám dvanáct kousků, pouze u čtyř si pamatuju děj. Je jasný, že úroveň některých je fakt velmi nízká. Škoda. Spisovatelka bezesporu talentovaná. Mám ráda její jízlivý humor a úsporný styl, ovšem některé příběhy jsou vyloženě zkratkovité.
U mě vede Deník citového vyděrače a Krotitelku snů. V Krotitelce rozvíjí až klišoidní příběh opuštěné ženy, jejíž muž odešel k mladé milence. Ale ten vtip a nadhled, který vtiskla své hrdince Marii, ta opravdovost dopadu rozchodu na děti, pětiletou Natálku a čtrnáctiletýho Šimona, to je realita bohužel běžná. Marie má naloženo opravdu dost, kromě toho že ji trápí váha a příznaky stárnutí (a koho ne!), stará se o maminku s Alzheimerem a bezúspěšně posílá do nakladatelství rukopis své první knihy. Čtenářky v diskuzích vyčítají autorce smutný konec. Myslím, že Simona Monyová věděla o smutných koncích své.
Zdroj: Bazar Brno
Nečetla jsem od ní nic, tudíž nemůžu posoudit, ovšem v kontextu co se jí stalo si ten smutný konec napsala sama...
OdpovědětVymazat[1]: Milá Vendy,
OdpovědětVymazatjsou to takové čtivé, tenké knížečky. Zvládám jednu denně...
Jo, to čte moje mamka. Vždycky mi to připadalo jako taková ta oddechová literatura, k níž se "nesnížím". A v posledních dnech jsem dopadla tak, že jsem přečetla už druhou knihu od Haliny Pawlowské...
OdpovědětVymazatJežišmarja, člověk chvíli kašle na blog a pak se dozví takový věci! Přeju brzký uzdravení!
OdpovědětVymazat[3]: Vítej v klubu, milá Odesílatelko... I když se může zdát čtení plytký, obě mají skvělou slovní zásobu, na rozdíl od vychvalované Aleny Mornštajnové.
OdpovědětVymazat[4]: Milá Magdo,
OdpovědětVymazatkašleš na blog, Psí deníky jsi taky nevydala a já pak čtu Monyovou...
Nakonec, I autorka smutné skončila.. Škoda.
OdpovědětVymazat[7]: Milý Honzo,
OdpovědětVymazatprý v posledních knihách volala o pomoc, ale ty jsem už nečetla.
Smutný konce k životu patří. A ty se koukej uzdravit!Dneska na tebe bud na Čerňáku vzpomínat. A až budu sedět v divadle, to budeš vyloženě škytat!
OdpovědětVymazat[9]: Milá Janinko,
OdpovědětVymazatdivadlo... Který... Jaký...
Hleď se vyzdravit.
OdpovědětVymazatČti červenou knihovnou s dobrým koncem.
[11]: Milý Pavle,
OdpovědětVymazatasi si půjčím od mámy Káju Maříka...
Její poslední knížky už byly strašně klišoidní. Ale Krotitelka snů byla tenkrát něco nového,fakt vtipného. Oslovila mě. Ivča
OdpovědětVymazat[13]: Milá Ivo,
OdpovědětVymazatsouhlasím, i Deník citového vyděrače je dobrý a odvážný otevřeným koncem.
Poslední knížky jsem pak už nečetla, psala už jen pro prachy nebo je psal někdo jiný.
Několik jejích knížek jsem také přečetla, některé se mi zdály trochu autobiografické vzhledem k jejímu, bulvárem propíranému životu. Talent rozhodně měla, ale některé knížky si byly hodně tematicky podobné, někdy až dost
OdpovědětVymazat[15]: Milá Evo,
OdpovědětVymazatkdyby se víc soustředila, napsala jednu knihu za rok, za dva, mohla by to být pecka, na kterou by se dychtivě čekalo...
Teď čtu Osud mě má rád a je to fakt dřina. Tak blbý, že to ani nejde. Hned knihu vyřadím z knihovny...
Docela mě děsíš, koukej se vyzdravit, letos mám v plánu s tebou jít na ten tatarák. Bohužel, ani jednu knihu jsem nečetla, Já teď čtu ceníky čerpadel
OdpovědětVymazat[17]: Milá Zahrado,
OdpovědětVymazatlepší se to, nejsem úplně OK, ale už budu muset jít do práce.
S tatarákem počítám najisto. Je teprve leden...
Že se to lepší, ráda slyším, nezapomeň, jsme mladý starší holky, musime si ten zatracenej život pořadně užít.
OdpovědětVymazatDoporučuji Ledové království, konkrétně Vánoce s Olafem.
OdpovědětVymazatBohatá slovní zásoba, humor, žádná pokleslá zábava a do finále blažený pocit s dobrým koncem
A nestydět se, pohádky pomáhají
[10]: Divadlo Bez zábradlí, představení Další roky ve stejnou dobu. Bylo to skvělý!
OdpovědětVymazat[21]: Taky hledáme se segrou něco dobrého, díky za typ
OdpovědětVymazat[20]: Milá Blondýnko,
OdpovědětVymazatbez té vnučky to nemá správný kouzlo...
Ježiši, vy jste zase nemocná :( To mě moc mrzí, snad se brzy vyléčíte!
OdpovědětVymazat[24]: Milá Tess,
OdpovědětVymazatjsem doma od 30. listopadu, měli by mě utratit, jen se trápím...
[16]: možná nemohla, musela mrskat peníze pro svého vraha?
OdpovědětVymazat[26]: Milá Marie,
OdpovědětVymazatto mě taky napadlo.
[25]: To snad ještě ne! Budu na Vás moc myslet a přeji brzké uzdravení :)
OdpovědětVymazatO něco horší než smutný konec je začátek smutný, všechno smutné. :)
OdpovědětVymazat[29]: Zas po smutném začátku Tě smutný konec nepřekvapí, milý Rume...
OdpovědětVymazatJejda mane, dva měsíce, to je dlouhá doba :( přeji brzké uzdravení!
OdpovědětVymazat[31]: Milá Lenko,
OdpovědětVymazatnení čas na hrdinství, musím se pochlapit a jít do práce...
A děkuju.
Loni touto dobou jsem si naplno vychutnala zánět průdušek. Pro mě docela nepěkná vzpomínka Naštěstí mám čtečku a v ní stále hodně nepřečtených knih protože nestíhám číst.. To bylo totiž to jediné co mě udrželo v posteli Přeji ti brzké uzdravení
OdpovědětVymazat[33]: Milá Zlatko,
OdpovědětVymazatbyla jsem skoro dva měsíce doma, už chodím do práce, ale nechala jsem se předčasně uschopnit, musela jsem...
Pár knih Simony Monyové jsem četla a dost se mně líbily. Uměla psát vtipně a pravdivě. Ale taky jsem v tom viděla ten nevyužitý potenciál. Je taky klidně možné, že by se časem kvalita znovu zvýšila, bohužel právě ten čas neměla. Je mi jí opravdu líto.
OdpovědětVymazat[35]: Milá Pavlo,
OdpovědětVymazatje to smutný příběh...
Třeba Tchyně a uzený a Sebemilenec byly skvěle zfilmovaný.