Dobré ráno s Findou, Žižkovské divadlo Járy Cimrmana (2025)

Už začátek večera byl skvělý. Sešlo se nás sedm na zahrádce restaurace Lavička, bylo velké štěstí urvat velký stůl, protože byl krásný teplý den a všude spousta lidí, ale Zuzana se opět osvědčila. V divadle nastal maličko zmatek, protože jsme si hned nevšimly, že máme lístky rozdělené do dvou řad a zabraly si většinu osmé. I to vypadalo, že se začátkem představení čeká, až se všechny hezky usadíme na správná místa. Vedle sedící pán poznamenal, že by bylo fajn si příště vzít s sebou nějakého chlapa. Drzoun jeden.

Skvělá hra Honzy Svěráka pro ty, co mají pořád rádi nekorektní humor v téhle převelice korektní době. Pro ty, kteří nevěří, že účastnice Survivor Natalie Halouzková je fakt herečka a že v 82 letech může herec podat famózní výkon jako pan Jan Vlasák. Smekám. Představení nápadem připomíná televizní seriál Dobré ráno, Brno. Také se odehrává v kulisách ranního vysílání televize. První půlka v šatně, druhá ve studiu při přenosu. Neuvěřitelná smršť vtipů a hlášek, které se snažím udržet v hlavě. Naděnce jsem v podstatě nakázala, že představení musí vidět. Má lístky na říjen.

P.S. Bloudičko, pět z pěti.

Zdroj: Žižkovské divadlo Járy Cimrmana

Výlet na Tetřeví boudy

Z lázní jsem se vrátila v úterý a hned ve čtvrtek jsem s Vyšehradskými matkami vyrazila do Krkonoš. Zuzana od nás dostala poukaz k šedesátým narozeninám. Bohunka měla vymyšlené výlety, ta vždycky, ale bylo to samý nahoru dolů, jsme jí je s Danou rozmluvily. Já měla strach o kolena, vysokoindukční magnet v Třeboni docela fungoval, ale nebudu zbytečně riskovat. Bohunka výlety tedy koncipovala po vrstevnicích. 

Bohužel počasí bylo chladné a deštivé. První den 18 kilometrů, druhý asi 12. Oba dny jsme se vrátily úplně promočené. Žádná jsme neměly nepromokavé boty, i když některé údajně byly. V Kolínské boudě bylo hrozně lidí, ale u Krakonoše bylo volno a mladý číšník roztomilý, hezky jsme se tam cinkly. Chodily jsme a chodily a i v tom dešti byly šťastný. Moc mě potěšila krupicová kaše k snídani, byla s námi ubytovaná škola v přírodě.

Na zpáteční cestě jsme zvládly návštěvu krásného zámku Humprecht a moc dobrý oběd v restauraci hotelu Pošta v Sobotce.

Jsem ta šedá bunda vlevo

Kalhoty do gumy a těhotenský šaty

V lázních moc dobře vařili. Po příjezdu jsem si dala jednu sběračku polévky. Nejsem zvyklá jíst polévku před druhým jídlem, leda na Štědrý den. Pak jsem zjistila, že do talíře se vejdou sběračky tři, to když byla špenátová nebo květáková. Měla jsem strach, že hodně přiberu, nakonec to nebylo tak strašný vzhledem k tomu, jak jsem se cpala. Jediný pohyb kromě občasného cvičení a plavání, byla rychlá chůze do Třeboně a zpět.

Mám doma váhu, kterou mi dalo Prasátko. Nelíbil se mu display nebo co. Baterii jsem ještě neměnila, ale mám pocit, že najednou váží špatně. Když se ti nelíbí co váha ukazuje, ještě to neznamená, že váží špatně, maminko! Řeklo mi některý dítě. Podle místa, kam váhu postavím, mám od 60 do 65 kilo. Ani zprůměrovaná hmotnost se mi nelíbí.

Vyřadila jsem z šatníku troje letní šaty. Černý úplně upnutý, který jsem si kdysi koupila kvůli panu Neúžasnému a jemu se moc líbily. Obepínaly tělo jako rukavice, teď jsem v nich vypadala pokročile těhotně. Pak zelený s rybama, už byly opraný a ta móda one size není pro mě, byly zbytečně velký a fotkách jsem vypadala na sto kilo. A ty drahý černý lněný. To teda nevím, co jsem viděla v tý kabince, když jsem je zkoušela! Byly divný a já se v nich cítila divně.

A teď hurá na nákupy! Zajímají mě především kalhoty do gumy a těhotenský šaty.