Moje Prasátko

Před deseti lety jsem pracovala jako asistentka sommeliéra, bezvadná práce na zkrácený úvazek, víno neustále na stole, toliko klady. Zápory: samý ženský, krutý provizní bungee jumping a zrovna se nám moc nedařilo. Rozhodla jsem se proto, že si najdu ještě klienta na úklid. Jsem taková uklízecí, ráda žehlím a nějaké zkušenosti jsem měla. Zkusila jsem agenturu a ta mi dohodila Prasátko. Od té doby je nedílnou součástí mého života a historky o něm velmi oblíbené. Koneckonců, Irena Obermannová o téhle práci napsala knihu. Dnes je Prasátku 36 let a pracuje v jedné významné advokátní kanceláři.

Při první schůzce u něho doma si postěžovalo, že k němu chodila Ukrajinka, která neuměla česky a s myčkou, když měla přijít nepřišla a obráceně. Podívalo se na mě tázavě. Jenom jsem pokrčila rameny. Nelíbilo se mi, že se mnou mluví svrchu a mile jsem mu vysvětlila, že i když mu budu uklízet byt a žehlit košile, neznamená to, že jsem úplně blbá. Mám ráda jasno hned zkraje. Prasátko pochopilo. Proč mu říkám Prasátko je asi jasný, je prostě prase. První roky jsem byla po příchodu do bytu vždycky na pláč a nevěděla, kde s úklidem začít. Teď už jsem zdatná hrdinka, špinavý talíř pod polštářem mě nezaskočí. Uklízím, když není doma, ono nemá rádo mě potkat. My se neviděli třeba rok. Teď s mojí prací na plný úvazek se potkáváme celkem často. Každé takové setkání využiju k tomu, abych mu kvůli bordelu vyhulákala. Nemá to rádo.

Rádo mě vidí pouze po návratu z mé dovolené, když se byt mění už v popelnici. Přilepil se mi hrnek k lince, hlásilo. Co hrnek, já jsem se přilepila celá. Stoupla jsem si obounož do nějakýho lepivýho sajrajtu a nemohla se odlepit. Ponožky mi to sundalo! Jinak je Prasátko takové bezelstné. Mělo období, kdy každý den cestou domů koupilo síťku citronů a ty nechalo povalovat různě v kuchyni. Já je pak všechny posbírala a dala do lednice, jenže citrony pořád přibývaly. Každý týden jsem vyhazovala ty plesnivé. Konečně jsme se doma potkali. Proboha, na co tolik citronů, je jich plná lednička, povídám. Aha, já si říkalo, kam se mi ztrácejí, a dívalo se, jako by si myslelo, že mu je kradu. Koho by napadlo, že jsou v lednici, že.

Klíče mi nechávalo nejdříve na recepci domu, ale nezvládalo je zase vyzvedávat, tak je mám u sebe už pár let. Vy máte moje klíče? vyděsilo se upřímně při jedné debatě ohledně vpuštění instalatéra. Ne, cedím se sem klíčovou dírkou, odsekla jsem. Jsem novodobá Popelka, místo přebírání hrachu třídím třicet párů vypraných černých ponožek. Podle značky, stupně opranosti a podílu bavlny smotávám jednotlivé k sobě. Tolikrát jsem s tou prací už chtěla seknout, ale co by si Prasátko beze mě počalo? Kdo by se o něj postaral? I na dovolenou jsem mu pomáhala pakovat.