Ženy sobě

Opět jsem se s novým rokem rozhodla skončit s Patočkou. Abych byla úplně přesná, usoudila jsem, že průměrný sex jednou za měsíc mi nestojí za to radostné chvění, když pípne mobil a to následné zklamání, když je to jen vyúčtování čehosi. Raději si vygůglím cviky na posílení pánevního dna. Vím, opakuju se, ale už umím dva.

Tentokrát jsem byla vážně tvrdá, v listopadu jsem vymazala všechny zprávy, fotky i jeho číslo. Popřál mi hezký Vánoce a pak i nový rok. Přání jsem okamžitě smázla, vzápětí jsem si sice řekla, no, je slušnost odpověděl, ale nebylo kam a paměť na čísla nemám žádnou. Přišla jsem o motivaci holit si nohy a přilehlé okolí, o pocit, že jsem žádoucí ženou. Moje volba. Nemyslím si, že se už nikdy neuvidíme. To ne, Praha je malá. Třeba se potkáme na jaře na trhu na Náplavce, ale to bych si musela přivstat nebo on zaspat. Chodí rád na snídani na štrůdl, já zase na pljeskavici, ani ty chutě nemáme stejný.

Umím být sama, vždycky jsem si vystačila a čím jsem starší, tím jsem paličatější. Inu, býčice. Když člověk žije v páru, stále bere ohled na toho druhýho. Musí se radit, domlouvat na různých věcech, čekat na jeho názor, obává se nepříjemný reakce, takže pořád přemýšlí, co a jak říct, což svým způsobem brzdí či omezuje. Čtu na Blogu.cz zápisky ostatních žen, mladých i starších, které zůstávají v nefungujících vztazích bez lásky.

A kdyby jenom bez lásky, ale i bez elementární slušnosti. Žijí s člověkem, který jenom bere a nic nedává. Taky jsem takovýho měla, proto jsem se rozvedla. Nebojte se být samy, buďte odvážné a sebevědomé. Získáte pro sebe spoustu času, který můžete věnovat svým koníčkům, přátelům a cestování. Nevzdávejte se.