Dělám bábu

Poprvé jsem hlídala Vaničku večer u nich doma. Zatím jsem samostatně jen jezdila s kočárem. Naposledy bylo fakt hnusně, mlha a lezavo, až jsem se Vendulky zeptala, jestli sleduje počasí, jestli se má vůbec s malými dětmi dneska chodit ven. Moje snacha na vteřinu vypadala překvapeně, že nějaká doporučení ohledně venčení dětí vůbec existují, ale pohotově odvětila, holka se narodila v Praze, tak ať si zvyká. A jely jsme. Počasí jak pro Jacka Rozparovače a nikde nikdo. Blbě jsem si dobila sluchátka, fungovalo jenom jedno a z něj jsem poslouchala Zloděje životů. V Milíčáku jsem se bála jenom nepatrně.

Teď jsem hlídání nabídla sama, Vendulka jela do Holešovic motat adventní věnce. Přijela jsem rovnou z práce. Dlouho jsem Vaničku neviděla a když jsem ji vzala do náruče, křivila pusinku a natahovala se po mámě. Vendulka mě klidnila, že ji to za chvilku přejde. A taky jo. Moje vnučka bude po mně pragmatická, rychle vyhodnotila, že je pro ni výhodnější, když ji mám na ruce. Lépe vidí na mámu a vůbec je ten svět z výšky zajímavější. 

Před odchodem dala Vendulka všem nažrat. Všichni dostali večeři do své mističky. Vanda baštila kaši v lehátku, Alf dostal misku na lodžii a Mila měla misku na skříňce. A pak všichni spali, včetně mě na sedačce u televize. Jediná moje aktivita byla asi hodinové intenzívní hlazení Alfa. To bylo hlídání jako víno a ještě jsem dostala pěkný věnec na dveře.